Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Animovaný
  • Pohádka
  • Dobrodružný

Recenze (55)

plakát

Hry lásky šálivé (1971) 

První povídka je slabší, ale čert to vem, já prostě musím dát 5* - Náušnici jsem viděla snad dvacetkrát a pokaždé jsem u ní málem umřela smíchy. A Slávku Budínovou mám mezi nejoblíbenějšími herečkami, přestože si ji z jiné role vlastně nepamatuju.

plakát

Pán prstenů: Společenstvo Prstenu (2001) odpad!

Nevzpomínám si, že by na mě kdy nějaký film zapůsobil tak silně negativně. Že by mě některý film urazil a vytočil do té míry, abych měla chuť doslova vraždit za to, jak mi zprasili jednu z mých životních knih. To, co jsem tenkrát při návratu z kina cítila, se nedá nazvat jinak než totální zhnusení. // Ano, převádět do filmové podoby kultovní knižní předlohu, je vždycky nevděčné. Do filmu se nikdy nevejde tolik co do dobré knihy a hromada lidí je zákonitě otrávená. Tolkienova kniha má víc vrstev a každý z ní má rád něco jiného. Mě na ní fascinovalo to neuvěřitelné napětí, návykovost, schopnost čtenáře ovládnout, doslova pohltit (po dočtení prvního dílu jsem nějakou dobu neskutečně trpěla, protože překlad dalšího ještě nevyšel). Co jsem ale prožívala ze všeho nejintenzivněji, byla ona pomíjivost, konečnost, neodvratitelnost zániku něčeho mimořádného (Lórien). I když to dobře dopadne, což je zoufale nepravděpodobné, vlastně to dopadne špatně – v tom je neskutečná síla. A přesně na tenhle rozměr se film totálně vykašlal. To, co bylo v knize (pro mě) nejvýjimečnější, potlačil nebo zcela vynechal, to nejbanálnější naopak vyzdvihl. A k tomu ještě zpracování způsobem tak zoufale postrádajícím invenci – milionkrát ovzrzané banální scény: např. naddimenzovaný souboj se skřety (v knize nebyl nijak dominantní, ve filmu zabral snad 10 minut. PROČ?), navíc podobný, jaký lze vidět v každém druhém scifi akčňáku; topící se Sam – debilní, okoukaná scéna klesání ke dnu a ruka záchrany na poslední chvíli atd. Z té pomíjivosti tam, pravda, trochu něco bylo, ale opět to nejbanálnější a nejprovařenější, co v knize vůbec nehrálo zásadní roli – milenecký vztah. Bombasticky natočený film pro toho nejtuctovějšího a nejméně náročného diváka zvyklého na své stereotypy, které jsou tentokrát jen o něco pompézněji naservírované. // Hodnocení ODPAD není zcela spravedlivé (bez znalosti předlohy by byly nejspíš 2-3*, líbila se mi výprava a překvapivě i Elijah Wood, od nějž jsem naprosto nic nečekala), ale bohužel přesně vystihuje mé pocity s filmem spojené. Možná ho časem vezmu na milost, zatím ale necítím potřebu. Komentář, který mi zcela mluví z duše – Ajantis. Další zajímavé komentáře: Gédé, Prejza: „efekty samoúčelný a zcela přehnaný“ – výstižné.

plakát

Dobyvatelé ztracené archy (1981) 

Dokážu si představit, jaký sentiment tento film u mnohých vzbuzuje. Vidět ho ve dvanácti, asi bych to měla podobně. Jenže se mi dostal do ruky teprve nedávno a bohužel mi nezbývá, než ho za sebe hodnotit jako pitominku, u které jsem sice bez problémů vydržela do konce, ale jinak nemám, co bych ocenila. Že je to po formální stránce skvěle natočené? Co s tím, když mi obsah nemá co nabídnout. Lepší 1*

plakát

Si da tian wang (2006) 

Natočit quasi-dokument o pozadí hongkongského showbusinessu nebyl vůbec špatný nápad, problém vidím v plochosti a plytkosti. Rozhovory s producenty atd. vypadají většinou poměrně autenticky, i když mi přijdou dost povrchní. Na druhou stranu hrané pasáže se členy kapely vyznívají často křečovitě, i proto, že ústřední píseň je naprostý brak a to, jak si za ní všichni stojí, působí poněkud trapně a komicky, přitom si nemyslím, že by v tomto případě šlo o nadsázku. Jedna hvězdička za nápad, druhá za scénu s vizážistou, která byla jako jedna z mála povedená.

plakát

Od soumraku do úsvitu (1996) 

Svěží zábavná ptákovinka, byť nijak světoborná. Tom Savini je ale boží ;-) 3,5*

plakát

Život milostnice Oharu (1952) 

Přesto, že je děj jednoduchý a zcela přímočarý, dojal mě nakonec až k slzám, což se zas tolika filmům nepodařilo.

plakát

Touha, opatrnost (2007) 

V první řadě bych ráda řekla, že výraz „touha“ v názvu filmu považuji za nevhodný. Anglické „lust“ znamená touhu, ale také chtíč, což by se hodilo daleko lépe, protože čínské „se“ skutečně asociuje především sexuální žádost a právě o tu zde z mého pohledu šlo. Možná byl název vybrán s ohledem na knižní předlohu, kterou jsem nečetla, film ale vystihuje hůř, než by mohl. Hodnocení: spousta lidí by chtěla krátit, já si ale nevybavuju jedinou scénu, která by mi přišla navíc. Problém může být v tom, že některé čínské reálie - např. majong a vše s ním spojené, našinci většinou moc neříkají, a proto si některé scény nevychutná. Druhá věc - hodně lidí je zvyklých na údernost, explicitní „uřvanost“ a povrchní prvoplánovost amerického mainstreamu. Touha je ale film záměrně pomalý, staví na detailech a náznacích, neservíruje vše k jednoduché, okamžité konzumaci ani vás nenapumpuje intenzivními dojmy ve snaze vyvolat okamžité emoce. Zato nechává obrovský prostor k přemýšlení už během filmu a k očekávání příštího. Proto nejspíš, i v mém případě, potřebuje víceré zhlédnutí. Ještě jeden postřeh ohledně dálněvýchodních snímků obecně - sex je pořád tak trochu tabu, takže když to jde, tak se v erotických scénách nesmírně vyžívají (ne, že by mi to vadilo).

plakát

Pterodaktyl (2005) odpad!

Zlákána komentářem uživatele Limy jsem si obstarala tento film, bohužel ale musím konstatovat, že jsem byla zklamaná. Čekala jsem megasračku zvící alespoň onoho zobrazeného pterodaktylova lejna a ona to nakonec byla prostě jen sračka. Je pravda, že „zdařilé“ dialogy, místy směle konkurující latinskoamerické telenovele, jsou svou hloupostí místy zábavné, že „borec“ Coolio působí tak stupidně, až je roztomilý, a že se s největší pravděpodobností nakonec vzali, přesto bych řekla, že míra debility takového Po hlavě do prdele, kterýžto skvost mající zde na ČSFD úctyhodných 40% jsem se pokusila zhlédnout o den dřív, je ještě řádově větší.

plakát

František je děvkař (2008) 

Typický český film tzv. „ze života“ (točí se tu vůbec ještě něco jiného?), průměrný, ale zase bez problémů stravitelný. Herecké výkony vesměs příjemné, navíc konečně jiná parta než skoro ve všech ostatních filmech, děj až na pár křečovitých okamžiků plul hladce. Osobně mě potěšil i fakt, že ačkoli by k tomu téma mohlo vybízet, obešel se František bez postelových scén - ne, že bych proti nim něco měla, v současné době je jich ale taková inflace, že občasná absence osvěží. Výsledek - nic, co byste museli za každou cenu vidět, ale neurazí, ani zvlášť nenudí. 2,5*, vzhledem ke zdejšímu poměrně nízkému hodnocení se přikláním ke 3*.