sitmin

Wow! Věděl jsem, že to bude špatný, ale tohle předčilo moje nejdivočejší sny. Od druhé minuty až do poslední dvaaoosmdesáté (ano, je to epos) jsem nahlas křičel na obrazovku "Co se to děje?!" každých třicet vteřin, chytal se za hlavu, pauzoval a vracel v čase. Nemá smysl zabíhat do detailů, protože co scéna to absolutní nesmysl a psychóza, ale kdybych měl vypíchnout pár charakteristik, tak: za 1) Všichni v tomto filmu z nějakého důvodu neustále běhají ve sněhu v parku 2) Všechny postavy tohoto filmu se nevysvětitelně znají, ale nikdo na to nijak neupozorní. 3) Tanya (Lucie) je ve svých čtyřiceti (tvrdí třicet) totálně neschopná a nepoužitelná kráva, která usíná lidem na gaučích, tančí před zrcadlem a pořád někam bezcílně běhá a na všechny řve. 4) Pokud chcete někomu předat informaci, tento film, navzdory faktu, že se všichni znají a mají telefony, skype a maily, doporučuje, napsat vzkaz na centimetrový pruh papíru, strčit ho nepodepsaný do karbanátku a doufat, že ho dotyčný najde. 5) Když jste rodiče a nacházíte se z nějakého důvodu v domě muže, ve kterém právě probíhá jeho milostné sbližování s vaší dcerou, rozdáte si to samozřejmě na jeho kuchyňské lince. A za 6) Dokonalý polibek znamená, že si dáte normální nepohyblivou suchou pusu, ale ohnete se v pase, jako při výpadu v tangu. Doporučuji sehnat v původním Czenglish znění. Martina Adamcová je nová Tommina Wiseauová a nemohu se dočkat jejího dalšího počinu s Luckou, Hotel Limbo, který je zřejmě neautorizovaným sequelem Inception... Doufám.. Přeji příjemnou zábavu!

Inu, překvapilo mě to dost. Na začátek bych rád podotknul, že použití postsynchronu po celou délku chápu, ale sráží to celý film o třídu níž. Nečekal jsem, že to bude vypadat, jako by to natočil Wes Craven a ani jsem nečekal, že budu napětím lapat po dechu. Kdo jste se díval na Čepel smrti s tímto záměrem, žijete buď v jeskyni nebo jste oligofrenici. Chtěl jsem bizár a ten jsem dostal. Je to sice trochu repetitivní a dějovou linii, ani zápletku jsem úplně nepochopil, ale natočit celý film v kancelářské budově z 80tých let tomu dodalo potřebnou dávku obskurity a místy z toho byl cítit až vliv mistrného Neila Breena (asi ne záměrně). Čemu moc nerozumím, je postava Dany Morávkové. Proč, když mám k na půl hodiny k dispozici známou herečku, obsadím jí do absolutně nicotné role policejní velitelky, která nemá na děj žádný dopad? Proč z ní neudělat hlavní zápornou postavu s tou jednou větou řečenou na závěr? No nic.. Jsem zvědav na Poslední Výkřik..

Wow! Je Eva Toulová naprostá autistka, která v životě s nikým nevedla rozhovor? Rozhodně to tak působí! To bylo tak neskutečně nesmyslný, ale zároveň se to bralo tak strááááášně vážně, že jsem se docela pobavil. Matka, která sere na všechno, love story založená na absolutně ničem, svatba na oko, kterou hlavní hrdinka prožívá jako největší moment v životě, kamarádky, které se nesnášejí a nemají nic společného a hlavně milion tichých pohledů do kamery a mezi zůčastněnými, které ve mně vyvolávaly takovou zvláštní agresi a beznaděj, až jsem propadal lehkým návalům šílenství. Můj cut měl 66 minut a bylo to zhruba o 62 minut delší, než bylo potřeba. A ne, nehybný záběr na prázdné kolejiště neznačí, že někdo někam právě jel vlakem, prostě ne.. Už se těším na Jak se moří revizoři!

Další náhled do psychiky megalomanského sociopata, Neila Breena, který má zjevně pocit, že náš bohapustý svět nedoceňuje jeho extraordinerního génia a tak si tento fakt kompenzuje natáčením surrealistických až komických filmů, ve kterých sám sebe vynáší do nekonečna a ještě dál. Je to scenář, který vypadá, jako by ho napsal 10ti letý obézní outsider, který si kompenzuje svoje mindráky a vytváří si svůj vlastní svět, ve kterém je nadpozemsky moudrý, nadpřirozenými schopnostmi oplývající, ženami adorovaný a hlavně mesiáš. A já děkuji společnosti, že tohoto vyvržence vytvořila...

Jen těžko budu hledat slova k popisu tohoto nadpozemského eposu.. Pátý počin Neila Breena, zjevení filmového průmyslu, na které svět není, a bůhví jestli někdy vůbec bude, připraven. Čert vem, že všechny jeho filmy řeší téma o umělé inteligenci (A.I.) a on přitom evidentě absolutně netuší, co tento pojem znamená. Čert vem, že dialogy nedávají smysl a lidé po sobě jen na střídačku hází bezvýznamně prázdné pojmy. Čert vem i to, že celý film se natočil v areálu jedné školy a dost možná za jednu jedinou noc. Protože autor neřeší skutečnost, nezajímá ho. Nechce nám reprodukovat nudnou realitu. Chce nám otevřít dveře do jiné dimenze, do světa nadpozemských entit a poukázat na to, jak je naše obyčejná existence nesmyslná. A to se mu daří s notnou dávkou absurdity a nulovou dávkou nadhledu, což z tohoto monumentu tvoří neopakovatelný, život měnící zářitek.

"Ani nevim, kdo jsem ja. Jsem ty? Ty jsi ja?" Po tehle scene jsem si kladl otazku, jestli je opravdu treba se trapit jeste buhvikolik dalsich nekonecnych minut plnych depresivnich pohledu a spatneho CGI. Ale nakonec jsem si rekl, ze kdyz uz, tak uz. Aaaaa to byla chyba. Zaverecna sekvence je na urovni filmu Neila Breena a ve vas zustane jenom pocit nevericnosti. Od zacatku do konce je to jedna velka pseoudointelektualska nuda, ktera vubec nevi, co chce byt a uz vubec nevi, kdo jsou jeji hlavni hrdinove. Takhle mizerne ploche a klisoidni postavy jsem zazil naposled v Cizinci (2010). Neskutecne CGI na urovni Zralokonada (2013). Dej hlavniho predmetu filmu je nulovy, proto se tvurci rozhodli to vykompenzovat absolutne nezajimavou romantickou dejovou linii, ktera nemela v celkovem meritku absolutne zadny smysl a akorat me neustale matla, protoze jsem netusil, kam casove spada a PROC??? Pral jsem si neco jako Stalker (1979) a dostal jsem nachcano do oci...

Já opravdu nevím, na co si tu všichni hrajete a tváříte se, že co nevysral Bergman nebo Fellini, je pod vaší úroveň. V zemi, kde rekordy sledovanosti trhají Troškovy pohádky a Ordinace v růžové zahradě, kde je Chuck Norris považován za umělce, kde lidi jako Olga Pytlounová mají pěveckou kariéru, tohle padlo jako prdel na hrnec. Je nutné si uvědomit, že tvůrci celkem jasně dávají najevo, že toto dílo nepatří k zlatému fondu světové dokumentaristiky a ani nemá takovou ambici. Jedná se o čistou dekadenci, v rámci níž vidíme komický rozklad jedné v podstatě normální české Homolkovské rodiny za účasti štábu a kamer. Je ale nutné mít v sobě trochu nadhledu a nebrat se tak zatraceně vážne, ale to bych musel hledat jinde než na čsfd...

Padesát odstínů nudy. Tak tohle mě překvapilo hodně. Nečekal jsem nic a dostal jsem zážitek ekvivalentní pocitům, jaké má asi člověk, když je 5 let na samotce v kriminále. Ta nikdy nekončící nuda.. bez zájmu.. bez nápadu.. čas nikam neběží.. ta unylá rutina... muka... potom konečně zasloužená svoboda! Celou dobu jsem měl pocit, že koukám na epizodu Báječných a bohatých nebo něčeho podobného formátu, kde při epizodě denně, nemůžete čekat úplně velký dějový posun, umělecké cítění nebo kvalitní akční sekvence. Tady bych ale čekal trochu větší kvalitu... Když se herci nudí i při erotických scénách, které byly asi tolik provokativní a na hraně jako postelovky v Ulici, těžko se zabaví divák...

Proč takhle nemůže vypadat každá komiksová adaptace?! Proč to vždycky musí bejt debilní slátanina s kreténama v hovadskejch kombinézkách, co si před každou akční scénou upraví účes, aby to bylo hlavně vystajlovaný, nablejskaný a voňavý!? Jenomže svět neni nablejskanej a už vůbec neni voňavej a Logan o tom ví svoje. James Mangold pochopil, že "komiks" nemusí nutně znamenat "pohádka" a udělal film, na kterej se nemusí stydět dívat ani ten nejtvrdší dřevorubec z celýho okresu a zároveň neurazí ani člověka, jehož dutinu v hlavě obývá smysluchtivý a dobře opracovaný mozek. Jen tak dál!

Stellan Skarsgard v roli, která je mu šitá na míru. Vynikající portrét rozpadajícího se člověka, který se jakž takž drží díky své práci, kterou mu ale chtějí vzít. Poutavě natočeno, ponuré exteriéry v souznění s duševním stavem Rivera a skvěle vybraná melancholická 80's muzika, která na první pohled odlehčuje, na druhý ovšem prohlubuje krizi kvůli neustálé připomínce nenaplněné lasky. Srdceryvná sonda do duše jemného člověka, který je rozbitý za hranicí záchrany, ale naučil se s tím žít.