michalon

Osmdesátá léta na svém vrcholu, americká rodina (resp. manželé), že již nemůže být američtější, obchodní dům (či chcete-li hypermarket) a dosti komorní partnerské drama. Film má několik zajímavých nápadů (např. lokalita, probírané soukromí mezi davy či opakující se postava mima), nicméně ne všechny vždy fungují (mim) a ne vždy bylo vše herecky dobře podpořeno (Bette Midler). Škoda, že film nenapsal Woody Allen, byl by asi svižnější. Nejvíce hodnotím originální prostředí a de facto celkový minimalismus.

Film, který Milana Kunderu poměrně naštval a po kterém zanevřel na film zcela. Je to škoda, protože u Žertu a Já, truchlivý bůh pomáhal s psaním scénáře. Oproti těmto dvěma filmům skutečně působí Nesnesitelná lehkost bytí jako méně Kunderovská.

Film s původním názvem „Woody Allen No. 4“ naznačující, že nesahá ani do půlky Filliniho 8½. I přes to umně napsaný i natočený s příjemně zamotanými scénami z osobního života slavného režiséra a jeho tvořeným filmem. Mimo téma tvůrčí krize naráží film i na komerční tlaky velkých filmových studií. Jeden z nejlepších Woodyho filmů, ve kterém se snažil vypořádat po svém s tématem „8½“. A citace naštvaného Sandyho Batese po rozhovoru se zástupci studia: „You can't control life. It doesn't wind up perfectly. Only art you can control. Art and masturbation. Two areas in which I am an absolute expert.“

Společně s Žertem se jedná o jediný film, ve kterém Milan Kundera přímo pomáhal se scénářem. Já, truchlivý bůh je adaptace a rozšíření jedné z povídek z cyklu Směšných lásek.

Výtečně napsaný scénář. Film, v němž Maurizio Nichetti hraje pilota, učitele, hudebníka i kriminálníka.

Příběh ruchaře kreslených filmů, jenž pozná „sociální pracovnicí“ (která má skutečně kuriózní klienty). Vynikající komedie končí samozřejmě v posteli, ale trochu jinak, než byste čekali. Maurizio Nichetti si zde pohrál s možnostmi animace skutečně dosytosti a přitom celek nepůsobí nijak nuceně.

Adaptace povídky A. P. Čechova. Krátké, vtipné a místy příjemně poetické. Příběh hráče na kontrabas (Smičkova), jenž přijíždí zahrát na ples místní krásné princezny Konstanc. Příběh skýtá vtipnou zápletku, při které John Cleese (Smičkov) své fandy nezklame.

Film natočený v madagaskarské vesničce s místním obyvatelstvem – přirozeně neherci. Tomu odpovídají i herecké výkony lidí, kteří leckdy ani neviděli nikdy kino. Je otázka, zda základní myšlenka filmu nešla vyjádřit jiným způsobem.

Absurdní komedie, prý napsaná ještě před rokem 1968. Nehledě na možný politický podtext se jedná o příjemnou absurditu s motivy 1984 – představte si, kdyby se k vám do bytu nastěhoval „přidělený“ člověk navíc. Nakonec byste byli rádi, kdyby vás „ten váš“ (hlavně nejmenovat!) nemlátil.

Debut, Aki Kaurismäki začal rovnou zfilmováním náročného tématu v podobě Zločinu a trestu od F. M. Dostojevského. Bylo to úmyslně, neboť k takovým tématům by se později nemohl již tak jednoduše vrátit. Kaurismäkiho zpracování je nicméně bravurní. Hlavní „hrdina“ - Raskolnikov - v podobě řezníka na jatkách Antti Rahikainena zavraždí na první pohled beze smyslu váženého podnikatele. „Soňa“ alias Eeva Laakso byla nicméně svědkem činu. Rozjíždí se tak lehce minimalistické drama, které nepostrádá napětí. Vynikající pojetí jednoho z nejlepších románů všech dob.