Ikewoo

Velmi zajímavě zpracovaný dokument, který se snaží pracovat trochu šíře než řada jiných, spojuje historii s jejím dozvukem v současnosti. U seriálů docela opomíjený soundtrack je tady možná trochu jednotvárný, ale moc hezký.

Přistupoval jsem k tomu jako k parodii na českou legendu a státnost... a film nezklamal. Bavil jsem se někdy až děsivě moc. Kdyby u tohoto film skončil, tak byl měl čtyři hvězdy. Bohužel, zdá se, že režisér to myslel vážně a ne jako komedii, což hodnocení značně sráží. Nad historickou přesností bych se nazamýšlel, ta pokulhává v drtivé většině filmů a vzhledem k vágnímu povědomí veřejnosti o středověké zbroji se ani není čemu divit.

Nemyslím si, že je to film úplně o terorismu, spíš je o dilematu "donášet či nedonášet", které mnoha lidem v české společnosti není cizí, ale na druhou stranu neexsistuje žádná precedentní a univerzální odpověď. Rozpor mezi přátelstvím a "povinností" ještě navíc gradují pod vlivem citového rozporu kvůli dívce...

Tak tedy mezi němými filmy nejde o špičku. Ani o lepší střed, ale dalo by se to přejít. Příběh není ani zdaleka převratný, dialogy zmatené a občas mi přišly trochu posunuté v příběhové lince, což však bude možná problém krátké verze. Takový nižší průměr a to i s minimálně půlhvězdičkou za velmi pikantně ztvárněnou postavu šadchena, která ztělesňuje prototyp Žida, jak jej sterotypně vnímala většinová společnost před druhou světovou válkou. (LFŠ 2011)

Otázka zbytečnosti byrokracie, otázka protestu striktním dodržením zákona trucujícím spratkem před důchodem, otázka stereotypního nahlížení Západu na Rumunsko a Rumunska na Západ. Prolínající se příběhové linky ve filmu jsou jekoby utřízené a přesto jsem nevnímal žádný rozdělující element. Ovšem přímo za komedii bych film neoznačil - aspoň já se smál jenom jednou... (LFŠ 2011)

Režisér klidně může mluvit o "teplém sněhu", ale Projekt Frankenstein je ledový, mrzivý, nepříjemný... a působivý. Není to příjemný film na nedělní podvečer, není to film, kterým musím vidět víckrát, přesto sevřel hrudník, zrychlil tep a neliltuju těch sto minut, které jsem u něj strávil. (LFŠ 2011)

Velmi zajímavý film, který upoutá příběhem. Mafie vás dostane, a není to Corleone v rukavičkách ani blázni z Pulp Fiction. Tato organizace má tvrdé metody a pouze dvě řešení - peníze nebo smrt. A peníze jedenkrát vždycky dojdou. Jezerní vyvrcholení je až krutě podivné, ale možná bližší než velkolepé útěky a (dokonalí) dokonale schematičtí hrdinové.

Na první pohled na obsah může neznalého napadnout, že jde o další budovatelský film s vykořisťovaným (nebo naopak vládnoucím) dělníkem v hlavní roli. Ale film si nevšímá sociálních poměrů, přes které se přenáší; jeho hlavním motivem je boj - boj s přírodou, boj s lidmi, boj se sebou samým, boj s osudem. Film v pomalém tempu graduje a třebaže v celé stopáži byla řada okamžiků, kdy jsem byl velmi napjatý, v závěru jsem sotva dýchal... Boj o život i vše ostatní vyžaduje odvahu, odhodlání a občas i trochu tvrdohlavé bláznivosti - ani jedno z toho nechybělo Jokobu Onisiovi. Ani jedno z toho nechybělo Mirceu Daneliucovi, jehož problémy, které musel překonat při natáčení, jenom potvrzují motiv boje, silný motiv touhy a vytrvalosti. (LFŠ 2011)

"Něco se stalo. Ti zlí lidé nakonec možná nebyli tak zlí... Ale jak by mohly US of America uznat chybu? Proto je nikdy zcela neočistíme." Asi tahle možná myslela politicko-mocenská reprezentace v Americe, následovaná panicky zfanatizovaným davem nově přeformulované "západní civilizace", když vytáhla za svým božsky neomylným prezidentským vůdcem na křížové tažení. Ano, radikalismus je špatný, ale ten islámský stejně jako ten "demokratický". Film ale prvoplánově nekritizuje, film dokumentárně-hraným stylem vypráví příběh. Třebaže motivace hrdinů je opravdu vratká, tak hlavním poselstvím podle mě není ani tak ukázat ty posližené omylem, ale ilustrovat, co se stane, pokud se některá kultura vzdá tolerance k ostatním. (V historii sice kultury vždycky soupeřily, ale nauka o dějinách je konečně od toho, abychom pochopili, co jsme dělali špatně.) A pokud se jí vzdá jedna, pak se jí v obraně vzdá i druhá. A nezáleží tu, jestli obviníte Usámu nebo Bushe, nezáleží, jestli hrdinům filmu věříte nebo ne. Faktem je, že se to dělo. A faktem je, že americká administrativa tím neporušila jenom humanitu, ale i mezinárodní právo. Ovšem, kdo je obviní a postihne, že?

Pro mě styl tohoto filmu nijak nepřirozený není. Naopak podobným stylem znám spoustu filmů, které jsem slyšel z jiné místnosti. Na samotném konceptu bych však rozhodně ocenil bližší přístup k samotné literární látce, příběhu a fantazii, která, ze zcela zjevných důvodů, nemá ve filmu časté místo; vzniká tak místo pro působení samotného příběhu. Celkově je film podle mě hodně působivý, třebaže po chvíli jsem přestal obličeje na plátně vnímat jako součást vyprávěného příběhu.