Ikewoo

Vzhledem k tomu, že jde o střihový snímek, tak ho nezachraňuje ani nějaká rožisérská zručnost. Prostá propaganda bez přílohy a to se jednomu vpříčí při požívání. Ještěže na csfd máme odpadkový koš, protože tady, na rozdíl od jiných filmů z tohoto cyklu na LFŠ2013, není k hodnocení nic jiného než ta propaganda... (LFŠ 2013)

Hodnotím-li film, je spíše podprůměrný, pokud do toho zapojíme i odmyšlenou propagandu, je to svinstvo, velebnosti. Ale jak už je tady napsáno, nehodnotíme politické názory, ale film. A ten je prostě podprůměrný, i když působil tak jak měl. (LFŠ 2013)

Filmy prostě mají svůj účel - baví, přesvědčují, poučují, etc. Tenhle snímek svůj účel plní dobře - v době, kdy se chystá spíš čistá obrana německé půdy tak apeluje na "německé téma" nikoliv na téma "nacistické", které je upozaděno. Ale v Německu vládli nacisti, takže vlastně to vyšlo na stejno, jenom to nebylo tak okaté jako dříve. Tři hvězdy za kvalitu filmu, míns jedna za většinu hereckých výkonů a plus dvě za plnění určení filmu = 4* (LFŠ 2013)

Tento film není jenom nechutně propagandistický... jemu nejde pořádně ani ta propaganda - proletářskému otci-alkoholikovi bych klidně uvěřil, ale tomu, že každý komunista je násilník, podrazák a padlá existence a naproti tomu nacisté jsou těmi nejčistšími bytostmi proti kterým stojí celý svět... a jejich jedinou činností je zpívat "Die Fahne..." Film pořádně neplní ani svůj účel přesvědčovací, ale ukazuje, že i nacisté byli zpočátku naivní, bohužel je v tomto okamžiku nikdo nezastavil... (LFŠ 2013)

Myslete si co kdo chcete, ale Hoffman opět ukázal, že točí filmy pro mě... Trošku chyběla propracovanost Sienkiewiczových předloh, trochu chybělo tak 200 minut délky a mohli to vzít jako celou polsko-bolševickou válku - světu (tím spíše nám jako polským sousedům) by neuškodilo, kdyby se o ní dozvěděl víc (a v kontextu toho mj. o důvodech, proč Polsko vnímalo ČS akci v Těšínsku tak, jak ji vnímalo) - je škoda, že většina obyvatel ČR o ní nemá ani ponětí. Film se drží jedné z klasických linií historiků o Polácích-zachráncích celé Evropy před bolševismem a také vyjadřuje piłsudczikovskou tezi, že hlavním rozhodujícím tahem byla akce od řeky Wieprz... Ale chtít od filmu komplexnější exkurz do dobové situace by v dnešní dobou požadované stopáži bohužel bylo poněkud přehnané. A ano, je to patriotistické, ale spíše v pozitivním smyslu. V kontextu polského historického filmu je to podprůměr, v konfrontaci s českými "komediálními" ubohostmi je to nedosažitelné. Ale stejně si můžeme aspoň přát, aby se (tak jako 1920 nad Wisłą) udál nějaký cud w Czechach. Pro mě jeden z nejzajímavějších filmů, které jsem poslední dobou viděl... (ještě bych rád dodal, že rolnický premiér-chłop Wincenty Witos je ztvárněný reálně)

Film není dokonalý, osobně mi některé herecké výkony nepříjdou nejlepší... ale pro své společenské poselství by měl film patřit mezi ty nejdůležitější z české kinematografie - řada myšlenek je aktuálních ještě dnes a bojím se, že ještě dlouho budou.

Růženu nevstřebáte během večeře po projekci... tenhle film s vámi půjde a bude vás pronásledovat, ať už je realistický nebo přehání nebo podceňuje. Nejde o to, jaký je - ačkoli je skvěle zvládnutý ve všech prvcích - nebo co vypráví - ačkoliv jde o silný příběh, který ani na okamžik nezaváhá a ani na okamžik vás nepustí. Jde o to, co je za oponou. Je horší zlo samotné nebo černobílý pohled, který jednomu přisoudí bílou a druhému černou bez zkoumání pravého původu zla? Není snad takový schematismus také zlem? A osvobodí-li armáda cizí zemi, jde ještě o osvoboditele nebo už od dobyvatele? Film zapadá do revizionistické snahy po celé západní hranici východní Evropy, která má restukturalizovat historické pohledy na Němce - už ne pod dohledem sovětské doktríny, že každý Němec byl nacista a špatný člověk (mmch. teorie nahrávající právě těm nejhorším ze špatných), ne pod dojmem třídního boje, ale s oslabením zášti válečných vzpomínek. Růžena patří k filmům, které mají prostor pro vytvoření jistého referenčního prostoru, kde by namísto rudě nebo modře zabarvených soudů vyrosla šedivá pravda. (LFŠ 2012)

Pokud odhlédneme od samotného obsahu děje, tak velmi silným poutavým momentem filmu jsou prolínající se časové roviny, které se kříží vrací zpět a přeskakují dopředu. Bohužel, až do závěru filmu zůstává tato deviza nepříliš vytěžena, protože silně mate celý příběh, který je jinak poměrně jednoduchý s prostou zápletkou, která by vystačila i krátkému filmu. Režisér ji však svými střihy a vsuvkami napnul na téměř dvě hodiny, které však nejsou nudným pohledem na poloprázdné plátno s poetickými exteriéry. Před očima se odehrávají divoké maďarské dějiny. A třebaže by českému divákovi asi neuškodil podrobnější úvod do dějinné problematiky (jak už to ostatně u zahraničních "historických" filmů bývá časté) film mě nenudil a stále jsem v něm objevoval nové zajímavé prvky. (LFŠ 2012)

Patřičně praštěné, patřičně zmatené a přesto na večerní pohled tak akurátní. Kažná postava je svým způsobem originální a přesto mají všechny cosi společného... jsou "atomové". I samotné prostředí jako kdyby kolísalo mezi potěmkinovskou fasádou velína elektrárny a "východoevropským" okolím... bez absurdity v podobě divadla, které nechce být hráno, "atomového" divadla a "neatomového" režiséra by se ztratilo veškeré kouzlo prostředí i postav na pomezí tak trochu melodramatického střetu ve vztahu a poblázněnosti... (LFŠ 2012)

Nu, občas přemýšlím, čím mě některé filmy dostanou... ne, nebyla to odvaha, která hraje v tomto filmu úlohu, ani zbabělost a slabost, které zdatně doprovázejí a doplňují svoji družku. Je vlastně víc pravda nebo zachování si tváře? Má se člověk postavit za jiného nebo za své zdraví? Film nehraje... Alfred není muž ocelových svalů nebo síly lokomotivy. Je to člověk, kterého potkáte na ulici a jako takový na mě působil ve filmu. A jako takový může představovat obrázek (nebo snad zrcadlo) lidem ze společnosti, kteří mají své sny, ale točí se jim z nich hlava, protože rádi stojí pevně na zemi, kteří mají zásady, ale ty se jim hroutí jako domeček z karet, když dojde na to, aby je prokázali; nebo lidem, kteří už předem nechávají ze strachu odlétnout své sny a z obav před jejich naplňováním si zásady ani nestanovují. Je to film o nás, třebaže si o své odvaze myslíme cokoliv... a o tom, jak je třeba si vážit odvahy v pravou chvíli. (K filmu: Jistě by se dalo řadu věcí vytknout, ale až na, pro mě, obtížnou uchopitelnost psychiky postav jsem nevnímal nic špatného. LFŠ 2012)