Ikewoo

Ehm, zklamání... kombinace milostné zápletky a konspirační teorie je trochu moc na film, který se tváří jako vyvrcholení "oslav" výročí atentátu. Chápu, že teorie "bylo to jinak" jsou dnes stále populárnější - nicméně, bylo to nutné? O tom, že střelba v Sarajevu byla pouhou záminkou pro začátek války a zástěrkou jiných snah a cílů, se obecně nepochybuje, ale že by to bylo dílo rakouské strany, to není moc pravděpodobné, o tom, že by to bylo dílo Potiorkovo již zcela nemluvě. Tomuto filmu se nepodařilo zobrazit atentát, nepodařilo se mu důvěryhodně zobrazit vyšetřování, do značné míry ani dobovou společnost, Potiorek je moc chytrý a vyšetřovatel na c. a k. úředníka tak přehnaně alternativní a pomíjející názor nadřízených... I když, třeba přijdou příští rok autoři s novým filmem a trvzením: "Bylo to jinak, Františka Ferdinanda zastřelili až 1915." Po tomto filmu by mě to nepřekvapilo...

I když jde o televizní produkci, nadto s trochu zvláštním způsobem vyprávění, tak se jedná o kvalitní snímek. Žádná akční nebo super umělecká hra stylu (spaghetti)westernů, žádná přehnaná glorifikace jedné nebo druhé strany (jako v řadě am. filmů o tomto období), žádná idealizace jedné nebo druhé strany (jako v Mayovkách)... Díky délce film vykresluje širší souvislosti (vztahy osadníků a indiánů) a nesoustřeďuje se pouze na bitvu, kde však ukazuje, že mezi porážkou a vítěztvím stojí jenom tenká hranice jednoho chybného strategického úsudku i moc hněvu jako bojové motivace. Rozhodně stojí za vidění, ale určitě není pro netrpělivé diváky, protože příběh plyne vyprávěcím tempem, ne tempem klipu.

Druhá nejlepší se série "farem" - zajímavé, jak dalece válka ovlivňovala život na venkově a celkově každodenní život.

Jako film to není zlé, jako zfilmování knihy tradičně podprůměrné, jako většina zpracování knižně kvalitních thrillerů...

No, bohužel... tenhle film pouští obráceně anebo má Green jiný pohled než já, ale já z toho klid přírody cítil jenom v první části. Tam prostě cítím klid a pomalé plynutí, které praštěný moderní svět ukončí, ať už zasáhne kteréhokoliv z hrdinů, ať už je nutnost nakonec spojí, pořád to směřuje k tomu vyjetí z lesa a ne cestě za klidem uvnitř přírody. Ale to je jenom názor toho, komu se v tichu lesa líbí víc než mezi bary a paneláky.

Celkem standardní dokument, jehož devizou, vzhledem k celkové délce, je množství zajímavých dobových záběrů, pro mě často zcela nových. Dokumenty jsou doprovázeny také komentářem, který se pokouší o reflexi souvislostí nebo hodnocení... tady je ovšem problém - pokud jde o západ, tak nic nenamítám, ale pokud se jedná o prostory na východ od Rýna a především pak od Vltavy, unikají autorům některé drobné, ale důležité detaily

První polovina, ve které převládá melodramatická romantická linka, je plná hloupých dialogů, klišoidních vyjádření, hloupých náhod. Při ní jsem skutečně chápal, proč to vidělo tak málo diváků. Ale je nutným zlem před druhou polovinou, která otvírá oči, která je temnější, syrovější, uvěřitelnější a také už má nějaké poselství, které nesou mj. dialogy naplněné stranickými frázemi (Uvěřili opravdu nebo jenom sami sebe přesvědčili, že uvěřili?). Je skutečně překvapující, kdy ten film vznikl - takto otevřený. (LFŠ 2013)

Mrzí mě, že to musím napsat, ale tohle není poslký historický (velko)film, jak jej známe. Plytký příběh, který se táhne jaké žvýkačka a ne a ne prasknout v nějaké dynamice. Chápu, že hledat dynamiku v kácení stromů, v mrazu, v kácení stromů, v hladu a (pro malou změnu) plavení klád je zbytečné, ale tak nějak v tomto hledisku bych dokázal pochopit, že to Hoffman odmítl vážně kvůli kvalitě scénáře. Film postrádá velký střet a velký příběh, které jsou vlastní například Hoffmanovým historickým snímkům, a z velkoleposti si vybrala jenom výpravu a délku, která je ale u lágrového snímku nadbytečná a je nastavovaná další a další nevysvětlenou epizodní zápletečkou. Hodnocení filmu zachraňují hezké mladé herečky a předzávěrečná scéna na NKVD. Ale celkově zklamal očekávání... značně. (LFŠ 213)

Na tomhle filmu mě celou projekci iritovala jedna věc - zvuk té zbraně. Říkejte tomu malichernost, ale revolver, který má zvuk jako dětská kapslovka schovaná pod čtyři polštáře mi prostě vadí. (LFŠ 2013)

Viděl jsem nemálo dokumentů o šoa či nacismu, ale autenticita těchto záběrů je i při strohém komentáři silnější než jakýkoliv komponovaný dokument... Zajímavé je, nakolik se film věnuje tvářím - mrtvým, umírajícím - jejichž výraz je nejsugestivnější a pod nimiž člověk (na rozdíl od těl) skutečně vidí lidi a které zůstávají v paměti i po odchodu z kina. Ten kontrast, kdy ze sálu vyjdete na náměstí, kde hraje moderní hudba a lidi sedí v kavárnách a u stánků s klobásami je... děsivý. (LFŠ 2013)