Angerr

Dost vtipná podívaná, pokud si dokážete udržet odstup od postav a jejich slabostí (v takovém případě bude jistě nejsympatičtější postavou osamělý slaďák Oldřich Nový, jehož smích jej brzy prozradí). Ironický odstup usnadňuje nám již vzdálená doba a její společenské a konverzační zvyklosti, a naopak reálnost mnohých situací a rozhovorů, jež vás možná k odstupu přímo donutí. Poněkud smutnější ve chvíli, kdy si uvědomíte, že v životě si odstup udržet nelze. Rozhodně je to jeden z nejpozoruhodnějších starších českých filmů, jaké jsem zatím viděl. 8/10

Ač je film historický, vyjadřuje se k dnešnímu světu. Líbí se mi hrdinovo přiznání před závěrečnou bitvou, že brání nikoliv ideologii, ale pouze vlastní ohrožený život. Právo nemá nikdo, jde jen o přežití. To vystihuje můj pohled na nekonečné spory na Blízkém východě a potažmo vlastně jakékoliv zaštiťování politických cílů ideologií. Pravda, vzhledem k současné módě politické korektnosti v USA nemůžeme v takovéto velkoprodukci útok proti muslimům čekat. Bohužel, co se týče největšího taháku tohoto druhu filmů - bitevních scén, jsou příliš nerealistické a podobné tomu, co už jsme v posledních letech viděli (Pán prstenů). Kde je konec o poznání větší realističnosti, zuřivosti a divokosti středověkých bitev ze Statečného srdce! 6/10

Kenneth Anger přirovnával své filmy k magii, chtěl jimi působit přímo na podvědomí diváka. Ať se mu to u jeho ostatních filmů podařilo jakkoliv, nejpronikavějšího účinku dosáhl u tohoto třináctiminutového díla, které je poněkud málo Angerovské. Chybí tu prvky přítomné ve většině jeho ostatních filmů, se kterými je často spojován - homosexualita, sadismus/masochismus, okultní praktiky. Tento filmeček působí krásou záběrů vody v pohybu propojenými s klasickou hudbou (vybrané pasáže z Vivaldiho "Čtvera ročních dob"). Voda jako symbol zrození a života je zde živá, radostná, proudí a tančí podle tempa skladby. Vivaldiho hudba mě dokáže sama o sobě velmi povzbudit, ale co dělá ve spojení s obrazy z Angerova filmu, je přímo zázračné. Je to nesmírně optimistický zážitek. Uvědomuji si, že pomíjím význam tajemné postavy - na plátně vypadá jako žena, ale ve skutečnosti je to muž-trpaslík, kterého Anger potkal v Itálii - putující celým filmem, na začátku z vody zrozené a v závěru se do ní zase navracející (osobně v tom vidím znázornění koloběhu života - neživé kamenné chrliče navěky chrlí novou a přece stále tutéž vodu). Výklad je ale u tohoto filmu druhořadý, hlavní je mimorozumový estetický a možná až mystický prožitek. Vlastně je tento film naprostou relaxací, u které se nemusíte zatěžovat rozebíráním, co se na plátně děje (ale asi vám to nedá). Zhruba uprostřed filmu se rychlost pohybu vodních krůpějí v detailních záběrech mírně zpomaluje, původní obraz vody jako by přecházel v obraz kosmu, něčeho vyššího. Vzápětí se, na vrcholu skladby, vracíme zpět "na Zemi", do života. Souhlasím s názorem, že je film potřeba vidět na velkém plátně, tehdy krása prostých obrazů plně vynikne. Projekce filmu na festivalu v Karlových Varech byla také jedním z mých vůbec nejsilnějších kino zážitků. Film je krásnou ilustrací Angerovy teze z jeho článku pro "Cahiers du Cinema" z padesátých let (anglicky např. zde), že geniální filmové dílo nejvyšší úrovně může vytvořit jednotlivec díky jednoduchému nápadu a pomocí prostých prostředků.

Postmoderní guláš namíchaný snad ze všech myslitelných provařených pecek, z něhož kýč kape na všechny strany. Bodíček navíc za krasavici Kidmanovou a pár vtipných míst, ovšem už dlouho jsem u filmu tak netrpěl nevolností a netěšil se na konec. 2/10

Poznámky: Zmatený z úvodu, trvalo mi, než jsem se do filmu dostal ... zmatek v mnoha postavách a jejich úloze. Krásné letecké záběry na stáda zvěře na pastvě (podoba "Hvězdám na čepicích") ... herec hrající Mistra - podobný vězniteli z "Páté pečeti" (ale prý to není on), stejná noblesa, autorita, tentokrát ale kladná role ... stálá znepokojivá hudba v pozadí, kterou jsem si uvědomil až dlouho po začátku. Záběr: dvojice o samotě u rybníka, večer, uvozující záběr z větší vzdálenosti vcelku, velmi pomalé přibližování, rozhovor pokračuje detaily tváří na pozadí noci - velmi intimní, spolu se slovy rozhovoru ... krásné prostředí celého filmu, krom pár scén ve městě - venkovská krajina v létě (maďarská pusta) - jako u nás, vzpomínka na letní vandry ... "Umělcův humanismus je jeho dílo" - rozjímání o roli umělce v rozjitřené době ... Záběr: auto stojí bezprostředně před kamerou, v popředí dům, ze dveří vyšel jeho obyvatel, auto se rozjíždí k domu, ale ještě než se rozjede, začne se kamera přibližovat k domu, takže víme, že se tam stane něco důležitého - předvídající kamera - a opravdu... Náhlý, neuspokojivý konec filmu.

Nádherná adaptace. V tomto filmu Bressonova metoda herců hrajících téměř bez vnějších projevů emocí působí snad nejlépe (z těch, které jsem dosud viděl). K adaptaci Dostojevského se totiž výborně hodí - Dostojevskij v novele "Něžná" (i v dalších svých dílech) líčí niterný psychický život svých hrdinů, proniká do nich přes jejich fasády a přetvářku a totéž činí Bresson. Stačí pár slov komentáře a šikovné pořadí záběrů a hned za bezvýraznými tvářemi tušíme obrovské psychické vypětí, jemuž muže i ženu vystavuje život v naprostém vzájemném neporozumění. Neschopnost - otevřít se druhému, naslouchat mu, potlačit aspoň občas, když to druhý nejvíc potřebuje, sebe a přiblížit se druhému - to se velmi rychle upevnilo v základu jejich vztahu. Kdykoliv jsem si v průběhu filmu připoměl jeho konec, na začátku vyzrazený (není to u Bressona ojedinělý jev, zde jde však rovněž o věrnost předloze), dodalo to probíhajícímu dění další, fatální náboj. Co by za takovou znalost dal hrdina, marně a pozdě se trápící otázkami, co se mohlo stát jinak, jak už to v životě bývá. Ale nevěděl vlastně celou dobu, jaký bude konec? Doporučuji si napřed přečíst Dostojevského novelu, ale domnívám se, že i bez ní na vás snímek mocně zapůsobí. Bresson a Dostojevskij k sobě mají blízko přinejmenším ve své schopnosti postihnout hlubší tajemství lidské psychiky (Bresson podle Dostojevského rovněž natočil "Čtyři noci jednoho snílka").

Konečně někdo natočil film o tomto tématu. Je mi celkem lhostejné, že film možná znamená budoucí Gorovy politické aspirace, nebo pro ně dokonce chystá půdu. Skousnu i střípky z jeho osobního života, i když mi vadí, že odvádějí od hlavního tématu. Hlavně, že se důležitá osobnost takto angažuje v propagaci velkého současného problému a neplácá chlácholivě po zádech řečmi o tom, že vliv člověka na fenomén globálního oteplování dosud nebyl uspokojivě prokázán. Je mi sympatický Gorův apel nejen na politické elity, ale i na důležitost změny životního přístupu každého jednotlivce (jaký to na nás bude mít dopad je ovšem druhá věc). Film jsem bohužel zatím viděl pouze v originální verzi bez titulků (navíc dost unaven), takže mi toho z konkrétních dat a srovnání spoustu uniklo. Proto jej chci shlédnout ještě aspoň jednou.

Množstvím témat, která jsou během něho probrána či jen letmo naznačena a zase opuštěna, je to rozmáchlé dílo. Na pochycení všech detailů a rozluštění mnoha spojení hudby, obrazu a komentujícího slova pravděpodobně nepostačí jediné shlédnutí. Mnohdy mi význam těchto spojení zůstal utajen; nejvíc na mě zapůsobil záběr z auta jedoucího po dálnici na nahuštěné parkoviště kamionů, zvukově spojený s bitevní vřavou historické rekonstrukce z předchozí scény - že by naznačení, kam se řítí současný životní styl vyspělého západního světa? Mnohé další montáže mi jsou zatím záhadou, přesto je na mnoha místech filmu cítit (a z různých projevů autora mimo tento film je to také jasné - viz. např. rozhovor s ním v jednom z posledních čísel "Filmu a doby") Vachkův odsudek k povrchnosti různých oblastí dnešního života přesycené společnosti, která "už neví roupama coby" a staví tak i psí hřbitovy, a zájem o alternativní životní styl. Z tohoto okruhu mi v paměti utkvěl výklad o (anarchistickém) ideálu života v soběstačných komunitách, v rámci kterých je člověk ještě v přímém kontaktu s důsledky svého jednání a se svými bližními; fakt, že počet obyvatel takové komunity by neměl přesáhnout 10 000 lidí a konstatování, že dnešní vývoj se tomuto ideálu vzdaluje. Vzhledem k mému pesimistickému pohledu na současnou západní civilizaci je mi tato převládající kritická poloha Vachkova filmu velmi sympatická. Další, mně ne tak blízká témata (nebo ta, u nichž jsem jejich vztah k ústřednímu tématu nedokázal odhalit - rád bych si vyslechl důvod, proč autor zmiňované československé osobnosti považuje za "mystiky") mi ale film nezkazila. Díky zábavným a svižným Závišovým písničkám, které jednotlivé části oddělují, film rychle ubíhá. Rozhodně jsem z něj neměl pocit délky přes dvě hodiny. Už proto, že mě film prostě hodně bavil, ale i pro množství naznačených témat a otázek na něj rád zajdu znovu a také se pokusím seznámit s dalšími autorovými díly. Českému filmu chybí témata? Tady je těch závažných na deset filmů.

Jeden z Angerových filmů natočených v Evropě. Prý v době jeho natáčení pomýšlel na sebevraždu. Úžasně atmosférická záležitost, kterou mohu sledovat znovu a znovu (viděl jsem to už alespoň třicetkrát). Přes pesimistické vyznění - marný zápas o nedosažitelné životní štěstí - mi film vždy zvedne náladu. Pohyb postav je na mnoha místev dokonale sladěn s nádhernou doprovodnou písní, nechce se věřit, že tato hudba byla k filmu přidána až o třicet let později. Ve svých vrcholných dílech byl Anger mistrem sladění hudby a obrazu. Kromě estetického zážitku film nabízí k přemýšlení a rozboru na krátkou stopáž nebývalé množství symbolů. (předchozí platí o novější sedmiminutové verzi filmu z r. 1979. Shlédl jsem i původní patnáctiminutovou verzi, která se od té nové liší nejen jiným koncem, ale hlavně pomalejším tempem a melancholickou hudbou v pozadí. Neuvěřitelné, jak se dva filmy, složené prakticky ze stejných záběrů, mohou lišit).

Nesmírně silný příběh a rozuzlení. Můžu se dohadovat, jestli má smysl natáčet legendu stejným způsobem znovu (ale díky skvělým hercům bych remaku stejně přitakal), můžu s tím i nesouhlasit, ale to je tak všechno, co s tím můžu dělat. Stejně jsem po chvíli sledování rozsvítil v temném pokoji všechna světla a co chvíli se nervózně ohlížel za sebe, což už se mi u filmu nějakou dobu nestalo. 8/10