Angerr

Scény s Belmondem jsou výborné a dobře jsem se u nich bavil. Zdálo se mi ale, jako by se ve zbytku filmu hledaly jakési sošky a poklad, ke kterému vedou. Proboha proč? 4/10

Slavný příběh mladých chlapců, kteří se pod vlivem vlasteneckého řečnění svého učitele dobrovolně přihlásí do armády a záhy na frontě prožívají totální deziluzi, jsem četl asi v 16 letech. Jako pravděpodobně pro mnoho jiných i pro mě byl šokem, prvním náhledem na válku, odlišným od hrdinství a dětských her na vojáky. Filmové zpracování takto působí přesně jako kniha. Ukazuje hrůznost války z pohledu obyčejných vojáků, kteří nic nevědí o jejích politických či jiných vyšších příčinách, nebo se o ně nezajímají. Samo slovo "hrdina" ztrácí na bitevním poli smysl (alespoň ten, jaký má pro civilisty, kteří z tepla domova vidí válku v jejím celku a počítají, kolik mil ještě německé armádě zbývá, než dorazí k Paříži) - muži prvně vystavení dělostřelecké palbě se podělávají do kalhot, procházejí hysterickými záchvaty a zoufalstvím ze smrti nebo těžkých, bolestivých zranění kamarádů. Pozvolna se stávají otrlými a učí se, jak zvýšit svou šanci na přežití. Na několika místech je film trochu patetický, ve stylu třicátých let, ale mnohem méně, než jiné filmy z této doby, které jsem viděl. Technicky je film zvládnut výborně. Bitevní scény jsou nesmírně působivé, jako byste se sami ocitli mezi zákopy první světové války. Film nezvyšuje svou působivost výrazným zesílením zvuku v bojových sekvencích, ani v něm nejsou žádné explicitně šokující záběry např. vyhřezlých vnitřností, atd. Je nesmysl říkat, že film nezastaral (copak se dnes natáčí stejným způsobem jako na konci dvacátých let?), ale toto "zastarání" můj divácký zážitek vůbec nezasáhlo. Možná je naopak kladem, protože ukazuje reflexi války pár let po jejím konci. 9/10

Docela milý a zábavný film, který nás zároveň poučí, že závislost na čemkoliv je pro člověka nakonec zničující. K jeho vychutnání je zřejmě potřeba si uvědomit, že postavy se chovají jako v komiksu a tudíž to celé brát trochu s nadsázkou. Jelikož tento žánr kromě Rychlých šípů a Strážců neznám, náhled do něj jsem ocenil. Malá poznámka pro tvůrce titulků: 'Magic cards' nejsou v této oblasti kouzelné kartičky, nebo jak to tam bylo, ale Magicové karty! 7/10

Brutalitu ve filmu rozhodně nesu těžce. Na tento film jsem se proto dlouho duševně připravoval a obával se ho, ze zvědavosti jsem ho ale vidět chtěl. Při jeho spouštění jsem byl pomalu tak vyklepaný jako na prvním rande. Evidentně tato příprava splnila svůj účel, protože očekávaný šok a zděšení se téměř nedostavily. Celou dobu jsem byl v napětí a očekával ty extrémně odporné záběry, až jsem byl na závěr trochu zklamaný - tohle že měl být ten vůbec nejhnusnější film? Z toho je vidět, jak přehnaná očekávání nejsou dobrá. -- Film samozřejmě obsahuje několik šokujících scén a záběrů. Žádný z nich ale podle mě neopravňuje ty kolující pověsti. Zajímavější už je hudební doprovod filmu, který je nečekaně optimistický (ústřední melodie je skutečně velmi líbivá). Film dost sráží jedna výrazná vada v zápletce, kterou je chování hrdinů poté, co dorazí do první domorodé vesnice. Nevěřím, že by se takhle chovali cestovatelé obklopení smrtící džunglí. Další slabinou jsou nevalné herecké výkony. Řekl bych, že pověst je v tomto případě o míli před skutečností. Radši mi ovšem nevěřte, abyste podceněním neskončili opačně, než já. 6/10

K akčním filmům mám odpor, jsou mým nejméně oblíbeným žánrem (mám na mysli ty filmy, v nichž nezranitelný hlavní hrdina postřílí stovky neosobně ztvárněných nepřátel). Jsou ovšem zástupci tohoto žánru, o kterých bych řekl, že patří k mým oblíbeným filmům - třeba Hodný, zlý a ošklivý. Ten má ovšem skvělou hudbu, herce a plynule ubíhající příběh. Co z toho je tady? Nic - vlezlá všudypřítomná hudba která mi v druhé polovině filmu šla neskutečně na nervy, směšní herci - pokusy Nicolase Cage předstírat citová pohnutí byly krajně nepřesvědčivé - a stále stejné odstřelování hord japonců hrnoucích se na porážku. Dělostřelecká palba je neuvěřitelně přesná hned na první pokus. V tricích se nevyznám, předkládané záběry náletů mi ale připomínaly intro z počítačové hry. A označit film za válečný je skutečně triumf marketingu, stejně dobře by to mohlo být sci-fi odehrávající se na měsíci. Možná by nižší gravitace pomohla Woo-ovi lépe natočit scény s výbuchy, kterých je ve filmu požehnaně. Celá hrůza trvá 2,5 hodiny! Patrně nejhorší film, jaký jsem zatím viděl. 1/10

Kdepak. Pokud bylo záměrem autorů překonat dokonalou původní verzi z r. 1952 (věřím, že ne), pak tento pokus těžce selhal. Film pro mě měl svou cenu - vnesl nové světlo na některé situace z originálu. Všechny jeho složky jsou ale podprůměrné a nesrovnatelné s klasikou - chybí krásná ústřední píseň, Will Kane vypadá spíš jako padouch než hrdina (že by to bylo tím knírem?) a herečky ztvárňující obě hlavní ženské postavy jsou vyloženě odpudivé. Banditů dokonce přibylo a závěrečná přestřelka tak působí nanejvýš nerealisticky. To byla jediná slabina originálu, zde je to ale mnohem horší. 5/10

Tento film na mě hluboce zapůsobil. Jde o příběh muže, jenž v jedné zdánlivě banální, ve skutečnosti však mezní životní situaci zaváhal a nikdy se již nedokázal vrátit zpět do normálu. Od té doby před všemi (i před nejbližšími přáteli a rodinou) chrání své křehké ego rostoucí konstrukcí lží a navenek projevovaným stoickým klidem. Zřícení těchto hradeb není schopen ustát a jeho destruktivita dostává volný průchod. Přiznávám, že mi hlavní hrdina byl nesmírně sympatický, a proto mě závěr filmu (způsob, kterým hrdina vyřeší zhroucení svých lží) zklamal - nevěřím, že by člověk v takové situaci skutečně jednal tak, jak film ukazuje. Jisté scény naznačují, že hrdina svůj kolaps řeší uváženě a s rozvahou, zatímco já bych čekal okamžité, zkratkovité a improvizované jednání. Nicméně jde jen o můj pocit a nejsem psycholog. Film rozhodně stojí za shlédnutí a moc se těším, až ho uvidím znovu. 7/10

Film mého dětství. Poprvé jsem jej viděl v 10 letech krátce po premiéře (přesně 28.10.1993) a díky němu strávil několik následujících let posedlostí dinosaury. Je to film, který jsem v kině viděl určitě nejvíckrát, 5-6x. Ani dnes si ho v televizi nikdy nenechám ujít a první pohled na dlouhokrkého brachiosaura mě okouzluje stejně jako kdysi a stejně jako Alana Granta. Totéž platí o většině ostatních částí filmu i o nádherné Williamsově hudbě. I když se jedná o jednoduchý, nenáročný a téměř výhradně zábavný snímek, který bych ohodnotil šesti body, malý klučina ve mně vítězí a proto 8/10.

Film mě trochu zklamal - filmů z prostředí Španělské občanské války je poskrovnu a tak jsem od tohoto, na nějž jsem slyšel několik kladných ohlasů, očekával dost. Příběh začíná v současnosti smrtí starého angličana; jeho vnučka posléze v jeho bytě objeví krabici se zažloutlými fotkami a novinovými výstřižky z doby Španělské občasnké války. Poté se děj přenáší do třicátých let a sleduje osud tohoto angličana, který odešel bojovat do Španělska na straně republikánů proti Frankovi (jako milovník díla George Orwella bych rád podotkl, že děj filmu je podezřele podobný Orwellovým španělským příhodám, jak je vylíčil ve své knize "Hold Katalánsku". Přesto tento zdroj na imdb uvedený není). Z filmu je vidět snaha ukázat známá historická fakta - nadšení revolucionářů, socialistickou atmosféru v milici, rostoucí vliv komunistů na republikánské straně, květnové události v Barceloně, potlačení strany POUM; na začátku slyšíme dobovou nahrávku hymny španělských anarchistů "A las barricadas". Filmově je toto vše ovšem slabé, při úvodní schůzi socialistů v Londýně jsem si chvíli nebyl jistý, jestli to má být ještě stále současnost nebo jsme se už přenesli do třicátých let, většina herců za moc nestála a bitevní scény byly spíše k smíchu - zde jsem ovšem možná zhýčkaný z filmů s milionovým rozpočtem. Z většiny film nedokázal přesvědčivě navodit atmosféru Španělska třicátých let. Hodnotím 6/10 hlavně proto, že je to jeden z mála snímků věnujících se tomuto zapomenutému tématu (přinejmenším filmově).

Skvělá komedie bavící pochopitelně především gagy Woodyho Allena. Často mě během filmu napadlo srovnávat ho s Monty Pythony nebo i s Chaplinem - třeba scéna se sportem v kanceláři mi velice připadala inspirovaná krmícím strojem z "Moderní doby". Na začátku a v závěru film paroduje dryáčnické televizní reportáže (viz. uřvaný reportér, který se snaží dostat nějaké dojmy z umírajícího člověka). Bohužel asi ve třech čtvrtinách filmu už jsem trochu zazíval a čekal konec, taktéž legrace v podobě poprav už pro mě byla v tomto případě přece jenom silné kafe. 7/10