Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Krimi
  • Akční
  • Dobrodružný

Recenze (100)

plakát

Vysloužilí lvi (2003) 

Dětská fantazie při poslechu příběhů a stařecká obrazotvornost při jejich vyprávění (pokud jsou z vlastního života) se snoubí v tomto zábavném a optimistickém snímku o životní vitalitě. Nejvíc se asi bude líbit těm, kterým ještě zbylo něco z dětské hravosti. "Kousek řeči, kterou by měl slyšet každý chlapec, než dospěje v muže", ale neublíží nikomu. Jako velký zápor filmu vnímám prezentovanou posedlost zbraněmi a zabíjením - snadno je poznat, že jde o Americký film. Vysloužilí lvi se trochu podobají Velké rybě od Tima Burtona a myslím, že komu se líbil jeden z těchto filmů, oblíbí si i ten druhý. 8/10

plakát

Dotek Medúzy (1978) 

Tento film jsem poprvé viděl tuším v 11 letech, kdy ho v televizi vysílali v odpoledních hodinách a dívali jsme se na něj celá rodina. Ani po více než osmi letech filmové ignorace některé scény nezmizely z mé paměti. Když ho v jednom stále ještě nedávném létě televize znovu vysílala, nahrál jsem si ho na kazetu. Už jsem ho od té doby viděl aspon desetkrát. - Dotek medusy má neuvěřitelný spád a napětí a je i děsivý. Postupná změna žánru z detektivky v psychologický horor se mi moc líbí a okamžik, kdy se uprostřed filmu vracíme na začátek děje, je brilantní. Nenapadá mě jiný film, kde na mě tyto dva postupy tak silně zapůsobily. Tempo filmu je tak razantní, že ani některé směšné repliky zážitek nezboří. Trochu mi vadí, že autor alespoň letmo nenaznačil sympatie s příčinami Morlarovy vzpoury ("Máte strach o tu příšerně drahou raketu..." atd.), s teroristy se holt nevyjednává. Rád bych si jednou přečetl zapomenutou knižní předlohu. Dotek medusy byl jednim z impulsů, které mě přivedly zpět k zájmu o film a patří k mým naprosto nejoblíbenějším filmům. 10/10

plakát

Hana a její sestry (1986) 

Velice příjemný a povzbudivý film, milým humorem i předkládaným řešením existenciální skepse. I když je člověk na pochybách, zda ji má brát vážně, když ji předvádí Woody Allen, přece snad film přesvědčí i velké pesimisty, že dívat se na komedie bratří Marxů je lepší, než páchat sebevraždu. Partnerské komplikace zde mají snad nejlepší možný konec a ukazují, že dočasné problémy patří k životu a kvalitní vztah je dokáže překonat. Celkově pozitivnímu pocitu pomáhá i krásný Bachův koncert. Nemůžu říct, že bych měl Allenovy filmy ve zvláštní oblibě a chápu, že mnozí je třeba kvůli hypochondrickým projevům nejčastější hlavní postavy nesnášejí. Tohle optimistické dílo bych ale doporučil každému. Mimochodem, mám pocit, že skvělý (a kontroverzní!) film Štěstí se zde inspiroval, přinejmenším zápletka se třemi sestrami je podobná. 8/10

plakát

Nebezpečná hra (1991) 

John Travolta jako psychicky nevyrovnaný osamělý otec mi byl docela sympatický a milá byla i jeho malá dcerka. Celá zápletka okolo mstícího se zlého mafiána je ale neskutečná hovadina a nedivil bych se, kdyby ji vymýšlel někdo s podobnými osobnostními rysy, jako tento zlodoušek. Film si užijí spíše mladší diváci, ale i jim bych raději doporučil něco inteligentnějšího. 4/10

plakát

Obžalovaný (1964) 

Velice aktuální příběh o tom, jak mocný zneužije schopného poctivce ke svým cílům a pak ho nechá potopit, pojatý jako soudní drama. Všechny postavy sice působí poněkud ploše a jednostranně, ale myslím, že to je jen povrchní pohled. Hrdina je ovšem skutečný charakter, přes zakolísání (způsobené jeho špatným zdravotním stavem), odmítá nabízený ponižující kompromis. Na dobu vzniku mi film připadal dost odvážný, což bude asi způsobeno mou neznalostí daného období. 8/10

plakát

Milenec (1992) 

Mistrně vyprávěný příběh, což cítíme až v samém závěru. V první části sledujeme rozvíjející se erotický vztah mezi asi třicetiletým bohatým Číňanem a mladičkou patnáctiletou Francouzkou z chudé rodiny. Jen škoda, že herečka je evidentně starší, pokud by ale nebyla, snadno by mohli režiséra obvinit z jistých nezákonných praktik. Děvče je moc krásné a snadno uvěříme, že na ní Číňan po několika vášnivých setkáních začne být sexuálně závislý. Erotických scén se nám v této první části shlédneme hodně a svůj název si plně zaslouží. Asi ještě nikdy jsem v normálním filmu neviděl takto názorně předváděný sex. Bravo Annaudovi za odvahu! V druhé části filmu do té doby čistě erotický vztah komplikují společenské překážky a, co je horší, láska. Číňan je vázán zvyky své kultury a musí se oženit s ženou, kterou mu vybral jeho otec. Film neodsuzuje toto východní pojetí lásky a nijak nenaznačuje, že to naše západní je jediné přirozené. Příběh se odehrává v indočíně v první polovině 20. století, Číňan je z rasových důvodů pro dívčinu rodinu nepřijatelný byť i jen jako "přítel" (skvělá je scéna v restauraci a na veselce - chudí Francouzi Číňanem sice opovrhují, ale přesto se od něho nechají pozvat a hostit a přitom ho urážejí). Závěr sice nepřináší žádný zvrat v ději; závěrečná slova však dávají celému filmu smysl a mnohý si při nich jistě vzpomene na velkou lásku, kterou již nechal za sebou. 10/10

plakát

Andrej Rublev (1966) 

Při sledování tohoto filmu jsem měl dosud nejintenzivnější pocit, že se skutečně dívám na středověk. Zvlášť ve srovnání s filmy jako Statečné srdce nebo Dobytí ráje. Díky jeho mimořádně flegmatickému tempu jsem upadal do letargie, ze které mě ale často vytrhly působivé scény. Z nich nejlepší byl asi nájezd Tatarů na Vladimir a následná zvěrstva páchaná na jeho obyvatelstvu, a výroba zvonu. Celý rozsah filmu, nejen jednotlivé scény, však asi ocení pouze obzvláště zkušený divák. Snad jím časem také budu. 7/10

plakát

Taxikář (1976) 

Strhující film, z velké části zásluhou Roberta de Nira, jehož výkon musí patřit mezi nejlepší herecké výkony vůbec. Představuje zde samotáře, který se čím dál tím víc odděluje od ostatních lidí a ve své samotě propadá nudě, zoufalství a nenávistným myšlenkám. Ty v něm posiluje i zvýšená citlivost vůči zvrácenostem, jichž je jako noční taxikář svědkem. Jeho odtrženost od ostatních je během neúspěšné krátké známosti znovu potvrzena a náhoda, díky níž se připlete do přepadení obchodu, uspišuje jeho uvědomění si vlastní moci (kterou mu dává střelná zbraň) a touhy ji projevit. Další citový vztah, tentokrát k osobě, která mu je svou osamělostí blízká a sympatická, je poslední kapkou a on se uchyluje k násilí. Tím je ovšem jeho odloučení od společnosti dokonáno. Alespoň to jsem si myslel, než film zcela skončil. Závěr je ovšem otevřený více interpretacím, jednoznačné řešení nepřipouští. To je jeden z důvodů, proč se na film brzy podívám znovu. Zatím ho vnímám hlavně jako varování před pastí, do níž člověka vžene samota. 9/10

plakát

Otesánek (2000) 

Famózní zpracování klasické pohádky. Až u tohoto filmu jsem si uvědomil, jak hrůzná ve skutečnosti je. Tenhle film patří do hororového žánru! Nejen děsivostí původního příběhu, ale také tím, co pohádka zasazená do současnosti symbolizuje. Vymodlené dítě, které se rychle vymyká kontrole svých rodičů, je symbolem moderní civilizace - také vytoužené, rostoucí, hladové a okolí pohlcující. Co s tím dělat, ví někdo jistě. Každý má ale jiný návrh a žádné z nabízených řešení není bezbolestné a každopádně přichází pozdě. Jiní se jen dohadují, co se vlastně děje (sousedovic manželka) nebo rezignovaně sedí před televizí (soused). Konec logicky zůstává otevřený. Ve filmu je dost humoru, ovšem většinou jde o bizarní kousky, u kterých jsem se sám sebe ptal, čemu se to vlastně směju. Milovníkům Monty Pythonů a Gilliamových filmů to jistě kápne do noty. Moc se mi líbil pohled na většinu dění dětskýma očima a prolínání děje se čtenou pohádkou o Otesánkovi. Kromě dětské herečky jsou výborné i výkony ostatních herců, hlavně Veroniky Žilkové v roli matky, která brání své dítě bez ohledu na cokoliv a vlastním tělem. Švankmajer je prý v zahraničí náš nejuznávanější současný filmový tvůrce (podívejte se na Imdb, kolik témat obsahuje jeho diskusní fórum). Jsem vděčný Cinemě, že mě svým článkem v listopadovém čísle 2005 upozornila na tvorbu tohoto umělce. Otesánek je nejlepší český porevoluční film, jaký jsem zatím viděl. 10/10

plakát

Zelig (1983) 

"Životopisný" film, který je originálně pojat jako dokument. Se standartními prvky - obsahuje archivní záběry, vypravěče, který dokumentem provází a rozhovory se současníky po letech. Jako u jiných svých filmů se Allen opět pozastavuje nad mocí médií, která ovládají a částečně vytvářejí hrdinův osud, jakmile se z něj stala známá osobnost. Hlavním tématem filmu je ale parodie lidské snahy po konformitě a splynutí s davem. I když se film trochu dotýká i související tendence - agresivní snahy po individualitě za každou cenu - bylo by myslím přínosné natočit něco podobného i o tomto nanejvýš aktuálním tématu. 7/10