minus

Film považuji za vydařený zejména po stylové stránce. Velice se mi líbilo barevné ladění snímku i zajímavá práce s kamerou, která jen čistě staticky nezaznamenává, jak jsme si již u mnoha domácích filmů posledních let navykli. Za záběrů byl opravdu znát pečlivý rozmysl a plánování. Příběh je ovšem velmi konvenční, jakási adorace až glorifikace lidské "spodiny". Čekal jsem, že do příběhu bude organicky či metaforicky více zakomponováno právě zdevastované prostřední, v němž postavy žijí (jako tomu bylo např. v "ekofilmu" Co je vám, doktore?). V traileru mě velmi zaujaly záběry Lišky a Vilhelmové, plujících na loďce s pozadím kouřících elektrárenských komínů - nemohl jsem téměř věřit vlastním očím a moc jsem se na film těšil. Avšak životní prostředí i sociální situace hrdinů se stávají spíše němými kulisami pro popis milostných peripetií. Třikrát škoda! Na závěr musím přiznat, že Aňa Geislerová mě zde svým výkonem zcela výjimečně ohromila. Byla jednoznačně nejlepší ze všech, ačkoli hrát mentálně vyšinutého idiota je poměrně vděčný úkol, který lze zřejmě jen těžko pokazit, takže...

Navzdory anotovanému komediálnímu žánru film není směšný. Nedostavuje se ani kouzlo nechtěného tak jako u mnoha jiných "ideologických taškařic". Film je ovšem natolik bizarní (svými dějovými zápletkami, inscenačními "nápady", hudbou, designem...), že na něj člověk kouká od začátku do konce s otevřenou pusou. Rozhodoně pozoruhodná zkušenost. Nad tím, co všechno se kdysi dávno za státní peníze točilo, zůstává občas rozum stát.

Dovolená s Andělem, Florenc 13:30, Slunce, seno, erotika nebo Účastníci zájezdu? Je to úplně jedno. Žádný posun, žádné překvapení, pouze (záměrně podporovaný) stereotyp v konstrukci zápletky, postav, inscenace. Člověk od začátku ví, že se rozhádaní rodiče musí nutně usmířit, že jejich dcera si na zájezdu jistě najde partii - neexistuje v podstatě žádná otázka, která by nebyla během nebo v závěru polopaticky zodpovězena. V rámci mezí tak někoho může překvapit pouze několik odvážných ero-záběrů, přítomnost homosexuálů na plátně (abychom jim konečně proboha ukázali, že jsou to taky jenom lidi a že ti, kdo se jich štítí, jsou burani!!!), popř. občasná snaha vyprávět filmově (např. subjektivní užívání zvuku). Tedy jen další nevynalézavá komedie, které hlavně nechybí naši "oblíbení" herci a "kultovní" hlášky.

Velice pozoruhodný film, který na rozdíl od mnoha jiných novovlnných opusů dodnes nebyl plně rehabilitován a v očích odborníků i filmařů (viz dokument Pátrání po Ester či obsah filmu výše) i nadále stojí v nejlepším případě kdesi na úrovni komunálních satir P. Schulhoffa či fantasticko-bláznivých komedií O. Lipského. Přitom jde o jediný český celovečerní hraný feministický film! Genderové rozvržení rolí, ústící v radikalisticky vtipnou pointu je patrné od úplného začátku včetně sebereflexivní tematizace ženy-ikony (promluvy hrdinky v dekorativním obrazovém rámečku přímo do publika). Film je též báječně výtvarně vyveden - hrdinka má své domácí útulné hnízdečko, které je postupně devastováno nemilosrdnými vpády muže, který dotyčné sežere nakonec i fíkus.

Doba jde rychle kupředu a kdo se vyžívá v socialistickém campu, přijde si v případě tohoto filmu 100% na své. Příběh party kluků - nerozlučných kamarádů a tak trochu rebelů bez příčiny je zasazený do autentických kulis města Zlína. "Nejzajímavější" je zřejmě linie Olina, který se nedokáže smířit s novou známostí svého ovdovělého otce a ocitá se na scestí (nechybí ani drogová zkušenost!). Naštěstí dokáže prozřetelně přebrat iniciativu bezchybná instituce školství, která vše kolektivně posoudí a úspěšně vyřeší. Kluci též tančí a zpívají (zpívá za ně ale Michal David) a některá muzikálová čísla z gottwaldovských internátů jsou opravdu vydařená.

Řekl bych, že půjde o jeden ze zdařilých snímků Jaroslava Balíka. Díky půvabné stylizaci do naivní retro sci-fi (papundekloví roboti, namalovaná kosmická plavidla, frankensteinovský mechanismus na výrobu dvojníků, retrostylové kostýmy a masky...) prominete filmu i jistý "ideologický" podtext, hanobící z principu kapitalistické společenské struktury. Snímek je zábavný a Janě Brejchové to v něm s Janem Třískou vskutku moc sluší.

Veškerý zvuk utichá, Marie pláče a slzy, dopadající na její řeznou ránu, v ní opětovně probouzejí život..... Tak působivé emocionální vyústění jsem v kině již dlouho nezažil. Snímek ani na chvíli nenudí. Jakoby "hluché" scény (neustálé se opakující schůzky a setkávání na mnoho způsobů) vtahují diváka do podivuhodného děje více a více a i díky stylovému provedení je od počátku do konce cítit zvláštní druh napětí: dlouhé záběry s nepatrně pohyblivou kamerou, úplná absence hudby (zato velice promyšlená práce s ruchy)... Mám rád filmy, kde se jako zde prolíná reálné s "nadpozemským". BTW: nepřipomíná vám Mariin záhadný modrý pokoj Karininy bizarní návštěvy půdního podkroví z Bergmanova filmu "Jako v zrcadle"?

Pejáda hereckých hvězd a celebrit, úsměvný příběh z československé historie zahalený do smířlivého retra s "poznáním", "pohodová" hudba a hlášky a hlášky a hlášky, které jsou kultovní pomalu už předtím, než jde film do kina... Nic víc. Pelíšky jsou podle mě jen dalším exemplárním českým filmem několika posledních let. Kasovní diváckou jistotou a sázkou tvůrců na nenáročnost a relativně průměrný vkus fanoušků současného českého filmu, kteří budou své Pelíšky a Pupenda bránit do roztrhání těla.

Osobně si Ze soboty na neděli cením daleko více než proslavené, ale ve srovnání s tímto filmem spíše "zpátečnické" Extase. Machatý se zde odhodlal k na svou dobu velmi invenčním zvukovo-obrazovým experimentům. V nepředvídatelných okamžicích rozbíjí filmový prostor do řady překvapivých detailů, čímž dosahuje originálních kontrapunktů obraz-zvuk (slyšíme rozhovor, ale v záběrech vidíme detaily nablýskané limuzíny apod.). Leckdo by snímku vytýkal kýčovitost v podání milostné zápletky, ale ani zde bych neviděl problém. Vždyť úsměvné lyrické líčení je možná i záměrně sympaticky naivní a prosté. Ke všemu film obsahuje velice chytlavé šlágry od J. Ježka. Pakliže se vám naskytne příležitost zhlédnout, rozhodně nepropásněte!