Recenze (1 199)
Dogman (2018)
Italové umí natočit drama z těch svých spravedlností zapomenutých ulic. Celý film terorizovaný chudák je směřován k určitému činu, který je predikovatelný, nicméně to, jak si s tím poradil režisér a nenechal tak sklouznout snímek k popové srajdě s uspokojením divákovy chuti po pomstě, nicméně naopak dokonale zpracoval drobné šílenství v nevyhnutelném činu.
Nebezpečná laskavost (2018)
Anna Kendrick je boží jako vždy. Dokonce takto ztvárnila asi můj ideál dokonalé ženy. Nicméně přes veškerou snahu o mindfuck a twisty byl příběh - byť plánovitě - vhozen do té komediální roviny způsobem, který podrážel nohy seriozním momentum takovým stylem, že se z toho stala celkově fraška.
Máš ji! (2018)
Zbožňuji tyhle střeštěné komedie s hláškami, co nedávají smysl. Absurdní dialogy. Úžasný příběh. Kromě konce. Který mě zbytečně uvrhl do deprese.
Léto 84 (2018)
Celé to má úžasnou atmosféru jak vystřiženou od Stephena Kinga z těch jeho předměstí. Celé se to nese na hranici dětského herectví, mírné trapnosti a hororové detektivky.
(Ne)obyčejný kluk (2017)
Já se asi nedokážu dostateně empatizovat u filmů, kde prvoplánovitě po divákovi chtějí emoce lítosti a pak vítězného amerického snu. Ne díky.
Chaotická Ana (2007)
Takový guláš feministické ženy plné emocí a retrospektivních chaoticky uspořádaných prohlídek jejích minulých životů a střípků roztodivných myšlenkových obrazů z různých myslí. Slavte ženy.
Deadpool 2 (2018)
Sebeironie, sarkasmus, těžké hlášky znesvěcující a zlehšující vše svaté. Libové. Příběhová linie je opravdu to vedlejší. Stále se čeká jen na pingpong slov, který vytváří černočerný humor od začátku do konce.
Hellboy: Královna krve (2019)
Velice jednoduchá příběhová linie, která pro mě vytváří určitou paralelu k mnoha kulturním/politickým válkam v současnost. Třeba muslimové. Nenacpala se Amerika ve spolupráci s ostatními do jejich vnitřních záležitostí, nezničili jsme jim zdravotnictví, školství a vybombardovali průmysl a výměnou za to, že nás nenávidí a budou se mstít? Lidi vs Monstra. Kdo je tu reálné monstrum? Dobrý soundtrack.
Hounds of Love (2016)
Nechutný. Jedním slovem nechutný. Nedostatečný ponor do hlubin psychopatické dvojice magorů, co unáší a vraždí mladé dívky. Prostě jen snůška nechutností.
Zelená kniha (2018)
Film o rasismu, který můžu. Oběť rasismu, převzdělaný a humánní černoch, se v jistou chvíli ocitne v roli samotného rasisty a vlastně celý film tak nějak balancuje na hranici rasimus a snobismu svým jemným opovržením nad méně kulturně obohaceným svým okolím. Je to vlastně takový milý filmek plný krásného italského akcentu v angličtině. Nenudil jsem se. Díky.