sestrad

Herecky i režijně atd. je to místy dost příšerné a celkově je tam dost klasických klišé explicitně náboženských filmů, ale má to minimálně jednu zajímavou myšlenkovou linii: jak se to zbožným Italům přihodilo, že podporovali válku , včetně kněží? Cynickým filmovým našincům bych to rozhodně nedoporučila, ale pro běžné Italy si myslím, že to je vlastně poučný.

Mně ten film přijde velmi přesný v pojmenování pár současných témat a otázek: dá se takhle bez závazků žít i kolem čtyřicítky? Co se při tom získává a co se přitom ztrácí? Je možné to změnit?

Blbý je to, že teprve po příjezdu z MFF jsem se dostala k tomu, abych zjistila, o čem to ten Vrchlický psal - no a pak teprve mi ten snímek dává určitou logiku a vůbec klíč k tomu, co jsem viděla. To vyústění příběhu totiž, když se takhle v závěru oprostilo od té Vrchlického verze, ztrácí nějaké významové patro a to si myslím, že je škoda.