Rattlehead

Irsko stále disponovalo mnoha původními domy z 18. století, a tak se Stanley Kubrick rozhodl natáčet tam. Některé domy byly ovšem zpřístupněné veřejnosti, a tak se muselo občas natáčet mezi jednotlivými prohlídkami. Filmování v Irsku muselo být náhle přerušeno, když Kubrick obdržel výhrůžky ze strany IRA – kvůli filmu se totiž po Irsku promenádovali angličtí vojáci, a to jen tři roky po „Krvavé neděli“. Natáčení se okamžitě přesunulo do Anglie.

Původní scénář Jima Thompsona a Stanleyho Kubricka končil šťastně – souzení vojáci byli zachráněni. Kubrick chtěl šťastný konec, aby měl snímek lepší komerční potenciál.

Richard Gere byl v době natáčení snímku na vrcholu své slávy a bral miliónové gáže. Japonští producenti cítili, že na něho nebudou mít peníze, načež měl Gere odvětit, že pro Kurosawu bude pracovat i zadarmo.

Jedná se o adaptaci oceňovaného románu japonské spisovatelky Kijoko Murata „Nabe no naka“ („V kotli“, 1987).

Film byl natočen podle autobiografických esejí vysokoškolského učitele a spisovatele Hjakkena Učidy (1889–1971).

Ve scénáři bylo plno věcí, které se nakonec nenatočily – sekvence o noční tramvaji objíždějící Řím; fotbalový zápas Řím – Lazio s fanouškem, který prohrál sázku a musí skočit do fontány na náměstí Hrdinů; sekvence o římských ženách; o západním větru a o oblacích a také o Veranském hřbitově.

Česká pošta vydala v říjnu 2011 známky v hodnotě 10 Kč s reprodukcí plakátu Olgy Poláčkové-Vyleťalové k tomuto snímku.

Tento film velmi obdivoval režisér Jan Němec, který si půjčil jeho kopii na střihačský stůl, a tam si záběr po záběru udělal celý technický scénář. Trvalo mu to plných čtrnáct dní.

Původní název filmu zamítnutý producenty zněl „Vítr vane, kam chce,“ což je citace z Evangelia sv. Jana, po níž následuje dovětek „...ale nevíš, odkud přichází.“

Jména hlavních čtyř sester mají symbolický význam: „Curu“ (nejstarší Curuko) je nejušlechtilejší pták orientální tradice; „Sači“ (druhorozená Sačiko) znamená bohatství, radost; „Juki“ (třetí Jukiko) jemnost a svěžest čerstvého sněhu; a „Taeko“ (nejmladší Taeko) znamená poslední.

Vila, kde dojde k vraždě, se nachází v Holoubkově u Rokycan. Jmenuje se Markova vila a jejím architektem je Jan Kotěra.

Kameramanem snímku byl Václav Rebec, u kterého šlo o jedinou doloženou spolupráci na vzniku českého hraného filmu.

Z hereckých protagonistů se v té době těšil velké popularitě hlavně kabaretní herec Sláva Mach.

Ve fázi přípravy vystřídal film několik pracovních názvů: „Sobota“, „Cesta kolem štěstí“, „Noc splněné touhy“, „Noc splnění“.

Smlouva mezi režisérem Machatým a společností A-B pro tento film byla uzavřena dne 24. února 1931. Natáčet se začalo 26. února 1931.

Machatý věnoval tento snímek památce svého zemřelého otce.

Po třech týdnech filmování poslali natočený materiál na vyvolání. Kvůli závadě na stroji se v laboratoři poškrábaly tisíce metrů filmu a skoro všechno se muselo točit znova. Štáb si ovšem letní natáčení celkem užíval, a tak se dle Bergmana tajně radovali z „prodloužené svobody“.

Bergman vzpomínal na premiéru tohoto snímku jako na „přesvědčivé a zcela zasloužené fiasko“.

Sám Bergman považoval tento film za jeden ze svých nejlepších.

Helgeho režijní debut a zároveň začátek spolupráce se spisovatelem Ivanem Křížem, podle jehož knih natočil celkem čtyři snímky (ze svých celkových sedmi) – jedná se ještě o Velkou samotu (1959), První den mého syna (1964) a Stud (1967).