-OverLord-

Po dvoudílném mezičase jsou Blindeři zpátky v plné palbě. Akce, napětí, skvělá hudba hrající v pozadí naprosto dokonalým dialogům a i trocha nečekané romance. Sám tvůrce seriálu Steven Knight považuje tuto epizodu spolu s šestou epizodou druhé série za jednu z nejlepších. Herecké výkony jsou opět famózní, nicméně tentokrát si pro sebe celý díl krade Tom Hardy, jehož hlášky se bezesporu zapíší do dějin seriálu. Co dodat - teď už se jen připravit na velkolepé finále. "Why not?" A malá zajímavost na závěr: Cillian Murphy nesnáší peaky-účes, protože sám preferuje delší vlasy a tento sestřih byl kdysi používán jako prevence proti vším. Zato tvůrce seriálu Steven Knight sestřih miluje a prozradil: "Když se herci nechali před natáčením první série ostříhat, byli zděšení a tvrdili, že takhle se nemůžou ukázat doma. Teď je účes všude a každý ho nosí. Je skvělou poklonou, když něco napíšete a ono se to stane součástí kultury - a to se Peaky Blinders rozhodně stali."

Minulý díl vypadal jako nenápadné ticho před bouří, čehož se současné dění do jisté míry chytá. To vydrží solidních asi 20 minut, načež začíná tempo opět polevovat a děj se soustředí hlavně na postavy. Na scéně se již plnohodnotně objevuje Charlotte "Hardyová" Riley, která ale rázem zjišťuje, že muž, kterého hledá, neexistuje. Její přítomnost trochu potrápí zamilovanou Lizzie, která si ovšem od Polly nechává číst z čajových lístků a dozvídá se zásadní věc. Aidan Gillen coby Aberama Gold si po krátké jednodílné přestávce opět zabíjí pár taliánů. Tommy se z dlouhé chvíle rozhodne pálit gin a do seriálu se nevrací nikdo jiný než Tom Hardy, aby s ním pořešil boxerský byznys, a snad se nějakou dobu zdrží. Nemůžu se však ubránit pocitu, že v seriálu silně chybí postava Johna a tahle mezera se nedaří nijak vyplnit, takže to celé působí trochu prázdně. Tak či onak, čtvrtý díl končí doslova v tom nejdůležitějším a něco mi říká, že Tommy je jako vždy o krok před ostatními a že věci naberou rychlý spád, protože už zbývají jenom dva díly! "Who the fuck are you?" - "Who the fuck am I?"

Po nabroušeném začátku série si tempo dává menší oddych. Třetí díl se zaměřuje převážně na strasti i slasti jednotlivých postav a odkrývá další dávná tajemství ze života Toma Shelbyho, čímž působí značně nostalgicky. Charlie Murphy coby předačka Jessie Eden tady dostává zatím nejvíc prostoru, takže jí divák může konečně přijít na chuť stejně jako sám Tommy. Brodyho je tady podstatně víc, takže začíná už vyprchávat to počáteční vzrušení kolem jeho postavy, ale pořád se na něj skvěle kouká. Arthur je zpátky v sedle, na kokainu a dostává dostatek prostoru si zařádit - konečně. Linda už není taková osina v prdeli, Polly je zase Peaky fucking Blinder a Finn přichází o panictví. "I don't dance anymore." - "That's a shame... because you're dancing with me."

Takhle emočně nabušené úvodní titulky jsem snad ještě neviděl - a krásně k nim hraje (jak už je zvykem) Nick Cave & The Bad Seeds, tentokrát se skladbou The Mercy Seat. Díl, který mi připomněl, proč tolik miluju Peaky Blinders - ryzí, dokonalá souhra emocí, hudby, hereckých výkonů, vypravěčského umu Stevena Knighta a dialogů, které by se daly zarámovat. Ačkoli působí tento díl oproti předešlému značně utahaně, celé je to jenom příprava na závěrečných 10 minut, bořících veškeré hranice, které má divák do té chvíle nastavené. A když samotný závěr zakončí sám Johnny Cash s Further On Up The Road, jedná se o naprostý vrchol. Stará parta je komplet zpátky a staří dobří Arthur i Polly jakbysmet. Ve velkém stylu se objevuje Aidan Gillen coby Aberama Gold a po dlouhé době také Charlotte Riley, současná manželka Toma Hardyho. To, co předvádí Adrien Brody, je vážně neskutečné - a spolu s Murphym v jedné scéně jde o úplné herecké orgie. "Welcome to Birmingham, Mr. Changretta." - "Grazie."

Úplně obyčejné a rutinní DC, kterému chybí větší emoce, lepší příběh a alespoň nějaké napětí - takže vlastně většina toho, co dělá ze skvělých filmů skvělé filmy. Postava Batmana zde působí jako nezajímavý otloukánek a nejchabější článek týmu, což je špatně, a jestli to s mojí nejoblíbenější komixovou postavou půjde takhle dál, budu vážně smutný. Samostatná Wonder Woman sice nastavila laťku hodně vysoko, ale Liga spravedlnosti se propadává ještě stupínek pod Batman vs Superman a Sebevražedný oddíl, takže jde vlastně o nejslabší DC film posledních let, paradoxně ale nejdůležitější. Všechno už jsme viděli stokrát a lépe u Marvelu a mělo to navíc šmrnc a styl, ne jen digitální megabordel. Nejzajímavější jsou zde překvapivě debutanti Aquaman a Flash, kteří se opravdu povedli, a Wonder Woman, bez které by byla celá Liga v háji. Navzdory vypsaným negativům se ale nejedná o úplné zklamání, má to dobré tempo, humor a akci, ale člověk by čekal, že se Warneři z předchozích chyb poučí, ne je budou omílat pořád dokola. A zatímco marveláci servírují jednu pecku za druhou, DC si jede pořád ten stejný, sice stále slušný, ale obyčejný průměr.

Peaky fucking Blinders jsou zpátky a vracejí se tam, kde to všechno začalo, aby sehráli boj na život a na smrt. Už úvod je značně napínavý a konec vyrazí dech jako jen málo dílů předtím. Představení Adriena Brodyho jako hlavního záporáka je naprosto dokonalé, i když jde jen o krátký okamžik. A dočkáme se i rutinní poctivé řezničiny. Tom Hardy a Aidan Gillen zatím absentují. Skvělý rozjezd.

Televizní produkce už vyplodila mnohem lepší horory. O to víc jsem čekal od hororového velestudia Blumhouse, které se podílelo i na tomto a které kdysi i s "ušmudlaným" 1,5 milionem dolarů natočilo famózní Insidious a vytřískalo na tom skoro 100 mega. A to je jen špička ledovce, takových zářných příkladů má toto studio desítky. Televize ale zůstane zřejmě jen televize, takže jsem i s hodnocením vcelku shovívavý. Totem působí jako příjemné hororové béčko zhruba hodinu, kdy se toho moc neděje, jakmile ale přijde hlavní rozuzlení a pár vypjatějších scén, režie to začne těžce nedávat a z pohodového koukání se stává šílená fraška, na kterou se skoro nedá dívat. Naštěstí to pak na poslední chvíli trochu zachraňuje úplný závěr a pocit zklamání lehce odeznívá. Tak či onak, čekal jsem trochu víc. Ale alespoň na ty herečky se celou dobu dobře kouká.

Hercule Poirot je legenda, jejíž tváří zůstane už navždy David Suchet, o tom žádná, ALE... Kenneth Branagh postavu uchopil lehce po svém, nicméně stále velmi věrně, až mi na tváři vykouzlil spokojený a nostalgický úsměv, a ve své roli exceluje. Vlastně exceluje hned dvakrát, a to ještě režií, která nemá chybu. Film je v podstatě one man show (jako by snad Poirot někdy nebyl - a to je správně), ovšem i zbytek nabušeného obsazení dostává dostatek prostoru - ale i tak pouze tolik, kolik si jejich postavy zaslouží. Nový Poirot je stále elegantní, puntičkářský, vytříbeně zábavný a "belgický". Celý film má úžasné kouzlo a konec je brilantní, takže jsem vážně rád, že už jsem si nepamatoval, kdo je vlastně vrah, protože nevědomost zde přidává 100 % zážitku.

Horor, který není ani tolik hororem, jako spíš komedií. Zatímco u jiných teen-hororů komediální vložka začíná i končí na začátku, tady je přilévána po celou dobu filmu, což funguje a skvěle baví, nicméně kvůli tomu značně trpí hororová část, která má sice tupou pointu, ale zajímavý průběh. V rámci žánru jde určitě o originální námět, nicméně sám film se netají tím, že je vykrádačkou - viz narážka na Na Hromnice o den více s Billem Murraym. Happy Death Day působí báječně jako hororová komedie pro teenagery (rating 12+) a jako oddechová a osvěžující jednohubka pro nenáročné, ale jako další dílko od studia, které je zodpovědné za takové skvosty jako Insidious, Sinister nebo Split, jde o mírné (hororové) zklamání.

Další rutinní díl Saw, který klasicky nenabídne nic závratného, ale dobře se na něj kouká a uteče jako voda. Objeví se pár nových mašinek, úchyláren a vcelku působivý zvrat, který celému tomu velkému, natahovanému a poslepovanému kolotoči rozhodně ostudu neudělá. A je tam fakt dobrá zrzka.