DarthRag

Akční filmy jsem objevil, když se mnou mlátila puberta. Sledoval jsem to s pootevřenou pusou a myšlenkami typu : "To je tak strašně 'kůůůůůůůůůl'", a bylo mi úplně jedno, jak je to vlastně tupé, prvoplánové atd. Dnes, když už mám jisté vlastní filmové zaměření se rozhodně nepovažuji za čistokrevného akčního fanouška. Například při třetí Mission Impossible jsem trpěl jak zvíře. Jenže v týdnech a dnech předcházejích uvedení tohoto filmu, se mě pevně chopila nostalgie související i z jinými filmy (A-team ...). Nostalgie po onom neuchopitelném čemsi chlapáckém, kterého jsou všechna ta Komanda a tomu podobné plná. Nostalgie po oněch pubertálních letech, kdy jedním z hlavních nepřátel byl leckdy rodič (nechápali mě, ani mě pochopit nemohli a vůbec to byli všechno staří páprdové :-)))), po letech kdy tělesné ochlupení nabývalo na kvantitě a opačné pohlaví začalo být znovu zajímavé. A právě ta nostalgie mě nakonec vyhnala do kina. Expendables jsou plni právě oné nostalgie a chlapáckosti. I já jsem měl v určitých pasážích filmu pocit, že mi místo krve proudí v žilách jen testosteron smíchaný s adrenalinem a když se Sly sešel v kostele s Brucem a Arnoldem, rozlil se mi po obličeji přihlouplý a navýsost spokojený úsměv. Kdybych byl čistokrevným fanouškem žánru, asi bych v této scéně dosáhl i bouřlivého orgasmu :-). Ano, je to povrchní, ale mě se to líbilo. Díky již zmíněné nostalgii mám navíc velmi silné nutkání tomu nakonec dát těch hvězd plný počet........

Něco takového jsem už hodně dlouho neviděl a doufám, že ani hodně dlouho neuvidím.

Výborná kriminálka. Ústřední dvojice herců+Spacey pdalo naprosto úžasné výkony. Ovšem ani to by nestačilo na plné hodnocení. Toho se ode mě filmu dostává díky tomu konci. Tragický, depresivní, úžasný.