petrxx11

Proti třeba Bitvě v Ardenách a dalším velkofilmům úplně komorní snímek. Vlastně proti každému jinému válečnému filmu. A jak je vidět, hrůzy války se dají zahrát i ve čtyřech lidech...

Ani nevím, co jsem od tohohle filmu vlastně čekal. Ale nedočkal jsem se.

Natočeno podle - rovněž vynikající - povídky Borise Lavreňova. Pokud se pamatuju, prakticky doslova. K tomu "oficiálnímu textu distributora" - ani ne tak vlastenecký cit, jako spíš podmíněný reflex. Jo, kdyby v lodi byli rudoarmějci, do vody by se vrhla Marjutka... a poručík Govorucha by ji nejspíš nezastřelil, nakonec ani neměl čím. Ale nedlouho předtím ještě oba spřádali plány, co a jak po válce. Ona velmi naivně a spontánně skládala veršíky, on ji zasvěcoval do kultury, která se jí zatím vyhýbala obloukem... a milovali se velice. Ten film není svědectvím nějakého "vlastenectví" ať jednoho či druhé, i když oba to mysleli velmi vážně, každý na jedné straně ozubeného kola dějin. Je prostě svědectvím o době, vymknuté z kloubů. O době, kdy hluboce zamilovaná prostá dívka zastřelí svého milého, protože tak jí to léta vtloukali do hlavy. Podvědomí reagovalo rychleji, než srdce a rozum dohromady. A ona pak stojí ve vodě, objímá mrtvého milého... fuj, nechtěl bych to zažít. Bohudík příběh nevypráví, co dělala potom, jestli se s tím kdy dokázala srovnat.

Velice zdařilý remake původní Sahary z r. 1943. Jim Belushi si se svým seržantem Gunnem poradil stejně dobře, jako jeho předchůdce v této roli Humphrey Bogart. Také Brian Trenchard-Smith, režisér neuvěřitelných béčkových srágor typu Air Force 2, se snímku podle půl století staré předlohy zhostil s opravdovou rutinou - v tom kladném, řemeslném smyslu. Více než padesátiletý odstup mezi oběma verzemi je ovšem znát - a nejen v tom, že původní film byl černobílý. Přestože scénář je téměř identický, ďábel, jak známo, je skrytý v detailu. V původní verzi Němec zákeřně střílí vyjednavače do zad, v současné tato scéna chybí. Ostatní rozdíly jsou pro vyznění filmu nepodstatné, tento ale vyjadřuje právě ten padesátiletý předěl. Padesát let Němci nerozpoutali žádnou válku, zatímco USA dávno bojují války jiné, proti jiným nepřátelům. Ale pod závěrečná slova se můžeme podepsat teď, stejně jako tenkrát: "Oni neměli zestárnout tak jako my, co stárneme. Věk je neměl unavit. Roky je neměly zatratit. I slunce večer zapadne, ale ráno si je pamatujeme. Nikdy na vás nezapomeneme."

Film, který se mi kdysi hodně líbil. Nejen proto, že se mi hodně líbila Jarka Schallerová. Nejen proto, že s Oldou Kaiserem jsem se skamarádil zhruba v té době na natáčení jiného filmu. A nejen proto, že Karel Kachyňa byl a je prostě pan režisér. Ale hlavně proto, že jeho poetika na mě působila i působí i v tomhle normalizací dost poznamenaném filmu. Prostě je to pořád Kachyňa, který i v té době dokázal říci svoje. Mimochodem, to zmíněné "násilné střídání barvy s černobílými pasážemi" vyplynulo jaksi ze situace. V té době se u nás pořád točilo hlavně černobíle a barevný materiál se dovážel z nepřátelského Západu. Takže holt ten Eastman někdo dostal, někdo ne. "Společensky angažované", čti bolševicko-ideologické, filmy měly přednost a Kachyňa prostě barvu nedostal. Tak si víceméně pod rukou sehnal aspoň pár metrů a z toho udělal ty barevné prostřihy. To jen na informaci, co všechno může ovlivnit celkovou podobu filmu... a že toho v té době bylo požehnaně.

Životopisný film Loretty Lynn, skutečné první dámy americké country 60. - 90. let minulého století - no, vlastně až dodnes. Nedávno se dožila 79 let a stále zpívá. Film je natočen podle její autobigrafie, Lorettu Lynn hraje Sissy Špačková (pardon, Spacek, samozřejmě...) a jak dokázala zahrát třináctiletou nevzdělanou vesnickou holku i o generaci starší "první dámu", je jedna z věcí, které nikdy nepochopím.

Krásná, chytrá, sarkastická i vášnivě milující Jenny s tragickým osudem a hluboce zamilovaný Oliver, bojující svou soukromou bitvu se svým bohatým a úspěšným otcem. Dva mladí lidé, kteří se přimkli jeden k druhému, vytvořili si vlastní svět - chudý na "materiální zdroje", ale bohatý láskou a porozuměním. Není to klasická vzpoura květinových dětí proti konvencím doby, je to "jen" láska, která svedla dva lidi ze společensky zcela nekompatibilních kruhů, láska, která jim dává sílu vytrvat, vzepřít se osudu i předsudkům. A to vše podtrženo nádhernou ústřední melodií, která se hraje dodnes. Film jsem viděl někdy na začátku 70. let ve svém velmi vnímavém mládí a když jsem po letech v čemsi znovu spatřil Ali MacGraw, byl jsem dost překvapen. A nevím ani, jestli příjemně. Pro mě prostě byla Jenny... a Jenny zemřela a dávno jsem ji oplakal a uzavřel ve svém srdci.

Zatímco se spolek intelektuálů a amatérských kritiků dohaduje, jestli byl lepší Rozvod po italsku nebo tohle, já spíš přemýšlím, jestli se ta zlatá šedesátá léta v italském a našem filmu tak moc lišila. Jo, Sicílie je prostě jiná, než česká kotlina, ale vyvalenej mladej policajt, kterej nechápe, proč je lidi nemají rádi, je stejnej jako Pucholt... i když na stroji píše možná tak o dvě písmenka za hodinu víc. Příběh je jasně jinej, ale šestnáctiletá svedená a opuštěná Agnese (Stefania Sandrelli) je prostě neodolatelná a její otec Don Vincenzo Ascalone (Saro Urzi) byl oceněn na festivalu v Cannes 1964 jako nejlepší herec. Italská, vlastně spíš sicilská komedie 1. kategorie.

"Perte se a žerte se!" Samozřejmě jeden z mých nejoblíbenějších animovaných filmů. A je to - také samozřejmě - naše animátorská škola, i když originál je Jean Effel. On je mezi animací a původní kresbou trošku rozdíl. Kdyby někdo dopsal příběh k Zahradě pozemských rozkoší od Hieronyma Bosche (mimochodem také ráj, Adam a Eva) a někdo další to rozpohyboval, určitě by se netvrdilo, že jde o vynikající ukázku středověké holandské (resp. brabantské) animace :) No, kdyby to někdo udělal, hrozně rád bych to viděl... spíše samozřejmě v animaci naší, než třeba disneyovské. Ne, že by byla špatná, jen to prostě dělá jinak. - Jo, proč se to za minulého režimu mohlo natočit a promítat, i když se jedná o biblický příběh. Jednak je to samozřejmě nadsázka, jednak Werich v té době byl ještě dost oblíbený i "nahoře", jednak francouzská koprodukce byla samozřejmě zdrojem devizových prostředků, pokud někdo v době plně směnitelné koruny ještě ví, o co šlo. No a - last but not least - Jean Effel byl členem Francouzské komunistické strany... Mimochodem, na začátku 70. let byla Effelova knížka (i tento film) inspirací pro baletní inscenaci Stvoření světa v moskevském Velkém divadle :)

Slušný western s mým oblíbeným Anthony Quinnem. Hm, western... proč vlastně? Obrana vesnice proti nájezdníkům? Místo? Doba? Stavba přehrady určitě není běžnou westernovou scénou. Reminiscence na Sedm statečných (což také není původně western)? Je to určitě o lidech. O jednom člověku. Který, ač zdaleka ne svatý a zdaleka ne srozuměný se svou rolí, vrátil vesničanům lidskou hrdost a touhu žít jako lidé, udržovat a bránit svůj majetek i svou víru. To zdaleka není jen westernové téma. - No, ještě něco k "oficiálnímu textu distributora": 1) Pistolník Leon Alastray prchá před zákonem - v roce 1746 pistolníci jaksi nebyli, nebyly totiž pistole v současném slova smyslu. Samuel Colt se měl narodit za téměř 70 let a k výrobě jeho revolveru zbývalo celých 90 let. Leon Alastray byl prostě vojenský zběh. 2) Když místní zjistí, že kněz chrání kriminálníka, vyženou je z města. - Nevyženou. Kněze pošle biskup "za odměnu" šířit slovo Boží do rozpadlé a opuštěné vesnice San Sebastian. Leona schová kněz pod svým vozem, jinak by byl vojáky popraven za dezerci. "Místní" o tom nemají šajnu a nejspíš je to ani nezajímá, kněží, dezertérů i poprav bylo tenkrát dost a dost. 3) Leon cestuje v přestrojení za mnicha. - Necestuje. Po cestě přes poušť mu kněz půjčí svou kápi na ochranu před sluncem. 4) Společně dorazí do vylidněné vesnice, kterou terorizují indiáni. - Neterorizují. Obyvatelé jsou schováni v horách, nemají žádný majetek a indiáni nemají důvod do polorozpadlé osady zajíždět. Jediný, kdo se v okolí prohání, je banda vaqueros míšence Tecla. 5) Farář je zabit ostřelovačem - V době křesadlových mušket moc ostřelovačů nebylo a v prázdné osadě už vůbec ne. Faráře zastřelil jeden z těch vaqueros. 6) Alastray poznává míšence Tecla, který by ho viděl rád jako nového duchovního vůdce. - Teclo ho viděl velmi nerad a proti jakémukoliv "duchovnímu vůdci" měl silné námitky z níže uvedených důvodů. Proto nechal Leona v denním žáru pověsit za ruce na strom a chtěl ho z osady vyhnat. Když se ho vesničané zastali, povolil mu zůstat tři dny, pak ho chtěl zabít. 7) Přes značné rozpaky se nakonec rozhodne postavit se s ním dalšímu nájezdu indiánského kmene. - Nerozhodne, Teclo se žádnému nájezdu postavit nechce, je totiž nevlastním bratrem indiánského náčelníka a jeho zájmem je udržet obyvatele v područí a hlavně bez jakéhokoliv vůdce - duchovního či jiného. Leon se do té role dostane jaksi mimoděk díky kněžské kápi a své neochotě podřizovat se rozkazům. Takže jediné, co opravdu platí, je místní a časové určení Mexiko 1746, v dalších šesti větách je sedm totálních blábolů. Přemýšlím, jaké asi kvality obnáší být "oficiálním distributorem"...