Anderas

Pokud se vám také sem tam stane, že se ráno probudíte do monumentální deprese z toho, že pan Originalita je k nalezení leda ve vytríně státního technického muzea, pak je vskutku načase obrátit svá znavená kukadla směrem ke krajinám vycházejícího slunce. Tam je ta zaslíbená země, země nápadů a neotřelosti, překrásné animace a té nejsnovější atmosféry, kterou ani z vlastních nejobsažnějších představ nikdy nevyloudíte. Pro ty, co jsou stále srdcem dětmi, co se nebojí zlých bahňáků a ježibab, anebo klidně i pro ty a klidně třeba pro úplně všechny. Vivat Fantasia!

Absolutní klenot a nedostižný, natož pak překonatelný vrchol klipové tvorby podmázlý tou nejdokonalejší hudbou, jaká spatřila světlo světa od dob maestra Amadea. Tohle si pustíte jednou, hned podruhé, potřetí a po 12 hodinách zjistíte, že toho stále nebylo dost. Kašlu na to, to se nedá popsat, je to totiž GENIÁÁÁLNÍ!!!!!!!!

Nutno si říct, že na atmosféře tentokrát nemá hlavní podíl Švankmajerův mistrovský cit pro Úchylno, nýbrž že Kostnice sama nás ohromuje svou dokonalou, až patologickou precizností ve všech dílech (opravdu skvostech), které bychom nepochybně docenili, i kdyby byly jen z pouhého dřeva. Také podotýkám, že jsem viděl verzi nekomentovanou a právě proto byl narůstající počet záběrů na stejnou místnost po chvíli lehce monotonní. I tak ale slušné 4*.

Jako vždy plné bizardních detailů (na obočí, na kliku, na hřeben, na pomočenou mísu .... ) a jako vždy vynikající nápad. Už mi lehce docházejí superlativa ale jedno říct musím, takovou pointu bych od Švankyho vážně nečekal.

Je to hlavně o přístupu. Prvních pár minut jsem nechápal jak může někdo takovou podělanou zhovadilost vůbec vyzvracet do scénáře, časem mi ale došlo, že jsem podstatně vedle. Pak už to byla jen velmi úsměvná parodie, které vlastně nešlo nic vytknout, neboť vše by se dalo označit za "záměrné". Ale co, smál jsem se dost a těch 110 ztracených minut nelituju.

Tvůrci chtěli zŕejmě uplatnit princip "čím víc budeme obecenstvu motat hlavy, tím mín si budou všímat kráterů ve scénáři". Vyšlo to tak napůl, s vražednou pravidelností ve stopáži se mění úplně všecho co si pod pojmem film dokážete představit (tj. rychlost střihu, finální vrah, drastičnost hudby a cokoliv dalšího) a tak jste pořád v napětí, ke kolika zvratům během těch posledních 20 minut dojde, holt pravdou ale také je, že nejenže vás tohle začne ukrutně srát, ani při vypíchnutí obou očí nemůžete přehlížet katastrofální a hlavně nefunkční vykonstruovanost scénáře. Herci jsou vzhledem k žánru klasicky drsně trapní, snad jen gangsta LL Cool J občas střelí nějakou tu hlášku, pochopitelně nemůžete čekat jakoukoliv psychologii postav, natož aby vám bylo na konci jasné proč je vlastně vrah vrahem, jednotlivé mordy jsou taky celkem nic moc (teda až na symbolickou výjimku). Mottem filmu je jednoduše kombinovat, překrucovat a fabulovat, dokud to divák-hnidopich nevzdá. Tedy, já to málem vzdal.

Soulož dvou fláků masa v mouce? Co víc si přát :-)

Zásadní problém tkví v tom, že ačkoliv může tenhle film za thriller považovat jen opravdový fouňa, našlo se klasicky až přespřiliš přesně takových truhlíků, kteří to těm ještě větším truhlíkům z distribuce sežrali. Takto z části vypitou krev pak zhnusenému divákovi dosaje jeden z největších Shyamalanových režijních neduhů, totiž že si žádný svůj film bez ultrašokantní pointy nedovede představit. Ostatně právě tím jsou jeho filmy tak charakteristické. Co naplat? Mám pocit, že právě jakési minutí se účinkem způsobilo, že publikum které jinak nadšené vítá ty největší romatické braky ohrne a třikrát překroutí nos nad nečím, co je na dnešní milostné poměry příliš naivní. To je trochu smutné. Nechci tu do nikoho rýpat ale je vtipné, že právě tuto skutečnost lehce a nenápadně zrcadlí i samotný film. Souhlasím s tím, že úhlaví zrůda je výsostně k smíchu, naštěstí jsem pointu hledal poněkud jinde, i romatického patosu je tu dost, ale věrťe mi že je mi stokrát bližší než tuna blábolů o nefunkčnosti partnerského vztahu kvůli nepravidelnému sexu. Asi jsem trochu naivní, asi mám rád spíše iluzi než krutou realitu ale stejně tak mám rád tento film, nikoliv že by byl dokonalý, ale že má srdce a právě to mi v dnešních filmech chybí ze všeho nejvíc.

Tento způsob psaní komentáře k Rozmarnému létu zdá se mi (s ohledem na komentáře ostatní) poněkud neoriginelní. Zcela originelně zdá se však působiti sametově jemná drobnokresba, pod perem V. Vančury, národního umělce toho, vzniknuvší. Pak dozajista nebylo lze navrhnouti režiséra pro látku onu křehounkou vhodnějšího, než toho, jenž se své úlohy zhostil dokonale, vody maloměšťáctví tak kapkou energična theatrálně rozvířiv. Ani filmu tomu nelze v závěru mnohé vytýkati, snad jen....možná...i když snad přeci jen praničeho, nelze mi myšlenku onu kritickou z vědomí ústy (či prsty) protlačiti ven. Zbytečno však tak jak onak činiti, neboť tento je život sám, sladkou i trpkou chutí vína zmáčeného nasáklý a nižádný z nás i oněch změnu na tom pražádnou neučiní.

Může snad odpadový film odpadového režiséra vyfasovat neodpadové pokračování???