Anderas

Zas tak velká deprese se mnou nelomcovala, ale uznávám, že tenhle film je neprůstřelný pro výtky jakékoliv druhu. A úsměvné je zase to, že i takový metrosexuál jako Pitt, si občas natahuje uvázanou kravatu přes hlavu...:)

Nebývale vypjatý thriller, zdá se, po těch mnoha letech ztratil jen velmi málo na své účinnosti. Patřil při tom k těm, u kterých jsem znal jenom název a hlavní herecké duo a nic dalšího nad to. I úvodních několik epozid se rozjíždí dost líně, jenom sem tam jsme znepokojováni tajemnými indiciemi, které nám mají být vysvětleny až mnohem později. A co zprvu vypadalo jako mysteriozní drama na lodi, či snad v severském městečku, se záhy mění na téměř politické drama s ožehavým tématem. Sice nijak globálně pojatým a jistě má spíš prvoplánově zvětšovat napětí, na druhou stranu se ale přesně to také děje. Co mne nejvíc překvapilo na celém filmu je jak autor kráčel proti mnoha tradovaným tendencím, až přímo klišé a kde např. v jiných filmech šokoval násilím podtrženým nervní hudbou, tady nás nechá jen strnout v naprostém tichu. To je např. případ velepovedené vraždy Gromeka, kterou také považuju za vrchol filmu. A vůbec je tu hudby nějak málo a spíše ji střídá pŕirozený zvuk okolí, ruch z davu, hlasitý hovor v kavárně apod. Některé pasáže jsem dost nemohl strávit, konkrétně vsuvku s polskou hraběnkou, kterou stále považuju za podstatně přehranou a pŕedevším zbytečnou, ale jinak je pro mne celý film velkým pŕekvapením, neboť jak jsem předznamenal na začátku, v klidu při jeho sledování sedět jde jen velmi zřídka.

Těší mě, že jsem se zhruba v polovině mohl přestat obávat o své psychické (ne)zdraví a ještě více jsem nadšen z toho, že jsem byl na konci filmu zcela nadšen, což mě těší úplně nejvíc. Precizní, důvtipná, zkoumavá, objevná kamera lila mi do duše štěstí stejně jako mi stouplo blaho u srdce z úžasně vypracovaných charakterů, radost nanášel na mou hlavu mlhavý antirealismus a nejvíc mé city souzněly s podobnou frekvencí ideálů, nápadů a myšlenek jaké se občas v mé hlavě urojí. Tak dlouho mi DVD s Osumapůl zrálo v poličce a tak dlouho jsem zrál já až se naše příchutě smíchaly a vznikl božský likér.

První polovina ještě celkem ujde, má styl a atmosféru, nic z toho se už nedá říct o zbytku, který je nutným ústupkem zvědavosti divákově.

Film je neskutečně nudný ale rozodně disponuje tou nejftipnější zrůdou, připomínající legendární kuře Kalimero. Jenom kvůli tomu stojí tenhle film za povšimnutí.

Film kupodivu nejvíce doplácí na svou dobře myšlenou ortodoxnost vůči knize (i když i o bezvadných úmyslech začínám pochybovat). Označili bychom to za otrocký a dokonale doslovný překlad. Co nefunguje? Tak především ačkoliv se kniha nezdá nijak hutná, myšlenkově je natřískaná až po okraj a to je pro filmový scénář vždy velký problém. Sice je tu podobně jako v Lynchově Duně myšlenková rovina hlavního hrdiny předkládána doslovně v podobě vnitřního hlasu (a musím říct, že působnost je překvapivě veliká), jenže jsou vypíchnuty jen ty nejzákladnější motivy a i to dost neotesaně a uměle. Marně bych teď vzpomínal jak dlouho vlastně děj v knize trval ale rozhodně se natahoval mezi několik měsíců, zatímco z filmu jsem měl pocit, že sleduji jeden krizový den Winstona. Všechno se řítí vpřed jak hromotluk bez mozku, nijak to negraduje, nezachycuje žádné myšlenkové změny a pokroky (ačkoliv přímo na tom kniha stojí) a divák tak vůbec nemá možnost pochopit jediný z motivů a činů postav. Celé stránky úvah jsou zoufale shrnuty jedinou větou ve filmu (viz exemplární příklad scény, v níž Winston poznamená na účet obtloustlé ženy, že je krásná, což v knize předchází dlouhá úvaha a ve filmu bezsmyslný výrok). Celé to pak vypadá, jakoby režisér točil s předpokladem, že diváci předlohu znají. Inu, minimálně dnes to rozhodně neplatí. Možná to teď vypadá, že film haním kvůli malosti vůči knize (neboť ta je nepochybně genální). Dělám to však proto že jako myšlenkové obsáhlý film je 1984 naprosto nekonzistentní, a stejně tak bych ho kritizoval i kdyby žádné předlohy nebylo. Ostatně celá mučící pasáž, jež se v knize roztahuje na bezmála roky a která má tak hrůzostrašnou působnost je podána coby pětiminutový výslech na policejní stanici a téměř přátelské popovídáníčko se starým přítelem. Abych ale pouze nekritizoval, především John Hurt a jeho Winston je fenomenální a vypadá přesně jak jsem si ho v knize představovat (stejně tak i postava O'Briena). Film má v některých místech hutnou atmosféru, kvalitní hudbu a působivé pasáže a rozhodně bych ho tak úplně nezatracoval, prostě jenom není tím čím by být mohl nebo měl. Nicméně právě díky tomuto filmu jsem si uvědomil že pravověrný překlad knihy nemusí být vždy k dobru.

MORELLA: První povídka zřejmě nejvíc ctí původního ducha předlohy. Není tu nadsázka, není tu humor, je tu jen jeden Price (ostatně ten je všude:)) a zbytek je nepodstatný. Jakkoliv mi v některých jiných fimech Cormana vadí syntetická nabubřelost prostŕedí, zámeček v Morelle působí velmi efektně a stylově a až na trochu přehnanou pavučinovatost skutečně vyzařuje Hrůznost. Jak už to u béček bývá, vyjevuje se i zde pár logických trhlin, výborné zpracování (dokonce vzhledem k dnešní době) a precizně přenesená pointa to však bohatě vynahradí. "Morella, my beloved one...your murderer has returned" 5* THE BLACK CAT: Zdaleka ne tak ortodoxní jak bych si ho já představoval. První polovina povídky je vůbec vynechána ale to by ani tak nevadilo pokud se jako já zprvu nebudete schopni přenést přes nepochopitelně komické ladění. Působí to skoro jako parodie. V půli povídky se stále nechytáte neboť děj si vyvíjí úplně jinudy, přičemž ani sám Price zde nehraje první housle, ovšem po nutném zvratu už zase vše zapadá do známych kolejí. A jakýchto kolejí. Myslím že je vůbec skvělým tahem pokusit se hrůznost předlohy pŕeložit do humorné satiry. Zní to jako rouhání? Kdo neviděl, nevěří. Především pak závěr a Montresorovy halucinace jsou vskutku boží. Price půvabně přehrává, ovšem nikdo další (snad až na Montresora) hrát vůbec neumí a nejvíc mi na nervy paradoxně lezly technicky naprosto nedotažené (a esteticky už vůbec ne) prolínačky. "Yes, for the love of God" 4* THE CASE OF M. VALDEMAR: Poslední povdídka se mi líbla zdaleka nejméné. Price je umírající člověk, který výměnou za zbavení bolesti upíše svou duśi šarlatánovi. Děj je tak trochu obyčejná konverzačka, žádné zásadní zvraty, žádné nápady a v momentu kdy by mělo napétí vrcholit jen smutné zívám. No dobře, Carmichael je vskutku ďábelský ovšem jeho tečka do kroniky života nebyla ani zdaleka taková, jaká být mohla nemluvě o tom, že Priceovo závěrečné "představení" působí ne-li směšně. "Valdemar, do you hear me?" 3* Škoda oné sestupné tendence, mohlo to být dokonalé, ovšem co dokonalé je a co mě koneckonců nutí závěrem vypálit 5* jsou Priceovy mezivstupy a jeho jemný, slaďoulinký přízvuk smrti.

Kdyby byl celý systém hodnocení na CSFD spravedlivý, nechal by mne udělit tomuhle filmu všech 15*. Proč tolik? Inu pŕeci 5* za nejtimoburtonovějšího Tima Burtona v celé jeho nemalé filmografii, 5* za Ďábla Price, jeho inkarnaci do loutky (přičemž jak vidět je jeho charisma tak monumentální, že čiší i z kusu dřeva) a za jeho sladkobolný monolog a nakonec 5* za Poeův patronát nad celým tímhle počinem. Žel však, té nejlepśí suroviny je vždy jak šafránu. I tak vám Mistři nekonečné díky.

Unikátní béčkař Corman opět upekl kvalitativní poctu géniovi E.A. Poea a se svým minimem prostředků (a snad s trochou i toho umu), ždíme z laciné výpravy a polystyrenových hradeb naprosté maximum. Vytesal tak nékolik nezapomenutelných scén, ani ne tak hrůzostrašných jako dokonale působících, snad se sem tam i lehce inspiroval podobným sortimentem (viz. scéna s havranem) a nezapomněl ani na humor (viz. geniální hláška "She has just married a friend of mine"). Je sice jasné, že bez Vincenta by tenhle film nestál ani za zlámanou grešli, ovšem právě proto ho my smrtelníci tak zbožňujeme. Mimochodem, Corman rád porušuje dějové linie Poeových příběhů a velmi často zásadně události upravuje, do Masky rudé smrti dokonce vklínil další povídku nazvanou Skokan. Zmiňuji to proto, že mně osobně to přišlo jako hodně dobrý, povedený a fungující nápad.

Primární je snaha o identifikaci, především díky neustálému pohledu z 1. osoby. Divák tak objevuje vše v pŕesném pořadí jako odsouzený nešťastník: tma, jídlo, krysy, kyvadlo, mechanismus, jáma.... Film je to nepochybné výborný, ale utvrzuje mne v tom, že Poe je nepřepsatelný a to navzdory všem mnohačetným pokusům po celém světě. Adaptací jeho děl jsem viděl skutečně poměrně dost, ale ačkoliv se Švankmajerova díla nejvíce pŕibližují jeho odkazu, Poe sám je stále o tisíce svételných let dál. Jeho genialita totiž je a patrně ještě velmi dlouho bude naprosto neztvárnitelná. Ale to už se dostávám trochu někam jinam. Ješté zmíním, že slovo Naděje má v názvu oproti originálu dosti zásadní význam, neboť film nekončí stejně, nýbrž si finále vypůjčuje z jiné stejnojmenné povídky V. de l'Isle- Adama. Velmi zajímavé a pojetím rovnocenné originálu.