Anderas

S lehkostí nadpozemských bytostí se žánrově všestranný Génius dotýká Krásna, aby nám zoufalým zabedněncům utrhl alespoň kousíček z jeho nekonečnosti. Ty tři hodiny prožité v jiné, úžasnější dimenzi, budou z mých nejsilnějších filmových zážitků do konce věků.

Příliš se mi nezdálo, že se Yuri tak svižně a bleskově vyšvihl, resp. že autor tuto pasáž úplně vynechal, ale asi to tam zas tolik nechybí. Spíš než o jakoukoliv dějovou preciznost jde úplně o něco jiného. Díky břitkému humoru, spoustě cool záběrů, inovativním postupům, dobrým hercům a dějové natřískanosti dokáže film zaujmout prakticky každého a co víc, poměrně ožehavé téma ve filmu zpracované není zapatláno do jakési filosofické metafory ale je přístupno téměř všem. Na druhou stranu mne film napodruhé místy výrazně nudil a nemohu tak dát plný počet, totiž právě kvůli jeho "krátkotrvanlivosti".

Ačkoliv nejednoho zamrzí, že tahle kolekce nesourodých povídek postrádá výraznější příběh a většina z nich vybouchne bez jakékoliv pointy, máme všichni tu čest opět popatřit na kvalitní kus české animační tradice a myslím, že předeším nás Žižkováky tahle pocta bizardním věkům naší čtvrtě nemálo rozehřála u srdíčka. A ani já výletu do kina nelitoval. A spíše než k plnohodnotnému filmu bych přirovnal k překrásně úchylné obrázkové knížce o roztodivných lidičkách a jejich osudech v uličkách města Žižkovského.

Mně na téhle psychoanalytické kreaci nejvíc nervovala její ukrutná popisnost. Freud sem Freud tam, jedno trauma, druhé trauma, asociace, sny, omílání "nenápadných" indícíí atakdále, jednoduše bych něco takového čekal od psychiatra režiséra-amatéra spíše než od velkého Hitche. Že je to Hitch velký je nicméně jeho jediné štěstí neboť svými schopnostmi zapatlává značnou nekonzistentnost (už jen žánrovou) celého snímku. A podle mě neumí pracovat se symboly. Ne že by to bylo nevyhnutelné, ale na poli psychopatologie je to docela dost podstatné, když už jen samotný traumatický sen by se nepochybně tvářil úplně jinak. Nicméně však film nepostrádá klasické znervózňující momenty a vrcholy-knevydržení. Téměř v jakékoliv sekvenci s Connerym se utvářela brilantní komedie sarkasmu, nechybí nutná romantika no a samozřejmě dávka thrillerismu. A já hodnotím vysoko i navzdory vážně zmršenému závěru, který následuje po rozuzlení.

Dokonale odtažité drama o cizích lidech s cizími problémy. Zachránila by je možná větší psychologická propracovanost, důvěřnější představení divákovi, hlubší motivační schémata a možná tak trochu odůvodněnost toho celého. Na konci a vlastně i v průběhu mi bylo jedno co se s kým stane a pořád jsem zřetelně vnímal šíleně překombinovanou snahu o srdečný a melancholický příběh. K úpřimnému filmu to má ovšem nekonečně daleko.

Správně znepokojivě notoricky známá fabule s přistavivším talířem na Antarktidě, minimalistický podkres maximalisticky velkohubých komentářů a hlášek negroidních, brejlovitých nebo vlasovito-vousatých dobrodruhů, inventivní kečupovité monstrum, podivuhodně napínavě nervně atmosférický boj o holé přežití, průzračně hlubokoplytká modrá očka Kurta Russela a překrásně zoufale pravdivě hořce negativní konec.

Vydařený a temný počin, který bohužel shazuje doslovnost v některých pasážích, totiž byť jen letmé nahlédnutí tváře monster (protože jsou pochopitelně.....béčkové). Na druhou stranu vyzdvihuji velmi originální a dynamickou práci s kamerou, byť poněkud neprofesionální, a co se génia dekadence Price týče, ze všech Cormanových filmů je právě zde se svoji bradkou nejcharizmatičtější.

Už jsem se smířil s tím, že Corman přetahuje do svých filmů jen fragmenty s Poeova odkazu a navíc je jasné, že jeho povídka by se ortodoxně do 80 min natahovala jen velmi bolestivě. Price opět hraje schizofenního zoufalce podléhajícího metafyzickým silám, Corman zase využívá všemožných levných, ale originálních prostředků pro zahuštění atmosféry a výsledný produkt evokuje příjemné mrazení v zádech a lahodnou dekadentní symfonii s vlastní fantasií.

Perlou tohoto napínavého, leč možná překombinovaného dílu je přihřáté duo Mr. Winta a Mr. Kidda a na svá léta nepochybně naprosto adrenalinová honička aut ve světlech casínských neonů.

Bondovka No. 1 je zároveň první klasická bondovka, kterou jsem viděl. Tak nepochybně je to průkopník, čili je diskutabilní zda lze vytýkat moc mluvení a málo akce, moc padouchů a žádného Genia, moc bondgirl a žádné Nadženy apod. nicméně všichni dobře víme, že čínský doktor No nastartoval fenomén, který žádný superšpión jen tak nezastaví. Ostatně kdo po tom touží?