*Elfík*

To já jsem jednou šla po rovině, zakopla o vlastní nohu, jakž takž jsem se ještě zvedla a v následující vteřině se mi stalo úplně to samé. Mám dva svědky. Ovšem příběhu Edwarda Blooma se to nevyrovná. Už jen to, že ve filmu hraje Miley Cyrus (božínku, Time, cos to provedl?) je tak strašně.....zvláštní, že se na film podívat musíte. Je pravda, že se podobá Forrestu Gumpovi (ten film, ne Miley Cyrus!), ale rozdíl je ten, že Forrest je hloupý a celý film se nese v duchu parodie na Ameriku. Samozřejmě, aby se film zalíbil američanům, tak je to velmi neznatelné. Ale Velká ryba si nedělala legraci z ničeho, jen ukazuje, že člověk, který chce vidět ze světa trochu víc, tak se musí trochu snažit, být kapánek naivní, mít odvahu a vlastně nepřemýšlet. Protože když nad ničím moc nepřemýšlíte, obvykle se vám povedou věci naprosto nevídané. Tak se to stalo u Edwarda. Prostě šel. A když došel, tak vyprávěl. A když dovyprávěl, tak mohl příběh začít zase od začátku....

Ach ti doktůrci. Tento seriál má zvláštní vliv. Po zhlédnutí pár dílů vám připadá, že doktoři mají v nemocnici jen srandu. A že každý chodí s každým. Ono to tak trochu je. Ale stačí přidat pár dílů, kde je kapku vetší masakr, nechat zemřít postupně pár chirurgů, pár jich vyhodit a některé nechat samovolně odejít, každému naložit nějaký ten velký životní problém a když už se zdá, že u nich bude všechno dobré, vrátit je na začátek a nechat je, ať se s tím poperou znovu. Plus trocha dobré hudby, ta ještě nikdy nikoho nezabila, pár neokoukaných tváří (ale samozřejmě sympatických), dobře vypadající město a k tomu nemocnici (ano, Seattle je velmi vhodný pro nemocniční prostředí - je mi smutno, kouknu se ven. Prší. Jsem šťastná, kouknu se ven. Prší. A štěstí mě přejde a jsem smutná. A tak pořád dokola). Neříkam, že postavy nejsou šťastné. Ony jsou, ale jen chvilkově. To by taky nebyl seriál, že?! Ale pryč s tou kritikou. Chirurgové je totiž ten nejlepší seriál z nemocničního prostředí (sorry Housi, ale já už se v tobě - v posledních seriích - nevyznám)!

Příběh ze života vězňů? Né! Vězňů, co jsou nevinní? Né! Samé násilí a pár sebevražd? Né a né! Chlap, který je (SPOILER) opravdu nevinný, jenom se připletl do cesty násilnému vrahovi? Né, né a né! Na první pohled opravdu né, jenže když zjistíte, že je to nejlepší a nejoblíbenější film všech uživatelů na čsfd, tak se na to prostě musíte podívat! I když mozek říká né obsahu. Jenže po zhlédnutí filmu, titěrný, malý a někdy nic nechápající mozek zjistí, že se to né změnilo na řvoucí anó a že mozek (a samotný majitel) chce film vidět znova, tak prostě duše toho člověka musí ovládnout tělo a mozek a zjistit, kde je vlastně to tlačítko na opětovné přehrávání. Teď to vysvětlím česky a normálně. Ten, kdo film neviděl, udělal nejpříšernější chybu svého života a do konce světa (za rok) bude tlouct hlavou do zdi. A potom, až ten konec světa nastane, tak si řekne ,,kdybych býval byl tento film viděl, tak bych nebyl nebýval či bývával tak hloupý'' (následek bušení hlavou do zdi). Vidíte? Nevyplatí se nevidět film!

Dobrý film poznáte podle toho, že o něm přemýšlíte ještě další den a možná i ten další (alespoň já to tak mám). Takže jsem si to ověřila. Ověřovala jsem půl dne (tedy, přemýšlela jsem o filmu asi tak pět hodin, jestli to chcete vědět, samozřejmě ne stále, já zásadně nepřemýšlím, takže jsem spíše vzpomínala na určité scény a říkala jsem si, jaké byly hezké a jaké ne, ale to jsme se dostali někam úplně jinam a vůbec, nemusí vás to zajímat, že?!). Takže vraťme se k film. Zpočátku jsem byla velmi otrávená, protože jsem chtěla jít na film Šéfové na zabití (ano, vím, že Orfeus je více přínosný film, než Šéfové, ale to je snad moje věc! Nehrabejte se v mém soukromí, laskavě!) no, ale nikdo na něj se mou nechtěl jít (?) a zrovna dávali ve druhém kině (ano, Hradec má dvě kina, víte? Cinestar není jediné kino, do kterého můžete chodit, vy jedni..... ehm mechováci! (hradečtí pochopí (snad)) tento film. Film z roku 1950. Francouzský film. To se jen tak nestane.... Musím přiznat, že jsem ještě nikdy neviděla francouzský film v původním znění, vždycky (skoro vždycky) jsou nadabované. Francouzský jazyk mám celkem ráda, takže mi ani nevadil zvuk, ale asi si nezvyknu na zvláštní hraní francouzských herců (nebo to bylo tou dobou?) A ještě jedna věc. Orfeus že byl hezký??? Vždyť vypadal, jako kdyby ho zrovna vytáhli z tělocvičny, kde před zrcadlem obdivoval své svaly a své vysoko vytažené kalhoty. A místo brady prdelku! Celkově film? Byl prostě..... jak to říct...... divný! A hezky morbidní! Smrt mi připomínala Morticii z Addams family. A jak to, že v ,,mezisvětě'' neznají pojem básník? Radši už budu končit, jinak přidám další závorku (vadí?). Takže, film nádherný, scénář nápaditý, herci zajímaví a rozhodně jsem se nenudila!(Omlouvám se za velký počet závorek (měla jsem závorkovací náladu))!

Dál se budeme honit po San Franciscu (tam se ujíždí mafiánům opravdu úžasně), necháme manželku zešílet, rozbijeme pár skel, poničíme nábytek v hotelu a budeme se různě proplétat mezi životy našich i ostatních. A že to nestačí? Ale ano, doktore, úplně to stačí, protože tohle (a hlavně, hlavně závěrečná scéna nebo vlastně ne, ta v jídelně nebo ne, já prostě nevím!) dělá film krásnější a krásnější!

Na první pohled normální seriál o pěti kamarádech, kteří řeší každodenní starosti. Počáteční nápad s vyprávěním ,,tak děti, povím vám, jak jsem poznal vaši matku!'' je výborný, ale po několika dílech začne mít divák pocit, jestli se vůbec tvůrci k oné hledané matce vůbec doberou. Když začnete seriál zkoumat hlouběji a hlouběji, zjistíte, že je to vlastně jen novodobý seriál jako Přátelé, jen začátek (a zřejmě konec, pokud se zjistí, kdo je matka) je jiný. Shrňme si to: Marshall a Lilly - Chandler a Monica - i trapné žerty a neschopnost balit jiné holky, než se kterými chodí nejdéle, jsou u pánů stejné. Dále tu máme Teda a Robin - tedy Rosse a Rachel. Rozcházejí se a zase scházejí, jako kdyby jim vůbec nevadilo počasí, když vybíhají v dešti ven (přivodí si rýmu, kruci). Na posledním místě je Barney alias Joey. Střídají holky jako ponožky a když se s nimi vyspí, tak druhý den, ačkoliv to slíbí, nezavolají. Jediný rozdíl mezi oběma je ten, že Barney sem tam prohodí rádoby vtipnou a ,promiňte příznivci Barneyho, úplně debilní hlášku, na kterou se hnedle zapomene. A Joey je prostě.... no to je Joey! Z Přátel tu zbývá Phoebe. Ta je tak ztřeštěná, že se tvůrci HIMYM rozhodli ji vůbec neobsadit. Někdy mi ji připomíná Robin, někdy Ted a někdy samotný seriál. Zamysleme se, proč nahrazovat Přátele nějakým dalším a velmi identickým seriálem, když si je můžeme pustit od začátku od první série. Zaručuju vám, že nasmějete mnohem mnohem víc a odnesete, možná ne zrovna životní moudra, ale pár dobrách rad do života jistě ano. Tak, vážení přátelé, pusťte si třeba Přátele!!

Spadni! - Tedy Čertík je nejlepší... Jsem malej, ale šikovnej!

Ach Trojane. Mohl byste prosím do svých filmů obsazovat lepší herce? Kteří, když čtou básničku, tak se u toho hloupě nekření, svůj neherecký talent prokazují tím, že za každým slovem dosazují ,,ty vole'' ovšem jen v nejlepším případě, neartikulují a vůbec dělají strašné obličeje. Copak jste si toho nikdo nevšiml? Teď k samotnému filmu. Proč musí být tak příšerně dlouhý? Stačilo by vynechat pár postav a scén nebo rozdělit film na dvě půlky. I krátký film je dobrý. Vím, že tvůrci chtěli všem popsat, jaká doba to byla, ale kdo nezažije, nepochopí. Fajn, ten kdo to alespoň trošičku chápe, ten si to poslechl od rodičů, prarodičů (tedy já). Na druhou stranu, když se vrátím k hercům (já vážně nevím, co chci), tak úžasná byla Anna Geislerová, Myšička a vůbec všichni estébáci. Takže hodnocení? Kdyby nebyli strašní čtyři hlavní herci, tak dávám pět, bohužel za ně musím strhnout dvě s přivřenýma očima (a u scény, kde se snaží kluci zlomit ruku, jsem je zavřela úplně. Takový já jsem slaboch.)

Tohle že je podle knížky? Všechno je upravené, aby tvůrci náhodou nevyhodili moc peněz za film. Kdyby vynechali ,,strašlivého'' mořského draka, tak by se jim vůbec nic nestalo. A co je to za herce, ten Eustace? Sice vypadá, jako by ho přejel parní válec a ještě na něm skákali ,,jednonozí'', ale hraje rozhodně lépe než všichni ostatní. A u Rípčípa si mohli animátoři trochu dát záležet na jeho tělíčku, protože když ho Lucka objímá, tak má ruce v jeho plicích a kdyby to bylo opravdové zvíře, tak je dávno mrtvý. Pokračujme dále. Konec je strašně natahovaný, stejně jako začátek, tam by neuškodilo pár scén vymazat. Je to takové strohé a nucené. Plavba mohla klidně trvat déle, zastavit na dalších ostrovech, jak je to v knížce, by neuškodilo, ale velice prospělo. Zde platí poučení, že pokud je film točen podle velice dobré knížky, pak od ní neodbíhat a nevymýšlet si zbytečné kraviny!

Viděno šestkrát, nasmáto hodně! :)