Mara97

Ačkoliv nejsem zrovna fanoušek Applu a nesouhlasím z jeho filozofií, film natolik špatný nebyl, koukat se na to dá. Nejedná se ani tolik o zobrazení historie firmy včetně programování a podrobností, které jsou ale stěžejní, nýbrž o holywoodské provedení pro masy, aby tomu rozuměl každý. Co se však často nevidí, je negativní zobrazení Jobse, kdy těsně po jeho smrti bych očekával spíš nějakou přehnanou glorifikaci. Nevím, jak tomu bylo ve skutečnosti, ale pokud to film věrně zobrazuje, nadobyl jsem dojmu, že Jobs byl jen arogantní a sebestředné hovado, které ovšem nic neumí. Jen kecat. Dvě hodiny je divák svědkem tupých žvástů, jež se předhánějí v tom, co je větší klišé. Jobs nic netvořil, všechnu práci za něho odedřeli jiní, už na úplném začátku v garáži všichni pracovali a on jen tupě čuměl s tím jeho rádoby vizionářským přímým pohledem. Když ne geniální programátor či dříč, v čem tedy vinikal? Geniální manažer? Jasně, proto byla firma několikrát ve ztrátě a pak nakonec ztratil své místo ve vedení, takže natolik geniální asi nebyl. Díky filmu Jobs má divák pocit, že lze dosáhnout úspěchu jen prázdnými kecy, arogancí, nátlakem na zaměstnance a extrémními požadavky, přitom sám manažer jen sní o tom, co bude dál - a to je přeci to nejlepší, protože "jeho práce není nahraditelná". Koukatelný biják, ale sorry, myšlenka a celkové vyznění je odporné, míří tam, kam nemá - a světu a jeho manažerským metodám spíše ublíží, pokud se lidé budou Jobse snažit napodobit.

Uložené rádiové stanice na palubním displeji v autě: Impuls Impuls Impuls Impuls Impuls Impuls... Může tohle ještě někdo myslet vážně?

K pěti hvězdám tam už chyběl jen ten Landa.

Když jsem postřehl, že ČT bude dávat seriál o fiktivním kontroverzním papeži, znejistěl jsem. Nevěděl jsem příliš, co očekávat, nicméně pokazit by se dalo v tomto případě hodně, ať už nedůstojným zpracováním, nebo nemístnou a třeba až brutální kritikou církve, která s postupem času ve společnosti a médiích přitvrzuje. Mnoha lidem, zejména u nás v ateistickém Česku, leží náboženství a obzvláště církev jako instituce hodně v žaludku a myšlenka rozkladu samotné církve by v mnohých případech jistě vyvolala nemalé vzrušení. Toto se ale nestalo. Sorrentino se zpracování ujal tak, jak se patří. Ano, v některých ohledech se do církve strefuje, ale stále v mantinelech slušnosti, oprávněné kritiky a také často s dávkou černého humoru. Některé věci už možná byly trošku za hranou, jako například vyzvídání zpovědního tajemství s protislužbou nabídnutí kardinálského postu, ale přes to bych se dokázal přenést, když vezmu v potaz celý Sorrentinův seriál jako celek. A to, že papež nevěří v Boha? Mnozí mají neskonalou potřebu tento výrok vytahovat jako hlavní myšlenku z celého seriálu či dokonce jej tučně zvýrazňovat, jaká to je úžasná senzace. Ale no tak... V komentářích se objevil i následující výrok "papež mluví otevřeně o tom, že nevěří v Boha. On totiž skutečným Bohem je" - z takových nesprávných a rádoby znaleckých interpretací je mi až špatně, příště sem radši Malarkey nepiš nic. Takový hloupý komentář může napsat jen někdo, kdo buď seriál nepochopil, nebo ho neviděl celý, což asi bude ten častější případ. Vždyť Lenny Bellardo samozřejmě v Boha věří. Každý ve svém životě někdy zapochybuje, což se ovšem nevyhýbá ani světcům, respektive ti možná pochybují i v častější míře, protože svou víru berou nejvíce upřímně a sebekriticky, nicméně to je na dlouhou debatu. Z toho důvodu pochybuje i Piux XIII., možný budoucí světec, i jemu se to nevyhne. Takže kdo natěšeně hledá něco, co má církev až zničit (byť jen fiktivně na obrazovce či plátně), Il giovane papa si v žádném případě nepouštějte, bude to pro vás fakt ztráta času. Církev totiž není jen kritizovaná, ale na druhou stranu i glorifikovaná a debat o Bohu opravdu není málo. Radši si přečtěte zas nějaké články o zneužívání dětí kdesi daleko s naprosto irelevantními až manipulativními daty, potom se vám udělá lépe... Kdo ovšem hledá opravdu výjimečný projekt, kterého sledování je opravdu velkým zážitkem, narazil na to pravé. Už při úvodních pěti minutách s titulky během prvního dílu jsem byl chycen a věděl jsem, že toto bude pořádně návykové. Výprava prvotřídní, vše vychytané do posledního detailu, soundtrack je také mimořádný, vhodné hudební podkreslení ještě více umocňuje celkový zážitek. Vlastně se dá řici, že Sorrentino zůstal na svém. Poslední film, který jsem od něho viděl a zůstal mi v paměti, je Mládí - také jako zde měl film nádherný vizuál a hudbu, jinými slovy po řemeslné stránce byl film impozantní, jenže nebyl o ničem. A nejen, že neměl děj a sám bych ani nevěděl, jak ho stručně a výstižně popsat v několika větách, navíc celkově působil neskutečně kýčovitě a prázdně - což zrovna nejsou ideální vyhlídky, když máte poté natočit celý seriál o víře. A toho jsem se bál i tady. V Il giovane papa ale Sorrentino překvapuje, respektive konečně tvoří tak, jak jsem si přál - dokonalá řemeslná stránka zůstala, příběh byl dosazen a konečně - kýčovitost zmizela. Výroky, které v každém díle padají, by se daly tesat do kamene, nutí k zamyšlení, ačkoliv někdy znějí absurdně, jsou pravdivé a z mnoha projevů by se dal vypsat celý výčet poselství. A to se netýká jen papeže Pia, nýbrž i ostatních postav, seriál je ve své podstatě neuvěřitelně poetický a inspirující. I mnohé myšlenky, které v průběhu deseti dílů padnou, nejsou ledajaké. O církvi, její vizi a působení, to jsou věci, které opravdu nutí k zamyšlení a lze získat pocit, že na nich něco opravdu bude. To, že církev je z hlediska dlouhého období v úpadku, není žádná novinka. A tady to vypadá, že si Sorrentino vypsal důvody, proč je církev vzhledem k minulosti tolik slabá, co vše to způsobilo a jak by se to dalo teoreticky vyřešit. A to je právě papež Piux XIII., jeho politika, návrat k tajemnu, žádná snaha o to, aby se hrálo o pouhou světskou popularitu. Tato extrémní konzervativnost, kterou vlastně od tohoto seriálu čekal asi málokdo, nese svoje ovoce a možná i v některých trošku vyvolala myšlenku, jaké by to asi bylo mít papeže s takovými názory - a že by to vlastně vůbec nebylo špatné. Strašně by mě zajímalo, jak Sorrentina napadlo natočit takový seriál s tolik konzervativním pojetím církve - a asi bych nešel moc daleko - možná jen prostě vzal obraz současného papeže a udělal z něho absolutní opak (později jsem zjistil, že tomu tak přesně bylo). Žádné liberální a moderní metody, které by mohly upustit od základní nauky a dogmatiky církve, žádné tolerování všeho možného, kvůli čemu se ztratí i ten poslední respekt k církvi, žádné vystupování stylem popové star a vyjadřování se co nejvíce populisticky a přívětivě k masám, nejlépe těm ateistickým či jiného vyznání, protože těch je přece nejvíce. Kvantita je přeci to hlavní. Tady je to bráno za úplně druhý konec a mnohý divák najednou zjišťuje, že by to vůbec nebylo špatné. Seriál ale netvoří jen sám papež, ale i ostatní postavy, které jsou také moc zajímavé a až do posledních dílů mají svá tajemství, která by člověk na první pohled opravdu nepoznal (možná až s výjimkou Dussoliera, tam bylo hned jasné, že něco bude v nepořádku). A navíc se mi moc zamlouvala ta různorodost - jednotlivé díly v sobě obsahovaly něco od každého - hluboké filozofické myšlenky, náboženskou mystiku, lidské intriky, věci pragmatického charakteru, velmi zdařilý humor i Voiellovu SSC Neapol. Seriál si zachoval i ono tajemno díky tomu, že Voiello neprozradil konečné řešení Pettolovy otázky. Celkově si nepamatuji, že bych se někdy tolik těšil na zhlédnutí dalšího dílu a že bych si to následně tolik užil.

Zajímavé, je škoda, že na ČT jsem zhlédl jen kratší verzi. Žádná jednoduchá česká kritika na způsob králíkáren a toho, že všechno bylo špatně, naopak - objektivní popis nového systému výstavby, který pochází ze západní Evropy. A navíc tolik ukázek zajímavých a u nás neobvyklých staveb - pro fajnšmekry pastva pro oči.

Ačkoliv Vyšehrad byl fajn a navždy z něho bude mnoho hlášek, Lajna je někde úplně jinde. Langmajer valí jednu hlášku za druhou, seriál má spád, navíc je natočen takovým stylem, že se opravdu nelze nudit. Oceňuji i natáhnutí na formát kolem dvaceti minut - minulý Vyšehrad měl některé díly třeba i kolem pouhých šesti, což už se stopáží rovná trošku delšímu videoklipu mainstreamové písně. Do Lajny se mi dlouho nechtělo, protože hokej moc nemusím, nicméně to byla chyba. Doporučuji všem, od tohodle se opravdu nedalo odtrhnout.

Slušné překvapení. Dlouho jsem Obchod na korze odkládal, nechtělo se mi, taky jsem se podle některých komentářů obával, jestli tomu budu pořádně rozumět - patřím už totiž k těm narozeným po rozdělení, takže slovenštinu už nemám tak moc zarytou pod kůží. A přitom to vůbec nebylo špatné! Prostředí z klerofašistického Slovenska působilo moc zajímavě, vlastně si ani nepamatuji, jestli jsem někdy viděl další takový film z tohoto prostředí. S jazykem naštěstí nebyl problém, ba naopak, obrovské množství germanismů a vlastně i celých německých vět paní Lautmannové jsem uvítal. Jen jsem nepochopil podivné jednání B(K)rtka na konci - tak nejdříve chtěl Židovku ochránit, pak zase vyvést ven z domu a nakonec obrátil ještě jednou k původnímu jednání... Přesto dojmy důstávají moc dobré, zasloužený Oscar.

Jsem překvapen, že jsem se o Tiché bolesti dozvěděl až teď. Ale lepší pozdě než nikdy, byl bych ochuzen o smutný, pravdivý a tehdejší realitu věrně zobrazující snímek. Hlavně pouštět dalším generacím, aby se vědělo, co se vše dělo za minulého režimu.

Zvláštní Leconte. Zvykl jsem si na jeho vysoký standard, proto jsem byl tady zkladán. Sice jsem mohl tušit nějakou neplechu, když se film vysílal na Barrandově, přesto jsem na to nedbal ohledy. Příliš důvěrná tajemství nemají moc daleko od telenovely, na kterou se dívá každodenně paní v přízemí. Běžná, strohá story, která má něco důsledkem setkání dvou postav něco měnit, to se ovšem ani moc nestane. No dobře, přestěhuje se a občas nenosí kravatu (!), ale čekal bych něco víc. Zůstává nezodpovězeno několik otázek, není vůbec žádná zmínka, proč pán žije sám, proč tak zvláštně reaguje na všechny tělesné otázky a připomínky. Asi si má divák domyslet sám.

Měl jsem možnost na to jít do kina, jsem rád, že jsem nešel. Myšlenka několika osobností v jednom těle mi nepřijde zajímavá, proto jsem nebyl překvapen, celkově provedení filmu je únavné a nepřináší nic zajímavého. Zklamání, když už někoho věznit v domě, tak normálně a pořádně s dějem.