dakarin

Velice lidsky silné momenty, nádherné obrazy barevné slunné krajiny ve velmi silném kontrastu ke smrt a bolest přinášejícím soldateskám zrozeným válkou. Neskutečně smutné, ovšem i přes snahu karikovat a zjednodušovat hovořící o životě a k životu. Neobvyklé dílo. Je třeba se nadnést nad některé kritické hroty mířící na všechny strany chvílemi bez potřebného rozlišení - avšak i tato kulisa je tak trochu ze života... 70%

Nekonečně opakované téma ztráty jistých rozměrů lidské společnosti - nejlépe ještě záměrně s dobrými či vynucenými úmysly. Ztráta svobody nebo přirozených citů, či třeba normálního myšlení. Dnes již na mnoho způsobů vytěžené téma. 3 hvězdičky se sice třesou a třesou ... ale ustály to, i když jen díky silně přimhouřeným očím....

Tak to je slušná studie. I když se linie pohledu drží fenoménu energie, je dokument plastický a sledovatelný a nesklouzne do jakési neživotné sebenosné účelové pasti. Zajímavý pohled, zajímavý počin ;-) Doporučuji...

Hodně špatně opsaný "Gladiátor", jinak vcelku pěkná výprava - nějakou práci si s tím dali, ale nereálná prostoduchost to příliš devalvuje :-(

Trocha nostalgie na doznívající francouzsko-italské vlně sice lechtivých, ale vcelku jemných komedií plných barevných pohledů a obyčejně lidských pocitů. Jak rychle plyne čas...

Akční svižný film z jižní polokoule. Vcelku běžnou záležitost vytáhne nahoru precizní závěr s předivně, ovšem výmluvně, vykreslenou a realizovanou "spravedlností". Dá se doporučit pro filmové fandy i jako zajímavost. Pozn.: v popisu je sice uvedeno, že jde o komedii, to však není příliš odpovídající pravdě...

Pocitová koláž, souhlasím s těmi, co říkají, že se to nevyvrbí - ano nevyvrbí, ani to nemá nikterak v plánu, je to hra pocitů a barev tak nějak po česku - přesněji jedna větev místní tvorby jisté lyriky - u mě 65% ;-)

Konverzační záležitost plná různých upovídaných lidských postaviček, snažící se navodit atmosféru "snad" Brooklynu. Pohodovka jakoby ze starých časů. Mě tak nějak tentokrát nezasáhla, hodnocení 74% (srpen 2014) mě přijde maličko nadsazené - ovšem evidentně nálada filmu si svoji cílovou skupinu našla ;-)

Připomíná Hanebný parchanty a potvrzuje tím celkový směr vývoje Tarantinovi tvorby. Jednoduše se vytrácí reálný rozměr, jak někteří poznamenali, trochu to Quentin přepálil. Pro mě zklamání. Příliš (záměrně) naturalistické zobrazení některých scén a naopak ta již zmíněná ztráta reálnosti příběhu jako celku i jednotlivých fragmentů - obé je u mě silně mínusové. Schopnost překvapivě zinscenovat situační zvraty mě zaujala pouze v prvních dvou případech. Škoda ...

Něco tomu chybí i přes nevídanou koncentraci super herců na cm čtvereční filmového plátna. ' Věčný ' příběh opět a znovu, ovšem tak nějak v tomto případě nedrží, aniž by kouzelně vyzníval...