Firuz

"Je mnoho forem lásky". Tahle věta z filmu ho vystihuje dokonale. Film miluju pro jeho pomalé plynutí, pozorování a nalézání mnoha forem souznění. Ano, je to i Morgnanem Freemanem, který je duchem celého filmu. Jak s věkem přichází moudrost, tak postupem filmu přichází láska. A té je mnoho forem.

Umělecké dílo. Film mě tak nestutečně vtáhl, ale tím, co většina filmů nemá, a to vlastně u filmů tak hledám. Je to nesmírně hluboká duše filmu a poselství, které předává. Poselství jednoty všeho a všech. A je jedno, jestli jsem člověk, slon, strom, nebo i písek... Uvnitř v duchu jsem se se zvířaty objímal, tančil, mlčel, cítil hluboký vděk. A film je pomocník k tomu si vzpomenout, že toto někde hluboko uvnitř nás je. V každém.

Zvenku může působit jen jako jednoduchý film. Ale uvnitř, když se filmu otevřu, je pro mě malý poklad. Plný opravdu přesných a pravdivých pravidel, jak může každý z nás opravdu žít svůj život. Film byl pro mě moc příjemná škola, meditace. Doporučuji vyzkoušet :) Nesnažit hledat ve filmu dokonalost, ale otevřit se jeho poselství.

Pro mě byla radost dívat se na tento film a skoro jsem hltal každý kousek ! Viděl jsem ho už před několika lety, ale tehdy jsem ho ještě nedokázal ocenit a přišel mi spíš zvláštní a ne moc pochopitelný. Až napodruhé - bylo potřeba, abych mezitím trochu dospěl, jsem si ho vychutnal. Pěkná pohádka pro dospělé o putování životem někde na hranici mezi realitou a snem. Dobře míří právě na tuto hranici naskýtá úvahu o tom, co je vlastně ten náš život - jestli, a jak hodně mu dovolíme být pohádkou a kouzlem.