Scalpelexis

[1. série] Nemůžu se ztotožnit s názorem HDeer, který snad vůbec nepochopil, co se děje anebo koukal na něco jiného. Koncept lásky mezi žákem a učitelem? Nějak jsem ho nepostřehl. Já koukal na poměrně originální námět jinak neoriginálního školního světa, kdy hlavní hrdina je poměrně kyselý, antisociální, posměšný, emocí se štítící chlapík, který by snad nejraději ani neexistoval, což mě zaujalo. Když se přídá podobně zamlklá, rezervovaná a příkrá parťačka z klubu, tak se nám otevře dost prostoru nad neobvyklým filosofickým přemítáním, proč je ten svět kolem nás tak povrchní. Rozhodně není šťastné Yahari považovat za tutovou komedii a už vůbec ne romantiku, která se jen tak lehce mihne a brzo zase zamává, protože se nám spíš dostává cynické a sarkastické podívané na to, jak řešit lidské problémy, vztahy a životní situace malinko neortodoxním způsobem. Hlavní duo je přirozeně chytré a vzájemné dialogy mají solidní jiskru, které právě dávají vzniku nejúsměvnějším situacím. Hikigaya mi připadá scénáristicky trochu přitažený: Přistihnete se, že byste už konečně chtěli od něho nějakou emoci, nějaký úsměv. Nebude vám vyhověno, ale nedělá to z něho nějakou nenáviděnou postavu. Yukino mě naopak zaujala rozhodně mnohem víc. Už dost lolitek a hloupoučkých submisivek; Yukino je naprosto svěžím vánkem a rychle se dostala v mém osobním žebřícku anime hrdinek téměř k vrcholu. Celkově má seriál příjemný flow, žádný velký zásek s mírnou gradací na závěr. Animace je ucházející. Za mě mírné překvapení.

Holky tu mají pěknou personalitu a nádherné oči.

Mno jakože ne. Tohle na svého staršího bratříčka zdaleka nedosahuje. Příběh mi přišel o dost zmatenější, ne úplně inovativní a přilévat tam různé další příměsy (Rusáci) už je trochu moc. Nepůspobí to pospolitě. Těch nových postav je tam až přespříliš, takže mám osobně problém si už pamatovat jména a potlačení některých původních či až moc velké změny jejich povah/charakteristik (Celty či Mikado) mi vadilo. Doufám, že to příští série vyžehlí.

Nemyslel jsem si, že by mě povídání soustředěné okolo bezhlávého jezdce mohlo nějak zvlášt vyvést z míry, ale ono to skutečně fungovalo. Vyzdvihnout musím 3 věci: 1. Režie. Chvíli bylo pro mě problematické se vžít do nechronologického mozaikovitého vyprávění; o to větší důkaz, jak je mistrovsky děj veden, když jsem to vše začal chápat a mírně žasnout, jak se to prolíná a vysvětluje. Postavy nám jsou postupně dávkovány, každá má svůj prostor a necítíte se okradeni, že by někomu byla ukradnuta záře reflektorů. 2. Hudba. První opening i ending jsou jednoduše stylový, fajn na poslech, žádná ukřičená blbost. Jazzové kontůry během dílů podbarvují všeobecný silný nadhled k dění. 3. Postavy. Většina z nich je velmi dobře rozvinuta, každá má své typické charakteristiky a pohled na svět, takže dokážete mnohé z nich chápat a skamarádit se s nima. Žádná z nich není černobílá, což se jednoduše říká, ale o to hůře provádí na plátno. Nemůžu ale říct, že bych měl všechny v oblibě. Třebas prezenci diváky oblíbeného Shizua, respektive jeho samotnou existenci, jsem nedokázal úplně pochopit, protože zvlášť u něho nejvíc funguje ona neblahá Deus ex machina a objevuje se "náhodou" v pravou chvíli na správných místech, aby dramaticky způsobil to, co on umí nejlíp. Za to taková Celty či Izaya mají pro mě vskutku vymazlenější charakteristiky a hodně mě zaujali. Závěrem tomu nemůžu dát 5* kvůli tempu ztrácející 2. polovině a takový nemastný konec tomu taky úplně nepomáhá. Čas strávený nad tím ale litovat nemůžu. Pevné ctyřky jako má Anri.

Budu tu též kvitovat všeobecněji rožšiřený názor, že kvalita Log Horizonu je vyšší co u SAO, nicméně i skrz podobné umístění prostředí jsou to naprosto odlišné náhledy na samou problematiku. Zatímco v v SAO se hrdinové snaží z virtuálního světa uniknout, zde spíš se snaží přizpůsobit a neřeší, kdo anebo co a za jakým účelem je zde nechal uvězněné. I tempo je pozvolnější, soubojů je na MMORPG záležitost poskrovnu ale na úkor prohloubení postav, politikaření a drobné ekonomické machinace. Co mi ale citelněji chybí je absence jakákoliv napětí: Postavy jsou téměř všechny takové příjemné, milé až dobrosrdečné, což je bezva, ale nemají moc velké problémy probíjení se skrz až moc snadné nástrahy. Konec nicméně slibuje zajímavou zápletku, takže se nebudu zlobit, když si to vynahradím v další sérii.

Dojem se nedostavil. Nemůžu říct, že by to bylo technicky špatné a herecký výkon androidky je přesvědčivý, ale nic jiného mě na tom už nezaujalo. Myšlenka už trochu použitá, chybí mi tam možná o něco více revoluce, více "wow" efektu, něco, nad čím bych žasl.

Epicky mocné. Nebo mocně epické. Vyberte si. Též jsem nevěřil, že po první várce už tak dosti éterické a megalomanské mechoidní šílenosti můžu na talíř dostat něco lepšího..ouha. Obzory se zvětšily, úmysly hlavního úlisáka jsou prošpikovanější a absurdnější, až si říkáte, že už s tím se nám vláček přeplněný nákladem přehnanosti musí rozsypat. A znovu omyl. Nějak nemůžu retrospektivně Lelouchovi zbaštit ten jeho závěr, protože..grr..ale jo, dostal si mě.

Slabší 5, ale ryze scénářem a dějem je to nejlepší část celého trojčlánku Darker than Black, který tak vyzdvihuje (hlavně 2. sérii) vše o stupeň výš.

Tento sequel budu vzhledem k jeho staršímu a lepšímu bratříčkovi hodnotiti velmi neobjektivně, protože jiné dojmy ve mně nevyvolal. !SPOILER! První věci první: Co jste to k sakru udělali s Heiem vy mizerní zpropadenci?!!KONEC SPOILERU! Gemini je velmi odlišný od Kuro no keyakusha: Už jedeme podle jedné poměrně souvislé dějové linky, žádné epizody, tlačíme o něco více na city a tváříme se epičtěji, takže bych se nedivil, kdyby se zde mísily opačné názory o tom, jaká série je kvlaitnější. Z mého pohledu to nění tak úplně špatné, ale chybí tomu hrozně moc dotažení a nápadů. Nebýt Gaidenu, tak nám unikne spoustu faktů a dlouho bychom tápali ve tmě, než bychom aspoň jemně nalezli rukou tu zeď, po které bychom se posouvali. Osobně jsem hlavní postavu neměl zrovna v lásce, protože mě kolem níc víc věcí otravovalo než těšilo (její absurdní schopnost podpořená její "sailormoonovskou" animací vedou). Co mi vadilo a co už jsem zmínil, je odhození postavy Heie na druhou kolej a místo toho frajera z 1. série dostáváme totální nemastnou náhražku, která si ani zdaleka nemůže nazývat pověstným a hrůzou nahánějícím kódováním BK-201. Připomíná mi to trochu postavu zaklínače Geralta, který v prvních svazcích stírá jednoho za druhým a po jistém zranění je z něho pomalu takový otrok děje. Proč tomu dávám nakonec oné slabé 4? Hudba je skvělá (elektronickou songu "23" jsem si pustil nekonečněkrát) a také díky svým předchůdci/následníkovi: Jako sága to totiž poměrně funguje + se strašně nerad loučím s tímto sympatickým světem. Kéž by vyšel i prequel Skikkoku no Hana.

Když jsem se zpočátku mrknul na vystavený plakát s několika šťastnými dětičkami, tak jsem předpokládal úplně něco jiného. A ono se nám z toho vyklubalo existencionální drama/sci-fi plný velmi nepohodlných morálních a filosofických křižovatek. Jenže ono se to i po 1/3 epizod stále tváří na něco úplně jiného (i když mírné hinty nám jsou naznačovány v momentech, kdy dáváme nejmenší pozor), takže jsem zpětně překvapen, mile, kam až jsme došli. Zpočátku jsem byl díky hodně hutné astmosféře a solidnímu napětí přikován očima k monitoru, snažil se rozluštit a dopídit oné záhady..najednou střih, přepneme již do sekvence, kdy již trochu tušíme jádro pudla a postavičky se nám začnou rychle hemžit. Připomíná mi to, jako kdybych viděl komorního Vetřelce a jeho akčního následníka Vetřelci hned po sobě; takový je to skok. A pak přijde konec ve formě posledních dílků do skládačky, vymaluje Vám na obličej již spoustu známých fakt a vy stejně v mírném úžasu a hlavně znepokojení si budete promítat, co jste to viděli. Nebudu zde hodnotit pár zvláštnějších věcí typu sexuální přitažlivost, místama skutečně mocná lidská naivita (nelogická rozhodování a chování) a až nepřirozená dětská zvědavost (drobný SPOILER: rodiče se strachují jak blázen o své dítko a stejně ho nechají odejít kam si zamane a na jak dlouho chce? konec SPOILERU), trochu přetažená předfinální tunelová sekvence a ankonec i místama trošilinku divnější počítačová animace. Nicméně! Příběh má v sobě tolik poselství, krtiky naší společnosti a zárověň i jisté moudrosti a ponaučení, že půjdu téměř jen kvůli tomu k maximálnímu hodnocení. Časté znění Dvořákova mistrovského díla též zahřeje. Závěrem musím umocnit, že to není dílo dokonalé; každopádně se jedná v rámci anime tvorby o počin velmi neobvyklý. Doporučuju.