Scalpelexis

Nevěřil jsem v to, protože jsem spíš pro ty vážnější show, ale Fumoffu překonalo svého předchůdce. Proč? Protože si vybralo nejsilnější stránku prvního FMP a rozvedl jej ještě dále. Ano, mluvím o postavě Sagary, která opět řeší ochranu Kaname po svém, jen ještě vyšinutěji. Je pro mě až neuvěřitelné, kolik nápadů tvůrci vytáhli snad i z nohavic a každá ztřeštěnost byla trefená do černého. Dokazují to zde uvedené komentáře, kde si snad každý uživatel našel svůj oblíbený díl aniž by byl opomenut jediný. Zapomeňte tedy na jakoukoliv akci a pusťte si Fumoffu, když potřebujete rozesmát. Dojo, rugby, melouny, Kurzův proslov o předávání vstřebaných obrázků dalším generacím, Sagarovo balení na tanky a protiletecké zbraně..bezvadný! Ale i já musím silně vyzdvihnout konverzaci mezi Ponym a Bontem, která je kouzelně slzotvorná. Nemůžu nezmínit, že se přidalo i mírne ecchi (zvlášť do dvoudílu s Tessou), ale bylo ho tak ideálně na míru, nahodil příjemný opening (zpětně to je jeden z nejlěpích openingů, co jsem kdy slyšel), zlepšila i grafická stránka..tolik pozitiv. A proč tomu nedám 5*? Inu, doufal jsem a čekal jsem, že se nám romantická stránka děje posune o mnoho výrazněji. A teď chvíli klid od Bonta-kunů!

[1. série] Mechoškolní komedoromanci nevidíte každý den a tato témata skombinovat mi nepřijde tak snadné, aby to ve výsledku dalo něco smysluplného. FMP s tím bojoval statečně, ale nevyvaroval se zmateného kormidlování, kdy se máme pár dílu smát, poté huspneme do akce, pak by se nám ty postavy možná mohly trochu sblížit a nakone to nějak úchvatně zakončit. Ne všechno se, jak jste možná už předpověděli, zadaří. Nejsilnější devíza je určitě 1. třetina až polovina, kde se seznamujeme se Sousuke Sagarou a věnujeme se právě ztřeštěným absurditám. Sagarovo chování a hlášení alá terminator mi vykouzlilo úsměv hned několikrát a nést se podobným směrem zbytek seroše by mi kupodivu vůbec nevadilo; diváka by to zabavilo do sytosti. Vážnější druhá polovina onen šmrnc postrádá, komediální prvky jsou silně potlačený ale nikoliv nahrazeny podobně hutným napětím či samotnou filosofií a příběhem. Začneme se nudit, několikrát si klepat na čelo (nepostřehnutá procházka hlavního bad guye skrz spřátelený bay) a když ani finále nám nenabídne žadný wow moment, odcházíme nakonec s mírně zkřivenými ústy. Musím vyzdvihnout grafické zpracování, i když doteď nechápu, proč některé ostavy mají ty čáry pod očima.

Komorní, chladné, emoce míjející. Nemůžu si pomoct, ale nikterak mě to nezasáhlo. Jistě, ony neštastné strasti nepotěší, ale nepřistihl jsem se, že bych vévodkyni litoval, jak by mělo být zamýšleno. Příběh není žádný unikát; takvých manželství bylo dozajista více. Keira to ale zachraňuje vrchovatě svým výkonem, též již zmíněné kostýmy a mile hrající hudba.

Na Jessicu se prostě hrozně dobře kouká.

Pobrečím si. Jak to nejlépe vystihnout? Co třeba "Tolik času ale tak málo Senjougahary?" Tvůrci se rozhodli, že nasměruji Monogatari trochu epičtějším směrem než ryze příběhovým proudem jako předchozí sezóny. Náhledneme do hlubšího pozadí něterých postav, zvážníme, popovídáme si o tom..a popovídáme..a popovídáme. Je to tak, zde se ryze jen mluví a protentokrát už mi nepřijde, že by scénáristům zůstalo v rukávech tolik trumfů, takže jsem se bez jakékoliv hanby i mnohokrát nudil. Příběh se nám jednoduše dosti vleče, emocionální scény nemají moc velký drajv a konečná obrátka s pointou je vyloženě slabá. Trochu, ale trochu to opět zachraňuje animace a některé postavy se vcelku povedly: Kupodivu jsem si našel cestu i jinak pro mě obyčejně otravnějším lolitkám (Maoyi, Shinobu) a opět zmíněná geniální Senjougahara, jejíž polejvací rozhovor na letišti je, pro změnu, opět zlatý hřeb celé série. Nutno uznat, že ji ale ty krátké vlasy a i nově se objevující přecitlivělost mi nebyly až tak po chuti. Celkově je to ale zklamání a je to hrozná škoda. Kormidlo bylo nastavené dobře, líbil se smi směr, kam se chceme ubírat, ale provedení a obsah nebyl dostatečně kvalitní a byl mírně natahován. Stráveného času ale nelituju.

Stalo se bohužel přesně to, co jsem nechtěl a nemůžu než souhlasit s Larkyho komentářem. Čistě z uměleckého pohledu je to stále ta fascinující podívaná i posloucháná, ale scénář je naprosto, ale naprosto děsivý. Po prvních minutách prvního dílu, kde jsme měli žel už trochu vzácnější příležitost si popovídat s dokonalou postavou Senjougahary (já tu holku miluju), tak jsem byl nažhavený jako nikdy. A pak střih, někde asi spadla atomovka, našli našeho prezidenta střízlivého, Hliník se objevil ve třídě snad, netuším, ale probudili jsme se do úplně jiného světa. Přitom jakákoliv její diskuze (scéna s tužkama v 6. díle vrchol této série), komentář, pohyb má své nezlomitelné kouzlo a nechává mě na špičkách. Tak proč je v této sezóně tak málo, mi nechává rozum stát. S ní Monogatari stojí a padá. Tečka. Ostatní postavy jsou, s dovolením, trapné a vůbec nepobírám, proč jsme museli sklouznout k ecchi vodám, které se tady hodily jak majonéza v čtvrtlibráku. Těžké vystřízlivění.

Po druhém shlédnutí tohoto seriálu nemám úplně boty a koule na to tomu dát míň; je to svým způsobem tak originální a unikátní počin, že si to plné hodnocení zaslouží. On samotný vizuál mě totiž tak uhranul, že jsem z toho byl dlouho paf a téměř až neposlouchal či nedával pozor tomu, co se děje, jen, abych mohl hádat, z jakýho "úhlu pohledu" to bude o vteřinu později. I ta hra barev, linek, stínování je až magická. Další mocná deviza je postava Hitagi Senjougahary (napsal jsem to správně?). Hltal jsem každý její pohyb, každý její slovo (i její Stable staple opening je jeden z nejpříjemnějších, co jsem kdy slyšel, obzvlášt, když si ho nazpívala sama dabérka) a skrze další série si uvědomil, že na poli anime je skutečně obtížné najít postavu, která by ji sahala po kolena. Člověk má dojem, že si na něco hraje, aby Vás o chvíli později natvrdo přesvědčila, že to není pravda. V neposlední řadě je nutné vyzdvihnout dialogy, které sic nemají konzistentní úroveň a často jejich obsah je nebezpečně mělký, ale podáním, úderném poštuchováním druhé osoby a květnatostí jsou jak z jiného vesmíru. Ostrouhává nám tu každopádně děj, který jako byl spíš tou výplní a obrázky jsou tím hlavním bonbónkem. První cca 2 příběhy jsou zábavné, poté už takové obyčejné..ale na co si hrajeme? Jasně, forma znatelně zvítězila nad obsahem. Jenže tyto kouzelné příběhy o strašidlech mají v sobě tolik osobnosti a nevysvětlitelného šarmu, které jsem jinde nenašel a tím se do Monogatari i přes velké nedokonalosti zamiloval. P.S.: Po dalším shlédnutí nemůžu dostatečně docenit rande v 12. díle. Dokonalý mix inteligence, smíchu a dojetí, ze kterého by si jiné romance mohly vzít příklad. Hitagi, ski.

Miluju původní Jurský park a i Ztracený svět je v mých očích velmi povedené pokračování, takže jsem se těšil, že by po provařené trojce mohl přijít lepší restart. Co si budeme nalhávat, po shlédnutí trailerů mě silně zamrazilo a posílal jsem producenty do jam pekelných. O to překvapivější je respektuhodný výsledek. Jurský svět si hned od začátku krade sympatie nostalgickým návratem k obrázkům (sem tam i postavám, *mrk mrk* na BD Wonga) a zvukům legendárního prvního filmu, načež se chytře vyhýbá jakýmukoliv pokusu o důmyslnější scénář a hned solí akci, která neustává. Neříkám, že by mi nevadily chytřejší dialogy, ale co vyloženě chybí a to markantně, je napětí. Na můj vkus je zde málo lekaček a málo scén, kdy bychom se o naše hrdiny báli. Film nicméně skvěle graduje a závěr je naprosto drtivý. Když si jedna z hlavních postav veme do pracky světlici a nařídí otevření brány č.9, nemohl jsem si odpustit tiché: "Oh yes". Pratt je fajn, Howard též, naopak děcka jsou pro změnu pitomější (ale chápu, že se cílí na jistý druh audience) a postava D'Onofria byla slaboučká. I tak je to prima zábava a podobně natočené díly by dinosauří frančíze ostudu neudělaly.

Tentokrát se neshodnu s hodnocením, protože to není můj šálek kávy. Jsou jisté důvody, proč nekoukám na předlouhé seriály typu Dragon Ball, protože vloženě nesnáším, když se z mírně nadpřirozených schopností postupem času stávájí skilly, při kterých mizí planety a celé galaxie lusknutím prstu. Začátek je přitom slibný: Hlavní postavy je sympatické, vtipné, poměrně bezstarostné (vyjma princenzy) a to počáteční dobrodružné putování je nenásilně přátelské. Po 10. díle se to začíná pomalu zvrhávat v scénáře na začátku popsaných. Vévodí tomu klišoidní prvky příkladné deus ex machiny, nekonečně dlouhé proslovy bad guyů, když se chystají někoho odpravit, aby ta druhá postava dostala šanci a čas jí někdo zachránit..a když už nezachrání, tak perpetické zmrtvýchstání za doprovodu potoků slz a smutných popěvků, jak daná postava prostě nesmí umřít! Jednou? V pořádku! Ale 5x? Slabší stránky této podívané je také jeho předvídatelnost (všechny ty rádoby šokující zvraty jsem viděl na minuty dopředu), velmi zdlouhavý konec, který se táhne 6 dílů a již zmíněná princezna, která je opět tou šablonou vysláblé slečny, která podporuje tým úsměvem, brekotem a patosovitými bezduchými kecy. Nechtěný úsměv/facepalm mi vyčarovaly i všechny ty možné speciální techniky a jejich názvy. Když to srhnu, tak tohle je ryze podívaná pro menší děti, které milují ty prostředí-eratující souboje a nekonečně nabouchané hrdiny. Slabší 3*, které drží Meliodas, epické vykreslení bitek a cca 1. polovina seriálu.

Znatelně horší pokračování povedené 1. série. Takový ten výsměch vůči okolí, nonchalantní přístup hlavních postav s řešením problémů a absence trapných námluv byly prvky, které mě v předchozí sezóně bavily a to se teď dosti změnilo. Až moc to zvážnělo. Hachiman už je se svým chováním pro mě na hraně únosnosti: Věčně se jen šklebí, kritizuje a hlavně se mnohem více trápí svým životem a okolím; už není zdaleka tak zábavný, jako když si dokázal poradit tím cool stylem, jako kdysi. A tak jsem spoléhal na Yukino, jenže ta v příběhu pro mě až nepochopitelně často absentuje a když už ne, tak rozhodně to není ta pevná a jistá postava. Mnoho filosofických plků je naprosto prázdných a už se ani tolikrát nezasmějete. Sekce kolem 5.-8. dílu je děsivě nezáživná, což zachraňuje trochu konec, kdy se konečně něco začne znova dít a nechává mě natěšeného na poslední 2 epizody. Animace nicméně doznala výrazně změny, postavičky jsou o něco pohlednější.