GigaPudding

Bývalý boxerský světový šampion Black Dynamite jede do ruska natáčet reklamy na vodku, jenže mafiáni mu nacpou do věcí drogy, aby ho mohli zavřít do vězení, kde je šampionem Jurij Bojka a tihle dva jeden druhému mají mocně namlátit. Vězeňsky "dramatická" zápletka je tu dost jednoduchá a taková obyčejná a ničím zvláštním ani moc neupoutá, což ale vynahrazují některé tvrďácké scény, protože Black Dynamite je tu permanentně naštvanej, nadává a pořád někoho mlátí a jedinej kdo mlátí, nadává a je naštvanej víc je Jurij Bojka, ale nejvíc to vynahrazují tréninkové a zápasové scény. Ty zápasové jsou teda jenom dvě podstatné, to co dělá totiž Bojka v ringu s jinými zápasníky je obvykle otázkou pár sekund. Jsou ale pěkně natočené a hodně kontaktní, protože by asi nikdo nečekal od boxera, že tam bude dělat nějaké přemety a kopačky a i Bojka je zas tolik oproti undisputed3 nedělá. Samé páky a háky a zábavně sestavená choreografie boxerských úderů ve zpomalených záběrech. Na Undisputed3 se to ale zdaleka nechytá zvlášť kvůli té laciné zápletce okolo, kterou ale zachraňují aspoň Black Dynamite a Jurij Bojka. Black dynamite sice herecky nepředvádí extra výkon, ale ujde to, i když to chvílema vypadá jak kdyby to opravdu byl Black Dynamite jen se bral vážně :) a Jurij Bojka je tu celej vzteklej a myslí si, že je velkej borec a nehraje fér, ale přinejmenším ještě nějakého sportovního ducha nejspíš má, ale ve trojce byl lepší, takže to bude sice **** ale slabší než u undisputed3. A ten vtip s trenkama na finální zápas byl dobrej :).

1. série - K tomuto seriálu jsem se dostala až docela pozdě, takže mě minula vlna sledovačů v jeho začátcích a nějaké debaty okolo a pořádně jsem ani nevěděla, co čekat krom toho, že to je o lidech se superschopnostmi. S prvním dvd první série v přehrávači jsem se do toho ale chytla úplně hned a to i přes počáteční záplavu jmen a událostí. To je asi to první co člověka praští jako zároveň trochu chyba ale i jako plus. Hned od začátku totiž divákům představí horu postav na různých místech USA, co dělají velmi rozdílné věci a jediné co je spojuje jsou jejich zvláštní schopnosti. Tady člověk ocení, že s každou změnou se objeví titulek s lokací a jménem postavy jejíž příběh je zrovna na obrazovce. Ale v počátečním zmatku se objevuje okamžitě ze startu velmi zajímavá směska charakterů s obyčejnými problémy a neobyčejnými schopnostmi a taky nástin toho, co bude ten hlavní problém celé první série, protože jeden z nich umí vidět budoucnost a jiný se zas umí přemísťovat časem, takže budoucí katastrofa není nic co by mohlo překvapit a řeší se hlavně jak jí předejít. Velký prostor ale mají i dílčí zápletky jednotlivých postav, které jsou podané zábavně, i když občas zbytečně natáhle a zdánlivě bez nějakého cíle jako například Nikki a její rodinné a jiné problémy. Dílčí zápletky a spousta postav a jejich provázanost je taky jeden z důvodů proč by se absolutně nechytal někdo, kdo by neviděl seriál od začátku, narozdíl od jiných scifi i nescifi seriálů, kde by se člověk zorientoval i s vynecháním pár dílů. Ty vedlejší zdánlivě "nepodstatné" zápletky se totiž později docela přijatelně propojí a zapadnou do určitého konceptu, který si tento seriál vytyčil na začátku, a který se docela blízko drží toho moderního komiksového schématu o superhrdinech. Je tu znát hodně vliv x-menů (až na to, že tu "Magnetovci" tvoří jen nějaký nevyužitý náznak) včetně profesora, který se je snaží dát dohromady a taky myšlenek charakterizujících spidermana a vůbec všechny "poklasické" verze superhrdinů a pochopitelně jsou tu hodně znát i Watchmen, to asi trkne každýho :). Pochvalu si taky zaslouží casting, protože hlavní role jsou obsazeny zaprvé sympaticky a za druhé odpovídají rozdílným charakterům a to i pokud jde o vedlejší postavy. Jsou tu takoví ti klasičtí "romantičtí" hrdinové Isaac a Peter, tvář Nathana ukazuje silný charakter přes který ale není vidět co se skrývá pod povrchem, roztomilá nezničitelná roztleskávačka Claire a další včetně pěkně charakterizovaných a správně vypadajících vedlejších postav Haiťana nebo třeba Eden, u všech totiž vzhled i herecký projev jasně odpovídá charakteru postav a odlišuje je od ostatních, což z toho zmatku dělá zajímavou podívanou :). A nesmí chybět ani humor, který tu obstarává především teleportující se cestovatel časem Hiro a jeho sidekick Ando se svými dobrodružstvími a jsou opravdu velmi vtipní a dokonce v jejich části příběhu je jedno vtipné cameo slavné osobnosti :). Takže se mi první série líbila hodně a koukla jsem na ni úplně za dva dny nebo jak dlouho jaká to byla zábava, i když to rozhodně nebylo tak super aby to bylo na pětku, protože ta rozstříštěnost a počáteční zmatek a trocha natahovanosti to sráží. // 2. série - Druhá série prý měla být stejně dlouhá jako první a měla být rozdělená na dvě kapitoly, ale ta druhá kapitola se prý nelíbila, tak ji škrtli a na podobě celé druhé krátké série je to znát. Představují se některé nové postavy a nové nebo staronové vedlejší zápletky a pochopitelně i jedna velká hlavní pro celou sérii. Problém ale je, že snad kvůli škrtnutí poloviny dílů je to celé takové málo výrazné a moc to nikam nesměřuje. Zajímavé postavy jako Monica se svalovou pamětí, která se umí naučit jakýkoli pohyb těla nebo jakoukoli dovednost jen kouknutím na telku nebo Elle, šlehající blesky kam to jen jde, jsou málo využité a objevují se vesměs jen v rámci dílčích příběhů, které ale vedou tak trochu odnikud nikam. Kapitola sama pro sebe je pak Maya s tou svou zvláštní akta xovskou schopností, která ale nemá prakticky žádné opodstatnění a jestli nebude nějak zapracovaná ve třetí sérii, tak byla pro celou druhou sérii téměř zbytečná. Hlavní zápletka pak není oproti první sérii moc vyhrocená a celá je dost umělá a zvlášť díky použití heroesovské scénáristické pomůcky umožňující existenci Adama Monroea a vůbec celé to hraní si se smrtí a životem. Co ale obzvlášť zamrzí je Hiro a jeho dobrodružství v roce 1671, protože až na pár vtipných scén je to dost mimo tu zábavu, která byla když ještě lítal s Andem po Las Vegas, takže tihle by se měli zase spojit dohromady jinak to dopadne zle. Druhá série je teda výrazně ospalejší než první a taková málo "přirozená" a celkově málo využívá potenciál dobrých charakterů, které první série přinesla. // 3.Série: Villains - Zatracovaná třetí série docela chytrým způsobem přímo navazuje na konec druhé série a skoro to vypadá, že se vrátí zpátky ke spádu první série, ale už v průběhu prvního dílu autoři začli směřovat příběh skoro až absurdním směrem, což ale docela pěkně koresponduje s vývojem komiksu o superhrdinech, kdy se v té "třetí" vlně každý snažil nacpat do komiksu co nejvíc toho "temného", ale zároveň "lidského" a celé to ještě hodně zamíchat v různých vztazích mezi postavami, aby to bylo opravdu komplikované, ale přitom to nakonec nebylo ucelené :). Takže hned ze startu začíná první kapitola třetí série něčím jako spidermanským problémem u postavy, u které by to člověk fakt asi nečekal :), další oživování některých, klasický problém s "lidskostí", identitou a dopadem vlastních činů na ostatní a samozřejmě taky na soudržnost plynutí času :). Co je ale asi úplná novinka, která asi kdekomu přišla jako úplná hloupost, je to, že se z toho stává taková Sága rodu Forsythů se superschopnostmi. Oproti "realistické" první sérii se tohle může zdát jako úplný úlet, ale ve své někdy až absurdní nadsazenosti je to docela dobrá zábava a člověk čeká s jakým novým odhalením seriál přijde, i když pravděpodobně zase bude trošku přitažené za vlasy. Prostě se nad to člověk musí trochu povznést a hned je to vtipnější a i když to tak ze začátku možná nevypadá, tak se tahle část heroes nebere zas až tak vážně, zároveň ale nabídne i několik silných scén a to hlavně se Sylarem a Elle a Mattem a Daphne a nakonec úplně vážný (ale pořád ještě takový trošku absurdní) a působivý závěr kapitoly. Důležitá věc ale je, že Ando a Hiro jsou zase vtipní :). 3.Série: Fugitives - Druhá kapitola třetí série nabízí odlišný a dynamičtější přístup než Villains, protože už z názvu a první epizody je jasné, že to asi hrdinové nebudou mít zrovna jednoduché. Na pozadí všech těch útěků a zoufalých plánů a činů je tu ještě Sylar a jeho road trip, který je úplně něco jiného než co se děje se zbytkem světa heroes ale je možná asi ještě zajímavější. Sice to není tak promyšlené jako první série, ale oproti trochu nadsazeným Villains je to mnohem spíš návrat k vážněji pojatému vyprávění, i když nechybí ani vtip a ani smutné scény. Hlavní padouch je tu už od pohledu hroznej šmejd co vypadá jak chodící rakovina a závěrečné díly jsou v první řadě zajímavé ale hlavně taky tak trošku nečekané, vzhledem k tomu, co se v seriálu dělo předtím. Takže jsem s třetí sérií spokojená :). // 4.Série: Redemption - Začíná se zase od znovu, několik týdnů po třetí sérii, takže je všechno zase "normální", ale změna přichází s celým konceptem této série, protože všechno co bylo v předchozích sériích to vedlejší je v této tím hlavním a nějaké velké zachraňování světa a budoucnosti je až na druhém místě. Hlavní zloun taky není nic velkýho a zajímavé je vlastně jenom jeho působení v posledních dílech. Čtvrtá série je celá taková pomalá, sentimentální a řeší se tu především osobní život hlavních postav a jejich vyrovnání se s minulostí a sami se sebou. Že je zachraňování světa někde na vedlejší koleji je nejspíš jenom dobře, protože tu autoři mohli dát víc prostoru samotným postavám a jejich charakteru v nějakých "běžnějších" situacích a při vyrovnávání se s jinými než superhrdinskými problémy a je to příjemné a zajímavé. Nové postavy nejsou nevyužité tak jako ve druhé sérii a vzhledem ke konceptu čtvrté série ani nemusí mít nějaké ty "akční" superschopnosti aby se mohly včlenit nějakým způsobem do dění. Název této série předznamenává čím si všechny postavy projdou nakonec a zvlášť u některých postav je celá tahle sentimentálně osobní jízda napříč vztahy a minulostí jednotlivých postav velmi zajímavá a funguje dobře jako taková rozlučková série, i když to možná tak zamýšleno nebylo. A taky Ando konečně využije svou schopnost nějak pořádně :). !!!!!!! Hm, tak protože už se víc do komentáře nevleze a těch posledních pár řádků už sem nedostanu, tak prostě Heroes jsou úplně super a určitě bude super i ten film, kterým hodlají celý heroesovskou ságu uzavřít, tak :)

Příběh o hodném mimozemšťanovi, co přiletí na Zemi, aby tu něco udělal nebo aby odsud aspoň úspěšně odletěl, už tu byl mockrát a několikrát se taky zadařilo, aby z toho byl zábavný film :). A zadařilo se i když točil John Carpenter. Mimozemšťan sice nemá masku a kuchyňský nůž, ani pásku přes oko a ani nemá chapadla a několik hlav, ale protože ho hraje Jeff Bridges, tak je to sympaťák i když úvodní scény filmu (ne ty vtipné kdy sonda letí vesmírem za zpěvu Micka Jaggera) vypadají skoro až zlověstně asi jako kombinace Věci a Terminátora :). Jeff Bridges zahrál klasicky fajn a jeho mimozemšťan byl takovej roztomilej :), ale občas to jeho mimozemšťanské hraní působilo trochu moc "hraně", jindy ale působilo přirozeně vtipně, třeba když se ufoun učil reakcím na různá gesta nebo fráze a zvlášť s tím přihlouple zvědavým výrazem, co měl Jeff Bridges na tváři pořád :). Příběh je takové roadmovie s mimozemšťanem a Jenny, která ho má odvézt na místo, kde na něho čekají další mimozemšťani a po cestě krom různých zvláštních a vtipných situací se mezi nimi taky vytvoří stejný vztah jako měla Jenny se svým zesnulým manželem, jehož podobu mimozemšťan převzal. Je tady vidět, že Carpenter je mnohem jistější spíš v úplně jiných žánrech, ale taky je znát, že umí natočit i romantickou road movie, která s minimem efektů (ale s fajn využitím světla, když je to potřeba) působí pořád dojemně a trochu sentimentálně a hlavně nenudí a správně tam vybrali Jeffa Bridgese :). Asi jako E.T. nebo Den kdy se zastavila země, akorát bez nějaké přílišné citové ždímačky (jenom trošku), takže svým civilnějším pojetím působí mnohem blíž běžnému životu a je to zábava :).

Dvojka pomatených norských polárníků pronásleduje obyčejného psa a chce ho zničit pomocí granátů a pušky, až ho nakonec dostihnou u americké výzkumné základny, kde to ale s norskou výpravou dobře nedopadne, protože američani nerozumí norskému varování a netuší, že s pejskem přišla po vetřelci ta nejhorší filmová bestie z vesmíru :). Atmosféra celého filmu je velmi stísněná už od začátku, kdy se základnou prochází pes, co se ani v jedné chvíli nechová jako opravdový pes a ten jeho stalking v šedivých tmavých chodbách za hučení větru působí znepokojivě. S prozkoumáním norské základny a odhalením, co to tam vlastně ti norové dělali, se atmosféra stává úplně beznadějně paranoidní, protože krom toho, že nikdo z celé posádky základny nemůže nikomu věřit, tak je navíc všechno ještě točené tak nejednoznačně, že si ničím nemůže být jistý ani divák do poslední chvíle každé vypjaté situace. Někteří se totiž tváří, že jsou úplně tutově "nakažení" a někdy zas divák přímo nevidí, kam postavy odchází a co se děje, takže nejistota je permanentní a v některých scénách podbarvená strašidelně ponurou hudbou. A když se nakonec provalí kdo není tím čím se zdá, tak se Věc nemusí schovávat a John Carpenter může předvést odporně bizarní pletence končetin, hlav a chapadel, co můžou mít úplně jakoukoli podobu a celé jsou slizké a prostě fuj :). Postavy ať už nakažené nebo nenakažené se chovají přirozeně a za celý film nikdo nepronese nějakou hloupost nebo zbytečně křečovitou repliku a všichni se starají především o to jak na Věc, ale protože v posádce základny nebyl Hugh Grant, tak největší prostor musel dostat tvrďák Kurt Russell, který zahrál pravděpodobně svou nejlepší roli. A ten konec je taky něco :). Zajímavé je, že podobnou věc teď zopakoval Chris Nolan ve svém Inception, ale díky té lehčí komplikovanosti to někteří nepochopili a vymysleli si okolo toho filmu milion přihlouplých teorií :). Měl od toho Carpentera opisovat důsledněji. :)

Klasika osmdesátkových béčkových filmů, která od první scény a prvních slov Kurta Russella jasně vymezuje jak moc vážným směrem se asi tak v tomto příběhu Kurt vydá. Hlavní hrdina Jack Burton je až do extrému dotažený řidič kamionu, který je úplně mocným způsobem drsnej, nebo přinejmenším si to myslí alespoň on sám, a hází jednu tvrďáckou macho hlášku za druhou a samozřejmě s drsňáckým výrazem ve tváři, akorát vždycky když dojde na nějakou akci, tak je obvykle ten poslední kdo se do ní jakýmkoli způsobem zapojí ať už záměrně nebo nechtěně (když mu třeba padne kámen na hlavu, kvůli vlastní hlouposti). A taky celý příběh si dělá legraci z drsňáckého a hrdinského patosu ve všech těch rozmáchlých gestech a dialozích, které působí vesele samy o sobě, ale většinou je ještě dotváří charaktery jednotlivých postav ať už jde o děsně angažovanou a neústupnou právnici s příléhavým jménem Grace Law snažící se vtipně hrdým způsobem domoci se práv obyčejných obyvatel čínské čtvrti utlačovaných zlým Lo Panem a jeho gangem, nebo samotný mocný černokněžník Lo Pan obávaný po celé čínské čtvrti, co sice hází kouzla na všechny strany, ale jinak se chová velmi dětinsky poťouchle. Každá postava v tomto filmu paroduje nějaký známý stereotyp v příběhu, který obsahuje asi tak všechno, co osmdesátkové filmy obsahovaly a namixované tak bláznivě, že scéna v Lo Panově chrámu s neonovou výzdobou a eskalátorem asi nemůže už nikoho nechat na pochybách jestli je to nějak seriózně míněná akční komedie, nebo úplný úlet do sympaticky brakového vesmíru. :) A navíc jsem to viděla milionkrát jako mrňavá, takže stejně musím dát pětku. :)

Postarší manželský pár Jim a Hilda se ve svém domku někde na venkově za Londýnem připravují na jadernou válku podle příručky, které si Jim vypujčil z knihovny. Neberou to nijak zvlášť dramaticky, takže jejich hovory působí docela vtipně, protože naivní manželé si to představují asi jak Hurvínek jadernou válku a nebo třeba vzpomínají na "staré dobré časy" za druhé světové kdy měli pěkně na zeleno natřený bunkr a pěstovali tam zeleninu :). Tahleta naivita trvá celou dobu, což jenom prohlubuje emoce takového smutného příběhu, co asi dětem nepromítali, i když jsou postavičky namalované roztomile dětsky k prohloubení jejich vlastního naivního chování. Upoutá pozornost taky ta zvláštní věc, že v některých záběrech jsou animované postavičky kombinované s reálným prostředím a modely předmětů. A že se na hudbě podíleli David Bowie a Roger Waters je tak asi to poslední kvůli čemu by tenhle animovaný film měl být zajímavý, mě to nepřišlo jako něco příliš podstatného a ani to tam žádný velký prostor nemá. Každopádně ale i přes určitou vleklost v druhé polovině, kdy manželé jakože žijí normálně i v radiací zamořeném rozpadlém domku bez elektřiny a vody, je to působivý film o dopadu jaderné bomby na člověka umocněný tou svou dětskou naivitou a výtvarným zpracováním.

Bangkok Haunted bez jakýchkoli průtahů skáče do prvního příběhu o starém bubnu, co ho stěhováci zrovna převáží s dalšíma věcma a na jednoho z nich vyskočí duch. Příběh je to až primitivně jednoduchý a úplně obyčejně duchařský, jenže vyniká především tím, že jakákoli přítomnost ducha nebo lekání, je tak ospalé a nestrašidelné, že je to fakt smutné. Tahle primitivní zápletka je navíc odvyprávěna zbytečně zmatečně (ne, že by člověk nechápal o co jde, jen to skáče z minulosti do přítomnosti a opakuje scény bez jakéhokoli řádu) a hlavně natahovaně co to jen jde a rozuzlení to má asi jen tak aby se neřeklo že tam žádné není. Po odvyprávění bubenické ukolébavky se najednou divák dozví, že jsou to vlastně nějaké kámošky u stolu, co si vypráví strašidelné příběhy z nichž prvním byla pohádka o šípkové bubenici, takže teď je řada na další, aby vyprávěla svůj příběh. Druhý příběh je o ženě (každá žena u toho stolu ve svém příběhu hraje jen tak mimochodem hlavní hrdinku a někteří herci vystupují ve více příbězích), která momentálně nemá s kým spát a že sousedi vedle takovéhle problémy nemají až do té míry, že se jí z toho třese celej byt, ji pěkně štve, ale naštěstí jí sousedka řekne, že má jakýsi podivný parfém, kterým hnedka každýho dostane do postele úplně snadno. Tento parfém je ovšem ale vyráběn z krve oživlých mrtvol (?) a má takové podivné účinky na ty kluky, na který to použije, což je to hlavní co tvoří děj tohoto příběhu. Parfémový příběh je zakončen jaksi podivně a samozřejmě taky natáhle, takže si divák tak leda řekne, že zajímavý nápad a jedna zajímavá scéna a jinak asi tenhle film někdo polil chloroformovým parfémem. Následuje tedy poslední příběh o vyšetřování sebevraždy, kterou ale hlavní hrdina (policista, který svým výkonem jemně naznačil, že jeho dřívějším zaměstnáním bylo uspávač hadů) nepovažuje za sebevraždu, nýbrž za vraždu a hodlá celou záhadu velmi velmi velmi zvolna řešit. Postupuje se jako v klasických detektivkách a polda pěkně navštěvuje různé podezřelé a odhaluje stopy, až se dostane k závěrečnému zápletkovému veletoči, který označí za vraha postupně všechny účinkující postavy a pak skončí. Ten závěr je poměrně ještě asi nejzábavnější ze všeho viděného, ale pořád je to křečovité a ospalé a vrahem tu není zahradník, ale nuda. A pak přichází úplně závěr těch tří vypravěček příběhů, což je z celého filmu asi to nejzábavnější i když to není nic extra. Takže pokud nemůžete v noci usnout, pusťte si Bangkok Haunted a nebudete muset počítat ani žádné elektrické ovečky, protože tohle je zatím asi nejnudnější duchařský film co jsem viděla.

Několik let po undisputed 2, který jsem ale ještě neviděla, se Jurij Bojka zotavuje z tohoto předchozího dílu a naštěstí ve flashbacku je ukázáno, že teď kulhá a uklízí vězeňské záchody, protože ho tehdy mocně rozbil Black Dynamite a především mu přelámal nohu. Jurij ale nezahálí a ve volném čase se rehabilituje s kbelíkem vody na noze a chce znovu bojovat, protože místní okresní přebor, jehož vítěz má jít na turnaj nejlepších nelegálních vězeňských bojovníků světa, je pěkně trapnej a jeho šampion obzvlášť. Nebude žádným spoilerem, že Bojkova jízdenka na turnaj je otázkou asi třiceti sekund v ringu a hlavní část filmu je tedy kdesi v kazachstánské věznici nebo kde, kde se turnaj pořádá. Výběr účastníků turnaje sestává především z Bojky, američana Turba, brazilce co ho hraje Lateef Crowder a kolumbijce Dolora, protože zbytek je jenom takový komparz, co žádný výraznější boj nepředvede. Bitek zas tolik není, ale jsou vcelku pěkně nasnímané a naštěstí nejsou tolik střižené a když už se teda stříhá, tak to nepůsobí zmateně a boje jsou pěkně přehledné, což je dobře, protože jinak by diváci neměli nic z toho zábavného souboje mezi Scottem Adkinsem a Lateefem Crowderem a hlavně toho finálního boje, protože choreografie je velmi zábavná a bojovníci tu předvádí silné kousky. Poměrně velký prostor tedy dostává spíš to vězeňské "drama" s Turbem a Bojkou v hlavních rolích a samozřejmě za přispění všech zbývajících důležitých postav jako jsou "manažeři" tady těch dvou, šéf vězení a pár dalších. Dialogy jsou v té "klidné" části slušné a nějak trapně nebo klišovitě působí jen výjimečně, protože Adkinsův Bojka je prostě největší borec a nedá se mu to nevěřit a Turbovi to frajírkování taky jde dobře. Kdo ale podle mě nebyl úplně k uvěření byli Dolor a šéf vězení, protože Dolor chvílemi působil správně jako trošku maniak, ale chvílemi byl takovej trapnej, což ale naštěstí zvládl vynahradit v bitce, a šéf vězení zas pro změnu nevýraznej a svoje repliky recitoval jen z donucení asi. Další věc co mi trochu neseděla byl hiphop tam kde bych čekala něco jiného. V boji s Turbem to ještě sedí, ale u jiných bych spíš čekala nějakou přiléhavější hudbu k jejich původu, když ústřední motiv kombinuje moderní beat s nějakou balalajkou :). Trochu toho patosu člověk přežije, když film zas až tak úplně předvídatelný není a hlavně jde především o návrat ke starým dobrým stylovým arénovým filmům, které si nehrajou na něco víc než co jsou a tím je přehlídka bojovníků, a zvlášť ten patos člověk přežije když ten příběh v undisputed 3 není nudný ani úplně hloupý, ale i když je to velmi stylová a perfektně zvládnutá práce v daném žánru, tak je dneska fakt těžké dát ***** když člověk vidí choreografii a jen minimálně střižené scény v ongbaku a ip manovi. Třeba to Jurimu Bojkovi vyjde na druhé kouknutí :). A pokud jde o samotnou postavu Jurije Bojky, tak ten by měl mít nějaký vlastní spinoff z undisputed, protože je úplně mocně badass :). Něco jako že by třeba z thajska ukradl nějakou významnou sochu a slona k tomu a musel by si to s ním vyřídit Tony Jaa a pak by se skamarádili a šli by hledat nejlepší školu kungfu, kde by jim oběma namlátil Donnie Yen :). A navíc Scott Adkins vypadá podle obrázků v jiných filmech úplně jinak a ani trošku ne tak drsně jako když hraje tuto postavu, stačí k tomu jen sestřih a trocha fousů. :)

Po Aftermath: population zero je tu tentokrát population overload, který řeší zdvojnásobení počtu obyvatel planety ze dne na den, což je asi ještě trošku střelenější než zmizení všech obyvatel v population zero. Postupujeme časem od půl roku po přelidnění až do 35 let po přelidnění a řeší se otázky dostatku nebo spíš nedostatku potravin, energie, vody a životního prostoru pro tolik lidí a samozřejmě taky znečištění. Nápady co jsou tu prezentovány jako rok poté by ještě asi tak odpovídaly zmatkování, které by něco jako zdvojnásobení lidstva lusknutím prstu asi vyvolalo, ale pak jsou divákům předkládány nápady a domněnky, které by podle mě přišly už mnohem dřív než 10 let poté a podobně, kdy například v jedné chvíli vypravěč povídá o tom jak by se vyčerpaly tyhle a tyhle nádrže, ale v dalším skoku o pár let dopředu se jakože lidé stěhují k jiným nádržím, které zřejmě do té doby nechávali asi jen tak ladem nebo nevím. Podobných nedomyšlení je tam ještě několik, takže z toho nakonec je jen takový přehled nápadů, co by mohlo být, který ale není ucelený a nevypadá zas tak věrohodně narozdíl od population zero, který pracoval především s výdrží a trvanlivostí člověkem postavených struktur, která se dá, narozdíl od lidského chování v takhle absurdní situaci, předpovídat lépe. Ale nápady to byly zajímavé, takže to nebyla úplně zabitá třičtvrtěhodina :).

Na Tweedyho farmě se slepicím nelíbí, že když málo snáší vajíčka tak jdou na pekáč, takže se slepice Ginger rozhodne, že utečou, a vymýšlí jeden útěkový plán za druhým tak, že nakonec vtipně cituje všechny možné útěkářské a vězeňské filmy hned ze začátku třeba ve známé scéně s míčkem :) a další filmy jako indiana jonesovské dobrodružství ve stroji kuřecí koláče a to všechno s pomocí vtipných postaviček ostatních slepic, dvou krysáků a taky Tweedyho a Tweedyové. Je tu všechno, co by vkusně vtipný film měl mít, aby se líbil dětem, ale bylo v něm i něco co osloví dospěláky. Slepičí úlet sice nesází vtipy a hlášky každou minutu, ale humor předkládá vtipně a nenuceně i v takových těch profláklých klišé scénách a taky naplno využívá asi ty nejzábavnější animované postavičky a výtvarný styl Nicka Parka, který s těma plastelíňákama umí udělat opravdu veselé kousky i když zrovna nic neříkají :). A taky to má výborné namluvení všech postaviček. Hlasy pěkně sedí k charakteru postaviček, Mel Gibson byl fajn a snažil se pořádně aby dal tomu svému kohoutovi ten správný frajírkovský tón a i všichni další od krysáků po toho starého kohouta byli taky fajn :). Sice to možná není úplně nejvíc super animovaný film na světě, ale Nick Park a jeho plastelíňáci super jsou a navíc je v tom pro mě taky nějaký ten kousek nostalgie, tak to je pětka :)