GigaPudding

Že někoho unesou a na patnáct let někam zavřou bez toho, že by věděl proč a pak ho najednou pustí, je zajímavý námět a když do toho někdo dá ještě spoustu násilí a nadsázky a černého humoru, tak je z toho asi něco jako Oldboy. Oldboy je silně komiksově stylizovaný film, co využívá hodně komiksové nadsázky, ale přitom tak, aby to nevypadalo nějak trapně, když je to v hraném filmu. "Komiksové" jsou i přímo některé záběry, kdy jeden obraz prostupuje do druhého nebo je obraz rovnou rozdělený na dva, a nebo celé scény jako ta známá bitka v chodbě před výtahem. Násilí je tu zas pro změnu docela naturalistické, když nepočítám kolik toho O Dä-su vydrží, a nejspíš je i schválně dělané tak, aby si člověk řekl, že je to docela fuj to trhání zubů a podobné :). S pomocí tohoto vizuálu a brutality je divákovi naservírovaná tadyta bizarní revenge movie zápletka, která má v první polovině hodně spád a diváka vtáhne hned, ale s vysvětlováním přijde i zpomalování a sice to vypadá pořád stejně dobře, ale prostě už tam není to tempo co předtím, i když to vysvětlování samo o sobě není nuda a není to ani nějaká úplná hloupost. Závěr filmu už to pak jenom vystřelí někam mimo běžnou realitu a diváka dostane tou svou šokující bizarností, ale pětku tomu nedáme dokud neuvidíme zbytek té takzvané Parkovy trilogie o pomstě a pak se uvidí co dostane pětku, protože tady to vypadá, že i když je to super a stylový film, tak to nasazení tempa jak hrom a pak nečekané zpomalení jak hrom tomu docela uškodilo až tak, že z toho je "jen" silná čtyřka.

Klasický příběh o hraběti Drákulovi, tentokrát tedy hraběti Orlokovi, odpovídající literární předloze, ale s tím rozdílem, že hrabě Orlok zrovna není žádný elegán. A právě především na něm stojí celý film, protože narozdíl od Kabinetu doktora Caligariho se film odehrává často v exteriérech, všechno je natočené čistě a bez kulis a podivné stylizace a ke všemu navíc podbarveno "jen" přiléhavou hudbou, která nemá takové ty "lekací" výkyvy. Hrabě Orlok je tedy od prvního vstupu na scénu velmi podivný a nepříjemný. Když člověk vynechá podivné rysy jeho hlavy a doširoka vejrající zapadlé očička, tak je to hlavně to jakým způsobem se pohybuje, protože člověka nejvíc zneklidňuje lidská postava, která se ale pohybuje pro lidskou postavu nepřirozeným způsobem, což tu předvádí například Max Schreck s tou jeho divnou chůzí a napřaženými pařáty v těch pěkných stínových scénách, které jsou krom postavy hraběte Orloka asi to nejzapamatovatelnější a nejcitovanější nebo spíš nejopakovanější v jiných pozdějších filmech. Jinak toho moc dál není, ono se to totiž až na některé detaily nevyznačuje vůbec žádnou výraznou stylizací a jediným podivným prvkem v jinak úplně normálních reálných exteriérech a interiérech je upír Orlok, takže přinejmenším pro mě je to slabší než vizuálně přitažlivější Kabinet doktora Caligariho, který sice nemá Orloka, ale zato je takový kompaktnější a nevleče se. :)

Ten Luis Buñuel tu křesťanskou církev a morálku fakt asi rád neměl, protože v tomhle filmu je všechno. Je tu naivita, zbytečná snaha, falešná morálka, všechny křesťanské hříchy a vůbec ničení všech symbolů co se vztahují ke křesťanství. Větší část filmu tvoří jen taková předehra, která je plná snahy konat dobro a pomáhat potřebným atd., pro to hlavní, tu "poslední večeři" kde v jednom obraze přímo odpovídající tomuto námětu na místě krista sedí ze všech těch žebráků ten jediný slepý :). Poslední část filmu je fakt jako smutná a zároveň znovu opakuje staré dobré pro dobrotu na žebrotu. Viridiana je i v těch nejmenších detailech film přímo výsměšný k veškeré církevní morálce ať už jde o tu "poslední večeři" nebo třeba jen prostřihy mezi usilovně se modlícími žebráky, jejichž zbožnost je ale falešná, a ve stejné chvíli těžce pracujícími stavebními dělníky nebo klášterní matka, která je velmi hodná dokud ale nedojde k možnému porušení církevních zásad, protože v té chvíli je přísně odmítavá a protivná. Ve španělsku by to pravděpodobně ale zakázali už jen díky té jediné ohnivé scéně. Co mě ale docela zamrzelo je právě to, že jde jen o těch posledních asi dvacet minut, nebo spíš jde především o ně, protože ta předchozí hodina až na výjimky vlastně ukazuje normální dny z chudobince, které mají za úkol jen ten konec nějak předchystat pro diváka a zas taková zábava to není. Ten konec je ale nepochybně silný pro křesťana i nekřesťana.

V bizarně pokřivených kulisách městečka se na jarmarku objeví nejnovější atrakce představená doktorem Caligarim, náměsíčník Cesare, který zná všechna tajemství a probudit ho umí jen Caligari, jenže tajemství, co Cesare odhaluje obvykle nepotěší ty co se po těch tajemstvích ptali. Podivně strašidelnou atmosféru má hned první scéna a to přitom ani nejde o nic závažného a žena v bílém ani není žádný duch, takže hned následovně se děj přesune do podivně pokřivených ulic a interiérů městečka, které jsou výrazně stylizované od samotného tvaru prostor až po nábytek a vytváří tak velmi zvláštně neklidné obrazy. V těchto podivných ulicích se prohánějí normálně vypadající lidé, takže první výstup náměsíčníka Cesareho vypadá značně odlišně a hlavně strašidelně, protože Cesare vypadá jak stín z jiného světa s propadlými tvářemi a vychrtlými končetinami a vypadá nepříjemně a strašidelně jen co otevře oči. Scény podbarvuje muzika, která asi nebude původní v té verzi co jsem viděla, ale pěkně sedí a hlavně v pár důležitých scénách působí i pěkně lekavě :). Navíc je tu v té vší bizarnosti ještě to co dnešní filmaři tak rádi využívají i tam kde to nemá žádný opravdový smysl a naproti tomu tady to smysl má, protože to té přehnané stylizaci dává mnohem jasnější rozměr. Takže tu máme zvláštní stylizaci, hudbu dotvářející atmosféru, překvapení a Cesareho s několika nezapomenutelnými děsivými scénami, tak to asi bude muset být pětka i po několikátém kouknutí :)

Příběh o Tess Durbyfieldové začíná poklidně, obyčejně, pomalu a vypadá na to na jane austenovou až do chvíle kdy u Tess nastane ta první tragédie, která rozjede kolotoč neštěstí co se nezastavuje, protože když to vypadá, že to s ní dopadne alespoň trošku dobře, tak se zase zpátky vrací do bídy nebo spíš spadne ještě níž než předtím. To stupňující se utrpení žene děj dopředu rychleji a rychleji a upoutává diváka čím dál víc až hlavní hrdince začne pomalu fandit ať už jí to konečně po tom docela extrémním zlomu vyjde a je konečně aspoň trochu šťastná, protože film je to dost smutný. Příčinami toho všeho neštěstí nejsou jen jiní lidé a jejich zneužití Tessiné naivity a nebo jejich pokrytectví a zlost, ale taky Tess sama, která ve své tvrdohlavosti a naivní hrdosti dělá pitomosti, ale divákovi je to líto, protože to tak jako tak vypadá nefér a taky představitelku hlavní role vybrali správně, protože se celou dobu umí tvářit dostatečně naivně, neústupně a podezřívavě a nakonec i nešťastně a odevzdaně a celý film stojí především na ní a jejím výkonu, který se mi moc líbil :). Celé to navíc je v takových melancholických záběrech s vesnickou krajinou pod mrakem a v hezké výpravě a k té melancholii přispěje taky i téměř žádná hudba, takže je tam ta Tess nešťastná sama v tichu a člověka to zamrzí. Ale na druhou stranu je to roztáhlé a to zvlášť v první půlce (to jsem ještě navíc viděla tu krátkou verzi a ne tu 190 minutovou) a paradoxně je to nuda na tom začátku, kdy se ještě Tess má relativně dobře a když to s ní začne být špatný, tak by jí člověk přál aby se to zlepšilo :). Konec ale působí přesně tak jak má a vystihuje to jak svůj úděl vidí Tess a hlavně stojí za to se k němu prokoukat, takže to bude asi fajn čtyřka i když se mi to tak zezačátku nezdálo :). A knižní předlohu jsem nečetla, tak nevím.

Než jsem si tento první velký film George Lucase pustila, tak jsem čekala něco jiného asi jako fahrenheit 451 nebo něco a docela mě zaskočilo co se mi tam začlo objevovat na té obrazovce. THX 1138 totiž vůbec není dějový film. Nějaký příběh nebo děj týkající se podivné společnosti, kde lidi nemají jména, všechno je sterilní, prakticky všechno krom práce a pojídání sedativ je zakázané, všichni jsou monitorovaní a na všechny dohlíží robotí policajti, tam sice je, jenže dal by se v takové podobě v jaké je odehrát celý ve dvaceti minutách, takže to hlavní, co v thx 1138 je, je obraz a vizuální stylizace města. Záběry kamer na všechno možné jsou velmi zajímavé a ve všech scénách jsou kulisy a výtvarné zpracování propracované do nejmenších detailů a všechno působí správně uměle v šedivých odstínech a bílé (až na takovou jakousi podivnou de stijlovskou "účtárnu" nebo co to bylo). Pěkné a propracované kulisy jsou samozřejmě i velmi dobře využité a zapojené do "děje" v podobě různých automatických zpovědnic se zpovědníkem opakujícím tři věty dokola a nakonec přednastavené "rozhřešení", továrny, "vězení", počítačovny a další, akorát tohle všechno je tu prostě jen pro oko, protože příběh je stejně ospalý jako společnost v něm. Dokonce i automobilová honička je ospalá, ale hlavně na celkovém zmatku a ospalosti má největší podíl záplava různého žbrblání, kdy se lidi překřikují s různými čísly a dalšími věcmi, které sice zapadají do obrazu společnosti, kde se monitoruje úplně všechno a všechno se hlásí a podobně, jenže je tam toho prostě moc a pro děj je to nepodstatné a jediné co z té záplavy zbytečných informací na člověka vyskočí tak že si to snad i zapamatuje je hlášení nějakého člověka co se ptá operátora co má dělat když na dálnici zrovna přejel Wookieho :). Takže je to nakonec jen soubor pěkných a nápaditých obrazů zakončených západem slunce na Tatooinu, ale je to příliš chladné a bez děje na to aby z toho bylo i něco víc než jen ty obrazy.

Ethan Hunt se vrací ve třetím díle znovu jako ten sympaťák z dílu prvního, jenže zas tak úplně nezapomněl na ty svoje kousky z druhého dílu a i když nechal aktivního špionování a jen vyučuje nové agenty, protože se chce usadit a založit rodinu, tak to trvá jen pár chvil v úvodu filmu, než se dostane do první akční scény, která je skoro jako skloubení de palmova plánování a wooova střílení, jenže zabalené ve vlastním stylu jj abramse. Akční scény jsou velmi dynamické, napínavé a vypiplané do detailů stejně jako Ethanovy plány jak provést úkol, který má před sebou a když teda nakonec dojde na střílení, tak to vypadá docela uvěřitelně a za využití nějaké bojové taktiky s důrazem na efektivitu spíš než cool významné pohyby ve zpomalovačce při střílení z dvou pistolí na všechny strany a další podobné frajeřinky z MI2. Výběr týmu taky mnohem lepší než ve dvojce ze které zůstává znovu jen Luther. Další dva členové týmu sice jsou spíš jenom menší role, ale přinejmenším zahrané a obsazené sympaticky a hlavně taky v těch "svých" scénách mají nějaký význam a taky samozřejmě fungují jako spouštěči vkusně vložených vtipů jako třeba když si hrajou na italy kteří zablokovali silnici s porouchaným autem. Pěkně jsou obsazené i další role mimo Ethanův tým a to nejvíc šéf agentury Laurence Fishburne, který má zábavně napsané dialogy a i přes to jak malou roli hraje je docela jasně a rozeznatelně charakterizován jako postava (zase narozdíl od Anthonyho Hopkinse ze dvojky) a taky je tam Shaun, akorát tentokrát není Shaun a z prodavače v elektronice povýšil na počítačového technika ve špionské agentuře :). No a pak je tu hlavní zloun Philip Seymour Hoffman, který je tu za velmi nekompromisního a ostrého šmejda a jde mu to fakt dobře, což předvádí hned v první scéně filmu. Taky se v MI3 vystřídá asi nejvíc různých lokací oproti předešlým dvěma dílům a každá z nich je ukázána a nasnímána tak aby vynikly její hlavní charakteristiky od majestátnosti Vatikánu, kde Ethanovi parťáci provedou velmi promyšlenou, zábavnou a vtipnou akci, až po přelidněnost Šanghaje nebo takovou tu šedivost fabrik okolo Berlína. Prostě nikde se nezpomaluje, je to vtipné, sympaticky obsazené, napínavé a dynamicky akční a hlavně velká zábava, takže úplně jasně nejlepší díl ze zatím natočených Mission Impossiblů. :)

John Woo v druhém Mission Impossible přinesl úplně odlišný přístup jak k postavám tak k příběhu a jeho zpracování než jak to bylo u prvního filmu a nemůžu zrovna říct, že by to byla změna k lepšímu ať už jde o mission impossible nebo filmy johna woo obecně. Hned ze začátku začne John Woo sypat velmi cool barevné scény jenže všechno tak nějak sterilní. Lezení po skalách bez jištění je velmi efektní a taky to ale především předznamenává to, že Ethan Hunt je teď někdo úplně jiný než v předchozím filmu. Setkání ve španělsku je zas plné zpomalovaček a významných "osudových" pohledů za zvuků hudby a foukání větru ve vlasech, všechno wooovská klasika, která plynule přejde do honiček a akčních scén, které prostě jsou v tom stylu co by člověk od johna woo čekal, jenže ono by to celé fungovalo úplně stejně i kdyby mezi nimi žádný spojující příběh nebyl. Pěkně se na to kouká a je to plné toho "hongkongského" hrdinství a samozřejmě taky holubic a hlavní hrdina je jako obvykle úplně neprůstřelný superman co se do všeho toho střílení a ježdění ještě navíc tváří cool, ale není to Ethan Hunt a tou svou jednoduchostí v příběhu to není ani opravdový John Woo a to nejvíc díky postavám, které jsou ploché a bez nějaké osobnosti. Ethan se tváří cool a tím to tak končí, Thandie Newton jen pěkně vypadá a hlavní zloun je pro změnu zase trapnej (to se spíš víc snažil ten jeho blonďatej poskok). Viděla jsem M:I2 několikrát a ráda se na to podívám zase znovu, protože i když jsou akční scény na wooovské poměry trochu slabší, příběh je nic moc extra a celé je to jen na efekt, tak se na to docela fajn kouká a akční scény jsou i přes svou chladnost působivé alespoň pro oko, ale vytáhne se to maximálně na trojku a zvlášť když o dost lepší první Mission Impossible má u nás čtverku.

První díl Mission Impossiblovské série se nese v příjemně elegantním špionážním duchu, kde je všechno hrozně zamotané a propletené takovým stylem, že ani Tom Cruise nemůže vědět komu se dá věřit a komu ne, což se nejspíš taky promítá v těch různě nakloněných krkolomných záběrech při různých čekaných i nečekaných odhaleních, kterých film přinese spoustu hned co se začne tak zamotávat už v Praze roku 1996 po které se prohání Marek Vašut a mafiánský poskok Karel Dobrý. Všechno je ve filmu krásně čisté ať už jde o jakékoli prostředí (i ventilačka je čistá že by v ní i Jean Reno mohl jíst krysy) nebo o veškeré plánování a špionské akce, které ve filmu Ethan Hunt se svou partou provádí. Kdo stojí za spiknutím není tak úplně jasné, ale pochopitelně na to Ethan přijde, jen to tak trochu vypadá jakoby to jeho zjištění přišlo po osvícení duchem svatým, což trošku sráží film, co by měl spíš nabídnout nějaké velmi mazané řešení. A k té vší dokonalosti přispívá velkou mírou taky herecké obsazení, které pěkně sedí ať už jde o sympaťáka Toma Cruise, co není (skoro) žádný superman a všechno vyřeší hladce a elegantně a ještě se u toho usmívá, nebo Emmanuelle Béart, která tu hraje tak trochu dámu v nesnázích, což jí jde moc pěkně ať už je to hraním nebo prostě jenom tím jak se tváří s těma velkýma očima :), Ving Rhames a Jean Reno jsou něco jako hodnej a zlej "polda" a oběma to jde fajn, hlavně tomu Jeanovi, ale co je z celého hereckého obsazení to nejlepší a co filmu dává hodně je Vanessa Redgrave, protože ta její postava je úžasná od hlasu, úsměvů, dialogů až po vzhled. :) Ale na pětku se to nedostane i když jsem to viděla už mockrát, protože tomu prostě něco chybí, něco velmi chytrého, protože i když film přinesl velmi zábavnou špionážní zápletku a dnes už nejvíc klasickou scénu z počítačovny u CIA a scénu s vlakem, tak je prostě možná chyba v té jednoduchosti, protože třičtvrtě filmu diváka navnadí na něco víc než náhlý Ethanův vhled do problému a následný skok k jeho řešení.

Tahleta diplomka je asi jako španělská fincherovka. Studentka nějaké asi filmové vědy, Angela, dělá diplomku o násilí ve filmu, i když sama násilí nemá ráda a na uvěřitelnosti tomu dodává hlavně výběr hlavní herečky, která vypadá půvabně křehce s dlouhým štíhlým krkem :), a protože sama nezná žádné extrémně brutální filmy a neví kde by je sehnala, tak požádá vedoucího své práce jestli by se nekoukl do univerzitního archivu a taky se zeptá jednoho dalšího studenta, co je na škole nechvalně proslulý jako koukač na úchylárny a porno. Tohle je jen začátek, který se velmi záhy přehoupne do mrazivého thrilleru točícího se okolo snuffu, protože už návštěva archivu, i když o nic velkého nejde, má podivně znepokojivou atmosféru, která se stupňuje čím dál se Angela dostává k odhalení, kdo je za nahrávkami brutálních vražd. Hudba i světlo (i když u toho nevím jestli to nebylo prostě jen stářím kopie, že to bylo trochu jako přes tmavší filtr) napomáhá velmi husté atmosféře příběhu, kde jsou divákovi předkládána různá vodítka k vyřešení případu, ale čím víc jich je, tím menší jistotu má divák i hlavní hrdinka komu se dá věřit a komu ne. Až do úplného závěru není jasné kdo je teda zloun a když se to odhalí, tak pořád není jisté jak to vlastně dopadne :). Ať už reálná existence snuffu je jen povídačka z černé sanitky nebo ne, tak všichni už dávno ví, že úchyláků po světě běhá spousta a dělají i to co by nenapadlo ani toho největšího zvrhlíka, takže film působí silně, reálně a děsivě jen jako samotný detektivní thriller i bez toho trošku snad moralistního podtónu nebo možná úvahy nad tím kam by mohla směřovat přílišná explicita na obrazovce. Velká pětka :)