GigaPudding

Další film kterého knižní předlohu jsem nečetla a nemůžu posoudit do jaké míry se filmová podoba povedla nebo spíš jestli zůstala vpořádku hlavní myšlenka, ale každopádně film působí velmi depresivně a celá vizuální podoba cesty kluka a jeho táty napříč zničeným světem působí velmi realisticky a taky zvlášť když prý byl film natáčen v různých opuštěných a poničených exteriérech a interiérech. Nikde ve filmu není jasně řečeno co se vlastně stalo, což je nejspíš jen dobře, protože tohle asi přeživší neřeší a řeší mnohem aktuálnější problémy jako hlavní dvojka v tomhle filmu, a taky hlavní hrdinové nemají tak úplně jasný cíl nebo spíš film ukazuje jen to co se jim děje na té "cestě" a důvody proč pokračují v pouti dál i když vlastně nemají žádnou naději a už vůbec ne jistotu, že to snad bude lepší. Nelidskost a krutost, se kterou se setkávají, není žádným způsobem nadsazená a vyznívá hodně opravdově, protože člověku stačí vzít málo, aby se začal chovat jako zvíře a co teprv když mu vezmou úplně celý svět. Tohle je nejlíp vidět v několika vypjatých scénách v celém tomhle smutném pomalém filmu a hlavně v té sklepní a v té s chaloupkou kolem které je nasázená spousta lebek. A samozřejmě taky paranoia a strach kdo koho "pronásleduje" a jestli v takovém světě ještě existují ti "dobří" lidé. Na konci to ale nepůsobilo nějakým fatálním dojmem, že by to byla tutová pětka, a taky jsme to asi úplně nepochopily nebo spíš není možná úplně jasné jestli je to konec dobrý nebo smutný jako celý film předtím.

Hned úvodní nástin příběhu, že Christina Ricci umře, ale pohřebák z ústavu s ní může v klidu mluvit, je zajímavý, ale mohlo to být zpracované v trošku černohumornějším duchu, protože takhle je to "jen" zajímavé a žádná velká pecka. Liam Neeson hraje fajn a hlavně na k téhle postavě sedí jeho hlas a Christina Ricci zase lítá polovinu filmu nahá, takže zábava, jinak je to ale dost přímočaré a trošku ploché, i když to chvílemi zkouší hrát na nějakou velmi záhadnou záhadu, tak se brzo ukáže jak to s pohřebákem a christinou ricci je. A ne, nejsou v tom žádné dvě možnosti nebo výklady nebo cokoli, ten film je úplně jasný a přímočarý! Nápad teda zajímavý, ale většinu času jen tak plyne a ke konci už jen tahá klišé z rukávu, i když pořád přináší aspoň ten nápad s pohřebákem co jakože umí mluvit s mrtvolami. Mohlo to být bizarnější nebo to mohlo být "burtonovštější" nebo to mohla být i černá komedie, ale dialogy mezi pohřebákem a mrtvolou jsou prostě jen takové "normální" a i když jsem chtěla dát původně **** tak to nechám jen na silné ***, protože sice je to na první film režisérky docela slušné a i přes takovou plochost to nenudí, ale taky to docela vyšumí a člověk si zapamatuje nejvíc tak začátek a konec a nahou christinu ricci. Co mě ale docela zarazilo je, že někteří jsou na tomhle schopní něco řešit a vymýšlet si nějaké bizarní teorie o čem ten film je, když je to v tom filmu podané tak jasně a doslovně, že to musí pochopit i úplná trouba. :)

Kitaro se rozjíždí jako úplně normální pohádka o klukovi, co věří na lesní duchy a hlavně má rád Kitara, kterému pošle dopis přes poštovní schránku pro duchy, ale velmi záhy se změní v hodně bizarní podívanou plnou všech možných strašidel včetně deštníku s jazykem. Pokud jde ale o děj, tak ten tam moc není. Hlavní hrdinové se ženou za nějakým zlým kamenem, ale celé je to tak skokovité, že si člověk říká, jestli tam třeba něco nechybí co vystřihli. Hlavně je v tom ale plno strašidel a zábavné věci jako strašidlová rave párty, nebeská policie a věci typu, že parta strašidel se nechá najmout na brigádu u krysáka, že budou strašit lidi na sídlišti. Ten zkratkovitý jednoduchý příběh se strašidly ale tak rychle prosviští, že ani nestihne nějak výrazněji nudit, tak to bude trojka.

Tři zločinci, kteří se výměnou za snížení trestu dají k poldům a jejich tři příběhy, kde v každém hraje hlavní roli jiný z nich. Chvílemi to vypadá silně cyberpunkově, chvílemi jenom obyčejně, ale ve všech chvílích nevýrazně, protože hlavní postavy jsou jen takový mix všemožných jiných známých postav a nejsou nijak pořádně vykreslené, takže prostě jen existují jako nějací posunovači příběhů, které jsou ale taky dost takové obyčejné a vycházející z takových těch typických policajtskozločineckých klišé v cyberpunkovém prostředí. Prostředí města ale často vypadá jen tak ploše a normálně, takže se nakonec nic zvláštního nedočkáme ani od postav, ani od okolí a jen od jednoho zloducha se dočkáme něčeho zajímavějšího, co ale bylo zpracováno líp jinde :). Zvlášť u postavy Bentena mě mrzelo, že je stejně plochá jako zbytek. Výsledek teda nic extra, obyčejné průměrné ***.

Co je vidět hned na první pohled, když jede starší brácha, voják, vyzvednout svýho mladšího bráchu, flákače, k věznici, ze které ho zrovna pustili, je to, že starší brácha vypadá asi jako kdyby právě nastoupil na vysokou a uměl lézt po stěnách v přiléhavém kostýmu, zatímco ten mladší vypadá starší a "zkušenější" než ten opravdu starší a to je Tobey Maguire starší i normálně mimo film :). Starší brácha spiderman musí hned za chvilku zase jet zpátky do Afghanistánu a toho mladšího zas nemá rád jejich táta, takže dojde i na trošku toho rodinného dramatu hned ze startu a hned docela přesvědčive a to zvlášť od Jakea Gyllenhaala. Staršího ale brzo sestřelí a dojdou oficíři zaťukat na dveře jeho domu a od té chvíle je v tom hodně nacházení upřímnosti, napravování vlastních chyb z minulosti a taky sbližování se hlavně mezi mladším a staršího manželkou a malými dcerami. Potom na scénu přichází to o čem vlastně celý film je a friendly neighborhood marineman se vrací domů. Tobey hraje traumata své postavy velmi přesvědčivě a člověku je mu ho líto a jindy zase z něj jde strach, protože se chová vážně divně, až se to dostává do velmi vyhrocených situací, kde to všechno pěkně a hlavně uvěřitelně zahrajou všichni tři hlavní hrdinové a to jen pomáhá silnému a velmi působivému příběhu. Na pětku to ale není pro mě z jednoho konkrétního důvodu a tím je to, že jsou ty afghánské události, které toho staršího tak poznamenaly, vidět a hlavně že jsou chronologicky zařazené do posloupnosti všech událostí ve filmu, takže kdyby to divákům nebylo tak jasně a brzo podané hned, tak by to mohlo být mnohem silnější.

Tři hodiny o Juliovi Caesarovi v televizním zpracování vypadají chvílemi tak nějak obyčejně a bez pořádného výrazu, kde nejdřív jen trošku z normálu vystupují scény s Luciem Corneliem Sullou, ve kterých je i nějaké to napětí, ale jinak nic extra. Později po prodělání nějakého toho kariérního postupu sledujeme Caesara hlavně ve slušné výpravě, která sice není úplně nějak mocně super, ale je "jen" pěkná, ale pořád tomu tak něco chybí aby se to dostalo výš než na tři hvězdičky, protože film sice hodně sleduje především Caesara, ale víc už moc nic, protože velká spousta postav je docela zanedbaná nebo je zanedbaný Caesarův vztah k těmto postavám, což možná může být i maličko vina Jeremyho Sista, který se sice občas tváří přesvědčivě jako caesar, ale to mu zůstává i ve scénách, kdy bych čekala, že z něj bude i trošku člověk :), ale naštěstí se tenhle nedostatek vyrovnává tím, že si pro tuto roli nechal ostříhat ten svůj květák :). Ve druhé polovině, která je na dvd jasně oddělená zatmívačkou, aby náhodou divák nezapomněl, že jde o televizní film, přichází řada na ty zajímavější události Caesarova života, nebo možná na ty události, co jsou natočeny poutavěji než první hodina a půl populárně naučného dějepisu. Je v tom takový monumentálnější feeling, pěkná výprava je víc vidět a taky přichází scény, které jsou víc o lidském dramatu než o řešení toho co člověk může udělat pro Řím. Co ale v druhé polovině asi nepotěší je, že Kleopatra sice je kudrnatá, což jsem nečekala, ale zase ta její účast je takový štěk, že snad asi nestála režisérovi moc za zmínku. Takže film běží velmi rychle letem caesarovým světem bez důrazu na někoho dalšího než je jen samotný Caesar a ani nikdo na sebe moc nestrhává pozornost, což platí i pro Christophera Walkena, který předváděl takový standard i když zrovna dvakrát často se taky neobjevoval, tak ani neměl moc co předvádět, zato bojové scény i když očividně levné se předvedou docela fajn a nevypadají hloupě. K tomu pěkná výprava a sice film hodně hodně pospíchá, aby se dostal přes všechny možné historické události, ale možná taky proto tento televizní Julius Caesar celé tři hodiny nenudí a pěkně uplyne, takže čtyřka pro zábavný televizní historický film. :)

Z komiksu si toho už moc nepamatujem, ale film ho adaptoval místy přesně a místy to dělal jinak, ale každopádně 30 days of night bylo docela zklamání. Atmosféra v tom moc není a na počáteční záhadné události člověk zareaguje asi jako "hmm" a podobně je to i s navozením dojmu městečka, co je izolované od celého světa, protože prostě je tak nějak normální a po nástupu upírů se to dostane do takové docela obyčejné slasherové roviny, která má značně kolísavou kvalitu scén, kdy jedna má prostě nějaký zajímavý prvek, třeba jen obrazový, a další je zas úplně taková nijaká. Hlavní přeživší postavy jsou takové unylé a vytáhne to akorát Josh Hartnett, který sice nepředvedl nic extra, ale aspoň to bylo maličko víc než u ostatních, kteří tak nějak plynuli s příběhem a nic moc zajímavého na nich nebylo. Scény masakrování městečka jsou semtam i zajímavé a někdy i v roztřesených zmatených záběrech zábavně akční, ale jindy jsou jen lacině bafací, což ale není tak úplně špatné, protože to špatné přichází se samotnými upíry, jejichž masky nevypadají zle, ale až na tlustého plešatého vysmátého nejsou ničím zajímaví a obzvlášť nevýrazný je upírský vedoucí, protože vypadá jak obyčejný kdokoli s obličejem od krve a ještě k tomu jeho promluvy jsou příšerně přihlouplé :). Samotná komiksová předloha sice nebyla žádná velká pecka, ale film mohl dopadnout trochu líp než jen úplně průměrně s tím, že začne chytat dech až v posledních dvaceti minutách, které jsou zábavnější, i když to není nic co by člověk neviděl už někdy předtím.

Film začíná takovou podivnou návštěvou na silnici uprostřed ničeho a hlavní hrdina očividně vůbec neví a tak akorát jede dál do rádiového studia pod kostelem v městečku Pontypool kdesi buhví kde a ukáže především, že jako pro mě téměř neznámý herec, co jsem ho viděla tak v nějakých štěcích jako ve Watchmen a takových, má úplně úžasný hlas, že bych kvůli tomu i začala poslouchat rádio :), a ve studiu to plyne poklidně a sympaticky až najednou přijdou zprávy o nějakých nepokojích v městečku a tehdy film dostává zajímavě napínavou atmosféru, kdy nikdo z osazenstva studia vůbec neví co se děje, ale z telefonátů a od zpravodajů a policie se dovídají, že to venku moc legrace není nejen kvůli sněhové vánici, takže se ve studiu rozhodnou vysílat hlavně zprávy týkající se podivného běsnění v ulicích městečka, které navíc působí strašidelně i když z těchto událostí není přímo nic vidět, až se dostanou k zajímavým odhalením ohledně této události, které v rámci žánru odhaleného vlastně až po půlhodině filmu působí svěže a zajímavě a hlavně vypjatě, protože nikdo z účinkujících nemůže vědět, kdy se běsnění dostane až dovnitř do studia, ale s odhaleními přijde i docela zpomalení a hlavně jestli ve vyznění filmu mělo být nějaké poselství týkající se současného světa nebo něco, tak jsem to asi pořádně nepochopila a krátkou scénku po skončení titulků už vůbec ne, takže vlastně tak úplně nevím co tím chtěl mistr říct a knihu, podle které byl film natočen, jsem nečetla, každopádně velmi charismatickým hlavním hrdinou a především jeho hlasem by se to vytáhlo nejmíň na trojku i kdyby to byla úplná blbost, což ale není a ukazuje to, že i s úplným málem a bez nějaké explicity se dá natočit napínavý žánrový film, který paradoxně k žánru samotnému stojí především na zábavných dialozích a správném obsazení hlavních rolí :).

Příběh spisovatele, který dostane práci napsat paměti bývalého britského premiéra po smrti jiného spisovatele, který měl ten samý úkol, vypadá zajímavě a lákavě vypadá i herecké obsazení. Hned od začátku to ale přinese mnohem temnější atmosféru než se mohlo zdát. Vila na ostrově, kde momentálně bývalý premiér přebývá je neustále pod šedivými mračny a chmurnou atmosféru rozjasňuje jen typicky anglický humor do každé situace. Ewan McGregor a jeho postava to berou silně s nadhledem, ale brzo to začíná houstnout podobně jako v režisérově Deváté bráně, se kterou mi přišla podobná i hudba v tomto filmu. Zápletka navádí diváka různými směry kdo by mohl stát za tajemstvími, kterými se má hlavní hrdina probírat, a postupně vede až k jiným a nečekaným odhalením, až nakonec náš nebohý spisovatel zjistí do čeho se to vlastně dostal. Od druhé poloviny se z toho stává velmi silně napínavý politický thriller, jehož rozuzlení je, až na jednu z posledních scén, tak trochu ne zrovna příjemným způsobem "reálné", ale tak to chodí vlastně u všech Polanskiho filmů :). Jeden takový trochu podivný prvek z posledních scén filmu to zatím srazil jen na silnou čtyřku, takže s pětkou by to možná bylo až na druhé kouknutí, každopádně ale je to překvapivě hodně napínavý "oldschoolový" thriller, na který jsem mezi nejnovějšími filmy posledních let zrovna často nenarážela. A některé záběry byly zvlášť se závěrečným vyzněním filmu velmi působivé. :)

Co je na tomhle to nejvíc úžasné je Gwyneth Paltrow, která je tu úplně moc rozkošná a roztomilá, to hlavně :). A dál je to velmi příjemně vtipná komedie plná sympatických herců a hlavně krásné angličtiny, která se tak krásně poslouchá i v těch některých hovorech, co vlastně o ničem nejsou, a která krásně dokresluje tehdejší společenské dekorum. Výprava krásná a příběh o dohazování různých partnerů své kámošce zábavný a v poslední čtvrtině silně romantický až ukápne slzička :). Sice to ke konci trošku zpomalí a celé je to takové naivní i když krásně roztomilým romantickým způsobem, ale je to jinak krásný film s krásnou Gwyneth a kostýmy a angličtinou a vším, akorát literární předlohu jsem nečetla, takže nevím do jaké míry je zpracovaná dobře. A hlavně je to pro mě příjemnější než spousta romantických komedií ze současného prostředí, co jsou často takové umělé a bez nadhledu, který tu je i když, jak jsem viděla v komentářích, se to někomu zdá snad dokonce jako sebeparodie, ale až takové to teda není. :)