GigaPudding

S Trumanem Capotem jsem se do tohoto filmu setkala jen v hodinách literatury a při čtení a sledování Snídaně u Tiffanyho, takže jsem vůbec nevěděla co čekat od příběhu vzniku románu Chladnokrevně a ani od osoby autora této knihy. Film prakticky začíná momentem, kdy se Capote rozhodne jet do Kansasu kvůli zprávě o vyvraždění celé rodiny, kterou si přečetl v novinách. Se svou přítelkyní z dětství se snaží sbírat podklady pro zpracování tohoto případu. Capote je velmi komorní film zaměřený především na Capoteho samotného, který má, i přes důležité scény a hovory s jinými postavami, tu největší pozornost diváka a to hlavně díky výkonu Philipa Seymoura Hoffmana, který za tuto roli dostal oscara úplně bezkonkurenčního. Truman Capote je tu zobrazen jako výstřední člověk v prostředí, které mu není úplně vlastní a je mnohem konzervativnější než New York, ale i přes svou extravaganci si díky své inteligenci a sympatičnosti získá uznání všech, kteří mu nakonec pomůžou sesbírat podklady k napsání románu Chladnokrevně a to především obou vrahů, kterých se tyto události týkají. Hoffman hraje úžasně přesvědčivě a postavu Capoteho ani v jedné jediné chvíli nijak nekarikuje a zvládá střídání vážných poloh s těmi trochu pokryteckými až po ty rozverné na New Yorkských večírcích s takovou lehkostí, že člověk nemůže o jeho schopnostech nijak pochybovat a to je to nejlepší na celém filmu. Hoffmanův Capote z tohoto komorního snímku dělá něco od čeho se člověk neodtrhne a co diváka vtáhne úplně do života slavného literárního autora a do života zločince, se kterým si Capote vytvoří velmi zvláštní vztah prostupující celým filmem až k proměně Capoteho vlastní osobnosti a přístupu k životu. Asi to není úplně dokonalý film, ale Hoffmanovo herectví z toho udělalo něco mnohem většího než by člověk mohl čekat, takže bude pětka :). A taky to velmi účinně funguje jako reklama na Chladnokrevně, protože hned po kouknutí má člověk nutkání si tento román sehnat, aby zjistil co to nakonec Capote napsal, pokud to samozřejmě už dávno předtím nečetli :).

Masao zjistí, že všichni kamarádi ze školy odjeli na prázdniny a rozhodne se, že pojede za mámou, která žije v jiném městě, ale protože nemůže jet sám tak mu kamarádka jeho babičky dá jako doprovod svého hulvátského manžela. Hned od začátku je jasné, že s tímhle strejdou jako doprovodem ta cesta nebude vypadat asi jako sednutí na autobus a vystoupení v cíli cesty a díky jeho chování se celou dobu dostávají do velmi komických situací. Na cestě za mámou se dopravují různými způsoby kromě nějaké normální vlakové nebo autobusové dopravy a vždycky to vede k velmi humorným situacím, protože Kitanův strejda je asi jeho nejupovídanější role, jenže když otevře pusu, tak je to obvykle důvod proč se dostanou do problémů, ze kterých se ale vždycky skoro až zázračně dostanou, jako například ve scénách v hotelu, s řidičem kamionu a dalších. Na cestě se setkají s různými dalšími lidmi jako třeba mladá dvojice, co je kousek sveze a pak si s nima hrajou na louce nebo hodný strejda a strejdové špekoun a plešoun, se kteří přinesou další spoustu humorných scének. Do toho je tu pak ještě i pár zajímavých snových scén malého spícího Masaa, kdy se Kitano snažil zpracovat jak můžou vypadat veselé i strašidelné sny malého kluka. Do toho ještě i pár dojemných scén a je z toho asi nejvtipnější a nejmilejší road movie komedie vůbec. :)

Kde jsou ostatní videa z youtube třeba s vtipnými zvířátky nebo podobné, když je tu tohle vedené jako film a ještě k tomu dokumentární? :)

Začátek velmi působivě navozuje atmosféru opuštěné vesmírné lodi a taky ukazuje docela pěkně vyvedený jednotný vizuální styl interiéru lodi, všech možných udělátek a uniforem, které navíc svou barevnou škálou jen prohlubují prázdnotu a beznaděj, která čeká na hlavního hrdinu přinejmenším až do chvíle než zjistí, že loď až tak prázdná není. Současní obyvatelé lodi jsou vyvedení jednoduchým, ale efektním způsobem a nejdřív ani není moc vidět co jsou vlastně zač, což ale nijak filmu neubližuje, protože i při zběsilém střihu je to pořád velmi přehledné. Herecké výkony jsou přiměřené adrenalinovému běsu, který tvoří většinu filmu, zvlášť Ben Foster byl velmi fajn a uvěřitelný, Antje Traue tu byla jako zajímavá nová tvář s pěkným přízvukem, Cung Le jako vietnamský zemědělský kosič byl dalším zajímavým prvkem už jen tím, že ostatní postavy mu nemohly rozumět a Denis Quaid je Denis Quaid :). Konec byl taky tak trošku překvapením a předchozí akce, a to hlavně efektní bitka jeden na jednoho, dávaly znát že produkoval Paul W.S. Anderson a bylo to velmi zábavné. Takže sice ne nějaká úplná pecka, ale velmi zábavně natočené akční a krvavé scifi, co se zas tak často netočí. :)

Legenda o slepém masérovi v podání Takešiho Kitana oživá v odlišné podobě než jakýkoli zatoičiovský film předtím a hlavně v typicky kitanovském stylu. Odkazuje se tu na kdeco ohledně samurajských filmů, ale především je to podané kitanovým způsobem vyprávění včetně několika vtipných vedlejších epizodek, tak jako to u jeho filmů bývá zvykem. Na začátku jsou všechny hlavní postavy představeny jako nenápadní, ale přitom ne zrovna obyčejní lidé, co nemají k nějakému tomu násilí daleko a samozřejmě jsou taky pěkně obsazené. Tadanobu Asano ten svůj pokerface změní v cynický úsměv všehovšudy třikrát za celý film a oproti němu dobrácký a neustále se pochechtávající Takeši Kitano zvážní asi stejně tolikrát. Pěkné jsou i časté "hudební" scény ze života obyvatel městečka Oblast klidu (což je přiléhavé jméno, protože je to vlastně velmi klidný film i přes občasné zabíjení) vytvářející spolu s trošku nadsazenými, ale choreograficky velmi akčními bojovými scénami a humornými epizodami velmi zvláštní celek, který nemůže nedostat pětku. :)

Animovaný "hrdinský epos" plný lesních bohů a působivých scenérií, se kterými to Miyazaki umí nejlíp, začíná tak trošku pohádkově, aby se velmi rychle přesunul do spíše smutného a "realističtějšího" příběhu o klukovi ze schované vesnice, "industriální revoluci" v době samurajů, ničené přírodě a vlčím děvčeti. Možná prokreslenější než jinde jsou tu hlavně charaktery postav a to i u těch menších roli, co se pak ani moc neobjeví. Hranice mezi dobrem a zlem, tu není jasně vyznačená a lidé tu mají jak dobré tak špatné vlastnosti, jako opravdoví lidé, ale o dobru a zlu film není, protože konflikt mezi dvěma stranami ve filmu není o "zle" jedné, jako spíš o narušené rovnováze mezi nimi. A pak je taky samozřejmě i o lásce a životě a prostě je to moc pěkné :).

Spousta lidí se odvolává na hype a prskají, protože prý ta zlá reklama a blablabla a tím pádem je to určitě špatný film atd. Nás tohleto prakticky nezasáhlo, protože jsem akorát viděla trailery, nečetla jsem recenze, nezaznamenala jsem žádnou obří propagaci a jediné, co na mě dolehlo byly první ohlasy po premiéře, které říkaly, že je to strašně super. Christopheru Nolanovi věřím, takže jsem čekala, že to opravdu bude super no a ono bylo :). Na dvě a půl hodinyl jsem neodtrhla oči z plátna, kde běžel velmi napínavý zlodějský thriller v jiných "realitách", takoví vážní dannyho parťáci v matrixu. Na začátku to vypadá jen napínavě a zajímavě, ale čím dál se příběh filmu dostává, tím lepší nápady se objevují a to hlavně hotelová scéna s Josephem Gordon-Levittem, která je úžasně natočená a hlavně oproti normálním naháněčkám a bitkám mnohem mnohem zajímavější. Co se ale povedlo asi nejlíp bylo herecké obsazení. Leonardo di Caprio hraje a vypadá tak nějak standardně dobře jako obvykle, ale zbytek týmu nemohl být obsazen líp, protože "Cobbovi parťáci" Ken Watanabe, Tom Hardy, Ellen Page, Dileep Rao a hlavně Joseph Gordon-Levitt jsou velcí sympaťáci a na svoje role se hodí perfektně. I štěk Michaela Caina byl fajn a i Cillian Murphy, který ale bohužel neukázal co všechno dovede, byl fajn :). A ten Joseph Gordon-Levitt, ten jednou pořádně zazáří až se v Hollywoodu rozhodnou natočit vlastní adaptaci Saturnina :). Do toho všeho pár vkusných vtipů v jinak vážném napínavém thrilleru a hlavně pěkně a logicky konstruovaná zápletka, která může vypadat komplikovaně, ale přitom je velmi přehledná, takže nechápem, jak je možné, že někteří to jakože "nepochopili", protože na tom není co nechápat. To se asi koukali půl filmu z okna. Je to nolanovsky čistá pětka, ale ta zasněžená část nebyla nutná v takovéhle podobě nebo mohla aspoň být kratší, protože to svým pojetím trochu nezapadá mezi zbylé části, ale zase je fakt, že různí lidé mají různé sny. :)

Kluk Justin se svou knížkou se vydá do pekla vyvolat démona Lo, aby našel April, kterou unesl nějaký jiný démon a taky aby se podíval retrospektivně na vlastní život s April během hodinu a půl dlouhé konverzačky s různými pekelnými démony. Celý film je velmi minimalistický nízkorozpočťák, který ale na to jak nejspíš byl levný má pěkně udělané masky, světla i kameru a hlavně je celý stylizovaný do divadelní hry, která navíc na svém jevišti má menší jevišťátko pro "divadelní hry" týkající se minulých událostí s Justinem a April. V první třetině se možná trochu přehrává a někdy to ani není moc vtipné, ale s nástupem zeleného nazidémona se to dostává na mnohem vtipnější a absurdnější úroveň, kde i modrý démon Lo a jeho repliky zní zajímavěji a vtipněji. Pro lidi co jim nevadí čistě jen dialogový film je to tak na ****, jiným to může připadat třeba i horší, ale dáváme pětku, protože autor za málo peněz dodal hodně zajímavé muziky, která navíc má i slušnou technickou úroveň, hlavně "divadelní" práce se světlem a kamera a samozřejmě masky, takže si zaslouží trošku přimhouřit očka :). Kdyby tento démonský film o lásce měl vypilovanější dialogy a ubral na vážných chvílích (které jsou ale důležité pro celý film v takové podobě jaké je a určují tu hlavní myšlenku tohoto filmu), tak by se klidně mohl jmenovat Lol. :)

V komentářích tu byla spousta zmínek o tom jaký obraz a zvuk Sunshine má, ale pro jistotu to tu ještě napíšem jednou, že zvuk a obrazy jsou tu moc krásné ať už jsou to ty barevné pohledy do slunce přes filtrované okno, ty obyčejnější v chodbách lodi Icarus II a v simulátoru s vlnami a lesem nebo ty barevně monochromní typu místnost s filtrovaným oknem na Icarovi I. I kdyby to byla úplná hloupost ten film, tak s takovýmhle vizuálem by pořád stálo na to koukat, ale naštěstí to zas taková hloupost není. Katastrofický námět je tu pojatý víceméně tradičně, jen možná bez nějakého hrocení, protože posádka očividně má plán kterého se drží a dokud se ho drží tak funguje, narozdíl od třeba Armageddonu, takže prostor je tu věnovaný spíš hlavním postavám než nějakému dramatickému průběhu katastrofy a ty hlavní postavy tu jsou bez výjimky všechny velmi sympatické, dobře obsazené, dobře zahrané a hlavně i vesměs uvěřitelné a všechny mají i nějaký výraznější osobnostní prvek, který je dokresluje. Jako třeba Kanedova rozhodnost a věcnost, lehké náznaky mimóznosti psychologa Searla nebo třeba zahradničení Corazon. Bez ale nějakého napětí by to ale nebyl správný katastrofický scifi film, takže s prvním zlomem v ději přichází docela vypjaté scény a houstnoucí atmosféra a s tím druhým film dokonce téměř změní žánr a s přibývajícími minutami se posouvá do takové surreálnější roviny. Ono by to možná mohlo být i na pětku, ale ten dojem z filmu je takový rozporuplný, protože je to především obrazový film a nevíme jestli dějová stránka tomu pomáhá nebo to spíš sráží, i když není nudná ani hloupá, protože ty obrazy jsou prostě příliš krásné i kdyby jen nějakým kýčovitým způsobem :). Co mě ale nepotěšilo jsou bonusy na dvd, kterých je málo. :)

Zrcadla začínají docela napínavou scénou s trochou gore, která navnadí na zábavu, ale to se rychle změní, protože první třetina filmu je taková nijaká a nudná. Kiefer Sutherland je v té první třetině nesympatický a úplně na hlavu a je to zmatené a postavené na hlasitých bafacích lekačkách bez atmosféry (a dokonce opakování jedné lekačky dvakrát v pěti sekundách). Od druhé třetiny, ale začíná konečně vyšetřovat pořádně o co s těmi zrcadly jde počínaje scénou s Amy Smart v koupelně, která byla opravdu nečekaně drsná oproti předchozímu ději (V menu dvd jsem hned zvolila unrated verzi, takže nevím jestli v kinoverzi ta scéna byla stejná, protože bych čekala, že něco takového do kina asi nepustili úplně v takovéhle podobě :)). Pak už to má docela slušnou stupňující se atmosféru, lekačky už moc nejsou a nejsou tak prvoplánové a nijaké, která sice vrchol má ještě asi trošku dřív než by měla, ale pořád to vylepšuje dojem ze Zrcadel. Závěrečná scéna asi není tak "šokující" jak by možná chtěla být, ale měla silný náběh na parádní černý vtip, který ale nakonec nepřišel a skončilo to jen tak trošku "vážněji" ve stylu epizod Twilight zone. Nějak se mi ale zdálo, že i přes zábavnou druhou půlku to celé tak nějak vyšumí nakonec, protože to prostě byl "jen" slušně natočený horor, ale nic převratného, takže tentokrát nedáme o hvězdičku víc jen za pár zajímavých prvků (Ale čtyřku by to určitě dostalo, kdyby tam byl ten vtip na konci :)). A předlohu Into the mirrors jsem neviděla, takže nemůžu srovnávat a dokonce jsem ani nevěděla předtím, že tenhle film je remake. :)