Gurtha

Po ránu mrtvola a kafe do ruky, k obědu jeden až tři podezřelí, odpoledne pokec s rodinou a nakonec večeře s pachatelem - poněkud jednodnotvárný život. Ale záleží na tom vůbec, když dvojka Castle-Beckettová stále funguje a hlavně když stále baví?

Firth konečně přestal být tím životem unaveným milovníkem a ukázal, že "umí", Bonham-Carterová odhodila vizáž punk-rokové čarodějnice a stala se starostlivou manželkou a matkou - jedině díky tomu se králova řeč mohla stát intimním počinem bez ohledu na to, kolik lidí ji sledovalo.

Navzdory názvu se před průměrného Derondu dere řada "vedlejších postav" a Daniel tak zůstává pouhým zůčasněným pozorovatelem střetů lidí, kteří více či méně tápou životem. Ze samotných setkávání ale příběh neuděláte, a tak seriál tvoří spíše mozaiku, z níž nejvíce zaujme náhled do života židovské komunity v Londýně 19. století.

Příjemná a politicky korektní podívaná, trocha hloubky navíc by neškodila, ale když máte 10 sáhů vlasů a čmuchacího koně, trocha povrchnosti se snese. Dávám 4*, neb to, že je třeba mít stále po ruce litinovou pánvičku, věděl již Samvěd Křepelka.

Taková netradiční variace na téma, jak Popelka ke štěstí přišla, - a vzhledem k tomu, že Popelkou je David Duchovny dávám 4,5*.

Můj první Bollywood a jako takový pro mne velice přínosný, jinak ale celkem průhledný a dějově nepřekvapivý film. Co se týče spojení austenovské klasiky s reáliemi současné Indie není příliš co řešit, neb zpracování si z Emmy skutečně bere jen základní kompozici a nepřináší nic nového. Nejpřínosnější je tak film pro lidi, kteří si kladou otázku "co dělají Indové, když jsou nechutně bohatí a nemají do čeho píchnout?"

Skupina ne zcela vítaných cestujících na obchodní lodi lapená v místě (loď uprostřed oceánu resp. její podpalubí a příď), čase (cesta z Londýna do Sydney) a zcela neobvyklém prostředí (mořská nemoc, námořnické pověry, pravdu má vždy kapitán) přináší (vzhledem k tomu, že se nejedná o thriller, psychologické drama ani horror) zcela nový pohled na anglickou společnost devatenáctého století. Jistě nejedná se o Hornblowera - není zde mnoho "akce" a lidi zde raději mluví (nebo výrazně mlčí), ale snad i to dělá sérii uvěřitelnější. Problém vidím jinde - najít důvod proč si film vlastně pustit, když neslibuje mnoho akce ani romantiky - já tento důvod měla v Benedictu Cumberbatchovi, jiný ho možná najde v lásce k moři, Anglii, královně - prostě dle vaší chuti a pak se stačí jen pozorně dívat, poslouchat a neusnout.

Neurazí, ale ani nevyvolá větší vášeň, iritující charakterová černobílost postav (a jejich celkově nesmyslné chování) zde snad přičíst předloze a tak nezbývá než vystihnout (pro mě) neočekávané zjevení páně McAvoye, které potěšilo srdce v jinak neměnné vztahové ustrnulosti celého kusu.

V britských vodách se vyplatí ladit signál a Bill Nighy vždy uloví mě.

Nestává se často, že bych utíkala z kina/vypínala video/lámala dvdéčka (zvláště pokud na nich je Gary Oldman a Winona Ryder), ale již po prvních 20 minutách bylo jasné, že takhle to dál nepůjde. Drákula Brama Stokera je střízlivým a táhlým románem, jemuž pomalost a neustálé snídání jen přidává na dramatičnosti. Prostě je z čeho těžit. Nemám nic proti změnám předlohy, ale ve filmu toho z viktoriánské Anglie příliš nezbylo - naopak přibylo mnoho barev, krve a hysterie (kterou si žádný rozumný Angličan nedovolí). Prostě mi není zcela jasné proč točit film, který se ze strarosvětského Drákuly pokouší dělat parafrázi na Annu Rice - není to protismyslné?