Gurtha

Jistě nejde o klenot kinematografie, ale při pohledu do televizního programu plného okoukaných tváří a ukřičených komedií se tahle drobná zpráva o rozsvícení duší zatřpytí.

Moje očekávání k tomuto vyhlášenému salonu byla snad až příliš vysoká, ale jako diváka z roku 2011, zvyklého na bohaté kostýmové kreace i v počinech módě na hony vzdálených, mě prostě sestry Eliottovy zklamaly. Pomalý začátek bych ještě omluvila, ale neustále se opakující dějové schéma vyhrávame-prohráváme-hádáme se-máme se rády mě vskutku nepřesvědčí. Bea a Evie jsou navzdory zajímavému prostředí, ve kterém se pohybují, značně sterilní - jako by se bály ukázat, co v nich vskutku je. Vychází tak z děje jako velice dobře oblečené téměř světice. Zbytečně mělké jsou také jinak zajímavé postavy společností odvržené tety Lady Lydie či Penelope, která "přechází" vlastní bolesti pomocí jiným. Skončila jsem na počátku druhé série, kdy jsem se již nadále nedokázala dívat na to, jak šarmantního seladona Jacka Maddoxe tento ryze ženský svět válcuje do karikatury laskavého gentlemana.

Jsem nadšena – od začátku až do konce – tak jak tomu bývá u zcela náhodných objevů. Tak trochu spojení amerického akčního filmu (nenechá vás ani na chvíli vydechnout) a britskou ságou (není zcela povrchní a dokáže pobavit) vedoucí k překvapivé harmonii obého. Hlavní devízou filmu je ale Billy Crudup, který se od rozverné dámy promění až po muže černého jako bota (tedy bílý kůň se nekoná). Vedle něho působí Claire Danes jako panenka z porcelánu, která dostala roli ve filmu, a je právem zastíněna Zoe Tapper, jenž rozjasní jakoukoli scénu a to nejen svým výstřihem.

Je mi záhadou, proč byl ve filmu vypuštěn bohatý vnitřní život Nikki, který v knize hraje docela podstatnou úlohu a posouvá děj dopředu. Osobně proto beru tyhle pohyblivé obrázky spíš jako ilustraci knihy – oné mrazivé, ostrovní atmosféry plné tápajících jedinců. Obávám se ale, že bez znalosti předlohy (či bez kvalitních titulků) zůstává Island navěky ztracen někde v severních mořích.

Krásu Melancholie lze snad docenit s odstupen několika dní (týdnů, let), kdy již člověk nevnímá aktuální délku filmu a zůstanou mu jen střípky, které se složí do ohromující mozaiky ovlivněné pouze smysly a nikoli rozumem. Sama mám ale z celého počinu rozpačité pocity nepřipraveného diváka, jemuž bylo odhaleno tajemství, které nehledal.

Příběh o tom, že děsem viktoriánské Anglie nebyl Jack Rozparovač nýbrž člověk a jeho konvence. Divák je doslova protažen Londýnem od té nejnuznější ložnice až po "pohodlí" paláce, jen aby zjistil, že všude to mrazí stejně. Dokonalý, leč pro ty se slabším žaludkem nevhodný protiklad všem příběhům o šťastných láskách v době čajových dýchánků.

Nestvůr (vraždících, utrápených, maniakálních i abstinujících) jsou dnes plné televizní programy, BH ale nejde zcela po proudu - v duchu svého originálního názvu se snaží být civilní, neutíkat ke krvavým klišé a nebojí se proto postavit demagogickou upírskou revoluci na roveň nákupu v supermarketu. Dalším sériím ovšem poněkud dochází dech a připraví tak mnohá muka hrdinům i divákům - jenže ve chvíli, kdy už se zdá, že scénárista zcela ztratil soudnost, přichází zvrat, který Vás vtáhne zpět. Prostě seriál s duší a někdy až mrtvým humorem.

Vždycky jsem si říkala, jak velkého čaroděje Merlina mohla nějaká běhna lapit do stromu. Teď už to vím - on byl velké ucho (doslova) vždycky! Pro kvalitu triků a některé zvláště "důmyslné" zápletky by svádělo říct, že se jedná o britské "Čarodějky", tahle serie má ale víc - a to totální dětskou hravost, jež se rychle přenese na diváky, kteří pak odpustí kdecos. A že se ti dva jmenují zrovna Artuš a Merlin považuji za docela příjemný bonus - slepě důvěřivý divák totiž čas od času podlehne vlivu svých prazážitků a může být jen příjemně překvapen, kam ho dovedou.

Navzdory svému věku zůstávají Bosé nohy dynamické, nezadrhávají ani nepokulhávají, a to navzdory faktu, že chůze do schodů jim činí jisté potíže.

Nemnohomluvný vdovec vrhající 90% odvysílaného času drásavě utrápené pohledy a energická žena, která přišla hledat svůj osud, připomínají, že nelze hledat něco objevného tam, kde vyžadujeme klasiku. Ideální ke konzumaci pšeničných a kukuřičných pokrmů za dlouhých letních večerů a ještě delších zimních nocí.