Roman Albach

Gézovi von Radványi se podařilo velmi citlivým a vkusným způsobem zpracovat téma zakázané lásky, která vznikne mezi mladičkou svěřenkyní ústavu (ani ne dvacetiletá Romy Schneider) a její učitelkou - vynikající Lili Palmer. Role Manuely byla pro Romy Schneider jednou z nejtěžších v její dosavadní kariéře. Jednalo se o daleko složitější postavu, než byly děvčata a slečny z předcházejících filmů. A mladá Romy to zvládla. Velkou zásluhu na tom jistě má i Lili Palmer, která mladé herečce při natáčení radila a pomáhala. Každopádně já osobně řadím tento film k těm nejlepším, co Romy Schneider v 50. letech natočila.

Myslím, že Romy Schneider si roli mladičké Scampolo užívala. Už jenom proto, že mladá Scampolo svým chováním, přístupem a nakonec i problémy, které musela řešit, byla Romy velmi blízká. Nebylo to nakonec tak dávno, kdy si hlavní představitelka prožívala podobné trable s láskou. Scampolo je přirozená, příjemná, sympatická dívka. A takový je nakonec i tento film.

Ernst Marischka byl mistr svého oboru. Myslím, že v 50. letech nebyl v Rakousku nikdo, kdo by tak velkolepě filmoval. Původní exteriéry, do detailu dotažené interiéry, drahé kostýmy, neošizené davové scény. Nad tímto vždycky žasnu a oceňuju. Německé rytíře mám rád. Myslím, že se jedná o velmi příjemné opětovné setkání matky s dcerou, Magdy s Romy Schneiderovou. Možná naivní příběh, ale proč 10 let po válce lidi obtěžovat s něčím náročným. Tento film byl natočen proto, aby bavil. A to myslím splnil velmi dobře.

Čtyři velikáni italského filmu zpracovali 4 povídky, které pro svoji otevřenost (v oblasti sexu) měly být podle Carla Pontiho natolik skandální, že je cenzoři měli pustit do kina až v roce ´70. Carlo Ponti se naštěstí mýlil, takže již v roce 1962 se diváci mohli smát a přemýšlet. Osobně mám nejradi 3. a 4. povídku. Práci s Romy Schneider, která v dokonalých kostýmech od Coco Chanel je tak velkoryse snímána Luchinem Viscontim v interiérech, kde vše je pravé (dveře a nábytek byl dovezen z Viscontiho zámků). Její slavná striptýzová scéna v koupelně mě vždycky překvapuje svojí erotickou lehkostí, její slzy kanoucí po tváří mně zase vždycky zmrazí úsměv. Ten mi zase ale brzo na tváři vykouzlí Sophie Loren. Tahle loterie s úžasným vítězem Šlupkou, ta skutečně nemá chybu. Co musím navíc ocenit je starý dabing. Ten na filmu nic neubírá.

Převést Kafku na stříbrné plátno, to nikdy není nic snadného. Ona samotná knížka se nečte sama. Přesto se o to Orson Welles pokusil. A myslím, že velmi úspěšně. Kafkovská depresivní atmosféra umocněná černobílým filmem na vás působí v každém záběru. Na A. Perkinse jsem si chvíli musel zvykat, na Romy Schneider nikoli. Bylo to její první a poslední setkání s velikánem amerického filmu a myslím, že velmi úspěšné. Pro oba.

Vysoká škola vztahů. Dva muži, jedna žena. Na začátku se vám chvíli bude zdát, že karty jsou rozdány. Ale to je velký omyl. Postupně chápete a obdivujete Césara, zamilujete si Davida a pochopíte Rosalii, která najde tu jedinou možnou cestu z jinak uzavřeného kruhu. Z mého pohledu jedna z nejlepších rolí Romy Schneider, která komplikovanou Rosalii uchopila svým neopakovatelným a jedinečným způsobem. Claude Sautet byl mistr v zobrazování vztahů mezi mužem a ženou. A tímto filmem nám to zase dokázal. Geniální dílo.

Takový přehrávání, nepřirozenost, nudu, to jsem teda dlouho neviděl.

Tak ponuré a neutěšené vykreslení budoucnosti jsem tedy nečekal. Děsivé je ale i to, že se autoři v roce 1980 ani příliš nemýlili. Romy Schneider hraje umírající Kate bravurně. Od poloviny filmu se před kamerou objevuje už nenamalovaná s rozcuchanými vlasy. Moc hereček by takto nechtělo být snímáno. ... Každopádně se jedná o temný film, který se většině diváků musí dostat pod kůži. Není to prostě ten ze snímků, na který příští den zapomenete. Naopak. .... V jedné ze scén se objeví i syn Romy Schneider - David. V parku si hraje s kopačákem, když k němu přistoupí Kate, která ví, že kvůli své smrtelné nemoci už nikdy žádné dítě mít nebude. Tato scéna je dojemná o to víc, když si uvědomíme, že její syn následující rok tragicky zahyne. Romy jej přežije o pouhých deset měsíců...

Velmi drsný příběh. Když jsem ho viděl poprvé, nemohl jsem ho rozdýchat. To mi bylo asi tolik, kolik hlavnímu hrdinovi. Po letech mě ale začínají velmi rušit amatérský herecký výkony. To je vážně katastrofa.

Hodnocení "odpad" u mě konečně našlo svoje místo.