Roman Albach

Očekávání jsem měl velké. Bohužel se nenaplnilo. Příběh neměl tempo, navíc mi ani jedna z postav milostného trojúhelníku nebyla příliš sympatická. Nevrlý Dvořák, tiše trpící manželka a nevyhraněná milenka. To pak bývá problém se nechat do příběhu vtáhnout... Nejzajímavější mi přišla vedlejší linie popisující zrození vztahu mezi mladou Otilií a Josefem Sukem. Ta už měla šťávu. Vedle toho bych ještě ocenil velmi dobrý casting hlavních herců.

Snad první hodina byla poměrně zajímává. Dokud všechno bylo mlhavé a nejasné, budování napětí docela fungovalo, ikdyž občas naráželo na typická klišé...Druhá polovina filmu už začala být poměrně hloupá, nabízela divákovi už hromadu nesmyslů, nad kterýma se musely zavírat obě oči... Samotná pointa sice měla všechno vysvětlit, já si ovšem začal klást celou řadu otázek... nechci spoilerovat, tak prosím nečtěte dál, pokud jste film neviděli, ale kvůli cca 40 vyvoleným mladým lidem byl vystavěn labyrint, jehož náklady by se vyšplhaly do miliard dolarů a návratnost byla nulová? Přece zkoušet a testovat chování teenagerů v různých krizových situacích by šlo stovkami jiných způsobů, které by bezesporu nebyly tak drahé :)

Zlatej Kameňák, který si na nic nehrál a vychrlil aspoň pár dobrých vtipů... Babovřesky měly ambici být svižnou letní komedií ve stylu Slunce, seno,.... ale to se nepodařilo ani přinejmenším... myslím, že nejsem žádný suchar, ale já se u této komedie nezasmál ani jednou. Zkritizovat by se dalo téměř všechno, zaměřím se aspon na to pozitivní. To je půvabná Lucka Vondráčková. A... a to je všechno.

Možná se už stávám otrlým, ale osud všech postav v čele s novinářkou Kate Davisovou mi byl celkem lhostejný. Bohužel jsem se nedočkal scén, u kterých by se mi svíral žaludek a draly slzy do očí... přes docela zajímavou zápletku mám pocit, že příběhy postav zůstaly kdesi v pozadí za téměř dokumentárním zpracováním blokády Leningradu.

Zajímavá, ne však originální myšlenka. Možná i pěkná pointa příběhu. Ale to provedení... to působilo přes všechny ty miliony dolarů tak amatérsky, neuvěřitelně, hloupoučce...

Nebýt hvězdného obsazení, tak hodnotím ještě níže. Slabý scénář, sentimentální, často trapné. Jediný dobrý okamžik byl, když se děti vzdálily a došly k rokli. Všechno ostatní bylo tak prvoplánovité jako filmy z 50.let.

Docela obyčejný válečný příběh by mohl být velice silný právě díky absenci typických scén a zápletek, na které jsme u válečných filmů už zvyklý. Ale není. Bohužel pro mě mu podrážela nohy řada situací a scén, které snad pramenily z určité neznalosti autorů tehdejších reálií. Jednoznačně jako nejslabší místo vidím v ukrývání židovského mladíka Maxe. Nejenže by za ty tři roky musel být ve sklepení domu dávno nalezen, ale jeho samotné "propuštění" by se rovnalo v tehdejší době sebevraždě. Ve třetí ulici by byl zadržen a co by následovalo není snad potřeba popisovat. Takových míst je v celém filmu více, to mi bohužel celkový filmový zážitek snižovalo.

Velice mě zaujal originální marketingový nástroj, kterým Jonesovi jsou. Nejsem si zcela jistý, jestli by fungoval i v reálném životě, ale budiž. Potud byl film zajímavý. V okamžiku, kdy zabrousil do morální roviny, začal být tuctovým...

Upřímně nelíbil se mi jednostranný pohled na tento válečný konflikt, na druhou stranu film nemusí být objektivní. Není to dokument. Pokud od tohoto odhlídnu, tak mi zbývá poměrně zajímavý příběh srbského vojáka a jeho bosenské dívky. Ovšem během dvou hodin mi ani jeden z nich nepřirostl k srdci, takže ani samotný závěr (který má být podle všeho strhující) mě nedostal.

Televizní film Poslání Lysistraty je dnes zajímavý především kvůli účasti Romy Schneider, která po svém útěku do Francie za Alainem Delonem odmítá všechny nové filmové nabídky přicházející z Německa a Rakouska. Podle jejího názoru v ní vidí stále a jen Sissi. Prvním a na dlouho posledním německým režisérem, který Romy osloví a nabídne roli zcela jinou, odlišnou od Sissi, je právě Fritz Kortner. Romy Schneider, která ve Francii prozatím filmově strádá, dává možnost zahrát si dvojroli Myrrhine, mladé řecké dívky, a její filmové představitelky Uschi Hellwigové. Pro Romy se tento film stává klíčový. Německému publiku ukazuje, že není jen Sissi. Léta nedosažitelný televizní film začíná v současnoti (tj. v roce 1961), kdy herci a herečky z Lysistraty se se svými partnery schází na televizní premiéru v obývacím pokoji představitelky Lysistraty, výborné Barbary Rütting. Usazují se, aby sledovali příběh z pera Aristofana, příběh o ženách, které se rozhodly odmítnout být po vůli mužům, dokud budou válčit. Řada problémů, které řeší postavy v televizní Lysistratě, se ukazuje jako velmi aktuální a ve finále ovlivňují i rozhodnutí, které provedou naši diváci. Film v roce 1961 podle tehdejších novinových titulků způsobil skandál, protože v něm ženy otevřeně mluvily o sexu se svými partnery. Z dnešního pohledu je to již úsměvné, nebýt těchto archivních novinových titulků, současného diváka by ani nenapadlo, že film mohl být považován za nemravný. Každopádně i po 50 letech se jedná o vtipnou, svižnou televizní inscenaci s neodolatelnou 23 letou Romy Schneiderovou.