manhamaya

Bravo, tleskám! Nemám co vytknout, pro mě Apocalypto bylo dokonalé!

Po dlouhé době opravdu kvalitní podívaná. Nevidět trailer, na film s takovým názvem bych se nedívala (stačilo mi vymítání ďábla Emily Rose - pro mě blbost). Takovéto satanské bububu snímky nemám ráda. Toto je ale zcela něco jiného, nového, neokoukaného, zvláštního, podmanivého, chladného i hezkého, tajemného, mystického, esenciálního... dojem, který z filmu a z Gainsbourgové mám je těžké vyjádřit..

Další z perel jihokorejské kinematografie! Korejci jednoduše umí točit dobré filmy, takové, které vám přilepí zadnici na židli a připoutá oči na obrazovku. A vy i po hodině stále nehnutě sedíte, sledujete s napětím "kdy to hernajz ten chlap konečně udělá" a slintáte, jakmile vidíte Woo-sung Junga v celé jeho kráse. Zápletka originální, typický jihokorejský duch. Takhle má vypadat dramatický romantický film!

Celý film je prošpikován jakousi tajemnou tesklivou složkou, depresí, obavou o zavděčení se druhému a o tom jak to vypadá, když člověk neumí říci NE. Nic pro pobavení, spíše pro hlubší zamyšlení se...

Mě se to prostě líbilo. I po deseti letech mě pokémoni baví :D

Viděla jsem sice jenom první díl, ale ten stačil na to, že můžu říct, že tento styl humoru je mi vzdálen řádově ve světělných rocích.

Für immer jung ein Leben lang für immer jung, DU MUSST DICH AN SCHÖNE ZEIT ERINNEN, DENN NICHTS IST FÜR IMMER! .... :) Velmi příjemné překvapení.

Nemám ráda podporování nenávisti, ale mám ráda, když člověk nekorektně řekne pravdu, když se mu něco nelíbí, nezdá a není v souladu se svobodou člověka. A o to se snímek přesně snaží. Manžela, který má byť dobré úmysly se svou manželkou a miluje ji, zpracuje nátlakem po návratu do rodné země jeho vlastní rodina, která (ať se jedná o muslimy nebo o kohokoliv jiného, kdo se projevuje fundamentálně) díky předsudkům a tomu, co nařizuje někdo nebo něco nedokáží dát druhému člověku svobodu a respektovat jeho rozhodnutí. Problém islámu je i ten, že islám není náboženstvím, ale ideologií. Nemám nic proti tomu, když je někdo ortodoxní, ale směrem dovnitř a né ven.

Jeden z nejzdařilejších snímků skandinávské kinematografie, co jsem zatím viděla. Něco nedefinovatelného tam ale chybělo.

Nebýt scén s andělskými křídly, které mi přišly poněkud směšné, bylo by to na plný počet. I přesto, neskutečně živý pohled do situací mladých v Rusku, o kterých se příliš nemluví. I přes syrovost a naturálnost určitých částí snímku je obrovským přínosem tenhle film vidět. Uvědomíte si, za co všechno jste vděční, probudí se ve vás spící soucit, připomenete si, že existují věci, nad kterými není dobré zavírat oči..