cle_men_tine

Tak nevím jak vy, ale já si myslím, že si tady z nás někdo dělá prdel!!! Bohužel jsem však taková nešťastná povaha, že si to nechávám líbit a ještě se tomu zasměji...

Tohle pro mne bylo pohlazení po duši. Příjemná, přirozená, ničím nerušící konverzačka, která mne chytla za srdce. Vždyť takhle se my lidé opravdu bavíme, takhle jednáme a tohle cítíme. A i když nám to v životě připadá naprosto nesnesitelné, při dodívání si myslím, že můžeme být rádi za to, co jsme. Ámen!

Tak já nevím. Ty oscarové záležitosti mi příjdou uhozený, vzhledem k tomu, že se jedná o klasickou romantickou zápletku alá "všichni si padněme do náruče a poplácejme se", jen s tím rozdílem, že jsou zde všichni psychouši. Jenže jsem jen opuštěná, nafouklá ženská se kterou lomcují emoce, a když se zadívá do očí Coopera a na zadek Lawrencki, tak vše je odpuštěno a Bůh žehnej Vám všem!

Vydržela jsem to jen díky úsměvu Corbetta a faktu, že Vardaloska není umělá skeletonní bička a při pohledu na ni jsem neměla náběh na týdenní depresi a snahu vyzvracet každé jídlo, které pozřu. Tenhle komentář je stejně zbytečný jako tenhle film, tudíž mám klidné svědomí a můžu sníst tu čokoládu, co mi leží na stole. P. S.: Tady byla romantika opravdu mrtvá.

To byla ale Pič*****!

Díky tomuto seriálu se ukázalo, že Ewan McGregor je okouzlující, vtipný, inteligentní muž se srdcem na správném místě a fajn názory. Právě v takových zkouškách a vypjatých situacích poznáte charakter. Už to pro mne není chudý básník Christian, ale obyčejný chlap, i když se štábem u zadku. A ano, ach ta příroda!

Příroda vyobrazena úžasně, drsně, přirozeně, těžce, přesně jak má být. A tak i celá atmosféra. Ale ten zbytek? Polovina příběhu (a pro mne nezbytná polovina) byla naprosto vyrvaná a přesto má film 120 minut. Jenže to by mi až tak nevadilo. Co mne zničilo, bylo, že jsem při tom nic necítila. Tu rozervanost, bolest, tragédii, nenávist. Nic. Není to vina dialogů. Právě naopak. Většinou tíhnu k citovosti a ne k ohňostroji dialogů. Avšak tady to na mne nějak nezafungovalo. A pokud nemám u Bouřlivých výšin ani krapet živých emocí, jako bych to nikdy neviděla.

Musicblok si pamatuji ještě z dob, kdy ji neuváděli současní "moderátoři" a ráda jsem u něj trávila svůj drahocenný čas. Bavila mne a vlastně pořád baví hudební rozmanitost. Opravdu se tady hovoří o hudbě a ne o hudebních pokusech prepubertálních vymetačů večírků. Avšak kvůli těm dvěma "kretenoidním" šaškům, kteří uráží mou inteligenci a vkus, nemám potřebu tenhle pořad hodnotit. Stručně a jasně je o hudbě. Tečka.

Až mne vyděsilo, co všechno jsem při tom filmu cítila. Jak jsem hlavním hrdinkám rozuměla a přemýšlela, jestli to nevnímám stejně jako ony. Skličující a nádherný snímek.

Pár mých přátel mi říkalo, že nudnější a zdlouhavější film snad ještě neviděli. A já říkám ANO, ale perfektně jsem si to užila. Od první vteřiny do poslední. Říkám to stále dokola, Colin Firth zraje jako víno a dokázal to touhle srdcervoucí rolí, které sice nemůžu z vlastní zkušenosti rozumět, ale dokonale jsem se do ní vcítila.