Johanita

Taky už jste si něktěří z vás povzdechli, jak mizerný výběr nových seriálů máme? Ano, přiznávám se, i já se ráda dívám na seriály. Jako teenager jsem se zkoušela dívat skoro všechno, co se u nás dávalo... a tím myslím i Divokého Anděla, Ošklivku Betty a Esmeraldu. :-) No, kde byly ty časy, kdy si puberťák pustil telku a vyskočila na něj slepá dívka v zelené hávu s jejím ubrečeným přítelem Jose Armandem (no i mě udivuje, že si jeho jméno pořád ještě pamatuju)... dneska je to samá Kriminálka, krev, ku-vy a kosti. :-) Jsem už tak stará, že mě neláká dívat se na zfilmované deníky tlupy upírů, krvavé války králů o trůn nebo útržky ze života masového vraha či zlaté mládeže na střední škole ve Spojených státech? Proč tolik násilí, intrik, sexu a krve? Kde je nějaká pohoda, u které se člověk může i zasmát? No určitě nejsem až tak stará, abych oprašovala Dallas nebo Beverly Hills a koukala se na "eighties has beens"... ale na co tedy?

Tak si říkám, díky Bohu, za The Big Bang Theory a Modern Family, které se ještě natáčí... a pak si taky říkám, že je možná na čase opustit svět seriálů a začít dělat něco jného... Třeba se vrhnout na vaření? Nebo bych mohla zase začít běhat... Hmmm...

Rozhodně nedoporučuju dívat se na seriál Dr. House při pobytu v nemocnici. Stalo se mi, že jsem zkončila na rizikovém těhotenství a strávila 3 týdny na nemocničním lůžku, kdy mi doktoři nedovolili ani malou procházku... a co je tedy pro takový čas lepší, než dohonit, co jste ze světa filmového průmyslu doteď nestihli... Já sáhla po Dr. Housovi a během 4 dnů jsem sjela první dvě série. Bude to snad má fantazie a emotivnost, ale ve chvíli, kdy se vám zatočí ve sprše hlava a vy přemýšlíte, jestlu je to nervová choroba nebo nádor na mozku, ke třeba přestat se sledováním seriálu. :-) Sice na něj ještě občas koukám, ale přistihuju se, že spíš než ty "zajímavé" případy autonomních chorob, epileptických záchvatů z ničeho nic a nádorů, které se objevují a zase mizí, mne zajímá příběh postav a lidí okolo samotného House. Doktor House jako takový mě spíš štve. Spoiler Alert!! Jen když chodil s Kadiovou, tak jsem ho měla docela ráda. :-)

Příjdou ve vztahu chvíle, kdy jeden valí oči a kroutí hlavou.

Můj drahý začal ujíždět na Kung-fu filmech ... No, spíš svou vášeň odtajnil. Pravidelně teď sledujeme dřepíci tygry, létající draky, chodící smrtě... Není to úplně moje kafe, většinou u toho usnu... ale je to celkem zábavné.

Filmy se mi slily v jednu velkou bojovu smíchaninu, které kraluje svetr Chucka Norrise. Díky, Chucku! Máš to u mě. :-)

Letos jsme se vydali na filmový festival "Rakkautta & Anarkiaa" (24.ročník)

Super filmy, skvělá atmosféra. Hodinové pásmo krátkých českých animovaných filmů (From Year Zero) se promítal v malém sále s krycím jménem "Dubrovník" a přišlo tam skoro 30 lidí. :-)

Pokud se v září nacházíte v Helsinkách a rádi byste si filmově zamlsali, ptejte se po Rakkautta & Anarkiaa nebo hledejte webovky.

Prozatím jsme viděli 4 filmy a největší zážitek jsem měla z islandského filmu Backyard a japonského Milocrorze - A Love Story.