Anazu

Jak se u tohohle může někdo zasmát, natož dát pět hvězdiček? Co se to s tím světem děje...?

Komentář od Malarkey vystihuje do puntíků moje emoce. Poslední díl Harryho byl prostě dokonalý. Nechápu, jak může kdokoliv ohodnotit tento film hůř, než čtyřma hvězdičkama... Vždyť to mělo všechno, pominu nesrovnalosti s knihou, ale to snad ani nikdo neočekával, že to bude do detailů kopírovat předlohu. Od začátku do konce jsem v jednom kuse nervozitou umačkávala přítelovu ruku (divím se, že mu nezfialověla). 3D a dabing nebyl zcela podle mého gusta, ale za to Yates přece nemůže. Tvůrci si dali neobyčejně záležet. Bylo to velkolepé, vtípky báječné, napětí se dalo krájet a emocí tam bylo přesně tolik, kolik být mělo!!! Tím vším to byl pro mě nejlepší film série. Epilog na konci je zbytečný i v knize, ale co už. A kdyby se při něm půlka kinosálu nechlámala, tak mi to možná ani tak vtipné nepřijde... Hodně velká kapitola se uzavřela a já nikdy nepřestanu zbožňovat Rowlingovou za to všechno, co jsem díky jejímu umu mohla prožít. Jsem teď jen zvědavá, co bude dál? ...pokud něco bude... (... a už teď se nemůžu dočkat, až navštívím kino podruhé, snad už ve 2D a originálním znění)

Nevím, čím to, ale zas taková extáze to pro mě nebyla. Samozřejmě, Aronofsky svou práci zvládl opět na jedničku, Natalie je jako vždy okouzlující a mé srdce, které miluje tanec a balet obzvláště, zplesalo. A neubráním se srovnání s Requiem za sen, které mě totálně ochromilo a dodnes mám před očima některé scény. U Black Swan se ta husí kůže tentokrát bohužel nedostavila. Na pět hvězdiček to u mě proto není, i přesto však rozhodně za shlédnutí stojí.

Má srdcová záležitost. Ani na okamžik jsem se nenudila. Řada neotřelých nápadů, zápletek a snad nejvíc mě bavilo sledovat celou tu proměnu trouby Tristana ve fešného kavalíra. Vůbec obsazení celkově se velmi vydařilo, Yvaine v podání netypicky krásné Claire Danes jsem si zcela zamilovala, Michelle Pfeiffer je Paní čarodějnice a Robert De Niro v roli čtyřprocentního kapitána neobyčejně baví. Tuhle "pohádku" můžu prostě kdykoliv a kdekoliv.

Ač mě to mrzí a tuze jsem chtěla, nemohla jsem dát pět hvězdiček. A ačkoliv norálně bulím u každé blbiny, překvapilo mě, že se zrovna tenhle film obešel bez slz. Možná to bylo tím, že jsem úplně od začátku nesdílela sympatie vůči hlavnímu mužskému hrdinovi, ale až postupem času mi došlo, že díky svému chování působí o dost reálněji, než většina postav z hollywoodských slaďáren. A je to právě to zpracování, které činí celý příběh mnohem uvěřitelnější a mnohem méně křečovitější, než jiné romantické snůšky nesmyslů. Myslím, že u jihokorejských romancí na nějakou dobu zakotvím.

Tichá voda břehy mele - to mě napadne, kdykoliv si na tento snímek vzpomenu. Počáteční "nudu" střídá velmi pozvolna napětí vrcholící během posledních desíti minut. Normálně bych film díky takovýmto scénám asi rovnou vypla, ale celá ta atmosféra člověka totálně přibije k židli a není schopen ničeho jiného, než jen zírat s otevřenou pusou. A tenhle stav pokračuje i během závěrečných titulků a minimálně ještě čtvrthodinu poté. Tohle je pro mě mistrovské dílo, které už nikdy v životě nechci znovu vidět. Zanechalo ve mě tak hluboké dojmy, jako snad žádný film předtím, a nikdo mi nevymluví, že by ho měli povinně vidět všichni "teen" - to by pak ubylo feťáků (a dost možná i anorektiček)!