kolacky

Dobrý psychologický film. Hodný bratr šerif, špatný bratr průšvihář... a ten Vietnam mu asi nepřidal. Děvčata jsou obě moc milá, rodiče takoví fajn američtí... a barman si o to koledoval. Jako ženská oceňuju, že prvorodička neřvala jako tygr, byla jen logicky vyplašená, než pochopila, že porod je "jenom" děsná dřina. Konec mě mile překvapil, dlouho jsem se bála, že David Morse přece jen vystřelí... Pro mě úžasný třicetivteřinový bonus zhruba uprostřed filmu, kdy mladá Mexičanka Lucy odchází z hodiny angličtiny u šerifovy manželky. V tomhle docela dost vážném filmu roztomilá vsuvka. Pro mé dospělé dítě příležitost k mlácení smíchy hlavou o stůl. A protože Benicio Del Toro a Valeria Golino spolu v té době chodili, vypadá to i jako jejich soukromý vtípek (už proto, že se člověk nedozví, CO to vlastně ve tmě svítí :-)).

Kolega Galahad mi mluví z duše. Díky.

Za Bobbyho Sixkillera. To byla moje jednička...

Jediný film, u kterého jsem na konci brečela!

Mňo... Že jsem kočkofil, tak jedna * navíc. Dobré špionážní citáty. A moje historicky první 3D, ale že bych byla odvázaná... Připadalo mi to jako "hejbací vobrázky" za mého mlada. Klasické plátno se mi zdá lepší.

Ano, nejvíc mě dostala scéna, kterou cituje tron. Přesně, kolego.

Wednesday a Pugsley na táboře - Den Díkůvzdání - TO NEMÁ CHYBU!!!

Miluju Christinu, miluju Anjeliku, miluju Raula, miluju "strýčka Festera", miluju "bratránka Ita",miluju Lurche a Věc, miluju ten jejich hřbitov-zahradu... Jo a miluju Christinu!!!

Všechno za mě řekl Gimli...

Osobně bych tenhle příběh utnula asi tak v půlce - jak Kong sedí s Ann na skále a pozorují západ slunce. TO by byl film!!!