Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Krimi
  • Drama
  • Komedie
  • Dokumentární
  • Akční

Recenze (764)

plakát

Komisař Rex - Vražedné léto (1995) (epizoda) 

Slabší tři hvězdy. Běh za vrahem v neoprenu (bylo vedro...jak se neustále v díle opakuje) byl zdlouhavý a hlavně nesmyslný, ten chlap by padl mnohem dřív sám. Na druhou stranu vrah nebyl ukázán a jelikož nejsem Honajz a jemu podobní (ti jistě věděli, kdo je vrah už při pohledu na sv. Štěpána v úvodní znělce), ocenil jsme tentokrát hlavně Sabine Pelz, netuctově hezkou sportovkyni, která se v Rexovi objevila několikrát a stydlivka to rozhodně nebyla. V tomhle díle především.

plakát

Neděle ve všední den (1962) 

Spíš přes čtyři, ale ne celých pět. Tvrzení, že dneska by to nebylo téma ani pro bakalářskou povídku je zcela mimo. Film má svůj půvab, náboj (pravda, není zde žádná "politika, ani zde neřádí masový vrah na konci zlikvidovaný po rozmlácení stovky aut a vystřílení pěti beden nábojů...) to má rovněž a je to jenom povrchnost a otupělost některých recenzentů, kteří sice shlédnou všechno možné, ale tady (aniž si to dovedou uvědomit) ukazují, že jim to nepřinese stejně nic a jejich život v dnešním dostatku a dostupnosti všeho možného je mnohem prázdnější, než ona radost mladičké klavíristky, pro kterou byla návštěva Budapešti a drobná dobrodružství (snad v žádném jiném filmu jsem si jako milovník aut tak neužil šestsetpadesátku) něčím, co jí život obohatilo tisíckrát víc, než dnešní cestování po celé zeměkouli a honěním se za unikátními zážitky, které ale prázdnotu nedokážou vyplnit, i kdyby na sítě napráskali stovky příspěvků a doprovodili je stovkami "originálních" fotek. Jinak skvělá dokumentární hodnota filmu, kde je předvedeno jak vypadal svět (tedy spíš Praha, Budapešť a kus Maďarska) na začátku šedesátých let. Snad nejpůvabnější Jana Brejchová a skvělý barytonista Marvan, který tyhle laskavé dědky prostě uměl nejlíp. A tak se zcela ztotožňuji s komentáři sportovce, NinadeL, mchkn a vypravěče. Ne poprvé a určitě ne naposledy u jiných filmů.

plakát

Lež na pláži - Útěk (2024) (epizoda) odpad!

Vždycky když si člověk myslí, že Prima našla své dno (Degeška a Tymián), ozve se zabouchání zespoda. Tohle už snad ani není legrace. Všichni se chovají jako totální idioti, představa, co všechno můžou udělat potrhlí ajťáci, co vydělají miliony každou hodinu a pak se rozhodnou vypnout všechny křižovatky, scéna na hranicích (které překvapivě nejsou) a řada dalších zhovadilostí je doprovázena sestavou hereckého mládí (bože můj, jeden/jedna horší než druhý/druhá) a tomu všemu vévodí Sandra Nováková, která asi přešla na nějaký solidní matroš, protože vypadá tak úděsně, jako kdyby si k natáčení odskočila s protialkoholní nebo protidrogové léčebny. A prý smolila i scénář, takže se může směle porovnat s dvěma opusy jisté Marinové (Seznamka, Román pro pokročilé, Ženy a život). Jenže tam jsou alespoň dobře vypadající herečky a občas nějaký ten exteriér. Tady máme hotýlek, který si hraje na velkou pětihvězdu (která stojí v exteriérech vedle) a bazén má asi jako vila. Hrůza...chápu, že spousta věcí i v těch nejkvalitnějších filmech je absurdní, nebo zkratkovitá, ale tohle je další totální sračka. Prima jde do háje zcela a úplně a čekám, kdy tam přejde soudkyně Barbara s Nebezpečnými vztahy. Řada seriálů Novy je kvalitních, ale tohle je čím dál tím horší.

plakát

Slídil (2014) 

Když jsem tenhle zatraceně dobře natočený a přitom nepřehnaný film shlédl, řekl jsem si, že zcela výjimečně ukázal někdo pravdivý obraz médií. Zatímco ve většině filmů jsou oni novináři zásadně hrdinové bez bázně a hany, bojující za spravedlnost světa proti mocným a bezskrupulózním gaunerům, ztělesňovaným především vládou, justicí, korporáty i podnikateli. Tady je ale ukázána holá pravda. Že jsou všichni ti hrdinní investigativci ve skutečnosti prodejní plácalové, už asi většině lidí došlo. Že nejsou média (ztělesňovaná Renne Ruso) žádnými hlídači demokracie, jak sami sebe s příznačnou arogancí nazývají, ale bezcharakterní parchanti, kterým jde o moc, peníze a slávu stejně jako těm politikům a podnikatelům. Nasírat a strašit. To je heslo, které by si měli novináři (i u nás) napsat na čelo. Fascinující je scéna, kdy Ruso rozhoduje, jak budou vysílat reportáž o bezprecedentním vniknutí slídila do vystřílené vily. Jak vydává pokyny hlasatelům a zdůrazňuje, aby upozornili na brutalitu zločinu, na to, že to je klidná a bezpečná čtvrť i na to, že pachatelé jsou stále na útěku. TO je pro mě naprostý vrchol filmu. TO je ten přesah, který bych rád viděl v dalších filmech, kde by bylo v podobném duchu pojednáno o dalších "hrdinech" dneška, kteří jsou oslavováni a vynášeni do nebe, ale přitom jsou to - slovy klasika - obyčejný hanební parchanti. Neziskovky, kultura, bojovníci za záchranu planety a klimatu zvlášť, obhájci zločinců a všech možných gaunerů a důslední ničitelé - zase slovy jiného klasika - životů těch druhých, podle nich tupého stáda. Díky za dynamický a v zásadě pravdivý film, kde se naštěstí nekoná happy-end ani hrdina neprochází žádnou katarzí. A kola zpráv se točí dál a sledovanost musí být dosažena za každou cenu. Loni jsem jel k zubaři, a protože jsem neměl myšlenky na čtení, vyslechl jsem rozhovor dvojice hádajících se mužů, kteří se znali a přeli se o to, proč jeden z nich má ve svém médiu takové množství sraček, tedy nekvalitních materiálů. Ten se bránil tím, že potřebuje dvanáct článků a když získá na den tři jakž takž kvalitní, je to skoro zázrak. A zakončil tím, co je pro média typické, a je jedno jestli jdou to ta veřejnoprávní, soukromá, tištěná nebo elektronická. "Já ten prostor mezi těmi reklamami něčím prostě zaplnit musím." Přesně tahle slova se mi vybavila, když jsem shlédl tenhle film.

plakát

Místo zločinu České Budějovice - 40 růží (2023) (epizoda) 

Story dobrá, prostředí taky, policajti mi nevadí, Pecháček tam nebude pobíhat ve dlouhé večerní, ale ten kiks s časovým posunem mezi škrcením fotografa a příjezdem policie a sanitky je až moc okatá chyba. Ale bůh ví, co je za tím a co se vlastně stalo. Ono na druhou stranu stačí, když se třeba někdo, kdo má být na place z neočekávaných příčin zdrží, bez něj to nejde a tak se čeká, čeká až se setmí a nastane to, co píše quokam. A co teď? Posunout natáčení? A nabourat program dalším lidem? Na place to "nějak" předělat? A nebo si říct, o nic nejde, většina lidí si toho nevšimne? To poslední je správně. Takových kiksů je ve filmu spousta. Ale kdo to sleduje jako zábavu nebo ho zajímá, jak to dopadne (což je smyslem podobných detektivek), tohle vůbec neřeší. Nakonec i v tom Vinnetouovi zapomněli filmaři v jednom záběru na kopci mercedesku a někdo si toho všiml až po dlouhé době díky videu...

plakát

Kriminálka Anděl - Loupež (2008) (epizoda) 

Tak to se docela povedlo, určitě jeden z nejlepších dílů celého cyklu. Banda místních kovbojů, tedy vlastně myslivců, honících potencionálního vraha, který údajně při loupeži na poště zabil policistu je dobře zpracovaný námět podle vzoru některých amerických kriminálek. Kdyby byl oním nevinným psancem cikán, nemělo by to chybu...

plakát

Plnej kotel (2024) (pořad) odpad!

Byl jsem zvědav, co to bude, zaujala mě některá jména kromě dvou hlavních představitelů, ale po dvou pokusech to už ignoruji. Prima jde - víme kam, její tvorba je v posledních letech průser za průserem, nebo recyklace recyklovaných recyklátů a nejlepší pořady má z doby, která je už taky hodně fousatá. Jejich problém. Nikdo mě nenutí a ani nemůže se na podobné věci koukat, takže pro mě čistý odpad. Suchánek už prostě přešel z fáze dítěte do faze dědka a mezi tím vlastně ani nic nebylo...

plakát

Bábovky a plechovky (2022) (pořad) odpad!

Ani Madam Tobiášová, která mě štvala už v Autosalonu, který jsem úplně přestal sledovat a v kombinaci s jednou z nejnesympatičtějších (a že ta konkurence není malá) "héreček" Timkovou mě neodradily od sledování tohoto "zábavného" pořadu. Nečekal jsem TopGear (stačí vidět pár dílů po Mayovi, Clarcsonovi a Hammondovi a jejich následovníci jsou taky slabota), ale byl jsem jenom prostě zvědavý. Dal jsem tomu dvakrát šanci, ale nebylo to ani vtipný, ani zábavný a takovejhle paskvil by neutáhly ani mnohem kvalitnější moderátorky. Když jsem svého času na FB napsal, co tam v Autosalonu proboha dělá ta Tobiášová, obdržel jsem arogantní a ublíženeckou odpověď, že tam dělá úplně zadarmo, tak si nemám co stěžovat. No nevím, tady za to jim snad i platí. Ale ať si dělá Prima co chce, aspoň že za to nechce platit od nás.

plakát

Rytíři (2014) (seriál) 

Vizuálně působivé, v hraných (zde překvapivě kvalitních) sekvencích několik našich herců a fakt, že rytířství je zde podáváno objektivně z něj dělá jeden z nejlepších podobných dokumentů, které jsem v poslední době shlédl. Na rozdíl od sraček z dílny BBC, plných manipulací, nesmyslů a histrónů na čele s Bettany Hughes (ale nejen s ní). Jiří Bábek sice jako Maximilián působil poněkud přitrouble, což tenhle panovník rozhodně nebyl, ale budiž. Jinak mě potěšilo třeba to, že je zde řečeno natvrdo, že během německé selské války vzbouřenci vypalovali kostely a kláštery (podle některých blábolů se ale takhle chovali jenom husité, za které se musíme stydět) nebo je zde dobře popsaná výzbroj a výstroj a hlavně její vývoj. Nesmysly, že rytíři ve válečné zbroji nebyli schopni nasednout na koně bez kladky a nedokázali bojovat pěšky se táhnou nejen dějepisem jako červená nit. Stejně jako řada jiných, dokola opakovaných volovin. Tady to není a je zde ukázáno, že většina oné nádherné zbroje na zámcích už ve skutečně bojových podmínkách používána nebyla. Jediné, co je třeba připomenout je fakt, že soumrak rytířstva jako bojové síly vzal za své už dřív, než v patnáctém století. Švýcarské milice si u Morgartenu dokázaly poradit s rytířským vojskem arcivévody Leopolda nakonec stejně, jako Angličané s Francouzi u Kresčaku, kde jejich vojsko stálo na pěchotě s dlouhými luky a sesedlých rytířích. Husitský systém s vozy si s rytířským vojskem uměl bezpečně taky poradit, ale byl to náročný a hlavně drahý systém jak z hlediska výcviku tak vybavení. Nakonec nejlevnější byli oni lancknechti, kteří ale svůj začátek nevzali v Říši, ale ve švýcarské konfederaci. Ale to jen tak na okraj.

plakát

Muž na radnici (1976) (seriál) odpad!

Odpad dávám při vědomí toho, že ani dneska se netočí seriály, které by byly ze života. Kňučení Cheyena, který blábolí o čestném Buchvaldkovi - Bavorovi je přesně v rozporu s tím, co skvěle popisuje Big Bear a totiž, že se v seriálu adoruje ona nová socialistická výstavba, s jejímiž důsledky se naše velkoměsta, města, městečka, vesnice i vesničky potýkají dodnes. Dokonce existují zvrhlíci, kteří ony stavby hájí a když nedávno zesnulý miliardář Kellner koupil odpuzující režimní hotel v Dejvicích a nechal ho sundat, mohla se spousta architektů i památkářů přímo zbláznit. Na druhou stranu stejně hysterická snaha "zachránit" starý Žižkov v Praze, čtvrť, která byla plná hnusných a nekvalitních pavlačových domů je zvrácenost stejná. Problém je, že ona slavná "vyspělá" socialistická společnost, kterou tady má za úkol Dietl předvést byla nejen neschopná, ale hlavně mentálně, technologicky a především finančně natolik chudá, že nedokázala budovat vlastními silami nic jiného, než právě ony panelákovny a uniformní "domy", z nichž nehonosnější býval okresní nebo městský výbor strany. Na onom Žižkově se ty paneláky začaly stavět taky, ale jenom tam, kde to bylo z hlediska tehdejších technologií možné. A stavby, na kterých režimu opravdu záleželo za devizy stavěli Italové, Jugoslávci nebo v rámci barterových obchodů Poláci nebo dokonce i Rumuni. Seriál sám o sobě je klasická normalizační sračka, je taky z oněch prokomunistických seriálů nejstarší. Není v něm ani kapička reality. Proti Okresu na severu, kde se to padouchy se stranickou knížkou přímo hemží a proto v této pohádce přijmeme onoho hodného dědečka - vedoucího okresního tajemníka Moučku, zde opravdoví darebáci nejsou. Přitom onen Moučka sám sebe v jednom dílu Okresu na severu charakterizuje jako absolutistického monarchu okresu. Tím je řečeno vše. Tady jsou všichni jenom zaostalí, pomýlení, ale nakonec všichni an blok pochopí a vydají se tou jedinou správnou cestou, po které je povede Zdeněk Buchvaldek. Kde nic není, ani smrt nebere. Tohle není ani částečně dokumentární obraz doby, ani náznak problému jako Okres na severu a dokonce to není ani ono přiznání, že mezi komunisty byl nejeden zločinec nebo totální neschopa, jako je to v Dietlově posledním "velkém" seriálu Synové a dcery Jakuba skláře. Ti, kdo nadávají na kvalitu dnešních seriálů by si měli uvědomit, že dneska jich jdou souběžně na několika televizích v tuzemsku snad i desítky a že i jenom digitální vysílání vzduchem nabízí desítky kanálů. No a ty ostatní televize nabízejí stovky seriálů a tisíce filmů. Každý si může vybrat. To v době, kdy měl "buchvaldek" premiéru neexistovalo. Dva kanály a jeden díl týdně. Prostě jiná doba. Navíc období, kdy byla tahle „věc“ natočena, spadá do nejhoršího období normalizace, kdy kvalitního nevzniklo nikde nic.