carl.oesch

Film byl příjemný, není to sice žádná pecka, k Třem přáním to má daleko, ale má to slušnou atmosféru a hlavně takovou tu řekněme pamětnicko dokumentární hodnotu. Člověk vidí, jak to tady na přelomu padesátých a šedesátých let vypadalo. Jak byl se vším problém, žilo se od vejplaty k vejplatě, neskutečnou starostí byl i ten byt, o garáži ani nemluvě. Je až neuvěřitelné, jak tehdy vypadal Smíchov a nejen kolem Ženských domovů. Jak byly zanedbané silnice nebo třeba barákya to nejen na tom Smíchově. Zaujalo mě taky, jak se tehdejší filmaři vyhýbali stále ještě stojícímu Stalinově pomníku na Letné. Panýrková byla moc hezká ženská, měla celkem bohatý život a překonala i stopku, kterou jí vystavili soudruzi (fotrové a dědci místních antiko intošů) v době normalizace. Jinak mě neskutečně jejich rádobodborné vejpšlechty baví, jenom tady ukazují, že umí používat pouze přes FB sdílené fráze a o té době vědí velké kulové. Prý ten film pro naši kinematogrfii nic neznamenal a nic jí nepřinesl a není ani zábavný. Nicméně troubou diskuze vyhlašuji rádoby znalce stansona, že prý ten mládenec nevyhrál spartaka, ale felicii, a prý je to takový rozdíl, jako mezi fábií a superbem. Inu, že se felicie začala dělat až v roce 1959 a jejím předchůdcem byl kabriolet spartak, tedy škoda 450 z roku 1958 (a film je tedy tak trochu promo) je asi nad jeho možnosti chápání. A že to bylo jedno auto s různými kastlemi na stejném podvozku stejně jako fabia krátká, dlouhá a třeba i pick-up (a v jedné řadě dokonce zcela nevkusný sedan) to už je pro toho "znalce" asi už příliš složité. Člověk se nemusí vyznat v autech, ani v čemkoliv jiném, ale je pro tento server a značnou část lidí, co tady exhibují typické, jak jsou ve svém všeználkovství směšní.

Jeden z nejlepších dílů, čím dál tím krásnější Zuzi Kajnarová měla kupodivu zcela výjimečně co hrát, prostředí fajn, scény s dcerou první oběti a hlavně v kostele měly svůj náboj, nicméně v zásadě zase takové nějak nedotažené a kdo se díval předtím na Ostravu na ČT, tak tentokrát byl jednoznačným vítězem Hřebejk.

Film, která na mě (a nejsem tady sám) působil jako zjevení. 1962 už byl dobou, kdy se klasicky trapné, ale svým způsobem nesmírně zábavné budovatelské filmy netočily, ale tohle mi tak trochu připomnělo ony akční filmy z běžného života, které v USA byly točena například dle hejliovek (Letiště apod.). Skvělé je obsazení, poznání, jak to tehdy v nově socialistickém Československu vypadalo (v roce 1960 soudruh prezident Novotný prohlásil budování socialismu za vítězně završené), ale - lidé a jejich každodenní starosti zůstaly pořád stejné. Pobavilo mě hledání oné slečny, i tehdy byli lidé, kteří na to vlítli hned :-) a dodal bych ještě dvě věci. Byl to poslední film režiséra Čeňka Duby u nás (emigroval později do Švýcarska) a blábol z Lexikonu českého filmu, že se jedná o "neobratně a nezáživně natočený snímek" jenom ukazuje, jací jsou oni kritici, historici a hodnotitelé. Myslím, že těch 72% je vypovídající víc.

Ztotožním se tady s názory těch, kteří film nevidí jako bezduchou agitku. Ty se nakonec v této době už točit přestávaly. V roce 1959 byly natočeny velkou většinou i filmy jiné. Ze 32 natočených a do kin uvedených domácích celovečerních filmů bylo těch klasických budovatelských už jen malá část. Vznikly kvalitní komedie (Kam čert nemůže, půvabná Hlavní výhra, i třeba Slečna od vody, která vyzněla úplně jinak, než asi byla původně myšlena). Připomenout musím filmově velice kvalitníhp Kachyňova Krále Šumavy, kde už je ta propaganda potlačena maximálně, takže Letiště nepřijímá není až zas tak výjimečné. Scenáristou filmu byl vždy povrchní, době poplatný převlékač kabátů Pavel Kohout, jehož jedinou pozoruhodnou vlastností bylo vždy plout s dobou a je jedno, byla-li to nejhorší padesátá léta, osmašedesátý nebo třeba i ten poněkud operetní disednt, reprezentovaný přeceňovavanou (už tehdy ze strany komunistického režimu) Chartou 77. Už jako básník předvedl Kohout, že jeho hranice jsouv bezduché snaze být in a bylo úplně jedno, v které době to bylo. Jeho rádobypsychologická dramata, které díky svému postavení v rámci režimu dokázal i protlačit na plátno jsou prázdná a plytká, i když  ani v téhle době Pavel Kohout neopustil příchylnost ke komunistické ideologii. V tomto případu například onou kritikou "včerejších" lidí (Felix Le Breux). Přes všechna traumata, která si způsobil svojí sebestředností a papírovým tvrďáctvím jako správný komunista (to se myslí samosebou, i když to tam nikde explicitně nezazní) okázale odvrhne právě soucit oněch včerejších pravičáků, protože on věděl vždycky, kde je jeho místo. Kohout do scénáře opět opakovaně (podobně jako v další povedené taškařici Taková láska)  nacpal své "trauma" z nevydařeného manželství s Alenou Vránovou a onen nešťastný Vladimír Ráž tady má napsanou roli "na tělo". Až dosud by to znělo tak, že dám odpad, ale omyl -  dám tři hvězdičky, protože tenhle film je primárně o letadlech a létání a to splňuje měrou vrchovatou. Ukazuje Ruzyň své doby a idylické doby, kdy se do letadla chodilo pěšky po ploše a mezi mastodonty se motala malá letadla. Je asi jediný "civilní letecký" film v naší kinematografii a navíc se na něj kouká zatraceně dobře. Rozhodně sice nejsem fanda sovětské letecké techniky, ale jiná proudová letadla než onen Tupolev ani tehdejší (ještě snad poslední rok, pak už přišla i změna názvu státu) ČSR mít nemohlo. Nevypadá špatně, tehdy ten rozdíl ve technologiích ještě tak propastný nebyl, vše se řešilo ručně a spotřeba paliva nikoho až zas tak netrápila. A to ani na druhé straně "iron courtian". Je zde spousta fantastických scén i celkových pohledů na tehdejší ruzyňské letiště zvenku i dovnitř, ukázka, jak se tehdy lítalo a to má prostě svůj půvab. Kromě velkých dopravních letadel mě tady za srdce vzalo i ono aerotaxi L200 Morava, díky tomu to filmu jsem se ním seznámil "blíže". No a ještě bych dodal, že Pepíčka Beků neberu sice jako extra oblíbence, ale snesu ho dobře, zejména když jsou kolem něj další sympatičtější herci (O.Korbelář, mladý Munzar a nebo již zmiňovaný V. Ráž) a především herečky - jedna z nejkrásnějších všech dob, bohužel narozená ve špatné době Irena Kačírková a taky mně do té doby neznámá a stejně úžasná Sylvie Daníčková, partnerka Jiřího Šlitra. Takže podtrženo, sečteno - dobrý, koukatelný film s minimálně 65%.

Slušný film, který má až neuvěřitelně civilní charakter, že mi připomíná až dokument a který rozhodně netlačí za každou cenu na pilu jako limonádová a pro mě dost odpuzující Nemocnice na kraji města. Je to takový Hailey po česku, na rozdíl od jeho dramat a množství epizod je to celkem jednoduché, při prvním shlédnutí jsem s napětím čekal až do konce, později mě nějak tak potěší pohled na Krkonoše i okolí a řada věcí, které jsou díky bohu pryč. Na druhou stranu posmívat se an bloc tehdejším esenbákům a tvrdit, že nikdy nikomu nepomohli a mát představu, že jedinou jejich "prací" bylo mlátit lidi je už na diagnozu...no a tak jediné, co mi vadilo byla ona medička v podání tehdy Vávrové, později Heřmánkové, jejíž "herecký" výkon se naprosto vyrovná dnešním modelínám v pokleslých seriálech a filmech. Zde ale asi omyl vyšel z představy castingu, aby byli herci co nejméně známí, což se ovšem tak docela nepovedlo. Ale na slušných 65% to rozhodně je.

Předesílám, že film jsem neviděl a narazil jsem na něj náhodou, ale co mně vyrazilo dech, byl komentář onoho Verbala, který je ukázkou malosti a hlouposti některých lidí, kteří tady jenom samoúčelně exhibují, místo aby šlio trolovat někam na bulvár. Tady je to bezpečnější, blábol visí na prvním místě, ale nikdo ne něj reagovat nebude. Nicméně fakta. Jsou lidé, kteří si svoje komplexy méněcennosti vylévají směrem k USA, pošklebují se onomu někdy až příliš okázalému vlastenectví, ale s tím se asi nedá nic dělat. Horší je když se nás tady Verbal snaží přesvědčit, jak strašně tomu rozumí a jak jeho odpad je jediné možné hodnocení správného estéta a intoše. Dal-li filmu Malarkey čtyři hvězdy, pak to film kvalitní bude, protože Malarkey hodnotí filmy vesměs velmi objektivně a dobře. Těch 71% tady není z podlézavosti vůči USA, ale protože ten film asi zajímavý a kvalitní bude. Co mně ale u Verbala pobavilo, jak tady hází okázale "fakty", aniž by si uvědomil, že píše nesmysly. Tak za prvé, němečtí vojáci měli onen "stahlhelm", který se přes drobné modifikace až do roku 1945 nezměnil od roku 1916. Takže není nic divného na tom, že ho měli při střetu s Američany, kteří dorazili na evropská bojiště v roce 1917. ASi šok pro "znalce" Verbala by byl fakt, že naše prvorepubliková armáda tyhle přilby používala rovněž až do třicátých let. Za druhé, Němci skutečně ve druhé polovině války vyvinuli tzv. stosstaktik, tedy místo masových útoků v liniovém provedení útoky malých skupinek speciálně vyzbrojených a vybavených vojáků, kteří utočili na vybrané body nepřátelských linií. Tuhle taktiku převzala i c a k armáda. No a nakonec, i když ne poslední v řadě, vítězství už jen západních spojenců by bez masové materiálové a vojenské podpory skutečně nebylo možné. Francouzská armáda byla v dubnu roku 1917 v rozkladu a pohromadě ji udržely především drakonické tresty. Kdyby nepřišli Američané (180.000 vojáků do konce tohoto roku a celkově 4,75 mil na konci války, Němci by rozložené Francouze a unavené Brity s jejich dominii skutečně v první půlce roku 1918 porazili. Byli to američtí vojáci, kteří se jako samostatná síly (zejména Francouzi jimi chtěli doplnit svoje prořídlé řady) zůčastnili nejen obranných bojů, které znamenaly obrat ve válce v létě, ale zejména jejich útočné operace u Verdunu znamenaly zásadní průlom Hindenburgovy linie. Kdo je soudný, ví jak to bylo a že ty Verbalovy bláboly nemají ani zlomek reálného základu. Takže asi tak. Na film se kouknu, doporučení povolaných mi stačí. A pak budu hodnotit. Objektivně, bez jakýchkoliv exhibicí. Jako drtivá většina tady.

Asi jeden z těch řídkých příkladů, kdy se film vyrovná knize (u mě osobně ji i předčí), protože se soustřeďuje na to podstatné a odhazuje onen balast tu úvah o lidové hudbě, tu filozofování o všem možném a především přespekulovanou stavbou a vůbec délkou celého románu. Zde je to prostě děj s retrospektivními vsuvkami v přesně takové délce, aby film posouvaly a jak nějak nemusím J. JIreše, tak tohle bylo asi jeho (aspoň pro mě) vrcholné dílo. A u Kundery oceňuji, že zákonitosti filmu pochopil a jeho podíl na scénáři byl ku prospěchu věci. Kromě vyznění filmu jsem ocenil i obsazení a dostalo mě (až když jsem se onou personou - samozřejmě díky bohu pouze imaginárně), jak onen Luděk Munzar vysekl onoho Pavla Kohouta, to nemohl být nikdo jiný...asi pil i krev nejen Josefu Škvoreckému, ale i Milanu Kunderovi. Rozhodně jeden z těch mála filmů, které si svoji kvalitu po všech stránkách, ale i "poselství" zachovaly dodnes. Ale poučit jsme se nedokázali. Vždyť kolik těch Petrů Zemánků, bezskrupulózních mladý komunistů ve nejhorší době padesátých let předvedlo (z čistě kariéristických důvodů, z touhy po moci) onen neuvěřitelný názorový obrat v osmašedesátém, aby se jako oni až trapní disidenti, když byli ze subjektivních i objektivních příčin převálcováni po roce 1989 vrátili, aby se na vlně falešných zásluh konečně k té vytoužené moci a na samý vrchol dostali...

Naprosto souhlasím s hodnocením Kulmona. Větší trapas, než jsme si dokázali představit. Smutná je účast celé řady celkem kvalitních herců i režiséra. Na lepší si holt muslei počkat. Tuhle práci asi brali v dobách nejhlubší normalizace s vědomím naprosté beznaděje. Na druhou stranu, v hercích bychom neměli vidět nadlidi a rozhodně bychom je neměli podporovat v jejich falešných představách, jaká jsou společenská a mravní elita. Nejsou, nebyli a nebudou. Ale oni sami si to nezřídka kdy myslí sami a část lidí je v tom i utvrzuje. A to je jediné cenné na tomhle filmu, vykrádajícím svým způsobem pozoruhodný film Tři chlapi v chalupě...

Konec šedesátých let údajně představoval zlatou éru českého filmu. jenže ono těch dobrých filmů bylo ve skutečnosti a především v odstupu zoufale málo a kvalitu filmu prověří čas. Zatímco jiné dílo, natočené podle předlohy autora námětu a scénáře - Milana Kundery - Žert řadím k těm filmům, které si nálepku kvality udržely dodnes, v tomto filmu (kromě námětu autora) ocením ještě jednoho z mála herců, kteří snad nikdy nezklamali - Miloše Kopeckého a fakt, že je tento film situován do Brna. To píšu jako pražák, který je vděčný, když se ve starších filmech předvede taky něco jiného, než jenom naše hlavní město nebo imaginární vesnice. Myšlenka, že manipulovat s lidmi se nevyplácí, nicméně to asi platí pro podobné situace, protože manipulovat s davem se vyplácí naopak velice dobře. A historie i současnost nám toho přinášejí mraky. Co mně ale zase vadí, je obsazení Pavla Landovského do druhé hlavní mužské role. Landovského doménou byli uřvaní burani a primitivové (strašně mě mrzí, že ho neznám jako malíře pokojů ve druhém díle Takové normální rodinky), ale no role tohoto typu nemá ani náhodou a to jak projevem, tak fyziognomií. Ono je vůbec pozoruhodné, jak byly tyhle filmy ze údajně zlaté éry obsazovány údajně fantastickými herci (i tady je výkon Landovského nadšeně oceňován), pravda ovšem je, že i celkem kvalitní herci jsou obsazováni do rolí, kde prostě působí naprosto nedůvěryhodně. Z času na čas se vidět dá, ale i zde platí - sáhněte radši po tištěné předloze.

Tsunami-X, Malarkey, Tosim a Radek99 to vlastně všechno napsali za mě. To, že tomuhle filmu dávám odpad je právě proto, že velké téma podávají nuly a podávají ho jak jinak, než trapně. Onen Mrnka je jako co? Když se člověk podívá na jeho profil tady, tak vidí, že jediné, co ten scénaristicko režijní génius kromě tohoto filmu dělal, byly většinou stupidní rozhovory na DVTV, kde duo Drtinová a Smetanová leckdy připomínají svojí arogantní agresivitou a přesvědčením o své jediné správné a nezpochybnitelné pravdě ony komunistické zrůdy, které mají onu Miladu Horákovou na svědomí. Jsem rád, že se tohoto paskvilu nedožili mí rodiče, kteří se s rodinou Milady Horákové stýkali. Obzvlášť nechutné je, jak je film i tady představován a vysvětlován: "Ústředními tématy filmu jsou svoboda, boj za demokracii, pravda, láska, naděje, moc a oběť, které jsou velmi aktuální i dnes." To jako opravdu? Jak je možné, že poté, co si naši filmoví "tvůrci" vylobbovali nejrůznější dotace (nezapomínejme, i co všechno je schopná ČT "podpořit" podle zásady, to se nám to rozhazujou prachy, když je z lidí často až skoro násliím vydřeme s požehnáním státu...) tvoří podobné až téma urážející amatérské počiny? A podobná veledíla vesměs tvoří sebestřední elitáři, kteří jsou nulami jak řemeslně, tak umělecky. Když mohl Kosatík se Sedláčkem stvořit České století, tak to šlo. Čímpak to asi bylo? Že by Kosatík byl kvalitní scénárista s invencí a na druhé straně i rozsáhlými znalostmi a především s empatií k danému tématu a osobám a Sedláček režisér, který ovládá řemeslo? Jedni z posledních a jedni z mála? Mrnka chtěl stvořit dílo se kterým ohromí svět. Aspoň to tak vyznívá. Všichni tihle lidé mají spousty keců na Trošku a Magnuska, ale ve své podstatě představují jenom opačnou stranu téže mince. Pavel Kosatík v onom dílu Vraždění soudruha řekl k Miladě Horákové tisíckrát víc, než bylo sepsáno, sehráno, natočeno, ozvučeno a s velkou pompou předvedeno tohle partou diletantů.