carl.oesch

Jeden z nejlepších filmů, který se zabývá obdobím pozdní normalizace. Skvělý komentář Malarkey. Ano, takhle to bylo (nezapomenu, jak od jedné kolegyně dceru vyhodili ve třinácti z vrcholové gymnastiky, protože rodiče odmítli, aby to brala), takže nevidím problém v tom, co se tam odehrává. Nakonec ani Áňa Proletářka mi ten zážitek nezkazila, ostatní herci na čele s Judith Bardos byli skvělí a Andrea Sedláčková má být na co hrdá. Dostala mě ta scéna na konci, kdy tv či rádio (už přesně nevím) hlásí, že olympijský výbor ze strachu o sportovce ze socialistického Československa rozhodl, že do Los Angeles se prostě - nepojede. Takže - absurdně to snažení Áňy by vyšlo tak jako tak nazmar. Na druhou stranu - oni ti sportovci jezdili na onen západ celkem běžně, takže příležitostí k útěkům měli dost. Nicméně, myslím, že je zde ještě jeden rozměr filmu a tím je otázka dopingu ve vazbě na politizaci sportu na východní straně železné opony. Proti východoněmeckým soudruhům byli ti naši naprosté nuly, protože na pro tábor míru a socialismu snad nejúspěšnější olympiádě v Montrealu, kdy v první desítce tabulky medailistů se USA "krčily" nejen za nedostižně prvním SSSR, ale i za druhým NDR (s 40 zlatými medailemi !) a pokořeni byli západní Němci až na čtvrtém místě. Zato bylo v první desítce celé RVHP s výjimkou - ČSSR. Jeho celkově osm medailí, z toho dvě zlaté vypadaly vedle výkonu našich severních spřátelených soudruhů až trapně při stejném počtu obyvatel. Zdá se, že soudruzi se poučili a zejména v té ženské atletice se díky Kratochvílové a Fibingerové zadařilo v dalších letech. A to je otázka č.2 - dozvíme se někdy, jak zrovna tyhle dvě hvězdy dospěly k svým fenomenálním výkonům? A ono Los Angeles mohlo být taky odpískané ze strany států Varšavské smlouvy z důvodu strachu z odhalení dopingu a nejenom jako pomsta za bojkot olympiády v Moskvě...i tohle se mi dost dlouho honilo hlavou, když jsem ten film ztuha strávil.

Nesdílím místní nadšení, protože ty filmy ze starého Říma made in Hollywood na mně působí až příliš kýčovitě a přepjatě. Jistě - s Římem se to srovnávat nedá, ale onu divadelní přepjatost, zdlouhavost a topornost dialogů nevyváží nesporně kvalitní herecký výkon Rex Harrisona, dobrá hudební složka a masovost scén. Burton ani Taylorka mě za srdce nikdy nechytili na to, jaké se jim dělá reklama a dech mně vyrazila scéna i kostýmy, které by se tak maximálně dobře vyjímaly v Las Vegas. Neodpustím si dva příklady. Malby na stěnách paláce v Alexandrii jsou přeneseny z chrámových komplexů starého Egypta, zatímco Egypt - jedna ze tří helénských říší byla (jak jejich přívlastek napovídá) především "řecká" a ona výmalba ve filmu měla napodobovat staroegyptské reliéfy víc jak tisíc let staré. No a ta druhá je výzbroj a výstroj římských vojáků, kteří takhle prostě v Caesarově době nevypadali ani náhodou. Loricu (onen krunýř z jednotlivých pásových segmentů) začali Římané nosit až v prvním století našeho letopočtu, stejně jako onu přilbu převzatou od Keltů a slangově nazývanou žokejka a už vůbec neměli takové štíty, jako jsou zde prezentovány. Narve-li někdo do filmu na svoji dobu tak horentní sumu, měl by si vzít pár historiků na poradu a předpokládám, že oněm kostýmním výtvarníkům by jistě někdo znalý třeba vysvětlil, že římští vojáci nevypadali v této době stejně, jako je všichni znají z Trajánova sloupu. No a když jsme u toho, za daleko lepší film z doby říše římské pokládám třeba rumunský Trajánův sloup, který je sice o něco mladší, ale je nějak tak nenásilnou formou třeba o tom, jak a z čeho vznikl rumunský národ...a to je rozhodně zajímavější, než tisíckrát obehraná legenda, jak ona údajně neodolatelná (ve skutečnosti to podle historických výzkumů až zas takový zázrak nebyla) královna ve jménu své moci "přefikla" dva zmatence v čele Říma (pro Marca Antonia to sice zcela tak neplatí, ale svoji šanci propásl a navíc, Octavián byl prostě daleko schopnější) a málem převezla všechny.

Překvapivě kvalitní stará detektivka. Není to ani tak psychologie za každou cenu, ale spíš cosi a la Agatha Christie, protože hraní si akčnost v našich podmínkám působilo (a působí i dnes) směšně. Co je ale na ději detektivky pozoruhodné, je fakt, že vychází ze zcela reálné situace - prvorepublikový producent a režisér Sviták (zde Holub) byl hned po skončení pražského povstání zatčen za kolaboraci a poté, co byl v prádle vystrčen na ulici v Bartolomějské, byl lynčován davem a na jeho "žádost" byl odstřelen kolemjdoucím sovětským vojákem. A to je i příčina, proč jsou dva lidé v krátkém sledu zavražděni. Kéž by české detektivky aspoň občas vycházely z podobných realit místo bezduchého napodobování tu vražd zde tu kriminálek onde...skvělí jsou (s výjimkou vždycky nějak nesympatické Vlčkové) vlastně všichni herci, teprve díky této dobře odvedené práci Pavla Háši a spol. jsem si uvědomil, že onen hlavní detektiv Václav Neužil je otcem onoho Václava Neužila ze Světa pod hlavou...přitom ta podoba tam je více než zjevná.

Kameňák (žádný) hodnotit nebudu. Ale odpad dávám všem těm zdejším intošům, zmrdům a vohnoutům, kteří se tady vyblejou, zaexhibují a myslí jak jsou světoví a prudce inteligentní, prostě klasická elita národa a přitom si ani neuvědomují, že tady prezentují svoji ubohost a malost, protože když o něčem vím, že to je s...a, tak to přece ani nesleduji, natož abych tady dvě odpoledne potil sáhodlouhé elaboráty.

Nevím, kolikrát byla jedna z nejlepších dobrodružných knížek ve světové literatuře zfilmována, ale viděl jsme řadu přepisů i variací a podle mého názoru je tohle to nejlepší možné "klasické" zpracování. Až na pár detailů věrně převádí knihu na obrazovku, skvěle jsou vybráni i herci (celkem "těžké" váhy) a vizuálně i akčně velice působivé. Je to rozhodně lepší, než když si tvůrci začnou vymýšlet pseudoaktuální nesmysly typu že Jim je holka a podobně a nebo to celé přenesou do budoucnosti a Hispanola je vesmírný koráb. I tyhle "adaptace" ukazují, jak strašně důležitý je u filmu scénář a jak je i v té Americe hodně povolaných a málo vyvolených, i když je to tam o parníky lepší než u nás, kde se naší místní filmoví tvůrci všeho druhu těm amerických protějškům vyrovnají jenom v hvězdných manýrech, na stránkách lokálního bulváru a překonají je tak maximálně nabubřelostí a sebevědomím.

Super koment Big Bear. Docela by mně zajímalo, jestli to Ivan Gariš myslel vážně a nebo se u toho královsky bavil. Nepřekvapilo by mě, kdyby b bylo správně. Fakt je ten, že ve své době se na podobné filmy chodilo už jenom třeba právě pro ten štryptejz někde v pozadí. JInak Radovan lukavský taky zahrál kdeco a nic neodflákl (nakonec rok 1975 byl rokem, kdy to měli soudruzi už opravdu všechno pořešený a měli pocit, že to v ruce drží opravdu pevně, takže jeden (a nejen Lukavský) nevěděl, nicméně, co mně v tomhle filmu bylo nepříjemné byla ona Ida Rapaičová. Tu jsem bytostně nesnášel, ať hrála co hrála...uděluji ji čestné místo vedle Helenek Bohdalové a Růžičkové a podobných děsivých existencí. P.S. Aha takže sorry jako, ale Ivan Gariš byl prostě jenom tupý komunistický dobytek, podílející se na nejhorších zvěrstvech v padesátých letech - viz. jeho životopis tady. Jdu blejt. Hlavně akce Kameny je hnus nehoráznej, když se soudruzi vraždili mezi sebou, tak to mně nevadilo a nevadí.

K vlastnímu představení musím konstatovat, že ačkoliv nemám opery obecně příliš v lásce, najde se pár výjimek (a Prodaná nevěsta k nim rozhodně patří) a musím konstatovat, že pro mě to bylo asi nejlepší představení národní klasiky, jaké jsem (převážně v televizním zpracování viděl). Překvapivě dynamické, stylizované bez hysterické snahy být originální, se spoustou zajímavých momentů a originálních epizodek. Vůbec je to obrovský rozdíl oproti strnulým statickým provedením s korpulentními hlavními hrdiny ještě s osmdesátých let minulého století. Představitel Kecala Jan Šťáva je snad třiadvacetiletý pěvec, hlavní představitelé umí hrát a mají co - tanečně gymnastický výkon Radky Sehnoutkové v roli Esmeraldy chvíli před jejím hlavním pěveckým vystoupení je skoro neuvěřitelný. Na jedné straně minimalistická scéna, na druhé straně spousta droboučkých epizodek, které ukazují, že kdo chce, dokáže si dramaturgií a scénářem vyhrát. Scéna, kdy je Kecal u Krušinových je zábavná i takovými detaily, jako je zabalení buchet Kecalem a zděšením otce Krušiny, který zjevně utřel nos, nebo utržený reflektor na Kecalově motorce při jedné z nejznámějších scén mezi Kecalem a Jeníkem. Takže naprostá spokojenost. Tedy s divadelním představením zprostředkovaným ČT. Nicméně co si při této příležitosti neodpustím, je pár slov k některým zdejším komentům. Několikrát jsem si přečetl, že komunita přispěvovatelů na ČSFD je spolek typických intošů, kteří si tady honí triko a předvádějí svoje zmrdo-vohnoutské výblitky v mimořádně koncentrované podobě. To se sice netýká drtivé většiny přispěvovatelů, ale perly, či spíše perliči se najdou dost často a tady jsme objevil hned dva. Articsky neopomněl použít výrazy typické pro klasické intoše, když píše, že cokoliv nového do českého prostoru tradiční zaprděnosti ho potěší (chybí mi tam něco o čecháčkovství, tak snad někde jinde a příště), ale hlavně se rozhořčuje nad tím, že divadlo nebylo nazváno po Václavu Havlovi. Myslím, že nejenom naše země má za sebou pojmenovávání a následné přejmenovávání po nejrůznějších pochybných hrdinech a vyfabulovaných pseudo osobnostech, takže je fajn, že v Plzni na radnici ten rozum měli a nenechali se strhnout k pro některé (a jejich drtivá menšina, byť se pokládají za elitu a nadlidi) tak povrchně líbivému kroku. A co se týká hodnocení UncleG, - nejsme na serveru, kde s řeší architektura a podobně se vyjadřovali podobní arbitři vkusu k zajímavějším a významnějším stavbám, čímž vesměs předvedli svoji omezenost. No a z té se okamžitě u podobných jedinců vystříkne jejich zoufalá snaha předvádět se jako někdo, kdo je úžasně nad věcí a výsledkem je, že člověk pochopí, s kým má tu čest - zastydlý puberťáček se se nazapře, byť by to měl za pár do důchodu a nezbývá než hlavně hodit nějaký ten lopotně naučený anglický výraz a být nějak tak (pouze ve svých očích) frí, kůl a hlavně hustej...No a co se týká Karleeho, překvapivě Smetana skutečně není Dvořák a zmínka o Moldau ukazuje, že se tady sešla opravdu vybraná společnost - silná trojka.

Famóźní a dokonalý sitcom z doby, kdy jsme sice seriály nějak tak znali, ale sitcom nám nic neříkal. Je jenom škoda, že těch dílů bylo jen 8, ale je otázka, kam by se to dostalo ve vícenásobném počtu. Takhle zůstal uzavřený tvar ohraničený příchodem ženicha a narozením dítěte. Přežil jsem i mě odjakživa odpornou Bohdalku, ten koncert těch ostatních mně prostě zkazit nedokázala. A i když jsme (myslím) zvyklí na malíře Hamouzka v podání Jaroslava Moučky, dal bych dost za to, vidět v téhle roli Lanďáka, který byl obsazen původně. Možná je to něco podobného jako v případě Nemocnice na kraji města, tam se ovšem záběry K. Hogera v roli primáře Sovy dochovaly...jenom jsem nikdy nepochopil, proč tady Landovský Hamouzka nakonec nehrál, jeho politická "smrt" (naštěstí dočasná, dočasnější než pobyt "spřátelených" vojsk) je spojena až s podpisem Charty77 a jeho "vyvezením" do Rakouska. I to je trochu komické - co by za takový servis desetitisíce jiných daly, být z tehdejšího komunistického režimu "vyhnáni" tehdejší státní mocí, takhle to museli absolvovat velice krkolomně a často i nebezpečně.

Příjemný film a vysoké hodnocení je OK. Jediné, co mi zpětně vadí čím dál tím víc, je jak až trapně psal Zdeněk Svěrák pro sebe samého roličky, ve kterých si alespoň v imaginárním světle filmu užíval něco, na co by jako člověk Svěrák neměl ani náhodou. Tady jsem si to uvědomil až zpětně, po té, co tento "nadsamec" předvedl v několika dalších filmech...nicméně, toho dobrého j tady přes devadesát procent, několik zcela famózních osob (a si jedna z nejlepších rolí jak R. Hrušínského, tak Mariana Labudy) i vedlejších postaviček (miluji scénu s "nastavováním zrcadla" a ono prolínání "emerycké" detektivky z obrazovky s trojrozhovorem, jenom je škoda, že roli malíře, do které se podle všeho vnutil Z. Svěrák nezahrál nějaký zajímavější herec - napadá mě třeba Jaromír Hanzlík...

Skvělý film. Komorní protipól Nejdelšího dne a doplněk Vojína Ryana a především Bratrstva neohrožených. Pozoruhodné je, že když herec má co hrát a zahrát to umí, přijmeme, že své historické předloze vůbec nepodobá. A nejenom v Případě Toma Sellecka. Onen herec zpodobňující Charlese De Gaulla byl snad menší i než Selleck, ale arogantního hlupáka, jehož velitelské "dovednosti" spočívali ve velení pěší roty a dlouhém zajetí v 1. světové válce a několikadenním velení francouzské parodii na tankovou divizi během květnové porážky, ale který měl potřebu okamžitě celou operaci shodit, vystihl perfektně. Tato epizoda je skutečná a uvádějí ji všichni De Gaullovi životopisci. Inu, typický Francouz. Ve filmu mě ale nejvíce vzala ona scéna, kdy na konci přičinlivý britský oficír nadšeně hlásí Eisenhowerovi, že ztráty výsadkových divizí (neodpustím si připomenout, že se jednalo o britský výsadkový sbor a americké 82. a 101. divize) nejsou 70%, jak bylo naplánováno, ale "pouze" 20%. Nato Eisenhower konstatuje, že pro blízké těch padlých jsou to ale ztráty absolutní...Dwight Eisenhower byl jedním z největších vojevůdců celých dějin a svoji pozoruhodnou inteligenci, znalost a lidí a schopnost s nimi pracovat prokázal rovněž jako jeden z nejdůvěryhodnějších a nejkvalitnějších amerických prezidentů v celé její historii a to přes dehonestaci zejména ze strany demokratických progresivistů. A tento film mu staví neokázalý, ale pevný pomník na filmovém plátně či obrazovce.