Reklama

Reklama

Kameňák 4

  • Slovensko Kameňák 4 (více)
Trailer

Obsahy(1)

Bývalý policejní náčelník Pepa se stal starostou. Po svém předchůdci zdědil přizpůsobivého tajemníka Bohouše. Jejich první společnou misí na radnici je založení městské policie. Náčelníkem se stane místní Rambo, Franta Cloumal, čímž konečně stoupl v očích své ženy. Šetřílek Bohouš musí ještě stihnout levně zařídit jeden pohřeb. V místní čínské restauraci mezitím dojde k nečekanému objevu. Kuchař Lojza zalévá své marihuanové bylinky známým Modrým pramenem, který povzbuzuje chuť na sex. Když si ubalí jointa z takto zavlažovaného výpěstku, propadne nekonečné pravdě a všeobjímající lásce. V Kameňákově vyrůstá i další parta výtečníků, ti nainstalovali do dívčích sprch webovou kameru a vsází se, která z dívek nemá oholené intimní partie. Celou kameňákovskou společnost doplňuje několik romských občanů, kteří mají zájem o měděné trubky z okapů. Pepa prostě nebude mít jako starosta lehký život. (TV Nova)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (645)

Frajer42 

všechny recenze uživatele

Nemohu si pomoci, ale většina zdejšího hodnotitelstva je šíleně zaujatá. Vůbec to není tak špatné, jak se lze v několika zdejších zvratcích dočíst. Nemyslím si, že bych byl nějak extrémně příjemně naladěn, ale nasmál jsem se snad ze všech Kameňáků nejvíc. Vtípky byly zvoleny naprosto vhodně. Každý soudek měl moc pěkné zastoupení. Nejvíce jsem se samozřejmě nasmál dvojici cikánů. Do stopáže se podařilo vecpat i spousty narážek na českou společnost. Zajímavá je i hudba, kterou mám v orginální verzi naposlouchanou z PC hry Assassin's Creed 4 Black Flags. Ve filmu se na ni bez zábran paří v čajovně. Příběh je ze všech Kameňáků nejprimitivnější, ale co na tom sejde. Příběh tu nezastává až tak silnou roli. Má pouze nějakým způsobem pospojovat jednotlivé vtipy, což se mu vydařilo. Další dvě pokračování bych s klidem snesl. Dlouho jsem neviděl nic tak vtipného, co by bylo zároveň české výroby. Nechystám se býti dalším z řady nepřemýšlejících debilů a dokonce i tento film hodnotím dle SVÉHO nejlepšího vědomí. 4* ()

javak810i odpad!

všechny recenze uživatele

Po zhlédnutí tohoto skvostu mě docela mrzí, že z mých původních plánů, jak si čtvrtý Kameňák vychutnat, nakonec sešlo. Každopádně už ho mám za sebou. A jaký tedy byl? Předně nemůžu přesně říct, jestli byla absence Zdeňka Trošky na režisérském křesle na škodu, či ne. Ale spíš se přikloním k tomu, že i samotný Zdenda tentokrát uznal, že do třetice všeho špatného stačilo, a tak se čtvrtého pokračování chopil tým producentů předchozích dílů, nově s novou posilou - zadluženým Pomejem. Kde tahle partička vzala scénář? Čert ví (pun intended). Mám pocit, že se jednoho dne tajně vplížili před Troškův barák a prohrábli mu popelnice. Kvalitě výsledku by to odpovídalo. Jestli byla původní trilogie alespoň trošku vtipná a vykazovala náznaky nějakého děje, tak o Kameňáku 4 se to říct nedá. Frekvence vtipů rapidně klesla a s nimi i jejich úroveň (ano, jde to). Většinu z nich již budete určitě znát a i kdyby ne, tak stejně neuslyšíte nic, co by nedokázalo vymyslet pětileté děcko (a samo by se tomu nejspíš nesmálo). Nejlepší "kameňák" asi zazněl z úst Martina Dejdara: "Vrazím ti takovou, že tě ani ten tvůj gůgl nenajde." Starý a trapný? Ne tak docela, ve filmu se mu smáli samotní herci a dokonce byl oceněn i gongem. Bravo. Děj byste zde hledali taky marně. Místy jsem měl pocit, jestli se při postprodukci něco nestalo střihači, jelikož jednotlivé scénky na sebe jen málokdy navazují a většinou jsou do filmu zakomponovány úplně náhodně, jen aby posloužili svému účelu - třeba dvojce romů trousící vtipy o cikánech. O hereckých výkonech by se toho dalo taky hodně napsat. Řeknu jen to, že u většiny "herců" to vypadá, jako by jim někdo do sluchátka četl scénář a oni ho jen opakovali. Korunu tomu všemu nasazuje soundtrack, který se skládá pouze z jediné skladby - špatné variace na Drunken Sailor od Walda Gangu. Lehce křečovitý úsměv na tváři mi vykouzlilo snad jen cameo Tomáše Magnuska na střelnici, který při vyjmenovávání jmen svých "bastardů" zuřivě pálil na terč. A ve finále pak odkaz na slavnou scénku z Kill Bill, končící vztyčeným prostředníčkem. A to je přesně to, co ode mě tohle znásilnění české kinematografie dostane. Odpad odpadů. ()

Reklama

RedAK odpad!

všechny recenze uživatele

Jako dobrovolný, přátelský a mnohokrát zodpovědností oceněný asistent mentálně retardovaných dětí speciální školy, jsem se jednou rozhodl si se čtyřmi dětmi, které mám ve svých volných chvílích na starosti, udělat příjemné říjnové odpoledne tím, že si zajdeme do kina na nenáročnou komedii z našich luhů a hájů. Děti jsem teple oblékl, protože venku už je přeci jen chladněji a společně jsme nadšeně vyrazili. V kině jsem je, rošťáky jedny moje, vybavil lízátky, popcornem a coca colou a šli jsme se posadit. Samozřejmě jsem předtím navštívil profil filmu, ale hodnocení jsem nepřidával žádnou váhu, neboť jsem věděl, že většina zdejších hodnotících jsou upjatí kreténi... nejsou! Již v prvních minutách mě přepadl ledový pot, valící se po mém obtloustlém zpoceném těle. Dostavila se mi neuvěřitelná úzkost a hrůzou se mi ježily chlupy v rozkroku. Vítek s Honzíkem zatím jen vydávali skřeky dinosaurů a vzájemně si vylupovali šušně z nosu, které pinkali na pleš před námi sedícího staříka. Z té čiré trapnosti, která z plátna sálala tak silně, že mi ve vzduchoprázdnu vlála patka, ve mně vřely všechny tělní tekutiny a pomalu se draly do mých střev. Monika si nepřetržitě sahala přes teplákovku do rozkroku a Markéta si po obličeji rozmazávala její sliny. Abych se začal urychleně soustředit na něco jiného, pleskl jsem přes xicht pterodaktyla, který začal hlasitě vyzývat k boji vysokorychlostní letouny. Propadl jsem panice! Morávková nechtíc polehoučku topořila mé genitálie zrovna ve chvíli, kdy se mi Markéta posadila na klín, protože už nemohla nadále čichat kundí odér své přisedící kolegyně. Mezitím mi v análu projíždělo hovno tam a sem a Vítek dostal epileptický záchvat. Jako rodilý záchranář jsem dokázal bleskurychle zareagovat a s chladnou hlavou jsem odhodil Markétu na stěnu, načež začala krvácet z hlavy a omdlela a já mezitím bojoval o život mrtvého mentála Vítka. Honzík s Monikou utekli zadním vchodem za doprovodu autentických zvuků strategického bombardéru B-52 a já se nečekaně posral. Pro všechny méně chápající mentálně postižené retardy: nechoďte na tento film! ()

zbyshek 

všechny recenze uživatele

Všechny 3 předešlé díly mám hodně rád. Beru to jako takovou českou klasiku. Zdeňka Trošku sice moc nemusím, ale Kameňák jsem bral, jako jeho nejpovedenější dílo. Myslím, že i Troška musí být překvapen a určitě i pěkně nas*anej, když viděl tuhle slátaninu plnou sto let starých, trapných fórů, které rozesmějí tak děti na úrovni prvního stupně základních škol. Kazí to akorát pověst, i když ne úplně úspěšných dílů tady na csfd. Já je beru jako úspěšné, a proto jsem velice zklamán. ()

verbal odpad!

všechny recenze uživatele

Je podvečer v panelovém obýváku vzorové členské rodiny Klubu Planety opic. Otec Milan Novák jen v notně prověšených XXXL trenýrkách vyvaluje své obří panděro na leskymové sedačce proti barevné televizi Rubín, zaníceným kibicováním profesionálního trenéra žene sparťanské mozkovny proti stejně vymaštěné plzeňské obraně, přičemž klopí už tak osmý lahváč od chvíle, kdy se ve dvě vrátil z obrábění kovů. Smrdí mu nohy, ale na to v hustém oparu nažloutlého dýmu cigaret Moon za šedesát pět sere pes. Matka Marie, profesionální uklízečka, si mezitím u linky v kuchyni rozpačitě mne znovu a znovu rašící vydatné černé ochlupení pod nosem a snaží se přeslabikovat návod na přípravu Lančmítu k večeři, který všímavě zaregistrovala v té supr akci, když si posledně kvůli šetření snažila vytřít prdel letákem z Kauflandu. Bomba! Desek korun sleva proti večerce v suterénu, no nekup to! Neváhala tehdy ani sekundu, koupila jízdenky za třicet a tvrdošíjně hrkala přecpanou tramvají na druhý konec města. Nakupovat se musí chytře! Sedmnáctiletý syn Milan junior, zatím dvojnásobný úspěšný absolvent prvního ročníku dvouletého oboru kuchař/číšník, tráví čtyřiadvacetihodinou směnu ve svém útulném pokojíčku vytapetovaném plakáty Heryho Potrata a polonahých krasavic z časopisu Maxim. Zde celou dobu s přirozeně mongoloidním výrazem, smrtí v očích a džojstykem v ruce potírá zlo mezinárodně nepřátelských teroristických guerill už v pátém! levlu Volání dutých a hlasitě nadšeným kvičením dává celé rodině a dalším třem patrům pod a nad najevo, že se mu to náramně daří. Nad radiátorové tamtamy zoufalých sousedů je povznesen, je přeci na misi a zachraňuje svět. Šestnáctiletá dcera Iveta má po tolik oslavovaných promocích na základní škole za sebou dosud jednoletou zářivou kariéru na pracovním úřadě. Podpora však není navěky, kurvy jedny z ODS, a tak se už intenzivně rozhlíží po někom, kdo by se o ní postaral, než nabere matčiny kontury. Zrovna se vrátila z randevů se čtyřicetiletým ženatým dělníkem z Kolbenky, panem Helmutem Tydýtem. Seznámila se s ním na stesti.cz, kde Helmut vystupuje pod prefíkanou identitou svobodného, movitého česko-rumunského podnikatele s nickem Sagvan Tofu, co dnes pozval Ivetu na první romantický oběd pod záminkou případného sňatku. A tak si Iveta v koupelně před plechovou skříňkou se zrcadlem osaměle visící na bakelitovém jádru právě kontroluje, nemá-li mezi zuby sperma. A nad celou touto blahoslavenou rodinnou idylkou zasmušile se Železným výrazem plyšově bdí zajíc Zaza, dokonale umístěný, dle posledních odborných doporučení Fén Šukej z nedělní přílohy Blesku, na polici z IKEA mezi vkusnou obří reprodukcí Vázy se slunečnicemi neznámého autora v tlustém zlatém rámu a dekadentní obývací stěnou z NDR s televizí a píplmítrem. Tu náhle otec, pospávajíce zmožen údělem dělnické třídy, náporem zkvašeného chmele a erudovaným fanděním, s mohutným zachrápáním mění polohu svého enormního břichu a přitom zavadí o jedničku na dálkovém ovladači. Obrazovka zabliká a nekompromisně zobrazí i jedničku v diváckých preferencích, onen kanál kanálů, jenž skýtá své cílové skupině tolik radosti a poučení nejen svou vysílací skladbou, ale také financováním překulturních a sofistikovaných filmových počinů. Procitnuvší Milan starší chvíli ostří, přemýšlí, kdo je a jaký je jeho význam v nekonečných hlubinách Universa, pak ovšem zabrousí pohledem na televizi, jeho prostá a intenzivním filosofováním zbrázděná tvář se rozjasní a bez váhání se dělí o náhlou radost se svou životní družkou, toho času stále u studia konzervy v kuchyni, a laskavě ji vyzývá ke spolusledování: „Máňo, ty píčo, tomu neuvěříš, dávaj Kameňák 4!! Já se poseru. Popadni lahváč a honem naběhni, ať vo nic nepříjdeš! Bude sranda!“. Stejně nadšená Marie kvapně nechává Lančmít jeho pochybně vepřovému osudu, léty nacvičeným pohybem vysypává do květinkované plastové mísy velkoryse promaštěný pytlík motoráků (pozn. autora: brčálově nazelenalé, bezhlavě přesolené bramborové lupínky, nepochybně smažené na ojetém motorovém oleji prodávané v nižších cenových skupinách jako pochoutka k pivu), o pracovní desku linky zkušeně otevírá další orosený Bráník pro drahouška, pro sebe kuchyňským nožem naráží krabici jakostního, odrůdového a tedy neoddiskutovatelně přívlastkového vína, someliéry tolik ceněný velmi pozdní sběr, a ověšena tímto kontrabandem chvátá s mohutným funěním směr obývák tak rychle, jak jí jen otylé nohy a několik ojetých pneumatik nad sebou dovolí. Z centra rodinné zábavy zatím zaznívá bodrý, všeobecně informativní hlahol nejvyšší názorové autority: „Muhehehe, já to mrdám, ten vo tý blondýně zrovna včera vyprávěl Na Růžku mladej Cajs, to je ten, co mu vloni spadl ve fabrice na hlavu ingot, to jsme se ale nasmáli! Paráda! Ta Vydra, to je skoro stejně vtipnej člověk jako von, no ty vole, fakt, že jo! Musím tam pak ještě skáknout rozebrat to a objednat mu ruma, doufám, že se taky kouká, kujón jeden!“. Výlevy rodinného mozkouna mezitím přilákají i ratolesti, které jsme opustili ve chvílích rozbíjení jádra a počítání kvantových rovnic, a tak hraním zpruzený Milan mladší spolu s pubertálně žvýkající Ivetou zaujímají svá místa v ušácích po stranách v očekávání té neskonalé zábavy. Konečně i bolestně zavrže druhá polovina sedačky pod tíhou přistávající Marie, k Milanovi putuje vytoužený lahváč, jehož částečný obsah však záhy končí hurónským smíchem vyprsknutý spolu s hrstí rozžvýkaných čipsů na syntetické tygří kožešině pod konferenčním stolkem. „Na kašli, vole,“ procedí smíchy chrochtající, slzící a brunátně rudá Marie po další nekompromisní salvě třeskutého humoru „to se prostě nedá!! No já se poseru, prej: „Dobrej den. Máte tisíc rohlíků? Ne? No, to nevadí, já jsem tu na kole!!!!“. Dzzzzzzzzzzzzzz.“. Následuje hodina a půl čtverhlasného kvičení, zajíkání se, hýkání, chrochtání a bodrého plácání se do kolen. Ten milý kanál, opět za asistence nejzářivějších hvězd a prudce charakterních herců ze všech těch Ulic, Pout, Ordinací a Kambeků, několika příšerně netalentovaných, škaredých dětí producentů a Martina Maxy, prodloužil život mase krásných a chytrých lidí a obohatil žumpu našeho kulturního dědictví o další hnědý třikrát zatočený klenot. A tak to má být! Vždyť všechno na světě je k něčemu dobré a Jing se vždy spojí s Jangem v dokonale harmonickém kruhu. I sebeukrutnější sračka přeci uleví bolestí zmítaným střevům, hustý a smradlavý zvratek pokaždé někoho zbaví tlaků na žaludku a hlady kvičící prasata nakonec dostanou své Pomeje. () (méně) (více)

Galerie (78)

Zajímavosti (27)

  • Natáčení by probíhalo výborně, nebýt věčného potížisty Jiřího Pomeje. „Vždycky byl absolutně nepřipravený. On je prostě problémový herec, neustále si vymýšlel jiné texty, než byly ve scénáři, prostě hrůza,“ stěžoval si na herce jeden ze členů štábu. (Dlee)

Reklama

Reklama