carl.oesch

Tvrdit, že je to jakési erotické béčko a cpát ho mezi Kožené kalhoty nebo Řecké fíky je samozřejmě nesmysl. Tohle bylo vkusné, celkem vtipné a hlavně ve velkém stylu natočené pokoukání, jak to asi v jediném zajímavém státě, který po pádu Říma na Apeninském poloostrově vznikl a který byl hlavně pánem svého osudu po mnoho století, vypadalo. Když si vezmeme (kromě stále ještě velmi přitažlivé Laury Antonelli a její temperamentní služebné) vždy velice fotogenické benátské interiéry i exteriéry a k tomu Moricconeho hudbu, bude to film, který stojí za shlédnutí i dnes. Stejně jako třeba Bože, jak hluboko jsem klesla....tohle ale působí snověji a přes divoké tempo, které syn prvního Jamese Bonda musel zvlit i paradoxně mnohem romantičtěji.

Jestli se nepletu, poslední film jak Karla Hogera tak Jaroslava Marvana a řekl bych, hodně důstojné rozloučení a navíc ve filmu, který přináší pohodu a optimismus a přitom je z doby onoho nepříjemného bezčasí zvaného normalizace. Asi široko daleko nejlepší film z té doby. Jako muzikál rovněž podařené, myslím, že Zdeněk Podsklaský byl jako režisér v tomto směru jednička, L. Rychman nechť promine. Navíc, tady ten dramatický základ položil poněkud jiný mistr, než pisálci k Dámě na kolejích či dalším Rychmanovým opusům.

Lima to jako vždy popsal naprosto přesně. Takže bych dodal - Na výletě (či jak se to jmenovalo) za 5, agitka na konci taky za pět, Šteindler skvělý (a na rozdíl ode dneška neokoukaný), zbytek mně neoslovil. Ale uznávám, že jinak to asi nešlo, jediné, co mně pobavilo, byl název oné baletní jednotky - Křeč. To chybu nemělo.

Na rozdíl od Andělů mám tenhle film nějak tak v oblibě. A to ze tří hlavních důvodů. Tím prvním je, že byl pokládán za urážku dělnické třídy (socialistická dělnice by ve skutečnosti tehdejší doby nikdy, ale opravdu nikdy nezameškala takovýmhle fatálním způsobem směnu a rozhodně by jí nerozhodila "kvalita" tehdejší MHD, kdy dostat se do tramvaje byl problém a to ještě mnohem později), tím druhým je fakt, že v těchto filmech je často s prostoduchostí buď naivní a nebo rafinovaností až ďábelskou předvedeno, jak ten ráj ve skutečnosti vypadl a a tím třetím je, že Eva Klepáčová v bílých a byť jednodílných plavkách byla asi největší sexbombou té doby a dovedu si živě představit, jak její objevení na plátně muselo v době sterilních pracujících žen v šátcích, čepcích a beztvarém oblečení zapůsobit...No a když přidám obligátní dokumentární záběry mého rodného města, jsem nějak tak spokojen. Když se totiž nad celým tím filmem zamyslíme, uvidíme, že to kritika poměrů byla, ale málokdo si to uvědomil. Podle mně je to tak trochu předchůdce skklepácké grotesky na brigádě.....

Se jenom divím, že bolševik Svoboda, který zaštítil "bezpečný přerod KSČ do nové a zcela demokratické KSČM" měl tu odvahu natáčet film o zločinech jeho rodné strany. A to někteří kritizují Vávru.....jinak slabota a nutno konstatovat, že ani scénárista V. Šašek se tentokrát moc nevyznamenal. Překombinované, zdlouhavé a když si třeba člověk přečte něco o skutečné události, která byla použita jako námět, nestačí se diviti, co tady vzniklo za splácaninu. Nakonec, takhle podobně to bylo podáno v jednom díle Majora Zemana.....

Primitivní, hloupé představení, plné klišé a kýčů. Všechny ty nesmysly, bordel, úředníci (měl to Töpfer zapotřebí?), skutečnost, že je někdo v této zemi schopen a ochoten obsadit slovenského nácka Kňažka (pravá ruka Mečiara z doby dělení republiky - to jste už zapomněli?) a vytvořit dvojici kriminalistů, kterým člověk tak věří ještě to, že jsou to v civilu bratři Dlouzí. Bože můj, teď člověk vidí, jaká je Kriminálka Anděl proti tomuhle veledílo. Nechápou, jak ta samá televize mohla natočit Případy prvního oddělení a omlouvám se i za příkré odsouzení těch hororskopových vražd. I to bylo poroti tomuhle veledílo.....připomíná to přitroublé adaptace amerických detektivek z osmdesátých let. Tohel je ale ještě mnohem horší.

Počkal jsem, až budu mít možnost shlédnout tenhle film v odpovídající kvalitě a teprve ho budu hodnotit. Vizuálně takřka dokonalé. Sled jednotlivých obrazů jako od mistrů realistické malby především druhé třetiny devatenáctého století. Vybavila se mi Slovanská epopej od Muchy (ta je ještě mladší), ale asi nejvíc malby Elisabeth Thompsonové (inspirace těmito plátny je u Bondarčuka ještě zřetelnější ve Waterloo) nebo nakonec samotného Vereščagina. Herecké obsazení už zas tak famózní není. Vjačeslav Tichonov se věkem, vzhledem i především hereckým projevem do role rozhodně hodí, ale vše ostatní už tak famózní není a nejhorší je sám se obsadivší Bondarčuk, který neodpovídá ani věkem (a tím i vzhledem), ale ani hereckým projevem. Obrazovost filmua jeho ztrnulost jeho hereckého projevu spolu až příliš těsně souvisí. L. Saveljeva vypadá rovněž staře na svoji roli, přitom jí v době natáčení bylo něco přes třicet. Paradoxně, snad další nejlépe obsazenou figurou jsou Bolkonští, Andrejův despotický otec a jeho sestra. Film je popisný, tradičně se vyžívající v poněkud prvoplánovém popisu situací (bitvy, ples, hořící Moskva) a přitom na člověka nakonec daleko víc působí scény poněkud intimnějšího charakteru, především pak z rodiny Bolkonských. Co ale není možné v žádném případě pominout, je možná zcela podvědomá ukázka ruské přezíravosti, nadutosti a přesvědčení o vlastní pravdě, té jediné možné. Kombinace rozčílení Bolkonského otce při zprávě o vpádu Francouzů na ruské území (bojovat se může jenom v Polsku a Andrej psal o bitvě, kterou jsme vyhráli....) a Andrejova nenávist vůči Francouzů (vypálili mi dům, vyhnali moji rodinu) - a co dělali Rusové od vstupu na mezinárodní scénu za Petra I. ve všech zemích, které dobyli a nebo kam vtrhli? To pojetí ruského práva, které bylo vlastní Rusům ať pod carskou vlajkou nebo rudým praporem je svým způsobem jasným, byť nechtěným ideologickým signálem díla. Přečetl jsem i vlastní knižní předlohu, ale připadá mi spíše jako standardní společensko historická "story" (typu Jih a Sever), než (byť hlubokomyslnými myšlenkami i úvahami se jak ve filmu, tak v knize nešetří) nějak závažným a přelomovým dílem. L.N.Tolstoj je oslavován (a nejen v Rusku) jak famózní spisovatel a jeho dílo je znovu a znovu prezentováno jako jeden z vrcholů světové literatury. Já sám se domnívám, že co se týká protiválečného etosu a reality zobrazení včetně psychologické roviny je třeba takový Stephem Crane se svým útlým svazkem Rudé znamením odvahy dost vysoko nad Vojnou a mírem. Tolstoj se sice tváří jako protiválečný spisovatel, ale ve skutečnosti je válkou fascinován, stejně jako většina ruských spisovatelů, zabývajících se tímto tématem. Dílo jako takové ukazuje celkem realisticky určitou část ruské společnosti, kterou Tolstoj jako její příslušník dobře znal, ale jinak nic víc a nic míň. A v tomto filmu dost toporně a zbytečně obrazně podaná. Jinými slovy. kvalitní ilustrační fota z tohoto filmu by byla lepší než film sám. Film, který patří (asi na základě hutné propagandy a nemám na mysli politickou, ale uměleckou) k nejpřeceňovanějším v historii světové kinematografie.

Jako milovníkovi válečných filmů a seriálů i dost velkému příznivci polské kinematografie se mi tenhle počin hodnotí dost těžko. Na jedné straně takřka dokonalé válečné retro (z výstroje a výstroje až chvílemi přechází zrak a chybiček by se našlo dost málo....), řada charizmatických herců (i hereček, jak už to na rozdíl od naší kinematografie u našich severovýchodních sousedů bývá, bylo a doufejme i bude), spousta zajímavých situací, dobrá hudba, řada neotřelých nápadů (osoba Borise Szyce třeba), dobrá atmosféra (chvílemi by se dala krájet i díky kameře...) a na druhé straně mně to připomíná dost, co spolu vařili pejsek a kočička. Prostě je toho tam moc, a bijí se tam skvělé a neotřelé nápady a výborně nahozené postavy s klišoidními až kýčovitými. Prostě, je toho tam moc a rozmáchlost ani kolikrát nedává i při délce seriálu prostor k dotažení řady z nich. Na jedné straně zajímavá osoba Jana Frycze, originální Szyc a na druhé straně až trapný hrdina Jorg - co má proboha ten Pawel Malaszynski hrát? Zcela zbytečná a nesmyslná je celá linie do USA a spektakulární akce "rangers" (tam a zpátky a vlastně zbytečně...), prostě přeplácaný a nedostažený (a přitom i přetažený) scénář. Čím dál tím větší bolest evropské kinematografie, utápějící se čím dál tím víc v rádoby"uměleckosti" a beo nedokonalém napodobování americké produkce. Přesto je to i přes ona negativa alespoň koukatné, svoje si tam člověk najde, spíš je mu líto těch nevyužitých příležitostí, které to celé teoreticky poskytuje. Trochu mi to připomíná české filmy Tobrúk a Ve stínu. Na druhou stranu, proti vyhlášeným českým srágorám typu Protektor, Han)bermannův mlýn nebo k mému zděšení zrovna nedávno uváděn= Krvi zmizelého je to veledílo, na které se při občasném opakování rád podívám. Jinak doufám, že město 44 bude vydařenější.

Dal jsem tomu spektáklu ještě šanci, ale znovu mně to přesvědčilo, že historické filmy (a nejen je) jsme nikdy neuměli. Jak správně napsal Crocuta, na frak dostalo úplně všechno. Mně dostaly kroje (či jak to nazvat), nicméně film dělá scénář - Steklý už asi trpěl dost velkou mírou senility, když vypotil a ještě stihl zrežírovat takovejhle paskvil....škoda, české dějin poskytují řadu vzrušujících a pozoruhodných momentů, ale tohle je horší než Hollywood. Tam to byla vždycky aspoň pořádná show a perfektní řemeslo, tady je to jen šmíra maskovaná "uměleckostí". Ty pohádky jsou většinou skutečně lepší. Myslím tedy ty televizní. Teď se jenom děsím z toho Husa z pera disidentky Kantůrkové a Mládí Jana Žižky od Jákla.....

Kdyby už nic jiného, tak ty záběry koní a krajiny jsou famózní. Story taky není úplně špatná, takže dobrý průměr. Když si uvědomím, kdy to vzniklo, tak smekám ještě víc. Vystižení fantazírování Jelínka mně pobaví, ale musím konstatovat, že takhle uvažoval v jeho letech kdekdo. Vlasatý Přeučil pobavil, Jana Kasanová, která umřela loni byla k nepoznání, ve starších letech (Samorost, Zuřivý reportér) jí to seklo mnohem víc a to byla čtyřicítka......