carl.oesch

Ale jo. Dost dobrý. Tady je ještě předloha uvěřitelná, je to jedna z mála Viewghových knih, které jsou založené na osobní zkušenosti a prožitku. Ondřej Vetchý byl ale na svoji roli přes své kvalitní herectví přece jenom moc mladý, ale za nejsilnější moment filmu považuji onu chvíli, kdy v roce 1990 přijede Vladimír Javorský v bavoráku a prohodí, že "jsme" konečně dočkali svobodných voleb - prvních po čtyřiceti letech. Vsadím se, že tu sklárnu následně zprivatizoval......potěšila mně i scénka s Pavlem Kohoutem, sídlícím tou dobou na nedaleké chatě, sympaticky dokreslující jeho dokuromán Kde je zakopán pes. Nicméně, filmů ukazujících onu dobu bylo natočeno víc, a tenhle zase žádný zázrak není.

Bál jsem se tohoto filmu. Nevěřil jsem, že v našich podmínkách s onou falešnou mentalitou oněch samozvaných elit může vzniknout pravdivý film o tzv, disentu a ejhle, poté, co jsme ho musel přetrpět se záplavou reklamních přestávek jsem před Hřebejkem a především Jarchovským musel hluboce smeknout klobouk. Pochopil jsem rovněž, proč chrám a tvrz české kultury - ČT tenhle film moc často nevysílá a je mi jasné, jak se při jeho případném shlédnutí museli opotit všichni ti samozvaní nositelé té nejvyšší morálky a jediné správné pravdy skřípat zuby. Vybavila se mi exsoudružka Kantůrková a její hysterické vystoupení v České televizi, když ječela, co si někdo dovolí zpochybňovat disent, když disidenti dohromady odseděli sto let (či kolik to bylo). Všichni pěli ódy na výkon Ladislava Chudíka, poukazovali na zvrácenost osoby, kterou představoval, ale přiznejme si - když nějaký dnešní policajt stejným způsobem dneska likviduje ty, které mu státní moc označí za nepřátele, dělá to úplně stejně. Stejný postup, stejné techniky. Může prozřít, jako hauptmann Wiesner v Životech těch druhých a nebo nemusí. Ale může působit na straně, která naopak hájí principy, za kterými stojí za to stát. Ale pokud slouží zrůdné ideologii (jako v tomto případě), pak největší vinu nesou ti, kteří mu určují směr a také ti, o kterých je zde řeč - ti, kteří dokážou ve svůj prospěch využít situace. To prozření Martina Huby poté, co dosáhl svého a jeho zapojení do disentu jako důkaz špatného svědomí časem graduje až k oné arogantní sebejisté sebestřednosti, korunované velmi nepřesvědčivou a prkennou omluvou při onom předání ceny. A zůstává paradox - onen sochař, kterého pozdější skoro neotřesitelný arbitr morálky pomohl tak ochotně STB vyhnat si vlastně polepšil a pomohl. A fakt, že onu omluvu ani neslyšel, protože radši trávil čas na rampě Národního muzea konverzací s turistkou, místo aby dál tvořil "stafáž" pro nekonečné (už skoro dvaceti pětileté) narcistní sebevzývání té samozvané morální elity národa. On měl štěstí, protože prožil daleko spokojenější a plnější život než ten, co se mu ho snažil zničit. Tenhle film kromě oné ideové podstaty ukazuje, že ještě zcela výjimečně umí někdo napsat technicky a literárně kvalitní scénář, bez kterého to prostě nejde a kromě poněkud prkenného Martina Huby (jemuž je prkennost asi vrozená - a je jedno jestli to bylo v Obsluhoval jsme anglického krále nebo v Českém století) zde excelují všichni herci. Skvělá je Daniela Kolářová, která se zde podle mého názoru dožila životní role, tradičně vynikající Lenka Vlasáková, ale i třeba Martin Schulz - de facto neherec. No a Ladislava Chudíka není možné zapomenout. Tempo vyprávění, kamera a střídmost výpravy (včetně "švédské" části filmu) je skoro dokonalé. A poučení? Člověk by měl (pokud prohlédne) napravit svoje hříchy. Ale nesmí si z toho dělat pomník a neměl by nikdy zapomínat, co k jeho pokání vedlo....nakonec fakt, že drtivou většinu oněch osmašedesátníků a disidentů tvořili bývalí stalinističtí komunisté a nebo levičáčtí intelektuálové (směs neomarxismu a užitečného idiotství...) by neměl být zapomínán ani dneska, kdy je ona Charta 77 zejména jejich zbývajícími "členy" dávána na úroveň třeba oné polské Solidarity a uměle a velmi sofistikovaně se tak vytváří falešný mýtus za účelem jeho využití v současnosti. Napravovat zlo, které člověk spáchal nikoho nepovyšuje nad lidi, kteří zlo nikdy nespáchali a už vůbec nedává právo z toho vyvozovat vlastní morální nadřazenost a jakési právo soudit druhé.

Co se týká Barbory Hrzánové, nepoužíval bych tady výrazů jako chvalozpěv. Chvalozpěv je něco malinko falešného. Tady jde o čisté, dokonalé herectví té nejvyšší kvality, neskutečné nasazení a co je viditelné, aniž by to rušilo, potěšení z vlastního výkonu. Ne samoúčelná exhibice, ale maximum, kterého lze na prknech dosáhnout. A je tady ještě jedna "drobnost". Aby mohl herec dosáhnout onen až (v dobrém) ohlušující výsledek, musí mít CO hrát.. A tady je druhých pět hvězd pro autorku knihy. Je zajímavé, jak dokázala Irena Dousková vystihnout odpornou podstatu normalizace. Jak relativně malý prostor jí k tomu stačil. Vzpomněl jsem si na Zdenu Salivarovou a její román Honzlová, kde dokázala ukázat z jiného úhlu pohledu jinou stejně famózním a přitom uměřeným způsobem nechutnou dobu a odpuzující jedince, které s negativními členy ansámblu z Nižína spojuje komunistická ideologie a minulost naší země. A třetích pět hvězd patří těm, kdo představení dali dohromady - minimalistická scéna, dva další herci a spousta nápadů - převést knihu na plátno či jeviště je hodně náročné a málokdy se to povede dokonale, tady to ale dokonalé opravdu je. Jestli by se někdy měli poklonit diváci tvůrcům představení (a všem, kdo na něm mají svůj, byť třeba nepřímý podíl), bylo by to rozhodně tady.....

Mám tyhle kratší detektivky rád, dost dílů kriminálky Anděl sneslo celkem slušné měřítko, První oddělení bylo skvělé, ale tohle bohužel pokračuje v duchu onoho zvěrokruhu nebo Případu pro exorcistu. Mizerný scénář, řada nelogičností, absence napětí i akce a k tomu navrch prachmizerné obsazení vesměs herci, kteří tady v prvním dílu vymáčkli ty své nejnesympatičtější polohy. Věřit Vaculíkovi, že je z něj tvrďák? Ani náhodou. Předpokládám, že v každém díle onen Viking bude řešit problémy své matky - bezdomovce....K tomu mně zaujalo doslova hororové namaskování Vaculíka s Kratěnou při interiérech na komisařství, oba vypadali, že mají žloutenku jak vyšitou. A nakonec - k čertu, když už se to má odehrávat v Plzni, tak ať se to tam odehrává a ne, že finále je v Thomayerově nemocnici v Praze. Plzeň je třetí největší město v republice a má co nabídnout z hlediska exterierů a ne jenom pár ulic a letecký pohled.....bohužel, další díl mně přesvědčil, že je to ztráta času. Tentokrát mi vyrazilo dech obsazení "sympatické", "pohledné" a vůbec nějak tak strašně "šik" vražedkyně. Stále odulejší Jitka Čvančarová musí mít neskutečně schopného agenta, když jí do takovéhle role prosadí. Na druhou stranu má "odtancováno" v ČT, takže nějaká ta zásluha tam bude, takže proč ne....myslím, že celkově už tak nějak chybí jenom v Bezdružicích.

Díky tomuto dílu, které jsem nevěřícně sledoval díky přeladění televize snad celých dvacet minut a které zcela bezostyšně a amatérsky vykrádá "mistra" Trošku jsem pochopil, že dno je bezedné....

Bože další sračka a ještě k tomu s už nesnesitelným Donutilem. Poctivě jsem se snažil dívat, ale víc než dvakrát dvacet minut z dosavadních snad tří nebo čtyř dílů jsem prostě nebyl schopen dát. Co mi tak strašně vadí? Idiotský lékař, který je protivný za každou cenu a pořád a má navíc podpořit klišé o tom, jací jsou ti Pražáci nadutí idioti. Idiotské osoby z oné vesnice, vypadající jako sbírka totálních pitomců, kteří mají podpořit klišé, že na vesnicích žijí totální idioti. Takže cílem je, nasrat všechny a klišé potvrdit. Celé se to odehrává v jakémsi skanzenu a jako sestra (snad zdravotní) tam působí neuvěřitelně dementní Slovena, která je tam hlavně od toho, že to vzniklo snad v obapolné a hlavně plodné spolupráci Čt a STV. Představa, že to v Beskydech na vesnici vypadá jako v nějakém skanzenu mně nějak neštymuje s tím, co jsem tam viděl na vlastní oči, prostě jak si reprezentanti jeho blahorodím Zemanem označovaní jako pražská kavárna představují vesnici v Česku a to ještě v originálním rázovitém kraji. Když jsem si přečetl, že to je podle jakéhosi anglického vzoru, pochopil jsem. Chybí mi tam ještě Bohdalka, nechápu neustálé obsazování slabé Čvančarové, která každou další rolí dokazuje, jak na to nemá, jejímu nabývání na objemu bych se ale ani neposmíval, ani bych se mu nepodivoval, to je dáno geneticky a nakonec i třeba Růžičková měla několik kvalitních rolí (třeba v Homolkových....), takže o objemu to opravdu není. Doktora Martina bych s klidem přirovnal k Babovřeskům s tím, že míra vkusu a stylovosti je u toho Trošky plus mínus stejná, akorát, že si to platí sám. Tady na to přispívám 135 korunami měsíčně výpalného, takže mám právo se vyjádřit. No a lidem v Beskydech bych vzkázal, ať si z toho nic nedělají, však většina z nás ví, že ona banda blbů, co se do Prahy stahuje z celé republiky, aby si hrála na honoraci a mimo jiné nás oblažovala podobnou primitivní zábavou stejně neví nic jako o skutečné Praze a běžných Pražanech, tak o Beskydech a jejich obyvatelích a jejich vysoce "intelektuální" představy spočívají z 95% z totální neznalosti čehokoliv, o čem ale dokážou ale týdny žvanit a zbytek jsou povídačky a jejich vlastní vykonstruované představy. A vy, co se tak strašně cítíte být uraženi tím, jak je zpodobňována Morava v televizi (odkazy na Vinaře, které jsem ani nesledoval), tak si uvědomte, že podobné srágory v Praze vytvářejí většinou zrovna oni "noví" Pražáci (zhusta právě z oněch inkriminovaných míst), tahle sračka je poplatná i oné kooperaci se Slováky (nácek Kňažko samozřejmě nesmí chybět...) a o vás přitom vypovídá, že na to, abyste tohle veledílo ohodnotili tím jediným možným způsobem (napovím - poslali ho do odpadu) nemáte koule a dáváte tu dvě tu tři hvězdičky......

Skvostnou předlohu poněkud degraduje scénárista svým povrchním pojetím díla (pravý opak toho, jak dokázali tvůrci Černých baronů pojmout svoje filmové zpracování jiné proslavené knihy o lidově demokratické armádě....), do hlavní ženské role protlačená manželka pana režiséra a bohužel i zcela herecky špatný Roman Skamene. Je sice pravda, že kromě Korytáře už asi menší herec v Česku není, ale tady to prostě byla slabota, ta role rozhodně není jenom o výšce postavy. Vidět (i několikrát) se to dá, ale dalo se z toho vytěžit asi mnohem víc - on je Škvorecký na jednu stranu pan spisovatel, na druhou stranu jeho styl psaní je pro převedení na plátno či obrazovku hodně obtížný a to nejhorší, co se dá udělat, je snažit se do relativně krátké stopáže narvat co nejvíc. Ale budiž, mohlo to dopadnout mnohem hůř.

No špatný to nejni, i když se tam vyskytují dnes zcela zprofanovaná jména John (byl mi vrcholně před "sametem" to svojí konstruktivní kritikou v mezích zákona vrcholně nesympatický už jako prominentní redaktor Mladého světa) a Vít Olmer, který by si asi udělal později líp, kdyby se až zas tak nežinýroval a začal točit to tvrdé porno, přesto tohle ukazuje, jak to v oné době chodilo. Je to sice poněkud přehnané (to jsou Bony a klid taky, i když tady je vidět, jak si autoři s tou svobodou neuměli poradit). Nakonec, Hartl hraje pořád stejně, Poloczek si onoho odporného funkcionáře opravdu užil a jednoho potěší i roličky Lucky Bílé a Evičky Čížkovské.....porovnávat tohle ale třeba s Mášovým Byli jsme to my nelze ani trošku.

Smutně pravdivý a přitom vynikající film, který taky (slovy Shakespeara) nastavuje zrcadlo době, důstojnosti předvádí, v čem spočívá a ukazuje zpupný obraz drzé nafoukanosti (třeba skvělý Čepek ve scéně natáčení povídkového filmu - role i její podání). Film ukazuje poněkud samozvanou "ellitu" národa takovou jaká byla a jaká je i dnes. Dne 28. srpna na ČT24 v rozhovoru se Světlanou Zárubovou si neopomněl všudypřítomný a vlezlý bavič (společně s nechutnou Bohdalkou se nejvíc vnucující v ČT) Donutil postěžovat, jak rychle lidé zapomněli že ONI - herci a studenti mají největší zásluhu na tom, že je u nás svoboda a demokracie. Vzpomněl jsem si rovněž, jak už před dávnou dobou, kdysi hned po revoluci navštívil karlovarský filmový festival Robert de Niro a na trapnou otázku přičinlivé televizní redaktorky, co si myslí o tom, jak vynikající zásluhu a jak obrovský význam měli herci v tzv. sametové revoluci odpověděl něco v tom smyslu, že herci jsou interpretátoři cizích myšlenek a často si to ani neuvědomují, takže jsou snadno a úspěšně manipulovatelní a ony myšlenky, které jsou jim podstrčeny, jsou schopni přednést, jako kdyby to byly myšlenky jejich vlastní....Asi není žádné překvapení, že tomuhle filmu se televize vyhýbají (především chrám a tvrz české kultury - Česká televize) jako čert kříži. Nakonec i onen oficiální text distributora tady je ukázkou onoho zděšení, co si to ten Máša dovolil a k čemu se ten Suchařípa s Čepkem a některými dalšími propůjčili....no, naštěstí nemáme úplnou cenzuru a tak se ten film dá vidět. A pro toho, kdo si dá tu práci a pochopí (pár lidí) to bude dost velká odměna. P.S. Stejně nevím, proč jsem si vzpomněl na Odcházení......

Ale není to špatné, velice dobrý průměr. Zdlouhavé, konec nějak tak natahovaný, herci poněkud nevýrazní (hlavně hlavní hrdina mi nesedl), paradoxně Rod Steiger a Lino Ventura ukazují, proč jsou v herectví první liga. Nicméně na Mnichov to filmově nemá ani náhodou. Snad nejkvalitnější z "řemesla" je muzika, není se co divit - G. Delerue. Jenže tady se ukazuje, proč je Steven Spielberg mistr. Dokázal spojit akčnost (tady se jí vyrovná pouze scéna při likvidaci onoho divadelníka) s myšlenkami, které jsou podány méně hlasitě, ale zato mnohem pronikavěji. Nicméně zde chybí řada scén, kterými Spielberg svoje pojetí doplnil, aby vynikla otázka, zda je podobné počínání oprávněné, kde jsou hranice morálky a hlavně (jsem v tomhle pragmatik), zda to něčemu pomohlo. A tady se oba filmy vzácně shodují. Jenže - je ten obraz (viděný hlavně optikou zcela zfušovaného "zásahu" v Lillehammeru) skutečně správný? Lacině dojímavý obrázek holčičky v Paříži v nemocnici je typickou ukázkou oné manipulativnosti, která je pro tzv. západní svět typická. Hysterické výlevy celebrit typu Penelope Cruz nad ničenou Gazou, reprezentované falešně "autentickými" fotkami zabitých palestinských dětí, rozstřílených škol a nemocnic jsou typickou ukázkou toho, jak to náš svět chápe a bere. Izrael (možná bohužel) takhle okázale svoje oběti neprezentuje a jeho propaganda je až k uzoufání defenzívní. Nicméně právě proto je jak meč Gideonův tak především Mnichov pro pochopení problematiky důležitý a nesmírně podnětný. Co zastaví teroristu? Proč jsou všechny filmy na toto téma tak omluvné ve vztahu pouze k jedné straně. Na Wikipedii se dozvíme, že vlastně z těch "potrestaných" byli všichni nevinní a krystalově čistí. V rádoby objektivním dokumentárním filmu Mnichov - Skuteční vrahové jsme znovu o těchto skutečnostech přesvědčováni a to ústy rodinných příslušníků oněch "nevinných". A proč nám dodnes nikdo nenabídl podobnou sondu do myšlení a mentality těch, kteří odpalují skoro dnes a denně na civilní cíle v Izraeli rakety? Nebo posílají fanatiky opásané výbušninami, aby sebou vzali co nejvíce civilistů bez rozdílu toho, zda jde o ženy, děti nebo staré lidi? Proč jen dva skvělé filmy, které ukazují rozpaky vymyšlené a poněkud spektakulární osoby Avnera a jeho kolegů? I zde ten Speilberg vyhrává - jeho scéna z Řecka, kde se potkají oni avnerovci s protivníky z řad OOP je silná víc než dost, ale ne až tak jednostranně. Jinak ať Mnichov nebo Meč Gideonův jsou z hlediska faktů a historie poněkud mimo. Tímto způsobem samozřejmě nepracuje nejen Mossad, ale ani žádná další podobná organizace. Nechme stranou, že k oné akce, pro kterou si novináři vymysleli bombastický název Boží hněv se oficiálně Izrael nikdy nepřihlásil, ačkoliv řada útržků, které se dostaly "ven" dokládá, že plus mínus něco podobného proběhlo. Nakonec třeba účast Yehudy Baraka (10. ministerského předsedy státu Izrael na akci v Libanonu, která zde není předvedena) je dost známá. Jak ony akce probíhaly, ví asi jenom v Mossadu, možná tak Šin Betu a trochu i Amanu, možná to pořádně nevěděla ani sama Golda Meierová. Ale jedno je jisté - takhle to zcela určitě nebylo. Každou akci chystali specialisté a třeba to duo, co odstřelilo onoho něžného lyrického mladého arabského básníka, který byl samozřejmě zcela nevinen (tvrdí to i na Wikipedii....) strávilo v Římě pár hodin, stejně jako se na desce stolu onoho v pořadí dalšího v Paříži vystřídalo taky daleko větší množství lidí různých "profesí", od "vloupačů" až po pyrotechniky. No a nakonec jeden zásadní omyl, který je v meči Gideonově uveden hned na začátku - německé ozbrojené síly (myšlen Bundeswehr) se na zcela zpackané akci na letišti v Mnichově nijak nepodílely. Z hlediska dnešní doby je až neuvěřitelné, že v onom roce 1972 neměly policejní ani zpravodajské složky Spolkové republiky k dispozici žádnou protiteroristickou jednotku, zásah vedli řadoví policisté (kteří byli vynikající střelci z pušek) a jejich rozestavění i zásah byl zcela amatérsky veden. A jednotka Bundeswehru, která by byla schopna profesionálního zásahu (jak se později ukázalo), nebyla připuštěna s ohledem na ústavu SRN, zakazující striktně její použití v mírové době na domácím území. No, ale to už jsem se dostal hodně daleko od filmu, ke kterému se vyjadřuji. Nicméně jsem si jist, že filmu (aspoň jednoho), snažícího se zmapovat "druhou" stranu se asi hned tak nedočkáme. A důvody jsou v zásadě dva - tzv. politická korektnost vzniklá ve Velké Británii a pohotově převzatá celou západní Evropou a částečně (naštěstí přece jen míň) USA a nevinnost těch, kteří by autory podobného filmu ztrestali stejně nemilosrdně, jako se tomu stalo redakci Charlie Hebdo, či onomu nizozemskému dokumentaristovi, který poukázal na "práva" žen ve světě islámu......