carl.oesch

Pro mně jeden z těch famózních filmů sedmdesátých let, který staví víc na vlastní akci a atmosféře, než na propracovaném ději. Trojice McQeen, Jacqueline Bisset a v menší, ale důležité a výrazné roli Robert Vaughn jsou samy o sobě dostatečným "tahákem" a když k tomu přidám famózní honičku (podle mně snad nejlepší ve filmu ve všech dobách) mám zde hned odkaz na podobně koncipovaný, i když žánrově odlišný film - Le Mans.....

Mám rád bondovky, mám rád parodie Johny Englishe, nicméně nepokládám vůbec tenhle film za parodii na bondovky. Těmi jsou, alespoň podle mého názoru, právě filmy o Johnu Englishovi. Tady je to o něčem poněkud jiném. Je to jakoby satira o spisovateli, který je jako fyzická osoba neprůbojný chudinka, neschopný alespoň uspokojivě řešit všechny svoje každodenní problémy a tak se vybíjí ve tvorbě nadhrdiny a všechny ty, jichž se bojí nebo si s nimi neumí poradit projektuje jako padouchy a v osobě svého nadhrdiny si s nimi vyřizuje účty. V tomto směru je spektakulární likvidace Jeana Lefebra obzvlášť povedeným momentem. Při vší zábavnosti, troše, ale opravdu jenom troše nostalgie je to vlastně o tom, jací jsou oni intelektuálové. Zde je to dovedeno ad absurdum, Belmondo v osobě Merlina ztělesňuje naprostého outsidera (tohle by Richard zvládl asi stejně, ale neporadil by si s hrdinským alter ego Bobem - tuhle dvojroli skutečně zvládne jenom Belmondo), ale když se zklidní bránice od smíchu, přejde příjemné mrazení při sledování jedné z nejkrásnějších hereček 20. století Jacqueline Bisset, člověk si nějak tak uvědomí, že drtivá většina intelektuálů jsou stejné figurky jako Merlinové a místo neškodného psaní dobrodružných románů (které taky nemají žádnou skutečnou hodnotu) se vybíjejí v reformováním společnosti a šikanování většiny jejích příslušníků přinejmenším formou neustálých kritik, apelů, výzev a peticí, cpaním se do především veřejnoprávních médií a opruzováním v médiích ostatních. Ne každá spisovatel či myslitel je intelektuál v tom nejhorším slova smyslu, ale každý intelektuál je takový v lepším případě "Merlin" - trapná a zakomplexovaná figurka, léčící si svoje komplexy a neuspokojené touhy a vášně na papíře či (jak je dnes zvykem) v médiích všeho druhu. Autoři tohoto excelentního komediálního opusu to zcela jistě takhle nezamýšleli, ale pro mně je to prostě tak......

Famózní, aneb jak se stát záletníkem, i když to vlastně ani nepotřebuji. Partička povedených "bezproblémových" kamarádů se postará a Jean Rochefort prostě musí, i když se mu vlastně ani nechce....a k tomu femme fatale Anny Duperey a spousta povedených gagů, přičemž mezi ty nejúžasnější (kromě tanečku Anny nad ventilačním kanálem) patří jízda na koni. Prostě v té době to Francouzi uměli a jediné štěstí je, že nám to zůstalo zachováno na celuloidu a můžeme se tím těšit i dnes, v době, kdy pod pojmem komedie chodí do kin vesměs trapné s...y, jenom proto, aby se jich dneska vesměs stejně trapní, invenci postrádající tvůrci "uživili" vesměs s dotací a sponzoringu, který nemá daleko k vydírání.

Příjemná a trochu nostalgická komedie. Na záletníka to sice nemá, ale místo třeštění ve stylu italských komedií je zde tak trochu smutek a nostalgie a proto je možná spousta lidí, očekávajících v tomhle filmu "srandu" ve stylu klasické francouzské komedie let šedesátých až osmdesátých zklamaná až znuděná. Pro mně to je film, který ukazuje, že snaha stihnout vše je prostě marná a hlavně - vede do pekel, pokud se člověk nedokáže zastavit a věci poněkud přehodnotit.......

Pro mně jeden ze dvou nejoblíbenějších filmů s Pierrem Richardem. Dodnes lituji, že se nezadařilo jeho obsazení do Křidýlka nebo stehýnka, tam by to byla s Louis de Funesem dokonalá dvojka. Tady bych řekl, že smutné klaunovství ve francouzském provedení dosáhlo vrcholu a ještě v kombinaci s Anny Dupereyovou v nejlepších letech. No, a nakonec mně vždycky dostane ten backgound filmu, ukazující, jak ta státní televize pomáhá úslužně na pokyn politiků a jejich objednávku "formovat" a "usměrňovat" veřejné mínění. A někdy se k tomu sníží i komerční televize....

Z mého pohledu jedna z nejslabších komedií asi zlaté éry Francouzů na tomto poli. Vyjmenuji celou řadu daleko lepších, vtipnějších a pointami oplýváních filmů. Tady je to skoro nic neříkající, nedotažené a tak trochu bez konce. Rádoby společenská satira, Michel Galabru se svým vysokým standardem, naopak nevýrazný Philippe Noiret (nemá ale co hrát) a sympaticky svižné hlavní hudební téma, které posunuje vpřed děj vlastně bez děje a bez konce a hlavně propojuje většinu gagů poněkud lacinějšího střihu (neustále vše fotografující japonský stařeček, komisařova manželka v autě a ve finále jeho srážka s autobusem, když konečně vyrazí na dovolenou....je to podívaná, která se dá, ale dojem (světe div se, i ztřeštěná komedie na vás může zanechat nějaký dojem) je nulový. Jestli jsme schopen se dívat na řadu těhle francouzských komedií počínaje Louisem de Funesem a konče třeba Pierre Richardem až k Návštěvníkům, tak tohle příště vynechám. Takže slabé dvě hvězdy.

Škoda, mohlo to být podstatně lepší, ale i tak dneska s odstupem to bylo dost dobře koukatelné a to, co mi vadilo v pohodě překrylo to, co se mi líbilo. Takže to, co bylo podle mně zcela famózní, byla jedna z nejlepších rolí Jiřího Bartošky a to an block - tedy s hlubokou úklonou směrem k maskérovi. Další skvělý výkon ve vedlejší roli podal Michal Dlouhý, sympatická byla Ulrika Kotajná, jedna z těch herečk, které se po pár docela slušných příslibech (Pejmě píseň do hola) zcela vytratila a vyklidila tak pole těm pár "oblíbeným", bez kterých se film ani televize neobejdou. Dvojka malých synků pana velvyslance taky potěšila, i když shodou okolností byly tyhle role provázány s Bartoškovým Simonem Cantervillem. Prostředí zámku bylo rovněž v dobré a příjemně horrorové, Nárožný hraje pořád stejně, ale pokud je vybrán do odpovídající role, nemám s ním nejmenší problém. Naopak na svoji roli se nehodila Naďa konvalinková, která spíš působila jako hodná česká máma z pohádky na nedělní odpoledne, ale dál je třeba zmínit několik tragických výkonů. Hanák a už vůbec Renč nejsou herci a jejich obsazování kamkoliv je asi stejné, jako obsazování různých misek a podobných celebrit do filmů a seriálů. No a klasickou tragédií je neskutečně přeceňovaná a vnucovaná Jiřina Bohdalová, jejíž zjev odpuzuje sám o s obě (nemuseli se jí mstít tím čarodějnickým nosem, tam se dalo ušetřit) a jejíž krákoravý hlas je dobrý ve spojení jen a pouze s Křemílkem a Vochomůrkou. Na druhou stranu - kdyby nebylo okázalých oslav skutečnosti, že v českém filmu (podle mého nejen mého mínění) už opruzuje cca 65 let a dožila se 85 let, tak bychom strašidlo Cantervillské asi hned tak neviděli. Popravdě, lepší než všechna ta vysoce umělecká díla, kterými nás chrám a tvrz české kulůry zahrnuje v souvislosti s osmdesáti pětinami Největší Dramatické Umělkyně skoro pořád s vrcholem ve zlomu dubnu a května, byl tahle hříčka jedno z nejpříjemnějších, čeho se nám dostalo. Nástup úpadku scénáře zde je taky dost patrný a Vít Olmer snad právě v této době zahájil svůj pád na pomyslné dno......

Je to pořád o tom samém. Když je scénář snůška nesmyslů s pitomými dialogy a scénami, za které by se styděl kolikrát i Troška, figurkami, které jsou asi tak pravděpodobné jako Děda Mráz, baba Jaga a košťata dohromady, tak to prostě ani relativně slušní herci nezachrání a to zejména když se k nim přidá bavič bez špetky hereckého talentu Pavlásek a "neherec" Lukáš Langmajer. No jo, holt Nova už na to nemá a seriály na Primě (nemyslím ovšem Vinaře) jsou proti tomu, co Nova nabízí v nedělním prime timu skvost. Co se týká Pavláska, Na stojáka byl skutečně zábavný (i když na rozdíl od Pazderkové tak nějak monotónně....), ale už vve Star Dance trapný. Ne každý herec může dělat baviče, ale daleko míň může být bavič hercem.

Film prima, famózní muzika, špičkoví herci, skvělá atmosféra, ale....jedno velké ale je, jak nám ti západní užiteční idioti pořád a pořád ukazovali a ukazují, jak je ten západní svět špatný a nemorální a jak ten východní a zde ten třetí je prima, reprezentovaný zde Ben Barkou pod jménem Savien (či jak se ten úžasně ušlechtilý Tunisan jmenuje). Je skvělé, že tento bojovník za třetí svět deklaruje svoji naprostou podporu nebohému lidu Palestiny a také řadě úžasně "humánních" a spořádaných režimů, podporovaných většinou z Moskvy a občas i z Pekingu. Je skvělé, jak je vykreslena protistrana - přesně podle příruček tehdy u nás oficiálního marxismu leninismu. Tyhle filmy dávala tehdejší Československá televize s mimořádnou chutí. A tak přes nesporné kvality díla musím připomenout, že film byl natočen zrovna v tom roce, kdy komando těch nebohých a pokrokových Palestinců brutálně vyvraždilo na olympiádě v Mnichově skoro celou izraelskou výpravu. Dočkáme se taky filmu, kde bude stehně úderně předvedeno počínání oněch levičáků, zejména pak z tzv. intelektuálských kruhů, bude odhaleno alespoň někde dodatečně, jak SSSR platil a dokonce i řídil a organizoval všechna ta mírová a pokroková hnutí na Západě, nebo co představovalo působení soudruhů zpoza železné opony třeba v Africe? Ve chvíli, kdy jsem v jakémsi cestopisu z Chile viděl, že Allende zde má před prezidentským palácem sochu, jsem pochopil, že se objektivního hodnocení podobných událostí asi nedočkám a neomarxistická lež a manipulace bude nejen žít dál, ale i košatět asi až do skonání světa. Bohužel. Není to jenom manipulant Moore nebo salónní levičák Stone, Evropa (tedy ta západní) jich má haldu a ve Francii skoro nejvíc. Proto tenhle film nakonec hodnotit nemůžu, nakonec Leni Riefenstahl byla taky technicky a umělecky skvělá, ale služba jinému ďáblovi ji zcela deklasuje. Je zajímavé, že na jinou formu extrémního levičáctví se dodnes většina lidí dívá zcela jinak. Jak je vidět, ten Goebbels zas takový genius nebyl, na to jsou dodnes machři jiní.                                                                            P.S. No, a jak jsme se dozvěděli až v nedávné době, onen předobraz Ben Barky (krycí jméno Šejk), toho neuvěřitelně kladného člověka poněkud dostává trhliny, když se díky mravenčí práci historiků z ÚSTRu ukázalo, že onen pokrokový politik a bojovník za třetí svět byl ve skutečnosti královsky placeným agentem STB a předobraz onoho novináře, F. Dariena (ve skutečnosti J.P.  Clementine, krycí jemno Pipo) jakbysmet. Až na to, že onen Darien nebyl zavražděn těmi zlými agenty dnešní DGSE nebo dokonce CIA, ale naopak se podílel dle přání STB po zmizení Ben Barky na rošiřování legendy o tom, že byl zavražděn Američany nebo Francouzi. To je ukázáno v příslušné částí famózního dokumentu ČT s příznačným názvem Praha ve službách Moskvy. Tváří tvář faktům, uvedeným v tomto dokumentu (a nejen tam) dostává ididotství francouzských "pokrokových" režisérů ještě úplně jiný rozměr. Ten Lenin je oprávněně nazýval ižitečnými ididoty.

Skvost. Navíc úžasné retro. Takhle se kdysi lítalo a nikoho nenapadlo dát do letadla bombu nebo ho unést.....zdánlivě krásné časy. A k tomu sice lehounce překombinovaná detektivní story, ale stejně naprostá spokojenost. Když si vezmu, kolik těch Poirotů bylo natočeno a jakou mají vesměs vysokou úroveň, tak nechápu, jak je možné, že v Česku dokážou ti skvělí hoši a děvčata z DAMU dát jedno jakž takž srovnatelné dílo jednou za pět let. Mám dost rád Četnické humoresky, ale pouze první dvě řady. Zbytek je hrůza....jak to, že tady ta úroveň neklesá?