carl.oesch

Madam Bělohradská asi zodpovídá mimo jiné za výběr herců a tak pitomou dvojici, jakou je věčný hysterik Preiss (možná dobrý na divadle, nevím, nejsem příznivcem, ale ve filmu nikdy) a zastydlý Kendy (který nezahrál kromě Básníků a to jenom prvních dvou tří dílů nikdy nic a je jedním z těch, kterým chybí nejen schopnosti, ale i charisma) nemohl vybrat nikdo alespoň přiměřeně normální (soudný). Jenže přehlídka tydýtů pokračuje a tam kde se snese Stryková nebo Dulava, pokud jsou sami a mají co hrát a kolem jsou jiní herci, jsou zde zkoncentrování snad všichni nesmírně nesympatičtí herci snad s výjimkou Vandy Hybnerové. No a když se k tomu přidá rádobyvyšpekulovaná zápletka další madam, v tomto případě Proškové, vznikne zákonitě další sračka Made in Chrám a tvrz české kultury. Prostě odpad, co jiného. A nezachrání to ani ty tradičně pěkné pohledy na Prahu a na krajinu. Ani v tomhle to třeba na Stracha nemá ani náhodou......mám hodně rád detektivky a to hlavně ve filmové podobě, ale tohle už mně vytáčí neskutečně. A třeba perly typu Komisaře Montalbana dává ČT kolem půlnoci stejně jako historického Nicolase Flocha a stížnosti a nářky diváků, trpělivě píšícíh do ČT jsou k ničemu.

Bylo to tristní, tedy sledovat paralelně Kriminálku Istanbul a detektivku na ČT1. Německo turecký projekt aspoň ctí hlavní zásady žánru, má spád, odehrává se v příjemném a atraktivním prostředí Istanbulu a hlavní hrdinové mají jakés takés charisma. I když to zázrak není a našlo by se tam spoustu klišé, oproti s...e na ČT i s dvěma hvězdami veledílo, které u mně vyhrálo o parník. Jenom ta orientální hudba mi vadila. Ale další dám zcela určitě, ČT by mně zviklala jenom tehdy, kdyby na nedělní večer přesunula Případy 1. oddělení.....no a po shlédnutí dalších dvou dílů přidávám bez uzardění další hvězdu (65%). Důvodem je fakt, že je zde sice ve velice soft formě, ale přece jenom velice pravdivě ukázáno, jak jsou Turci "kompatibilní" s Evropou. Postavení žen ve společnosti je téma, které je součástí každého dosud předvedeného dílu a je dost děsivou ukázkou toho, co se pak v klidu přenáší třeba do Německa. A to jsou Turci ještě mnohem víc blíž Evropě (hlavně díky mnou obdivovanému Ataturkovi, jehož historické dědictví ale díky nejrůznějším Erdoganům bere stále víc za své). Ve třetím díle byly prezentovány hned dvě věci, které rovněž nejsou v politicky korektních "veledílech" prezentovány s dostatečnou mírou otevřenosti a realismu a to důsledky sňatků mezi Němkami a Turky a také (aniž bych byl nějak přehnaně zaujatý homosexuální problematikou) onen majitel bistra, který se ve třetím dílu raději přiznal k vraždě a loupeži, než aby se přišlo na to, že předmětný čas trávil se svým homosexuálním přítelem v jakémsi hotelu, taky dost jasně ukazuje, jak to v těch islámských zemích chodí a to v té nejvícě "soft", co znám. Že strach měl především ze své manželky a celé rodiny asi nikoho nepřekvapí....A tyhle "specifika" jsou tady předváděny jako pozadí celkem průměrné kriminálky s poněkud toporným velice liberálním komisařem, jeho emancipovanou manželkou a komickým asistentem, připomínajícím poněkud Wollowitze z Velkého třesku. Jak jsem napsal, detektivka velice průměrná (akčnost ale výš, než je tomu v českých veledílech - Gangsterku jsem ještě neviděl....), ale kromě mně milých cestopisných záběrů na Istanbul je právě zajímavé to, co tvoří pozadí případů. Možná by se multikulti korektní měli na podobná díla zaměřit. Na rozdíl od intelektuálně vyhraněných hyperkorektních sraček tady to pozadí tvoří možná to nejvýmluvnější, co stojí za shlédnutí. Takže milí odpadáři - na základě čeho to hodnotíte?

Bulgakov je pokládán za největšího ruského spisovatele 20. století. A právem, až nato, že jeho vrcholné a dá se říct i celoživotní dílo je zcela v rozporu s tradicemi ruské a (ruskojazyčné) sovětské literatury. Místo klasicky rozvláčných a humor zcela postrádajících tisíců stránek a la Tolstoj či stejně rozsáhlého prázdného filozofování a pseudofilozofování a la Dostojevskij mně takhle kniha spíš připomíná Karla Čapka. Pasáže týkající se Kristova odsouzení a ukřižování jsou stejné jako Čapkovy apokryfy, jeho brilantní popis tehdejší současnosti s famózní schopností popsat zrůdnost komunistické diktatury včetně metod tehdejšího KGB (buď to bylo GPU nebo NKVD, Bulgakov psal román dvacet let....) a především bezcharakternost a prodejnost "umělců" totalitnímu režimu, jako by bylo spíš z oblasti anglosaské literatury. To vše a ještě mnohem více nepříliš tlustý román (kolem tří set stran) obsahuje. A proč to tady na filmovém serveru píšu? Protože Bortkovo zpracování je dokonalým přenesením románu skoro do všech i nejmenších detailů na obrazovku. Pro nás, kteří předlohu milujeme a nepřestává nás fascinovat, známe pozadí života autora předlohy i dějiny Ruska a Sovětského Svazu je tohle televizní zpracování dokonalé. Pro toho, kdo se chce dívat na seriál, aniž by se zatěžoval vším tím, co jsem popsal v předchozích větách to chvílemi musí být nuda, zdlouhavý a formálně překombinovaný opus. Proto je oprávněných mých pět hvězd, stejně jako dokonce odpad někoho jiného (i když zde bych čekal spíš, že to někoho vůbec nechytí, přestane to sledovat a tím pádem to nehodnotí). Mně osobně fascinovala spousta věcí, od dokonalého retra, přes nádherně zpracované pasáže z antického Jeruzaléma až po snovou pasáže, kdy Markétka odlétá a připravuje se na Satanův bál. Tady se mi vybavil Sen noci svatojánské. Dobře jsou vybraní herci, Anna Kovalčuk vypadá sice poněkud "nerusky", ale celá ta sestava od velemoudrého Berlioze, přes Ďábla Wolanda (který vypadá úplně jinak, než ho Bulgakov popisuje a svojí unaveností a skepticismem jakoby ukazoval, jak je na tom svět špatně a jak nestíhá......) až třeba po ty soudruhy od tajné policie či angažované spisovatele je zcela famózní. Neřešil bych věk některých herců (Kyril Lavrov je podle mně herecká "kapacita", u které mně ten jeho více jak dvojnásobný věk oproti asi historickému Pilátovi nevadí vůbec a rovněž tak vlastní Mistr vyzařuje postavu tak, jak si ji představuji). A nakonec, co mně nadchlo (i když ne poslední v řadě) byla skvělá hudba, v Evropě málokdy vznikne tak kvalitní soundtrack. Takže, zpracování dokonalé, dojem famózní, ale jen pro toho, kdo zná souvislosti. Paradoxně patřím k těm, kteří nejdříve shlédli seriál (od cca půlky) a pak teprve četli knihu a následně znova shlédli seriál celý. Málokdy tvoří kniha a filmové zpracování tak dokonalou jednotu jak z hlediska dojmů, tak popisu. Jenže, kdyby se takhle měly převádět na plátno či obrazovku i ostatní díla světové literatury, byl by třeba Pán prstenů cca dvacetidílný........

Něco mezi Pelíšky s jejich nezapomenutelně smutným finále a Kawasakiho růží, jenže tahle doba byla podána mnohem lépe v Občanském průkazu. Strašně mi vadil Polívka, štval mně Liška (nevěřil jsem jim....tedy jejich postavám), nepochopil jsem smysl postav typu Vilmy Cibulkové a Jiřího Pechy (zase to bylo daleko realističtěji podáno třeba v Nejisté sezoně) či zbytečnost typu Borise Hybnera či Zuzany Kronerové. A tak zbyl klasicky perfektní Jaroslav Dušek a parta teenagerů, i když zase nějak tak připomínající ono trio z Pelíšků. Prostě moc se nepovedlo, ale na druhou stranu, oproti drtivé většině české filmové tvorby veledílo, které člověk shlédne v tv, aniž by se mu dělalo zle nebo potlačoval záchvaty vzteku......film je zařazen jako komedie/drama. Briskně se mi vybavuje Helenka Součková z Hrdého Budžese a její dotaz konformnímu režisérovi v ničínském divadle, zda je ten Rozbřesk na dole Karel tragédie nebo komedie....o slova režiséra Že si nedáte pokoj neplatí v tomto případě jenom na tento fil, ale na většinu dalších včetně třeba podobně koukatelného Musíme si pomáhat. Komedie je prostě komedie, drama je drama a dohromady to prostě nejde......a nejen tady. Nakonec, co je na tuctové story jednoho výtvarného umělce tak dramatického?

"Výroba filmu je jako cesta dostavníkem na Divokém západě, na začátku si každý myslí, že to bude příjemný výlet a v půli cesty už všichni pochybují, jestli vůbec dorazí do cíle". Tak nějak to řekne režisér Ferand - sám Francois Truffaut, když hovoří o stavu rozpracovaného opusu, jehož nejatraktivnější část výroby máme na plátně za doprovodu Delerueovy muziky sledovat. A je to sice film, ale zároveň to je nenásilná apoteóza týmové činnosti lidí v jakémkoliv oboru. Zde je to film, jindy to může být projekt i realizace domu, výzkum, příprava a uvedení léku na trh, nebo "jenom" výroba vlastně čehokoliv kolektivem lidí. Šéf to nemá nikdy jednoduché, lidé kolem něj jsou různí, mají svoje zvyklosti i třeba absolutně nepochopitelné požadavky (homole z másla....), ale taky osobní problémy, starosti, vzájemné animozity nebo náklonosti. A tady je to předvedeno dokonale, bez didaktické popisnosti, film už prostě je takový, jako je takový život, tým lidí, jejich pozice v něm a cíl jejich snažení. Střípky, ze kterých pochopíme, o čem to asi bude nám ukazuje i iluzivnost filmu ve kombinaci s běžným životem a možná zrovna tohle je asi největší deviza a poselství, které Truffaut (a asi i nechtěně, neplánovaně) do filmu vložil.

Musel jsme změnit hodnocení na pět hvězd a to po druhém a poměrně aktuálním shlédnutí. Tenhle film nám totiž ukazuje, proč se kolem nás děje, co se děje a jak jsou v zásadě politici (a byli vždycky) neschopní, povrchní a hlavně hloupí (až na výjimky). Zamrazí při závěrečném příhovoru agenta CIA o chlapci, co mu koupili kon atd...Rozhodně doporučuji shlédnout a pokud se začnete ptát, proč po onom "úspěšném" zásahu euromaerický svět sám do Afganistánu vlezl (do stejné pasti, ve které byli Rusové) a jak si sám sobě zavařil ještě hůř "akcemi" v Iránu, ale hlavně Iráku, Sýrii a Lybii.....

První díl mně až zas tak za srdce nechytil, i když v tom, co televize (až na řídké výjimky) vysílají to bylo asi v danou chvíli to nejzajímavější, nicméně druhý díl už byl jiné kafe. Zejména zobrazení událostí v Maďarsku a pozadí snahy intervence v Zátoce sviní bylo skvělou ukázkou rozpolcenosti demokracie v boji proti bezskrupulózním totalitám. Fakt, že likvidace Castra je zadána mafii je sice fabulace, ale nelze ji vyloučit u vědomí toho, co Cosa Nostra v Havaně a okolí ztratila. Bohužel, zde se projevuje jistá "tupost" úředníků, kteří se často nedokážou (a ani nechtějí) domluvit a nemají ani zájem pochopit věci více do hloubky a podle toho s "nimi" zacházet. Scény z Budapešti jsou podle mně zcela ojedinělé, protože tomuto tématu se nějak tak "všichni" dodnes vyhýbají a sami Maďaři musí mít velký problém z Kádára, který byl podle mně největší kreaturou maďarských dějin od jejich počátku až podnes a všichni ti normalizátoři u nás na čele s Husákem a Jakešem mu nesahají ani po kotníky. Nicméně zatímco vlastní scény jsou akční a nervy drásající, pozadí se zcela vytratilo a to docela škoda. O vazbě maďarských událostí na poznaňské povstání a především Suezskou krizi (SSSR podle všeho nechal zcela volnou ruku na Středním Východě Američanům výměnou za jejich pasivitu v maďarských událostech) i fakt, že naprosto nesmyslná politika prezidenta Kennedyho vehnala doslova a do písmene Castra do náruče Moskvy (ačkoliv Castro komunista původně rozhodně nebyl ani náhodou) zde taky není ani slovo. Spíš jsme svědky toho, jak politici řeší problémy bez hlubší znalosti faktů a invence, se snahou nést co nejméně zodpovědnosti a bez ohledu na mínění profesionálů ať už z oblasti zpravodajských služeb (skvělý je onen moment, kdy jeden ze šéfů konstatuje, že jsou zpravodajská služba a jejich hlavní činností by mělo být shromažďování vyhodnocování informací a ne organizace převratů...). Druhý díl je ukázkou selhávání CIA, přičemž dál to asi nebude lepší, protože od kubánské krize bude těch lapsusů (až podnes) ještě spousta. Spíš mně tento ještě nedokoukaný seriál nutí k zamyšlení, jak asi naši drazí evropští představitelé jednají nyní, co jim všechny ty tajné služby říkají a ukazují a jak oni s jejich poznatky pracují. A jelikož si myslím, že to nebude lepší, než jak je v seriálu ukázáno, je mi z toho lehce nevolno. To je pro mně asi největší přínos tohoto miniseriálu, který přes všechny historické nepřesnosti, vynechání a zkratky má svoji nespornou filmovou kvalitu: Nakonec, kdo si přečte komentáře Mattyho, Isherwooda a Djkomy, bude přesně vědět, kde jsou silné a slabé stránky tohoto opusu. Ačkoliv si zdánlivě protiřečí, mají všichni pravdu. A co se týká toho přehledu průšvihů, tak neúspěchy se na povrch u tajných služeb dostanou vždycky, o úspěších nevíme nic. V tom je princip tajných služeb. A kdo by si chtěl doplnit představu, jak tyhle věci fungují (zejména pak v USA), ať shlédne vynikající a mrazivě poučný film Soukromá válka pana Wilsona.

Další skvělý film, který ukazuje sdílené dějiny. A nějak tak dojímavým způsobem, lepší výraz mně nenapadá. Prostě Němci filmy točit umí a ne že ne. Když si to člověk porovná se sračkami na podobná témata, kterými nás "oslňuje" chrám a tvrz české kultury ČT, je mi trochu smutno. Musím si tenhle kousek někde stáhnout, dát si ho vedle Životů těch druhých a Good bye Lenin, až nás budou zase zásobovat sračkami a la Přítelkyně z domu smutku či onoho veledíla s bývalou zapálenou komunistkou Chramostovou, oslavující náš nesmrtelný disent......snad jediný český film, který je pravdivým vyrovnáním s pozdně "komunistickou" minulostí je Kawasakiho růže a reálným obrazem je "komedie" Občanský průkaz. Taky ho v televizi (myslím tu veřejnoprávní, tu jedinou správnou...) moc nedávají. No a divím se, že dávají třeba tenhle film.

Detektivka, která nebyla vůbec špatná. V rámci mantinelů, daných dobou plnila veškeré požadavky žánru, netrpěla nelogičnostmi a přitom měla překvapivé rozuzlení, ideologie žádná, naopak několik postřehů, ukazujících realitu pozdně reálného socializmu ve vší nahotě včetně nevábného prostředí a přinášející i jednu ne zcela špatnou myšlenku. Jak potrestat toho, kdo svým sobeckým a bezohledným chováním zavinil zločin, ale přitom ho nespáchal a paragrafy na jeho chování prostě neexistují? Tohle je problém poněkud obecnější a je pozoruhodné, že podobné otázky se vyskytnou spíše v okrajových žánrech, než v té takzvaně "velké" filmařině. Tam se naopak řeší abnormality nebo vykonstruované a nafouknuté prkotiny....kromě solidních výkonů v rámci slušného zobrazení (jehož tradiční síla je ve vedlejších postavách) mně v dobrém zaujala Zuzana Schulzová, kterou jsme bohužel neměli možnost moc často na obrazovce nebo plátně vídat a naopak směšně působil Oldřich Vízner. A ty jeho boty, to byla síla......ale jinak hodně dobrý.

Enšpígl to napsal perfektně. Doplnil bych pár dalších klišé a nesmyslů, kterými nás "tvůrci" českých akčních thrillerů, které měla tahle sračka společného s dalším veledílem, kterými nás ČT oblažuje momentálně v pondělí večer - Místo zločinu Plzeň. Nedávno jsem se zájmem shlédl detektivku z osmdesátých let s Molčíkem a Víznerem jako detektivy. Molčík zkoušel přestat kouřit a sladit. Bylo to srandovní, ale když v českých detektivkách musí být každý detektiv notorik, další mrzák a rozvrácené manželství má každý z nich (s výjimkou 1. oddělení, kde se v osobním životě kriminalistů patlali minimálně, což bylo dobře), tak je to podstatně horší. A věřit, že Langmajer je tvrďák nemůže snad myslet vážně ani amatér-režisér na poli detektivky Sedláček. Jestli se autor shlédl v Jesse Stoneovi, pak to není dobré ani jako parodie. Prostě hrůza. Děs. A onomu Molčíkovi to nesahá ani po paty. Nakonec, v zemi kde se originalita režisérů může projevit třeba tím, že v jisté opeře vynechají nejdůležitější a nejznámější árii a následně režisér prohlásí, že diváci, které to šokovalo a rozladilo jsou typičtí čeští omezenci mně ona patlání a neoprávnění označování těchto čím patvarů z dílny ČT za detektivky, kriminálky či dramatické napínavé příběhy ani nepřekvapuje.-