Remivsremi

Je vždy super vidět Billa Burra, ten chlap je super. Měl jsem z epizody jiný pocit než celé dosavadní sezóny. Bylo to syrovější, ucelenější, zemitější. Akční složka byla oproti minulé epizodě také značně odlišná. Rodriguez hrál hodně na wow efekt a kašlal na nějaké propojení. Proto to za moc nestálo. Zde přišlo i na správné uchycení. Akce měla cíl, choreografii. Nebylo to jen bezduché naparování. I když ani tady se neobešli bez klasické záchrany na poslední chvílí, tolik mě to nerozčílilo. Dobrá práce a těším se na závěrečné zúčtování.

Rodriguez je z epizody znát. Akcí nabitá epizoda ale vůbec nepřesvědčila, protože to bylo až příliš hnaný na cool záběry. Mando běhal sem a tam, Stormtroopeři běhali a lítali sem a tam a celé to nemělo ani hlavu ani patu. Akce nudila, byla tam přidaná jen pro wow efekt. Na konci místo nadšení přišla spíš úleva, že už to mám za sebou.

Snad poprvé mi přišlo, že seriál vařil z vody. Ač odešla jedna postava a byla snaha tento odchod reflektovat v dalších postavách, neměl jsem z toho žádný pořádný vjem. Celkem mdlé zobrazení.

Zkoumání, sebepoznávání a sebereflexe. První polovina epizoda měla uspávací tempo, a zdálo se, že nezvolila vhodné uchopení příběhu o přistání na Měsíci. Jak se ale blížil závěr a přišli otázky o životních cílech a jejích plnění, víry, účelu, se v mých očích epizoda dokázala vykoupit. Přijde mi ale, že ve třetí sezóně se důležité milníky pouze dotknou a nepředstaví se jejich plný dopad a ukázka. Téma se jen tak lízne a upaluje se dal. Nemám pocit spojitosti, komplexnosti ve vyprávění. Pospíchá se dopředu a přitom k tomu není důvod.

O něco starší Charles zažívá stále stejné zacházejí jako v předchozím částech. Tentokrát se mu podařilo menší vítězství, ale ve výsledku nemá šanci dosáhnout výsledku, jakého by si přál. Koruna to totiž nedovolí, to je jeho úděl.

Charles Dance přichází na scénu a jako vždy je nepřehlédnutelný. Královna se vydala na pouť seberealizace v její pýše a radosti, chov koní. Doma se však schyluje v něčemu nečekanému a možná drastickému. Politická scéna má nejisté období.

Nečekal jsem, že někdy dotknout zrovna otázky financování královské rodiny, a jsem nesmírně rád, že to skutečně udělali. Celý pokus Philipa o polidštění královské rodiny bylo zábavné i zajímavé sledovat. Svůj prostor poprvé dostala princezna Anne v podání herečky Erin Doherty a svou šanci bez problémů zužitkovala. Tím největším pilířem epizoda pak byla princezna Alice a její bezprostřední chování.

Ohromné neštěstí a k tomu boj politických činitelů. Nikdo nechce uznat provinění a každý se snaží získat body na utrpení jiných. Bravurně natočené, plné emocí. Bezmoci, smutku a vzteku. Mimo toho jsem si povšiml jedné věci, se kterou tvůrci přišli až tuto sezónu. V každé epizodě se objevuje scéna s podobným kompozičním vystavěním. Samotná Elizabeth je vystavena v prostoru, který jí jakoby pohlcuje, a ona působí jako malý článek obklopený monumentálností. Reflektuje to její samotu, odtrženost od ostatním a svou stavbou připomíná obrazy. Je to často v porovnání její postavy vůči rozlehlosti paláce. Vizuálně podmanivé scény.

Velmi hravá a důležitá epizoda zejména pro další vztah mezi sestrami. Každý musí hrát svou roli a když máte předpoklady k jiné části než pro kterou jste byli zvolení, (kvůli tomu kdy a komu jste se narodily) může vás to zásadně poznamenat. Helena Bonham Carter pojala Margaret přesně tak, jak bych si představoval i v případě, že by se v roli stále objevovala Vanessa Kirby. Už to nebudu opakovat, tady se casting trefil bezchybně. Margaretin výlet do USA přinesl osvěžující pohled na diametrálně odlišného člena stejné rodiny. Vtipné momenty střídaly ty vážnější a vše se výborně doplňovalo. Využití prezidenta Johnsona se podařilo a kombinace scén udržela diváka v pozoru. Velmi na mě zapůsobil Philipův proslov. V kombinaci s hudebním doprovodem a střihem opět přinesl mohutný a silný moment, který mě v seriál tak baví. Je se na další epizodu.

Přeobsazení je velkým zásahem a změnou. Mnohem více ale pozoruju posuny v jednotlivých charakterech. Vezmeme si to postupně. V závěrečné epizodě druhé řady se z Elizabeth stala silná, pevná panovnice, která nadevše upřednostňovala korunu a povinnosti s tím spjaté. Věděla, co její pozice obnáší a jak se má chovat. Naučila se politické obratnosti a stala se z ní důležitá hráčka na poli zahraniční i domácí politiky. Claire Foy dokázala prodat všechny nuance, pohledy a verbální výměny. Olivia Colman přináší nepatrnou humornou stránku. Je to rys její povahy, ale dost se promítá i do Elizabeth. Jakási neohrabanost, nepatrná podřízenost. To se dalo možná u Elizabeth pozorovat v prvních epizodách seriálu, rozhodně ne v druhé řadě. Ještě větší šok pro mě byl Philip. Tobias Menzies přišel s naprosto rozdílnou intonací v porovnání s Mattem Smithem. Hlasový rozdíl je veliký. I povahově je někde jinde. Více uzemněný, pro Elizabeth dostupnější a chápavější. Přitom příběhově dělí konec druhé a úvod třetí řady pouze pár měsíců. Konstantou tak pro mě zůstala Margaret. Helena Bonham Carter musela důkladně studovat projev Vanessy Kirby. Pozoruji zde jen nepatrné posuny a tomu kvituji. Příběh byl celkem obyčejný. Nejsilnějším momentem byl rozhovor Philipa a Anthony Blunta, který opět ukázal silné stránky tohoto seriálu. Dusivé osobní momenty. Stačí jeden bravurní dialog a jste uzemnění. Takže nejkomplikovanější bude si zvyknout na nový casting. Po technické a scénáristické práci bychom se měli dočkat stejných kvalit jako minulé.