P. J. D.

Fenomenální kousek, který se mi vryl hluboko do srdce. Rozhodně musím konstatovat, že prim u mě nehraje pouze výborně zahraná role Hachika, psa rasy Akita-Inu, ale také úžasný a dojemný soudtrack, který vše dokonale podkresluje. Herecké výkony, obzvláště Richarda Gera, jsou spíše takovým lehkým popostrčením děje kupředu, co tak tvoří úžasnou partii. Tento film není ani tak o obsazení lidských (ano těch, lepší slovo mne nenapadá) herců, jako o psovi. Ten je totiž tady číslo jedna a to mi nikdo nevymluví. Režie byla samozřejmě taktéž dobře odvedena, ale bez hudby by nejspíše nebyla ničím. Zde hraje skutečně důležitou roli. Původní předloha - skutečný život pána a jeho věrného společníka - je věrně napodobena tak, že člověk mnohdy ani nepozná zda se skutečně nejedná o skutečné postavy. Jediné, co bych vytkl je scénář, kterému k dokonalosti chybí ještě půlka cesty. Pokud však pominu jeho chyby, celkový dojmem tak působí toto dílko téměř dokonale. Dávám pět z pěti, ale nejsem si tím zcela jist.

Silný emotivní film, který zná dnes snad již každý. Dobrý výkon od Toma Hankse se očekává pokaždé, a proto ani teď nezklamal. V celém filmu však hrál druhé housle, protože se nedokázal vyrovnat Michaelu Clarku Duncanovi, který jej - smím-li to řici - zcela převálcoval. Scénář se věrně drží knižní předlohy od Stephna Kinga a nedělá mu žádnou ostudu. Řekl bych dokonce, že si tu dal scénárista set-sakramentský pozor, aby něco nezvoral a nepopudil tak proti sobě fanoušky již tak geniální knížky. Režisér na tom byl nejspíš stejně tak a hodně se mu to vyplatilo. Výsledným efektem byl tedy pocitvý věrohodný kousek, který se vryl do mnohých srdcí. Tady není zkrátka o čem debatovat. Pět z pěti.

Film, u něhož se mísí slzy se smíchem, ačkoli samotná tématika je velice ponurá a temná. Nesetkáváme se zde plně se surovostí a syrovostí jakou například známe ze Schindlerova seznamu. O to více zde hraje úlohu to, co si člověk musí domyslet, ale to vůbec nevadí. Film je laděn na lehkou strunu. Plyne lehce, nikoli těžkopádně a se záběrem na detail. Scénář zde hraje prim a režie si to uvědomuje. Je tomu tak též vše podřízeno. To ale neznamená, že by ostatní složky byly špatné. Naopak jsou přímo skvělé. Fascinuje mne, jak tatínek dokáže pro své dítě udělat cokoli. Jak takovou tíživou situaci dokáže proměnit v neškodnou hru, jaká se malému dítěti zdá věrohodná. A o to více ve mně vzbuzuje odpor k tomu, co se dělo. Odpor k rasistickým čistkám, odpor k antisemitismu a odpor k rasismu samotnému. Uvážím-li fakt, že by si měly být všechny rasy především rovny, fakt, že zde není žádné rasy nadřazené a podražené, fakt, že není jedna rasa horší a lepší – to vše nahrává tomu, že to co se dělo, bylo odsouzeníhodné. A dnes tak vyvstává o to více otázka – když takovýto film shlédneme – proč někteří lidé stále mají takové rasistické a odporné sklony i dnes? Každopádně – samotný snímek je naprosto skvělý. Opravdu nevím, co bych mu mohl vytknout. Vezmu-li pak v úvahu, že se jedná o snímek, který byl natočen (v porovnání s Hollywoodskými snímky) za skromné peníze, o to více pak u mne stoupá na hodnotě. Tři Oskary to potvrzují. Plný počet.

Úžasně natočený snímek jaký mne dojímá k slzám i dnes, ačkoliv jsem jej viděl již několikrát. Musím prohlásit, že takovéto filmy jsou nejenom unikátní svým zpracováním, ale téže i poselstvím. Poselstvím, že všichni jsme lidé. Lidé jací by se měli tolerovat, jací by se měli míti rádi a jací by neměli hledět na takové hlouposti jako barva kůže, rasy či vyznání. Všichni lidé si mají být rovni, neboť jsme narozeni stejně, jako i stejně umíráme. Stručně řečeno – antisemitismus je svinstvo a rasismus zrovna tak. A co víc, je úžasné, že v dobách temna se najdou lidé, kteří pomůžou. Pomůžou, protože tak je to správné. Ať se jedná o firemníka, zaměstnance podniku, nebo i onoho německého kapitána který dobře ví, že jeho rasisticky založená ideologie je špatná a i přes nepříznivou situaci se snaží pomoci Wladyslawu Szpilmanovi. Chápe, že i přestože je židem, je stejným člověkem jako on. To by bylo k myšlence sdělení, jaká je úžasně zachycena a v dobách dnešní pokroucenosti vnímání některých lidí, by měla být stále a stále opakována „Všichni jsme stejní, není důvodu k rasismu a nenávisti“. Samotný scénář a i režie se toto na pozadí příběhu pianisty snaží prosazovat a dobře se jí to daří. Ač příběh líčí dosti temně a syrově, své kouzlo to má. Kulisy i kamera tomuto výborně napomáhají a to více je pak podtrženo, jaká krutá doba to vlastně byla. Jaká krutá doba, kdy si jeden rasistický šílený diktátor usmyslel, že provede takový odporný a odsouzení hodný čin. Hudba je pak kouzelným doplňkem, neboť zde má podstatnou úlohu, jaká zde není pouze role druhotné, a podkreslují. Kdepak. Má zde stejně důležitou roli (ne-li někdy důležitější) jako scénář, neboť i ona vypráví příběh. Přenáší jej. V kombinaci s hereckým výkonem hlavních představitelů je tak tento snímek čímsi úchvatným. A proto se také nedá divit, že získal rovnou tři Oskary. Za mne jasný plný počet.

Jedinečný snímek, jaký líčí, co za zvěrstva se tehdy dělo. Co za fanaticky-rasistická odsouzeníhodná zvěrstva se činilo na obyčejných prostých lidech, jací za nic nemohli a stali se de-facto obětí jednoho obrovského ideologického zločinu vyvolané pomatenými rasistickými antisemity, jací by za svoje počínaní měli skončit v pekle. Film tak realisticky líčí události války, až má člověk občas pocit, jako kdyby byl přímo na promítacím plátně. Scénář a hlavně režie zachycuje události, jaké nutí k slzám, nenávisti a téže i k znechucení. Například jak zastřelí architektku pouze proto, že chtěla pomoci. Jak zabijí ty, kteří fyzicky neodpovídají. Nebo i to, že se děti museli schovávat ve splaškách, aby se ukryly před možnou smrtí. O to více se nutí pak člověka zamyslet k tomu, proč denně slýchává rasistické výroky, když se dobře ví o tom, co se stalo tehdy. Proč člověk stále musí slyšet tolik nenávisti, ačkoliv to vede k čemusi hnusnému, odpornému a odsouzeníhodnému, jako byly právě koncentrační tábory. Snímek rozhodně nutí k zamyšlení a rozhodně je též i dobře natočen. Kulisy, hudba, černobílý filtr, herecké výkony. Zdá se to jen jako pouhý výčet, avšak vše je perfektně sladěné – v souladu. 7 oprávněných Oskarů. Víc není třeba dodat. 5/5.

Jeden z mála filmů, na který se můžu podívat vždycky a vždy mne něčím bude bavit a i mne zaujme. Ať už je to perspektiva z níž na něj můžu nahlížet, možnost si všímat dříve nepovšimnutých detailů, herecké podání, prozaičnost mísící se s poteičností a v neposlední řadě skvěle podkreslující hudba. Nejspíš tu opakuji něco, co už tu bylo řečeno víckrát, nicméně to podkresluje, jak moc se mi snímek líbil. Plynul pěkně a příběh měl určitou dynamiku. Za mne skvělý zážitek.