Baldrick

Tak trochu přepálený eurotrip páně De Palmy. Všechny typické proprietky zakomponované nápaditě do fikané fabule, ale ve výsledku strašně prsící se stylem "hele, natočím si majstrštyk, ale pěkně po evropsku" (tedy spíš po francouzsku). Něco jako Chytrá horákyně Boženy Němcové stylem Dády Patrasové na koloběžce.

Něžné a vášnivé jako balet. Žánrový pastiš, nebo spíš hommage. Voilá, mistře.

Melodramatický závěr trochu tlačí na pilu, finální pointa to ale zachraňuje na výbornou. Přiznávám, že hodnotit právě tento film po shlédnutí dabované verze (byť naštěstí v plném obrazu) je trochu nepatřičné, ale budiž. Evidentní lahůdka pro filmové nadšence i analytiky, důmyslně vystavěná, přitom přioděná do kabátku v pravdě jednoduchého žánrového vyvrcholení. Vícerohlasý dialog se Zvětšeninou, Hitchcockem, klasickým Hollywoodem, brakovou žánrovou produkcí, filmovými dějinami i médiem filmu jako takovým, atd. atd. A ta červená nit, paráda.

Moře, hory, vítr a oheň. Všechny živly obepínají Valparaiso. Rajské údolí. Typické lanovky a lidé, neustále v pohybu, nahoru a dolů. Všechny námořní velmoci se tu vystřídaly a zanechaly svou stopu. Město bohaté historie a živoucí přítomnosti. Opět poetický komentář a práce s kamerou (střihem) dotvářejí milou vzpomínku na zašlou slávu přístavu, kde to ale i dnes překypuje životem.

Řeka, město a lidé. Uchopit to lze různě. Zde jsou to hlavně lidé, kteří žijí, sní, pláčou, hádají se, tancují, pracují, okukují nebo prostě jen míjejí vodní tok, řeku jejich života. Na nábřežích, na lodích, na mostech, v docích. Až snovou poetičnost dotváří skvěle zkomponovaná hudba (typicky francouzská, ale nevtíravá), letní pohodová atmosféra a vhodně zvolená slova. Slova básníka.

Velice intenzivní rodinný film, zvláště jste-li rodič a máte-li rádi Cronenberga.

Atmosféra navozena dokonale (mimo jiné skvělá hudba Air i vhodně užité dobové věci), ale logika narace a práce s postavami dostávají na frak (hlavně po ústředním dějovém zlomu). Jako debut slibné.

Takové slaďoučké. Motivace postav jak z pionýrské brožurky. Pravda, místy docela napínavé, předposlední díl to vcelku solidně nakopne, aby v posledním díle se to definitivně rozplizlo. James Bond naruby, jako citlivý civilní klaďas, zřejmě cílený pro romantické inteligentní divačky. Jako lehce dráždivé melodrama to evidentně u někoho funguje, ale jinak...

Stylové cvičení z fotogenického prostředí s perfektně dokomponovanou (a možná až moc na odiv stavěnou) zvukovou složkou. Bohužel ale nic víc. PS: A smyl použitého zcizovacího efektu jaksi uniká...

New age mystika, zabalená do precizně komponovaného a skvostně černobíle nasnímaného obalu, který se svou výtvarnou stránkou a (v podstatě jednoduchou, na zajímavých lokacích postavenou) výpravou citlivého srdéčka dotýká. Ale rozum trpí. Tak prostoduchá moudra typu "vzdej se svého ega, ty trubko", a hlavně zarámovaná jakýmsi postapo á la bubu GMO (a tím nemyslím, že by na dané téma nešlo vytvořit přesvědčivé dílko), navíc doplňovaná občasnými inscenačními zoufalostmi, ty by poučený divák od pana režiséra (také vzhledem k jeho předchozím filmům) zrovna nečekal. Konec to trochu posouvá do jiných dimenzí, které milosrdně zahalí některé rozpaky, nicméně i tak působí ve výsledku klíčová volba "pšenice, nebo dech" víc rozpaků než usebrání. A ta epizodka s Andrejem v mokřadech, mno, ještě by z toho mohl někdo vyvozovat, že se dokonce vypravil do nějaké jakože turecké zóny, kde se ovšem hovoří v angličtině, páč je to koprodukce a zřejmě to pak pude na nějaký ten Netflix, že ano, tak aby se to taky rentovalo, vono zas tak levný to taky zrovna nebylo, že ano...