SeanBean

Rozhlasová verze příběhu se vysílala od června 1949 do července 1954 a postavu Monteho namluvil sám Zachary Scott.

Když v březnu 1946 získala Joan Crawford za přesvědčivé ztvárnění Mildred Pierce Oscara, ležela doma v nemoci. Ocenění za ni převzal režisér Curtiz. O vítězství se herečka dozvěděla z rádia. Poté pozvala tisk až do své ložnice, kde cenu převzala.

Opojný snímek s Joan Crawford, jejíž kariéra byla na ústupu, Curtizovým vedením dalších herců, expresivními přesuny kamery ze slunné pláže do zakouřených stinných místností a hudbou Maxe Steinera jej právem dostal na seznam proslulého žebříčku „1001 filmů, které musíte vidět, než umřete“.

Autor scénáře Dashiell Hammett je partner autorky divadelní předlohy Lillian Hellman.

Divadelní podoba příběhu se hrála 378krát. Hlavní role si - stejně jako ve filmu - zahráli Paul Lukas jako Kurt Miller, Lucile Watson jako Fanny Farrelly a George Coulouris jako baron Teck de Brancovis. Představitelka Sáry byla v podání Mady Christians a baronovu ženu Marthu zahrála Helen Trenholme.

The Screen Guild Theater vysílalo rozhlasovou verzi v lednu 1944 namluvenou Bette Davis a Paulem Lukasem. O dva roky později vysílalo podobnou adaptaci taktéž Academy Award Theater. Ta měla třicet minut a namluvil ji sám Paul Lukas.

Název pochází z německé písně „Die Wacht am Rhein“ z roku 1840.

Snímek byl uveden více než rok po svém dokončení.

Při zahájení šachové hry zmizí na chvíli figurka jezdce.

Velikost a délka řádů na uniformě kapitána Renaulta (Claude Rains) se mění.

Ve scéně, kdy Rick (Humphrey Bogart) vidí Ilsu (Ingrid Bergman) na trhu, se změní uzel na jeho kravatě.

Ve scéně na letišti zmizí na chvíli výložky na uniformě majora Strassera (Conrad Veidt).

Ve scéně, kdy Rick (Humphrey Bogart) mluví ve svém baru s Renaultem (Claude Rains), si zapálí cigaretu. V další scéně si ji však zapálí znovu.

Ugarte (Peter Lorre) dává Rickovi (Humphrey Bogart) tranzitní víza, která poté Rick schová do pravé náprsenky. Později je však vyndá z levé náprsenky, aby je schoval do klavíru.

V jedné ze scén Renault (Claude Rains) říká: „Nesmíme ovšem americké břídily podceňovat. Byl jsem s nimi, když se v roce 1918 vbřídili do Berlína.“ Berlín však za první světové války nebyl spojenci obsazen.

Když Rick (Humphrey Bogart) čeká na Ilsu (Ingrid Bergman) v Paříži na nádraží, prší. Déšť rozpustí inkoust na dopisu od Ilsy, ve kterém Rickovi sděluje, že s ním nemůže odjet. Rickův kabát je mokrý. Když však nastupuje do vlaku, je jeho kabát suchý.

Ve scéně, kdy si Victor (Paul Henreid) v Rickově (Humphrey Bogart) baru obvazuje krvácející ránu, obtáčí ji utěrkou. Ta je však úplně čistá.

Victor Laszlo (Paul Henreid) není české jméno, jak je ve filmu uvedeno, ale typicky maďarské.

Na záverečných fotkách sú Šmolkovia odfotený ako stavajú mrakodrap. Je to odkaz na slávnu fotografiu Charlesa C. Ebbetsa, ktorý zachytil obed robotníkov na vrchole rozostavaného mrakodrapu RCA Building. Podľa niektorých zdrojov je na fotke aj Slovák Gusti Popovič.

Rozhlasová verze příběhu „Podezření“ byla vysílána poprvé v roce 1942 a svou roli namluvila Joan Fontaine.